AZ Havířov
Poslední červencový čtvrtek je tady a s ním i dalších deset otázek a odpovědí jednoho z těch, kteří budou v nadcházející sezóně nosit havířovský dres. Po minulém díle, kdy se nám představila jedna z nových posil, jsme vyzpovídali hráče, kterého jsme v Gascontrol Aréně mohli vídat už loni. V rozhovoru nám prozradil třeba to, jaké je jeho šťastné číslo, ale také na jaké zápasy často vzpomíná...
Už jako malý snil o tom, že jednou nastoupí za A-tým havířovského AZetu. Povedlo se mu to, v uplynulém ročníku si tento útočník navíc nevedl vůbec špatně, během 45 zápasů si připsal 35 kanadských bodů za 10 branek a 25 asistencí. Řeč je o havířovském odchovanci Danielu Spratkovi, ten byl dalším hráčem, který se nám představil v rámci naší předsezónní rubriky. Z AZetu odešel před deseti lety, nastupoval za mládežnické kategorie Vítkovic, se kterými se v sezóně 2015/16 umístil na 3. místě v DHL extralize juniorů, v tomto období rovněž odehrál čtyři utkání za reprezentační devatenáctku, vyzkoušel si druhou ligu a se šumperskými Draky postoupil do tuzemské druhé nejvyšší soutěže. Právě za Šumperk nastupoval pravidelně i v prvoligových sezónách 20/21 a 21/22, kdy na své konto zapsal 27 bodů (9+18). Tento stále mladý hráč u nás bude pokračovat i v další sezóně, jistě se tedy můžeme těšit třeba na jeho další zajímavé přihrávky, kterými v uplynulém ročníku potěšil nejednoho fanouška.
Na kterém zimáku jsi udělal své první hokejové krůčky a kdo Tě k hokeji přivedl?
K hokeji mě nepřivedl nikdo jiný než táta a tuším, že své první krůčky jsem udělal v roce 2000 na havířovském zimním stadionu.
Kdyby sis jako dítě nevybral lední hokej, který sport by sis dovedl představit, že bys místo něj dělal?
To je dobrá otázka, jako dítě jsem dělal dva sporty, judo a hokej, ta láska k bojovým sportům se mě drží dodnes, takže by to bylo asi něco z tohoto odvětví.
Kdyby sis mohl vybrat jakékoliv číslo dresu, jaké by to bylo a proč?
Vybral bych si číslo 27, které na svých zádech nosím i teď, je to moje šťastné číslo, navíc jsem se narodil 27. 6. 1997.
Vzpomeneš jeden zápas ve své dosavadní kariéře, který máš stále v hlavě?
Jeden asi ne, je jich mnohem víc, například když jsme ve vítkovické juniorce bojovali s Plzní o 3. místo, tehdy jsem si asi sáhl na úplné dno, naše vítězství ale bylo dáno hlavně naším výborným trenérem. Pak vzpomínám na první zápas za chlapy, skoro každý zápas za Šumperk, no a hlavně na ten poslední, kdy jsme s Draky udrželi první ligu, po dlouhé sezóně si člověk konečně mohl oddychnout. Těch momentů je vážně hodně, vždy jsem měl štěstí na dobré spoluhráče i organizace.
Ze všech hráčů, se kterými ses v kariéře potkal v týmu, sestav pětku, ve které by sis ještě někdy rád zahrál.
Můžu vypíchnout jednoho spoluhráče, na kterého nikdy nezapomenu, byl to Vlastimil Malina, jenž tento rok bohužel ukončil kariéru. A kdybych měl sestavit pětku? V pohodě bych sestavil celý tým, ale když budu brát jen kariéru v dospělém hokeji, tak v bráně by asi chytal Vojtěch Mokry, o obranu by se postarali Petr Gewiese s Tomášem Drtilem a na křídlech by pak hráli Tomáš Rousek a Tomáš Vildumetz.
Zkus se "prodat" a vyjmenuj 3 své hokejové přednosti.
Zmínil bych nahrávku, bruslení, přehled. No a když se dobře vyspím, tak i buly.
Byl nebo je nějaký hokejista, kterého jsi měl či máš jako vzor nebo kterého jsi alespoň rád sledoval?
Sledoval jsem hodně hokejistů, patřili mezi ně Mike Modano, Peter Forsberg a spousta dalších. Z téhle éry bych klidně mohl vypsat hodně dlouhý seznam, když se ale zamyslím, tak jeden opravdu vyčníval, byl to Joe Sakic kvůli jeho neuvěřitelné hře, kterou předváděl, kvůli jeho chování, a také díky tomu, jak se vracel ke své komunitě, ze které pocházel.
Kdybychom si spolu zahráli hru FIFA23 na Play Stationu, jaký tým by sis vybral a proč?
Co to je FIFA? Ne, dělám si srandu… (velký úsměv – pozn. autora)
Kdybys mohl cestovat v čase, co bys ve své kariéře, když se na ní nyní díváš, udělal jinak?
Jeden moment by tu asi byl... Nenastoupil bych do jedné třetí třetiny, to když jsem ve starším dorostu hrál za Vítkovice. Hráli jsme právě tady v Havířově... Když se však nad tím zamyslím dnes, tak bych se díky tomu možná nestal tím člověkem, kterým jsem dnes..
Finále extraligy, jedeš rozhodující trestné střílení. Ještě dříve než se rozjedeš, víš, jak zakončíš? A pokud ano, tak prozradíš?
Každý nájezd jedu jenom s tím, že to trefím tam, kde je místo, to většinou určuje gólman, takže bych ti rád odpověděl, ale nevím. Pokud by to však byla extraliga, tak by člověk měl mít nakoukaná videa brankářů, rozbory jak na ně, v takové situaci bych se tedy držel toho, co na brankáře zafungovalo už v minulosti.
V minulých dílech jste si mohli přečíst - Marcel Kunc, Matouš Ćmiel, Jiří Tvrdý, Petr Ščurek, Šimon Pavlík, Dominik Pawliczek a Ondřej Ševčík.
FOTO: archiv Daniela Spratka, Věra Václavková, Michal Polák
