AZ Havířov
Dnes vám přinášíme závěrečný díl příběhu Davida Pastrňáka. Kluka, který to dotáhl z Havířova do Bostonu. Projdeme si v něm období od NHL draftu do současnosti, tedy zhruba posledních 9 měsíců. David v něm prošel dalším obrovským posunem, který jej nakonec katapultoval do nejslavnější soutěže světa.
V předchozím díle příběhu Davida Pastrňáka skončilo naše vyprávění na jaře 2014. Tehdy na sebe David výrazně upozornil na MS 18, kde byl jedním z tahounů naší stříbrné reprezentace. A tehdy také, asi poprvé, vzbudil zájem celostátních médií o svou osobu. Po krátké dovolené se vrátil do Švédska, kde se začal s A-týmem Södertälje připravovat na další sezonu, ale myšlenkami už byl spíš v zámoří. Blížil se totiž NHL draft a David v něm byl pasován jako kandidát na první kolo, což by byl nepochybně obrovský úspěch. A to pro celý český hokej!
Draft proběhl koncem června, ale David byl v souvislosti s ním v zámoří už dříve - 26. – 31. května. Ještě před samotným výběrem hráčů se totiž téměř všichni potenciálně draftovaní hráči (v roce 2014 jich bylo 119) zúčastňují fyzických testů a setkání s managementy klubů NHL. A právě na těchto testech a mítincích si kluby vytváří svou konečnou představu o jednotlivých hráčích a plánují, o koho budou mít zájem.
David měl situaci poněkud zkomplikovanou, protože se mu po příletu do kanadského Toronta ztratil bágl s oblečením. „Naštěstí mu jeden z místních trenérů poskytl potřebné oblečení, včetně košile a kravaty, což byla povinnost mít na mítincích s vedením klubů. Testy i pohovory nakonec zvládl, myslím dobře. Ve fyzických testech sice nepatřil k úplné špičce, ale výsledky měl nadprůměrné. A hlavně, podle slov pana Volka, zanechal velmi dobrý dojem při pohovorech s jednotlivými kluby. Přitom to muselo být hodně náročné, dvacetkrát říkat dokola pořád to samé – o sobě, své kariéře, prioritách apod.,“ myslí si Davidova maminka Marcela.
Na samotný draft jej už doprovázela maminka a taky agent Aleš Volek. Do Ameriky cestovali ještě společně s Davidovým kamarádem a spoluhráčem z reprezentace Jakubem Vránou a jeho rodiči.
Podle Davidovy maminky jeli všichni tak trochu do neznáma. „David na draft cestoval po krátkém pobytu v Evropě prakticky rovnou ze Švédska a spolu jsme se setkali až v Praze. Všichni jsme byli plni očekávání, co nás čeká. Já jsem se ho během toho dlouhého letu samozřejmě ptala, jestli třeba podle těch pohovorů v Torontu tuší, který tým by jej mohl draftovat, ale on sám říkal, že vůbec neví. Až zpětně, už po draftu, si vzpomněl, že právě s Bostonem měl ten rozhovor snad nejdelší, a že jej pozvali dokonce i na společný oběd.“
NHL draft 2014 proběhl poprvé v jeho historii ve Filadelfii. V hale Wells Fargo Center, kde hrají své zápasy místní Letci, bylo na 27. – 28. června vše precizně a do detailu připraveno. Draft je totiž poměrně monstrózní akce. První den proběhnou první dvě kola výběru, další kola pak o den později. Zatímco zástupci klubů mají svá „stanoviště“ na ploše, hráči a jejich doprovod sedí v hledišti a pokud jsou vybráni, přicházejí na pódium. Česká minivýprava dorazila do Filadelfie dva dny před draftem a v den D se společně přesunula na místo činu.
Z povídání Davidovy maminky je dodnes poznat, jak silný zážitek to, a nejen pro ni, byl. „Já jsem byla hodně nervózní. Vše začalo ještě doma výběrem a nákupem vhodného oblečení, které mělo být dle pokynů od agenta jako do divadla. A musím říct, že ta atmosféra v hale byla úžasná až neskutečná. Byly tam tisíce fanoušků Filadelfie a ti tak bouřili, že mi chvílemi běhal mráz po zádech. Nervozita se samozřejmě postupně zvyšovala. Když vybrali Jakuba Vránu jako číslo 13, už jsem poprvé brečela. A když vybrali Davida jako číslo 25, tak mi z těch emocí tak ztvrdly nohy, že aby mě mohl obejmout, tak mě musel doslova zvednout ze sedadla. O slzách ani nemluvě. Nervózní byl i David, to jsem na něm viděla, ale hned po tom vyhlášení přišla velká úleva, a on musel vyrazit na pódium.“
David Pastrňák prožíval 27. června 2014, tedy přesně měsíc a dva dny po svých 18. narozeninách, naplnění svého hokejového snu. Hned v prvním kole draftu si jej vybral jeden z nejslavnějších klubů historie NHL a současně i jeden z těch nejlepších v současnosti - Boston Bruins.
