I druhá polovina týdne bude pro čtenáře našeho webu obohacena o jedno povídání s deseti otázkami a odpověďmi s jedním z našich hráčů. Po minulém díle, ve kterém se hodně rozpovídal Šimon Pavlík, bylo nyní trochu těžší, páčit z našeho respondenta odpovědi, ten sice oplýval dobrou náladou, ale dlouhým vypravěčem nebyl. I přesto sdělil své pocity, hlavou se tu a tam vrátil do minulosti, zavzpomínal. A kdo tedy?
Šestým hráčem, se kterým jsme si "dali jednu desítku", je karvinský odchovanec Dominik Pawliczek, který v havířovské mládeži strávil mnoho úspěšných let, který například v sezóně 18/19 vyhrál kanadské bodování naší juniorky s náskokem 16 bodů, který, jako čerstvě dvacetiletý, dostal na začátku sezóny 19/20 velkou šanci od trenéra Jiřího Režnara a ligový ročník zahájili v 1. lajně AZetu, tehdy vedle Filipa Semana a Jakuba Kotaly. Potom ovšem nastal zlom. Těch zápasů nakonec bylo jen 15, následoval kariérní pád. Opava, Orlová, ostravský univerzitní tým, 4. německá liga, s kariérou nadějného mládežníka to nevypadalo dobře. Nyní, alespoň tomu věřme, se Dominik Pawliczek může opět drápat nahoru. Loni, kdy zároveň trénoval dětí ve "své" Karviné, zaznamenal solidních 24 bodů a 13 gólů ve 34 zápasech, třeba i díky tomu s ním manažer Milan Mikulík prodloužil smlouvu. Bude drápání se směrem vzhůru u Dominika Pawliczka pokračovat? Hokejově, protože to se přeci nezapomíná, na to určitě má. Nejeden fanoušek proto na začátku sezóny bude doufat, aby to hráč s číslem #29 na zádech prodal...
Na kterém zimáku jsi udělal své první hokejové krůčky a kdo Tě k hokeji přivedl?
Hokej jsem začal hrát ve svých pěti letech, bylo to v mé rodné Karviné. Jak už to tak často bývá, přivedl mě k němu táta, já v Karviné působil do 4. třídy a pak se vydal do Havířova...
Kdyby sis jako dítě nevybral lední hokej, který sport by sis dovedl představit, že bys místo něj dělal?
Asi by se mi líbilo, hrát třeba fotbal, ideálně někde na jihu Evropy (s úsměvem - pozn. autora).
Kdyby sis mohl vybrat jakékoliv číslo dresu, jaké by to bylo a proč?
Kdyby to šlo, tak bych si vybral číslo #10. V mládeži jsem s ním hrál prakticky neustále, dařilo se mi, mám na něj dobré vzpomínky. Loni, před začátkem sezóny, byla právě desítka volná, ale z respektu k fanouškům a Mařkovi jsem si vybral #29...
Vzpomeneš jeden zápas ve své dosavadní kariéře, který máš stále v hlavě?
Těžká otázka, je složité vybrat jeden. Ale počkej, jeden nakonec mám. S AZetem jsme hráli v Českých Budějovicích, na zimáku bylo prakticky 6 tisíc lidí, my prohrávali 9:1 a celá hala řvala mohutně "Deset, deset!". Tehdy jsem byl ještě junior a byl to pro mě velký zážitek. Mimochodem, nakonec jsme prohráli 2:9 :-).
Ze všech hráčů, se kterými ses v kariéře potkal v týmu, sestav pětku, ve které by sis ještě někdy rád zahrál.
Zkusím trochu speciální formaci, zkusím ji postavit se 4 útočníky a pouze jedním bekem. Toho by si zahrál Vojta Ševěček, v útoku bych si to pinknul s Danem Kurovským, Lukášem Juhászem a Honzou Bambulou.
Zkus se "prodat" a vyjmenuj 3 své hokejové přednosti.
Uff, těžké, hodně těžké. Zkusím bruslení, střelu a asi techniku hole.
Byl nebo je nějaký hokejista, kterého jsi měl či máš jako vzor nebo kterého jsi alespoň rád sledoval?
Asi nepřekvapím, když napodobím mnohé další a zmíním Connora McDavida, rád ale sleduji třeba taky Nathana MacKinnona z Colorada.
Kdybychom si spolu zahráli hru FIFA23 na Play Stationu, jaký tým by sis vybral a proč?
Asi bych vzal Real Madrid, ten tým je mi blízký, mám jej rád. A kdyby ne Bílý balet, tak zřejmě Bayern Mnichov. Ten má hodně rychlá křidélka na mé oblíbené protiútoky (s velkým úsměvem - pozn. autora).
Kdybys mohl cestovat v čase, co bys ve své kariéře, když se na ní nyní díváš, udělal jinak?
Neměnil bych nic, vše je jak má být.
Finále extraligy, jedeš rozhodující trestné střílení. Ještě dříve než se rozjedeš, víš, jak zakončíš? A pokud ano, tak prozradíš?
No, na ledě bych asi věděl, ale teď, v létě a z gauče, úplně ne (úsměv - pozn. autora).
V minulých dílech jste si mohli přečíst - Marcel Kunc, Matouš Ćmiel, Jiří Tvrdý, Petr Ščurek a Šimon Pavlík