AZ Havířov
Třetí rozhodující zápas série mezi Havířovem a Novým Jičínem nepřinesl nijak krásný hokej. Spíš to byla tvrdá hokejová bitva. Hosté se v ní dostali do dvoubrankového náskoku a i když AZet v polovině zápasu snížil, více branek už diváci neviděli. Čtvrtfinále tak bylo letos pro Azet konečnou, ale za skvělou sezónu patří hráčům i vedení velká pochvala.
Obě mužstva, vědoma si důležitosti zápasu, začala spíš opatrněji. První se útočně osmělili domácí, ale střela Jana Danečka ve 2. minutě trefila brankovou konstrukci jen z boku. AZet pak přece jen začal přidávat na ofenzivní snaze, ale paradoxně v době, kdy soupeře přitlačil v jeho obranné třetině udělal na útočné modré chybu Jiří Krisl a hostující Marek Pavlačka v polovině 4. minuty po samostatném úniku překonal Lukáše Danečka – 0:1. Na domácí hokejky se po tomto úderu začala vkrádat nervozita a nepřesnost a tak diváci viděli spíš technické přestupky než brankové šance. To hosté nadále spoléhali na brejky a když jim domácí obrana v 8. minut poskytla příležitost k dalšímu, nepohrdli. Tentokrát však naštěstí pro havířovské Zedník netrefil branku.
O minutu později se však situace na ledě zcela změnila. Domácí dostali možnost zahrát si svou první přesilovku a protože ji hráli opravdu skvěle, vypadlo to na ledě jako na střelnici. Jenže hostující brankář Šrámek všechny domácí pokusy zneškodnil. Postupně proti němu neuspěli Krisl, Najdek, Říčka a dvakrát Prokop. A když i Potočného nahození projelo napříč brankovištěm, mohli si hosté oddechnout, že tuto smršť přežili. Další těžký zákrok si Šrámek připsal ve 13. minutě, když Stránského teč Krislovy střely vytěsnil ramenem. Od 16. minuty hrál AZet svou druhou přesilovku, ale kdo čekal zopakování situace z před pár minut nedočkal se. Domácí pětice sice opět uzavřela novojičínskou čtveřici v jejím obranném pásmu, jenže pořádná střela ani úspěšné kombinace nepřišla. A protože se nic podstatného na ledě neudálo ani ve zbytku třetiny, šlo se na přestávku za hubeného vedení novojičínských.
Začátek druhé části hry připomínal v mnohém tu první. První nebezpečnější situaci si opět vytvořil AZet, ale střelu Stránského z velkého úhlu ve 22. minutě Šrámek v pohodě pokryl. Ve 24. min. roztočili hosté v obranném pásmu domácích přihrávkový kolotoč a protože byl zastaven až faulem, začal sudí signalizovat trest. Jenže k němu vůbec nedošlo, neboť novojičínští výhodu zužitkovali v gól Michala Horáka – 0:2. Branka opět AZet psychicky srazila a vinou nepřesností v jejich hře a pasivitou hostů, bylo sledování dění na ledě v následujících minutách pro diváky utrpením. Vzrušení přinesly až přesilovky. Tentokrát dostali možnost zahrát si ji hosté a to od 27. minuty. Nejprve klasickou při vyloučení Sztefka a o minutu později i dvojnásobnou při vyloučení Maruny. Sehráli ji solidně a při závaru před Danečkem měli i blízko ke gólu, ale pak sami faulovali a výhody se tak zbavili. To domácím, hráčům i divákům v hledišti, jako by ubráněná přesilovka dodala novou energii a tak se začalo jiskřit více před hostující brankou.