Po skončení prvního kola draftu se začala hala pomalu vyprazdňovat od diváků, ale účastníkům výběru to teprve všechno začalo, což potvrzuje i paní Marcela. „My jsme Davida po vyhlášení snad dvě hodiny vůbec neviděli. Čekal jej kolotoč povinností – rozhovory, focení apod. Mě mezitím přesunuli do VIP salonku Bostonu a než přišel David, tak, protože neumím anglicky, jsem se tam jenom na všechny usmívala a na všechno odpovídala OK. Jen jsem ještě volala staršímu synovi Jakubovi, že Davida si vybral Boston a on mi říkal: „To je sranda, mami. Vzpomínáš si, jak jako malý lítal po dvorku v dresu Bostonu.“ On totiž chtěl být zpočátku pořád v brance a na tom dresu bylo to B na hrudi takové tvrdé, tak ho nosil jako ochranu proti tenisákům! Ani nevím, kde ten malý dres skončil.“
Více si maminka s Davidem mohla popovídat až po skončení akce v hotelu a tehdy se také dostali k zhodnocení výsledku draftu. „Vím, že David neměl dopředu vyloženě nějaký jeden vysněný klub, kde by chtěl hrát, ale mluvil o tom, že by se mu líbilo v těchto třech – Filadelfie, Pittsburgh a Boston. Takže z výsledku byl úplně nadšený a říkal mi, že se mu dobře s lidmi z klubu mluvilo, navíc tam hraje David Krejčí, kterého obdivoval jako hokejistu. Takže jsme byli na konci dne oba šíleně psychicky unavení, ale šťastní.“
David sám byl sice šťastný, ale také si uvědomoval, že zdaleka nemá nic jistého. „Je to sice nádherné, ale nesmím usnout na vavřínech. Je to totiž jenom začátek... Vlastně to jenom může být začátek! Taky to může být konec, takže musím makat dál." prohlásil v rozhovoru pro idnes.cz a nastínil své další plány: „Vím, že jsem ještě hodně mladý, ale už teď na nováčkovském kempu udělám všechno pro to, abych vynikl. Nikdy nevíte, co se může stát. Prostě se chci dostat do týmu a budu pro to dělat všechno. Je jasné, že každý hráč potřebuje i štěstí. Ne trochu, ale hodně. A třeba ho budu mít a prosadím se. Boston je jedním z týmů, kam jsem si přál jít. Vyšlo to, takže jsem rád. Není až tak podstatné, jestli se do týmu dostanu za dva nebo za pět let, ale udělám pro to všechno.“
Po draftu se David vrátil do Česka, ale protože věděl, že už za pár dnů vyrazí zpět za oceán na zmiňovaný nováčkovský kemp, zůstal v Praze. Bydlel u paní Vránové a trénoval v Letňanské hokejové hale. Na nováčkovském kempu Bostonu jej čekala, kromě trénování a testů, spousta zajímavých doprovodných akcí, jako sjíždění řeky, lanové centrum, návštěva basebalového stadionu, teambuilding a podobně. Už tam zaujal klubové šéfy natolik, že s ním podepsali tříletý nováčkovský kontrakt a také jej pozvali i na zářijový předsezónní kemp hlavního týmu.
David chtěl být na kemp připraven co nejlépe, tak poctivě celé léto trénoval, i po návratu do Česka. Během asi týdenního pobytu v Havířově, trénoval krátce nejprve v Třinci a poté, co se udělal led v Havířově, stihl ještě i dva tréninky s AZetem. Začátkem srpna se přesunul do Švédska, kde pokračoval v tréninku, ale na konci léta už vyrazil zpět za oceán. Pokyn z Bostonu zněl jasně: „Dostaneš šanci na předsezónním kempu. Vezmi si sebou všechny věci na celou sezonu, aby ses nemusel pro něco vracet do Evropy!"
