Portréty vítězů - # 31 Robert Najdek

Dnešní, předposlední portrét, je věnován Robertu Najdkovi. Zkušený útočník si v minulých dvou sezonách plnil v AZetu jednak roli centra první lajny, ale důležitou práci odváděl i mimo led. Jak vidí on sám svou roli v týmu, ale i co jej mrzí na loňském play-off a mnoho dalšího se můžete dozvědět z násldujícího rozhovoru.

Roberte, kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

Přivedl mě k němu táta a bylo to v pěti letech na Ledňáčku – tedy ve Vítkovicích

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do dorostu ve Vítkovicích, pak jsem byl nějaký čas poslán na naši „farmu“ do Poruby a v juniorech jsem se do Vítkovic vrátil.

Kde jsi hrál v dospělosti?

V Porubě, Olomouci, Opavě, Vítkovicích, Havířově pak opět v Sareze, na rok jsem byl i v Janowě v Polsku, pak tři měsíce v Orlové a poslední dvě sezóny hraji za AZet.

Chtěl jsi být od začátku útočník? Případně kdy se to rozhodlo?

Vzhledem k mé výšce ani jiná možnost nebyla. :-)

A chtěl by sis to teď alespoň vyzkoušet třeba v obraně?

Ale jo. Myslím, že mám dobrou nahrávku, takže bych mohl posílat puky útočníkům do šancí. Problém by ale byl asi s obraty a bruslením dozadu.

A co v brance?

Ne, to ani před barákem! :-)

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

Nerad bych na někoho zapomněl. :-) Z žákovských let asi pánové Kasper, Tomášek a Kuřidým a pak pan Roháček v Porubě. No a v dospělosti Kamil Přecechtěl v Olomouci a hlavně pánové Vůjtek a Hadamczik, když jsem nakoukl krátce do extraligy ve Vítkovicích – to byly fakt pecky. Ti měli neskutečný přehled a dokázali rozebrat výkon hráčů. A pak ještě Kamil Konečný a s Karlem Suchánkem v Opavě.

Co považuješ za svůj největší úspěch v hokeji?

Já jsem nikdy nijak mimořádně nevynikal, takže považuji za úspěch, že jsem spolu s Filipem Kubou a Pavlem Kubinou a Radkem Philipem (kteří jsou samozřejmě ale úplně někde jinde) jediný kdo z celé naší třídy vydržel hrát hokej na profesionální úrovni. A moc si samozřejmě cením i startů v extralize.

A týmový úspěch?

Hodně si cením záchrany Vítkovic v baráži s Jihlavou v r. 1999 – tu jsem nakonec díky zranění některých hráčů odehrál celou a bylo to psychicky hodně náročné! Mám sice i bronz s Vítkovicemi z r. 2002, ale tehdy jsem naskočil jen na pár zápasů.

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

Přihrávka a organizace hry.

A nedostatky, či slabiny?

Střelecká produktivita a bruslení.

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Rád bych si ještě alespoň rok (ale klidně i dva) zahrál za Havířov. Jsem tady moc spokojený – bezva kabina, zázemí a vše kolem.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

No pomalu se po letech, kdy jsem se živil jenom hokejem, začleňuju do normálního života. Takže dá se říct, že pomáhám jednomu kamarádovi v jeho stavebně-strojírenské firmě a likvidace produktů flexi.

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

Třináct let jsem žil jenom tím jedním rytmem a od loňska k tomu přibyla i jiná práce, takže je to hodně náročné. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné tréninky tzv. na „vyprdění“, tak je potřeba hodně regenerovat. S přítelkyní se vídám jenom v neděli a každý den, jak spí :-)

Jak ses stal členem kádru AZetu?

Trochu jsem to dění tady sledoval a když mi Martin Potočný volal, jestli bych měl zájem stát se členem nově budovaného týmu, tak jsem moc neváhal a nabídku přijal. Když se něco rodí tak to bývá hodně zajímavé – a myslím, že to hodně zajímavé bylo.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš?

My se tady bavíme každý s každým. V tomhle si to v kabině sedlo výborně. A navíc si užijeme hodně srandy.

Do kolika let chceš hrát hokej?

Určitě ještě rok, a kdyby to nějak vyšlo tak ještě dva až tři. Záležet bude na více věcech – na práci, na tom jak bude regenerovat moje tělo a tak.

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

Řekl bych, že zformoval moji osobnost a vybavil mě do života určitou odolností.

A vzal?

Asi část zdraví, díky jednostrannému zatížení těla, ale jinak nic.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Dlouho to byla 19 podle Steve Yzermana, až později 31 a tu mám doteď – byl to pro mě zkrátka dobrý rok!

Máš nějaký hokejový vzor?

Jak už jsem řekl v mládí Steve Yzerman.

Máš nějaké oblíbené životní či hokejové moto či heslo?

Ne.

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

V kariéře jsem mockrát podobnou podporu, jako máme v AZetu nezažil. Ono je to někdy i svazující, ale celkově si nejde přát nic jiného, než aby nás podporovali takhle dál.

Tvůj vzkaz vedení klubu?

Přijďte častěji mezi nás do kabiny. :-) A ať se jim daří naplňovat náročný rozpočet a udržet tuhle vysokou laťku v AZetu.

Máš nějakou zajímavou příhodu z hokejového prostředí?

Těch je hodně, ale ty zůstanou v kabině :-)

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

Dle mého názoru charakter týmu, kvalitní letní příprava, trenéři a skvělé play-off.

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

Hezčí by byl, kdybych se před play-off nezranil.

Jak jsi prožíval coby zraněný hráč ty dramatické boje play-off a baráž?

Nic příjemného, smíšené pocity.

Změnilo se něco ve tvém životě během letošní mistrovské sezóny?

Jen nepříjemná zkušenost se zraněním hlavy. Překvapilo mě, jak dlouho trvá samotné léčení.

Jak bys popsal svou roli v týmu?

Držím psychicky Luďka Lhotského a Davida Klimšu :-)

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu? Případně jaké budou tvé další hokejové i nehokejové směřování.

Doufám, že ano a že to zdraví dovolí. Rád bych ještě rok sekýroval mladé hráče :-)

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

Docela dost času a peněz jsem věnoval rehabilitaci po zranění…

Těšil ses na zahájení letní přípravy?

Těšil jsem se na humorné historky Luďka Lhotského :-)

Jak moc je jiná příprava pod vedením nového trenéra?

Nějaké novinky tam byly, ale dřina je to holt pořád stejná.

Kam jsi letos vyrazil na dovolenou?

Chorvatsko – Tučepi – aktivní dovolená. Spojení hor a moře, ideální kombinace. Hned bych se tam vrátil! :-)

Roberte, moc děkuji za rozhovor.

Není zač. Zdravím všechny fanoušky AZetu :-).