Nejprve to byl navrátilec z trestné lavice Michal Sztefek, kdo se ve 29. minutě řítil sám na Šrámka, ale jeho střela těsně minula cíl. A když o dvě minuty později dostal AZet k dispozici svou třetí přesilovku, už to nebylo jiskření, ale byly to blesky. A stačil půlminutový zámek a dokonce i zahřmělo. První střelu Šrámek ještě vyrazil, ale puk ležící v brankovišti si přivlastnil Jan Daneček a vedle bezmocného gólmana jej zasunul do klece – 1:2. Podobně to vypadalo před hostující brankou i o minutu později, ale novojičínský hráč, poučen z předchozího nezdaru, tentokrát puk pohotově zalehl. Po krátké chvilce sice přišla přesilovka hostí, ale hráči AZetu si z toho nic nedělali. Naprosto v pohodě se ubránili, a možná nebýt dalších zbytečných vyloučení v násleujících minutách, mohl jejich tlak pokračovat. Takhle měli do konce třetiny vlastně už jen jednu šanci. Byla ale obrovská, protože Antonín Pechanec se při ní ve 38. minutě řítil sám na Šrámka. Nic nevymýšlel, vsadil na razantní střelu, ale neuspěl.
Závěrečná část hry přinesla sice od počátku útočnou snahu AZetu, ale do velkých šancí, které by se daly nazvat gólovými, novojičínští domácí nepouštěli. A tak pokusy Stránského, Říčky i Jana Danečka změnu skóre pochopitelně nepřinesly. Hosté kromě trpělivé a pozorné obrany (jejich velmi oblíbenou činností byla snaha za každou cenu zašlápnou puk u mantinelu a to kdekoli a téměř kdykoli) vyčkávali na brejkové příležitosti a jednu dostali ve 49. minutě. Domácí obrana vše hasila až na poslední chvíli, a protože to bylo podle sudího s faulem, přišla přesilovka hostů. Psát o ní však nemá moc cenu – nestála za to. To před Šrámkem bylo přece jen rušněji, ale podle stále stejného scénáře. Domácí pálili buď těsně vedle, jako Jurčík v 52. minutě, nebo puk hostující gólman lapil, jako v případě pokusu Potočného v 56. minutě.
Vše tak spělo k očekávanému závěrečnému náporu AZetu. I když se jej hosté snažili všemi prostředky mírnit, přece jen přišel. Přinesl dvě možnosti k vyrovnání. V 56. minutě závar před hostující brankou vyřešil pohotovým trojzákrokem Šrámek a v 59. minutě přihrávka z poza branky minula jen těsně Potočného hokejku. To už bylo v situaci kdy Havířov vsadil hrou bez brankáře vše do útoku, ale vytouženého vyrovnání se stadion nedočkal.
I přesto bylo v hledišti velmi bouřlivě a veselo. Téměř tři tisícovky diváků se vůbec neohlížely na prohru a vyřazení z play-off, ba naopak. Dlouhatánským a bouřlivým skandováním poděkovaly hráčům za skvělou sezónu a mnoho krásných hokejových zážitků.
Jan Daneček (AZ Havířov): Inkasovali jsme 1. gól a to určilo ráz celého utkání. Soupeř se zatáhl a my se obtížně dostávali do koncovky. Přesto jsme nějaké šance měli, ale využili jsme jen jednu. Škoda zejména těch dvou samostatných nájezdů. A i když jsme v závěru měli více sil, soupeř už to ubránil.
V celé sérii jsme byli sice herně lepší, ale zkušenost z těžkých utkání byla na straně soupeře a to hrálo velkou roli. Zatímco my jsme se na každý gól neskutečně nadřeli, soupeř využil téměř každou naši chybu a to nakonec asi rozhodlo.
Petr Kneblík (HC Nový Jičín): 1. třetina byla velmi oparná a celkem vyrovnaná. Ve druhé se hra díky mnoha vyloučením otevřela a takové to nahoru dolů pro nás nebylo moc dobré. Přesto jsme nadějný stav udrželi a ve třetí třetině se i přes velký tlak domácích dočkali výhry.
O našem postupu rozhodlo, že jsme se drželi, až na část 1. zápasu, kdy jsme moc chybovali, své hry. Ta je založena na zodpovědnosti, snaze nedělat chyby, kolektivním pojetí a nasazení až na hranici vlastních možností.