/IMG_8683.JPG)
„Pro Davida nebývá letní příprava nijak atraktivní, raději má období, kdy se už hraje. Ale tentokrát se připravoval opravdu na maximum, protože věděl, že to bude takový odrazový můstek pro boj o místo v týmu Bostonu. A s tím vědomím tu dřinu podstupoval. Takže motivaci měl a tak to pro něho nebyl až takový problém." přibližuje okolnosti letního trénování Davidova maminka a vzpomíná, jak se před jeho odletem loučili. „Opět to bylo jen virtuální loučení prostřednictvím techniky, protože odlétal přímo ze Švédska. Popřála jsem mu hodně štěstí a připomněla, že je ještě mladý a má vše před sebou, tak ať nic nepřežene. Ale on odlétal s tím, že do toho dá všechno, aby už v Americe zůstal."
Během léta se poněkud změnily okolnosti, a jestliže se ještě na jeho začátku jevilo jako nejpravděpodobnější, že David stráví sezonu 2014/15 ve Švédsku, na jeho konci už bylo jasné, že zůstane v zámoří. „David počítal s tím, že půjde na farmu, že se do NHL neprobojuje. V médiích se hodně ozývalo, že je ještě mladý a nemá tu potřebnou váhu. Byť jsem na něm viděla, že přes léto zesílil, hlavně v horní polovině těla. No, ale když „ochutnal" v přípravě jeden zápas za hlavní tým a pak seděl v jedné kabině s takovými borci jak Marchand, Lucic, Chára a Krejčí, tak ho to tak namotivovalo, že začal ještě více makat."
To se projevilo nejen v Davidových výkonech, ale brzy také v hodnocení, které o něm pronášeli slavní spoluhráči, jako např. kapitán Bruins Zdeno Chára: „Měli jsme sice zatím jenom pár rozbruslení, ale je vidět, že je to rychlý hráč s výbornýma rukama." A přidal se také Patrice Bergeron: „Myslím, že v něm něco je. Je velice rychlý a šikovný a taky silný na puku. Chce se učit, dře a myslím, že je v něm potenciál." I David Krejčí oceňoval hokejové kvality svého mladého spoluhráče a navíc jej těšila možnost, mít v kabině krajana. A generální manažer Bruins Peter Chiarelli začal zvažovat, zda by Pastrňák nemohl nahradit na pravém křídle prvního útoku odejivšího Jarome Iginlu. Co víc si mohl tenhle klučina z Havířova přát?
Kromě zvládání hokejových věcí se musel David také stát v Americe samostatným i v běžném životě. „Ubytování v Bostonu měl v hotelu, který zajišťuje a platí klub. Ten také zajišťuje v tréninkovém centru obědy. O vše ostatní se musí postarat hráči sami. Pro Davida, který ještě nejezdí autem, to znamená zajistit si i dopravu," poodhaluje tyto záležitosti Davidova maminka.
V závěru kempu Davida potkalo zranění, takže nastoupil jen k jednomu přípravnému zápasu, ale i to mu stačilo k tomu, aby si zapsal do statistik přihrávku. I přes vydařený předsezónní kemp se David do nabité sestavy Bruins nedostal a byl tedy, dle očekávání, odeslán na farmu Bostonu. Tou je klub Providence Bruins, hrající nižší zámořskou soutěž AHL. Providence leží zhruba 1 hodinu jízdy od Bostonu, tedy na americké poměry skoro za rohem.
„Já jsem z toho měla docela obavy. Raději jsem si přála, aby se vrátil do Švédska. Bála jsem se, aby se mu tam něco nestalo, protože jsem slyšela, že se to tam dost mydlí. Ale nyní s odstupem jsem ráda, že zůstal a měl tak šanci si přivyknout na zámořský hokej. Ten je opravdu dost jiný, než na co jsme zvyklí z Evropy. A David se tam oťukal a zocelil," říká Davidova maminka.
V Providence dostal k dispozici byt, ve kterém bydlel se spoluhráčem Jordanem Caronem, a který se také přesunul v průběhu sezony do Bostonu. V dresu záložního týmu se Davidovi dařilo. Během prvních devíti utkání vstřelil tři góly, přidal sedm nahrávek a hned za první měsíc sezony byl vyhlášen nejlepším nováčkem AHL. A zároveň se stal jednou ze tří největších hvězd října! Moc tedy nepřekvapilo, že už v listopadu mu, jako lídrovi týmového bodování, přišla pozvánka do hlavního týmu. A tak jak měl David štěstí i v mnoha jiných věcech, náhoda mu postavila do cesty pro první zápas v NHL hned slavný Pittsburgh Penguins i s hvězdným Sidney Crosbym v čele. A tím dnem, kdy otevřel pomyslnou bránu NHL, byl 24. listopad 2014. Netrvalo to dlouho a k prvnímu startu přidal i první bod. Stalo se tak ve třetím zápase na ledě Anaheimu.
