AZ Havířov
Ačkoliv není pondělí ani čtvrtek, čili tradiční dny, ve kterých vám pravidelně servírujeme naši nealkoholickou “desítku“, pokračujeme jejím dalším dílem právě dnes. Mnohdy musíme reagovat na další události, které si žádají svůj článek, je toho nyní hodně, tuto rubriku zároveň chceme dokončit do startu ligy, je proto možné, že i zbývající díly budeme servírovat ve dny, které doteď nebyly s "Desítkou" spojeny. Většinu hráčů havířovského A-týmu už jste poznali trochu blíže, nicméně stále jich ještě pár chybí. Na kterého plejera AZetu zaměříme svou dnešní pozornost? Na kluka, který, a třeba jen zdání klame, je věčně usměvavý a dobře naladěný...
Dnes se podíváme do brány, představíme si totiž gólmana Davida Sachra, který je jednou z předsezónních posil. Fanoušci už jej mohli vidět v několika zápasech, ve většině případů předvedl dobré výkony, z ledu se však na chvíli přesuneme a pokusíme se vám přiblížit třeba to, jak tento čtyřiadvacetiletý kluk začínal. David Sachr strávil celý svůj hokejový život ve svém rodném kraji, ve kterém vystřídal jen dva kluby. I když ho ze začátku hokej příliš nelákal, nakonec se mu zalíbil a začal se prohánět po ledě na legendárním stadionu Lapač, kde prošel všemi mládežnickými kategorii a šanci dostal i ve vsetínském áčku. Znát jej budou i ve Valašském Meziříčí, protože právě tam odchytal nejvíce zápasů v mužském hokeji. Nyní se vsetínský rodák poprvé vydá za hranice kraje, aby okusil štěstí v novém působišti, v Havířově se teď můžeme těšit na jeho služby. Příchod to nebyl úplně snadný, vedla k němu cesta nekrátká, o to víc si kvality v našem brankovišti važme.
Na kterém zimáku jsi udělal své první hokejové krůčky a kdo Tě k hokeji přivedl?
Na led jsem se poprvé postavil ve svých pěti nebo šesti letech, bylo to ve Vsetíně, ale s úspěchem se to příliš nepotkalo. Hokej mě v tu dobu prostě nechytl a nechtěl jsem ho hrát. Ke změně došlo asi ve třetí třídě, kdy můj spolužák hokej hrál. Najednou jsem začal sledovat jejich tréninky a zalíbilo se mi to, takže zde velkou roli sehrál právě můj kamarád.
Kdyby sis jako dítě nevybral lední hokej, který sport by sis dovedl představit, že bys místo něj dělal?
Nejspíš by to vyhrál fotbal. Je to možná paradox, ale sleduju ho v televizi mnohem více a pokud bych si měl vybrat mezi finále Ligy mistrů a extraligy, tak bych si mnohem raději zapnul tu první variantu.
Kdyby sis mohl vybrat jakékoliv číslo dresu, jaké by to bylo a proč?
Žádné vysněné číslo nemám, kdybych však měl opravdu nějaké vybrat, zvolil bych #80. Ale to jen kvůli tomu, že se mi to číslo líbí samo o sobě, žádný hlubší význam v tom opravdu není.
Vzpomeneš jeden zápas ve své dosavadní kariéře, který máš stále v hlavě?
Asi první zápas za vsetínské áčko, když mi bylo devatenáct let. V tu dobu totiž byli dva naši gólmani zranění, takže mě a Kubu Málka povolali z juniorky. Beru to jako obrovskou zkušenost, sice se prohrálo, i tak je to ale zápas, na který opravdu rád vzpomínám.
Ze všech hráčů, se kterými ses v kariéře potkal v týmu, sestav pětku, ve které by sis ještě někdy rád zahrál.
V bráně bych se ještě někdy rád potkal s Kubou Málkem a do pole bych vyjmenoval Romana Půčka, Daniela Klimka, Tomáše Ondračku, Tomáše Blablu a Marka Koutného.
Zkus se "prodat" a vyjmenuj 3 své hokejové přednosti.
Nerad jmenují své přednosti, protože mám strach, abych neřekl něco, co by nebyla pravda. Takže bych tuto otázku raději položil jiným, ať mě zhodnotí. Ale když už bych opravdu musel něco říct, tak by to možná bylo bruslení… Asi i práce v brankovišti jako taková a čtení hry. Ale fakt je to otázka spíše na jiné.
Byl nebo je nějaký hokejista, kterého jsi měl či máš jako vzor nebo kterého jsi alespoň rád sledoval?
Když jsem byl mladší, tak byl mým vzorem Marc-André Fleury, sledoval jsem ho v době, kdy ještě chytal za Pittsburgh, vlastně šlo o nejlepší roky jeho kariéry. Když je ale člověk starší, tak už hledí na jiné aspekty, takže z dnešních brankářů by to byl Andrej Vasilevskij a samozřejmě i můj bývalý spoluhráč Viktor Chrástecký (úsměv od ucha k uchu - pozn. autora).
Kdybychom si spolu zahráli hru FIFA23 na Play Stationu, jaký tým by sis vybral a proč?
V tom mám jasno, vybral bych si Barcelonu, protože ji mám rád už od mala. Snažím se sledovat většinu jejich zápasů v Evropě. No a když je možnost zahrát si proti někomu FIFU, tak určitě volím tým z Katalánska.
Kdybys mohl cestovat v čase, co bys ve své kariéře, když se na ní nyní díváš, udělal jinak?
Když jsem byl menší, dělal jsem si velkou hlavu z porážek, byl jsem hodně nervózní. Dnes už bych to bral více s nadsázkou a snažil se ten stres účinněji odbourávat.
Finále extraligy, stojíš proti hráči, který se rozjíždí k rozhodujícímu samostatnému nájezdu. Ještě dříve než se rozjede, víš, na co si dát v bráně primárně pozor?
Kdybych se do finále extraligy dostal, tak už bych měl ty hráče nasledované a rozebrané u videa s trenérem gólmanů. Tím pádem bych měl v hlavě nějaké varianty a čekal, co by ten hráč nakonec provedl, třeba i zda to, co bych si předem myslel.
A o kom si můžete přečíst v předchozích epizodách? Třeba o brankáři Martinu Šindelkovi, z obránců jsme vám nabídli Marcela Kunce, Petra Ščurka, Ondřeje Ševčíka, Tomáše Havlíka, Tomáše Valentu a Davida Vosátka, z útočných řad jste pak mohli malinko více poznat Matouše Ćmiela, Jiřího Tvrdého, Šimona Pavlíka, Dominika Pawliczka, Daniela Spratka, Jakuba Apolenáře, Jana Křivohlávka, Tomáše Franka, Lukáše Bednáře, Davida Klimšu a Šimona Kratochvila.
FOTO: archiv Davida Sachra, web hc-vsetin.cz, web hcvm.cz, Michal Polák
