AZ Havířov
Se začátkem nového týdne je zde i další pokračování naší letní rubriky, ve které se havířovské hráče, kteří v nadcházející sezóně budou potit černo-modro-bílý dres, snažíme představit trochu jinak. Marcel Kunc, Matouš Ćmiel, Jirka Tvrdý či Petr Ščurek, ti všichni už na sebe něco práskli. Kdo "dostane slovo" dnes? Nenápadný hráč, který se však docela rozpovídal, jehož odpovědi nás bavily...
Dnes si představíme 10 odpovědí Šimona Pavlíka, který loni v dresu AZetu, kam přišel v rozehrané soutěži z Kopřivnice, sice nezaznamenal střelecký úspěch, však ve svých 20 letech je stále velice perspektivním hokejistou, i proto jsme s urostlým útočníkem prodloužili smlouvu o další sezónu. Šimon hrál v mládeži především v Porubě, v sezóně 21/22 si to však, pro někoho možná překvapivě, zamířil až na sever Čech, kde působil v organizaci libereckých Bílých tygrů, v sezóně v juniorce zaznamenal 24 kanadských bodů. Přes krátkou anabázi v porubském A týmu se přesunul do již zmíněné Kopřivnice, aby nakonec zakotvil v Havířově. Šimon patří mezi řadu mladých hráčů v našem týmu, u kterých můžeme čekat větší či menší pokroky v další kariéře. Tak uvidíme, jak velké budou ty Šimonovy. Povídání s ním bylo velice příjemné, vysoký útočník havířovského AZetu se mnohdy rozpovídal, což u sportovců přeci jen nebývá vždy zvykem :-).
Na kterém zimáku jsi udělal své první hokejové krůčky a kdo Tě k hokeji přivedl?
První hokejové kroky jsem dělal na zimním stadionu v Ostravě-Porubě, kam se mnou chodil bruslit můj táta. V zimě jsme navíc často vzali brusle a chodili i na rybník.
Kdyby sis jako dítě nevybral lední hokej, který sport by sis dovedl představit, že bys místo něj dělal?
Jako menší jsem dělal více sportů – fotbal, tenis, házenou nebo dokonce i gymnastiku. Kdybych si nevybral hokej, tak bych určitě chtěl hrát tenis nebo fotbal.
Kdyby sis mohl vybrat jakékoliv číslo dresu, jaké by to bylo a proč?
Mé oblíbené číslo je 24. Důvod k tomu moc není… Když jsem byl mladší, tak jsem hrál s číslem 16, po "přestupu" do vyššího ročníku už bylo "zabráno", tak mi přiřadili 24 a já si na něj tak nějak zvykl.
Vzpomeneš jeden zápas ve své dosavadní kariéře, který máš stále v hlavě?
Vybavují se mi 2 zápasy. První start za Porubu v Chance lize, bylo to proti Šumperku, no a také poslední zápas za juniorku v Liberci (7. zápas finále s Plzní). Byl to můj poslední zápas v mládežnické kategorii a podařilo se mi vstřelit snad nejkrásnější gól v mé kariéře. Navíc za přítomnosti mnoha fanoušků a hlavně mých rodičů.
Ze všech hráčů, se kterými ses v kariéře potkal v týmu, sestav pětku, ve které by sis ještě někdy rád zahrál.
To je opravdu záludná otázka. Hráčů, se kterými bych si ještě rád zahrál, je totiž hned několik. Mezi obránce patřil jednu dobu i Tomáš Havlík, se kterým se známe snad už od dorostu. Ale nepočítaje mé současné spoluhráče, jednalo by se určitě o obránce Tomáše Kollerta a Jakuba Pituchu, na střídačce by byl připraven Jakub Hladík. Z útočníků mě hned napadl Filip Jansa, který bude následující sezónu bojovat o místo v Plzni. Dále třeba Mikuláš Jenčovský, Petr Gajda, Honza Cikhart nebo Jan Huňor. Do finálové pětky ale musím vybrat pouze 2 hráče, kterými by byli Mikuláš Jenčovský a Honza Cikhart – odehráli jsme spolu v lajně hodně zápasů a rozuměli jsme si jak na ledě, tak i mimo něj. Výsledná pětice by tedy byla ve složení Kollert, Pitucha, Jenčovský, Pavlík, Cikhart.
Zkus se "prodat" a vyjmenuj 3 své hokejové přednosti.
Momentálně si myslím, že má hlavní přednost je poctivá hra dozadu. Jakožto hráč především třetí či čtvrté lajny se snažím být v tomto ohledu poctivý a klást velký důraz na defenzivu. S tím souvisí i oslabení, které bych uvedl jako svou 2. přednost. Poziční hra, blokování střel a v případě chyby soupeře rychlý přístup. Jako poslední je clonění před brankářem a tečování puků. Mnohokrát jsem dostal pukem, když jsem právě stál na brankovišti, ale od toho máme tolik chráničů, aby to nebolelo. Navíc při správném clonění padá nejvíce gólů.
Byl nebo je nějaký hokejista, kterého jsi měl či máš jako vzor nebo kterého jsi alespoň rád sledoval?
Z českých hráčů mám nejradši Davida Pastrňáka a Jakuba Vránu, v poslední sezoně mě zaujal také Dominik Kubalík. Z těch zahraničních mě baví sledovat dvojici McDavid – Draisaitl. Obdivuji, s jakou lehkostí dokáží dávat góly.
Kdybychom si spolu zahráli hru FIFA23 na Play Stationu, jaký tým by sis vybral a proč?
Upřímně? Na PSku nehraju, takže ať už bych si vybral jakýkoliv tým, k výhře by mi to moc nepomohlo… Ale nejspíše bych zvolil Bayern Mnichov nebo Manchester City.
Kdybys mohl cestovat v čase, co bys ve své kariéře, když se na ní nyní díváš, udělal jinak?
Určitě jsem měl dříve přestoupit do extraligového klubu. Ale myslím si, že jsem na to ještě v té době neměl. Ten skok mezi Ligou juniorů a Extraligou je opravdu neskutečný. Jak v zápasech, tak i na trénincích. Napadá mě, že v této odpovědi mohu zmínit také střídavé starty z juniorky do mužů. Sbírat zkušenosti v seniorském hokeji v juniorských letech se opravdu vyplácí a já nyní cítím, že mi to chybí.
Finále extraligy, jedeš rozhodující trestné střílení. Ještě dříve než se rozjedeš, víš, jak zakončíš? A pokud ano, tak prozradíš?
Samozřejmě, že mám své oblíbené varianty zakončení, které pořád opakuji. Začátek je vždy stejný, rozjetí se ke kruhu po pravici gólmana, ovšem zakončení mám různá. V tomto ohledu jsem hodně sledoval amerického útočníka jménem T.J. Oshie a jeho nájezdy na OH 2014 v Soči. Pokaždé se rozjel stejně, ale podle gólmana si vybral zakončení.
V minulých dílech jste si mohli přečíst - Marcel Kunc, Matouš Ćmiel, Jiří Tvrdý a Petr Ščurek