Po pěti zápasech se sice David vrátil do Providence, ale se svým vstupem do nejslavnější soutěže mohl být spokojen. Prokázal, že je schopen v ní hrát a zvládnout její vysokou laťku náročnosti. V Providence sehrál ještě pár zápasů a pak na něj čekala další výzva – MS do 20 let, které se na přelomu roku konalo v Torontu a Montrealu.
To se českému týmu nevydařilo. Měl být černým koněm šampionátu a nakonec vypadl už ve čtvrtfinále se Slovenskem. A David, přestože byl na turnaji naším nejlepším hráčem a udělal svůj další velký posun, to vnímal jako velký neúspěch. „Vrátil se jednoznačně zklamaný. Své výkony nevnímal jako nějak důležité, podstatné pro něho bylo, že neuspěli jako tým. A vůbec netušil, kde se stala chyba. Do čtvrtfinálového zápasu šli s maximálním nasazením, ale dostali hloupý gól a sami neměli štěstí. Postupně znervózněli a už to nešlo nějak zlomit," vzpomíná Davidova maminka.
Z Montrealu se hned po vypadnutí národního týmu přesunul do Providence a odehrál zde jeden zápas, ale pak už se opět ozval Boston. Výkony na MS mu totiž podruhé otevřely dveře do hlavního týmu. S Providence se musel rychle rozloučit a určitě ani netušil, že to bude rozloučení natrvalo. Ale o tom až později.
„Bylo to hodně nečekané. Já jsem zrovna v té době byla v Americe. Právě jsem přišla z nákupu a chystala se prát, ale David na mě spustil: „Honem, honem balíme, jedeme do Bostonu, za chvíli tady je auto. „Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale bylo to tak. Bágl mu sbalil kustod na zimáku, doma si nabalil další tašku s nejnutnějšími věcmi a jel. Já jsem nakonec ještě zůstala pár dní v Providence. Boston totiž hrál následující zápas venku a na ty rodinní příslušníci nejezdí. Tak jsem alespoň vyprala a uklidila a pak i pro mě přijelo auto a přestěhovalo mě do Bostonu,“ vypráví Davidova maminka.
Události začaly nabírat na rychlém tempu. David, nejen že se opět zapojil do kolotoče NHL, ale tentokrát už začal, i v této „supersoutěži“, prokazovat naplno své umění. Nejprve to předvedl v zápase Bostonu ve Filadelfii, kde se mohl radovat ze své premiérové branky v NHL.
„Pro zápas ve Filadelfii měl speciální motivaci. Vrátil se tak říkajíc na místo činu. Na místo, kde se mu otevřely dveře do NHL, a říkal mi, že právě tam chtěl moc dát gól," prozrazuje Davidova maminka. Nakonec z toho nebyl jen jeden gól, ale hned dva! A navíc ocenění pro nejlepšího hráče zápasu. „Samozřejmě z toho byl ohromně šťastný," poodkrývá pocity svého syna paní Marcela.
A stejný kousek, tedy dvě branky a ocenění pro nejlepšího hráče zápasu, zopakoval hned v následujícím utkání doma proti Tampě. Po odehraných 8 zápasech v NHL byla před vedením týmu nastolena otázka: Ponechat si českého mladíka v hlavním týmu a nechat tak vstoupit v platnost jeho nováčkovský kontrakt, nebo jej odeslat zpět na farmu? „Myslím si, že David to takříkajíc rozhodl za ně - svými výkony.“ A skutečně to tak dopadlo. David už zůstal v Bostonu a pokračování tohoto příběhu zná asi většina hokejových příznivců. K dnešnímu dni (1. 3. 2014) má odehráno 26 zápasů a připsal si 14 bodů za 7 branek a stejný počet asistencí.
Samozřejmě po tomto famózním nástupu do NHL přišel i obrovský zájem médií. David se stal doslova hvězdou a musel se srovnávat s velkým zájmem o svou osobu. Stejně tak jeho maminka Marcela tímto vstoupila, jak sama říká, do jiného světa.
„Pro mě to začalo, už když jsem zasedla do hlediště na zápase NHL. To pro mě byl neskutečný a silný zážitek. Vlastně dodnes je to pro mě něco, co ve mně ještě doznívá. Před rokem by mě něco podobného ani nenapadlo. Že se zrovna moje dítě bude prohánět po kluzištích v NHL! Je fakt, že jednu věc už Davidovi nikdo nevezme. Je první, komu se to z Havířova podařilo. Ty pocity, které momentálně prožívám, se těžko popisují. Samozřejmě jsem na Davida hrdá a nadšená, že se mu to podařilo.“
Davidův úspěch v NHL tak změnil život nejen jemu, ale i jeho mamince. Najednou se totiž před oběma otevřely možnosti, jaké nikdy neměli. „My jsme žili vždycky ve skromných poměrech. A nestydím, se říct, že jsme byli chudí. Takže třeba to, že si můžu zaletět do Bostonu, anebo třeba z Bostonu do Miami, a to díky mému dítěti, tak s tím se budu muset teprve vyrovnat. A čekám, co to s námi a hlavně s Davidem udělá.“
A jak se David podle jeho maminky změnil za poslední půlrok v Americe. „Podle mě se hlavně změnil za poslední tři roky, od odchodu do Švédska. Už není tak otevřený a upovídaný, přeci jen je zvyklý žít spíš sám. Spolu jsme bývali jen krátce. Nejdéle snad právě v prosinci a lednu těch pět týdnů v Americe. Vím třeba, že mu bývá smutno, ale nedává to na sobě znát,“ uzavírá své povídání Davidova maminka a přidává směrem ke svému synovi přání: „Hlavně bych mu popřála, aby byl zdravý a šťastný a ať se mu daří tak jako doposud!“
Tady by možná mohlo povídání o Davidu Pastrňákovi – klukovi, který to dotáhl z Havířova do Bostonu - skončit, ale my uděláme ještě jednu odbočku. A to zpět tam, kde jeho kariéra začala, tedy na havířovský zimák. Co na jeho vstup do NHL říkají trenéři, kterým prošel malý a mladý Pasta rukama:
Martin Janeček: „No já smekám. Všichni mu to přejeme a jsme na něj pyšní, protože je to skvělé, že se kluk z Havířova dostal tak daleko. Moc mu přejeme, ať mu vydrží zdraví, vyhýbají se mu zranění a udrží si tu formu, jakou má. Je dobře, že se dostal do týmu, který mu dal šanci a prostor na ledě, a kde vypozorovali, jaké jsou jeho přednosti. Jak dokázal hned od svého vstupu do NHL, tak um na tuto soutěž má. Navíc si pořád zachoval pokoru. Nezapomněl, odkud hokejově vzešel, a když může, tak udržuje s lidmi z Havířova kontakty. Teď bude důležité, jak mu vydrží zdraví.“
Tomáš Potěšil: „Jeho současný obrovský skok a nástup do NHL souvisí s jeho povahou. S jeho nadšením pro hokej, který miluje a především ho umí hrát. Na svůj věk je neuvěřitelně vyspělý a myslím, že to dotáhne hodně vysoko. Já mu věřím, a podle mě bude jednou i v NHL hvězdou. Bude k tomu samozřejmě potřebovat zdraví. Je vidět, jak se dokázal přizpůsobit zámořskému stylu hokeje. Tady byl zvyklý spíš šance připravovat pro ostatní, za Boston hraje více přímočaře a také více zakončuje.“
A na úplný závěr zajímavý postřeh a názor nejzkušenějšího z citované trojice trenérů - Jana Danečka: „David je opravdu mimořádný hokejista. Takový se vám v klubu objeví možná jednou za 20 nebo možná za 50 let. V Havířově se podařilo vychovat několik hráčů do extraligy či reprezentace, což samozřejmě byl v určitých dobách strop. Dál ti hráči neměli kam odcházet. A proto je to, co David dokázal, mimořádné. Já jsem podobně šikovných a nadprůměrných dětí sice už viděl spoustu, ale většinou buď s hokejem skončily, nebo v tom vývoji ustrnuly. Ale David šel prakticky pořád dál. Je to jediný hokejista, kterého znám, jenž se neustále zlepšoval a dovednostmi a výkonností stoupal po jednotlivých stupíncích nahoru. Připomíná mi jiného mimořádného hráče – Richarda Krále. Měl podobný přehled ve hře, chuť hrát, vymýšlet i nevymyslitelné, předvídavost, šikovné ruce a herní inteligenci.“
A to už je opravdu závěr. Možná se vám zdá, že jsme v povídání o Davidu Pastrňákovi dali málo prostoru jemu samotnému. Vzhledem k jeho momentální odloučenosti od Havířova a maximální vytíženosti hokejem je to pochopitelné. Ale přesto se nám podařilo získat od Davida krátký vzkaz do Havířova:
