Jsem šťastný, že se nám to podařilo, říká o postupu AZetu trenér Tomáš Potěšil

Když v květnu 2012 převzal jako hlavní kouč A týmu AZetu, říkal Tomáš Potěšil na rovinu: „Vrátil jsem se do Havířova, abych pomohl vybojovat 1. ligu“. Nyní je jasné, že se jeho mise stala úspěšná. Postup havířovského hokeje do vyšší soutěže se stal realitou, a tak je na čase se pustit do zhodnocení této vítězné a postupové sezony.

Pane trenére, jak hodnotíte, s odstupem těch několika dní, skutečnost, že si AZet pod vaším vedením vybojoval výhru ve své skupině 2. ligy a v baráži pak i postup do 1. ligy?

Tak samozřejmě to hodnotím pozitivně. Jak už jsem několikrát v posledních dnech říkal, jsem šťastný, že se Havířov díky postupu dostal na hokejovou mapu České Republiky, a že se s ním bude muset počítat, když se dostal do profesionální soutěže. A to je to nejpodstatnější, protože Havířov, jako 80 tisícové město, si to určitě zaslouží! A já jsem jen rád, že jsem u toho mohl být.

Definitivně se o tom rozhodlo v baráži, ale v zásadě je to výsledek celoroční práce.

Tak samozřejmě se to dá takto brát. Už v letní přípravě, když se mužstvo připravovalo kondičně, byly položeny základy pozdějším úspěchům. A myslím, že jak v play-off, tak zejména v baráži bylo vidět, že mužstvo je kondičně dobře připraveno. Taky skládání obranných dvojic, útočných trojic a různých variant přesilovek děláte už v průběhu přípravy. Nám se to vlivem mnoha zranění sice opakovaně bořilo, ale vštěpování určitého herního systému samozřejmě začalo už v přípravě a pokračovalo v průběhu sezony.

Já jsem, vzhledem k těm poloprofesionálním podmínkám, kdy spousta kluků má kromě hokeje i své povolání, zvolil takovou mírnější formu. Ale myslím, že vše co jsme chtěli mančaftu vtisknout, jako určitý herní styl, tak jsme nakonec v těch rozhodujících fázích sezony, tedy play-off a baráži, zúročili.

V play-off, a zejména v baráži, si to vše dokonale sedlo, a výsledkem byl ten konečný úspěch…

Ano. I když, i v play-off jsme ještě měli výpadky sestavy, které jsme řešily změnami a povoláním mladých hráčů jak z Třince (Diviš, Kasperlík), tak z naší juniorky (Matějek, Mráz). Ale v baráži už ten mančaft šlapal tak, že nebyl důvod jakkoli do sestavy zasahovat. I když jsme nebyli zdaleka v té nejsilnější sestavě.

Pojďme nyní to uplynulou sezonu ještě zhodnotit z vašeho osobního trenérského pohledu. Jaké jste v ní zaznamenal ty hlavní plusy a mínusy?

Tak především musím zopakovat, že jsem se do Havířova vracel s vizí naplnit ty postupové ambice. Na druhou stranu jsem věděl, že tak trochu strkám hlavu do oprátky. Protože všichni víme, že něco zopakovat (loňské vítězství v play-off) a případně předčit, je to nejtěžší. A s tím jsem do toho šel. Ale čekaly mě i určité zákulisní boje. O tom, jestli tady do toho týmu patřím atd., takže to pro mě bylo i docela psychicky těžké. Ale snažil jsem se s tím srovnat jako trenér profesionál, nemohl jsem tomu podlehnout. Je fakt, že jsem v některých věcech i ustoupil, ale nakonec i to se zúročilo a přispělo to ke konečnému výsledku.

Pořád jsem, i přes ty dvě „krize“, týmu věřil, že tu soutěž můžeme vyhrát. Určitě mě některé věci mrzely, zejména když se objevily ty „útoky“ ze strany některých fanoušků, ale beru to podle hesla, „že co tě nezabije, to tě posílí“.

V průběhu sezony se třeba na internetu objevili kritikové vaší práce, co byste jim vzkázal?

Já jsem ty různé diskuse a fóra nenavštěvoval, ale určité věci se k vám donesou. Mrzí mě, že někteří lidi prezentovali své názory bez znalosti situace či okolností. Jako například, když můj kolega Stanislav Sztefek v průběhu zápasu opustil střídačku, tak to bylo hned prezentováno jako že to bylo kvůli tomu, že se nemohl dívat na mou práci. To, ale i jiné reakce mi přišlo jako nefér. Přitom možnost zeptat se na dění v klubu je dneska prostřednictvím webových stránek tak jednoduché.

Přesto. Kdybyste mohl, udělal byste něco v průběhu sezony jinak?

Myslím, že ne. Tady byla dobrá parta hráčů. A myslím, že i to doplnění kádru se povedlo na jedničku. A musel jsem i respektovat tu situaci, kdy AZet je poloprofesionální klub.

Otočme list. AZet je od pondělka prvoligový. Co se musí podle vás udělat pro to, aby jím byl i za rok?

Budou to zejména dvě věci - navýšení rozpočtu a posílení kádru. Ale hned taky musím říct, že si myslím, že všichni hráči, kteří se podíleli na letošním postupu AZetu, by měli dostat šanci se zabojovat o své místo v kádru i sezoně následující. Samozřejmě, budou hráči, kteří kvůli věku, práci, či časové náročnosti cestování tu 1. ligu hrát nebudou chtít. Ale také si mnozí budou muset uvědomit, že už to není hobbyhokej. A že budou muset udělat mnohem víc pro to, aby odstranili nedostatky ve své hře a aby se v této profesionální soutěži udrželi.

A co bude muset udělat klubové vedení?

No i pro ně to bude v mnohém nové. Tato soutěž je náročnější na finance a ty peníze někde v dnešní době není vůbec jednoduché sehnat. Navíc je to profesionální soutěž, hráči budou trénovat dopoledne, tudíž je musíte zaplatit, aby nemuseli chodit do jiné práce. Takže i to zvýší náklady.

A co doplnění kádru?

Myslím, že filozofie klubu se měnit nebude. Bude i nadále fungovat především na vlastních odchovancích nebo na hráčích z regionu. Ale podle mě, aby se vyhnul problémům, tak se musí doplnit o 2 – 4 starší a zkušené a ostřílené hráče, kteří přinesou do týmu i potřebnou kvalitu. Optimální by bylo, kdyby to byl někdo z odchovanců jako Honza Peterek, nebo Daniel Seman či jeho bratr Filip. Ti by tomu týmu nesmírně pomohli, přilákali by i fanoušky a byli i by i tahouny pro ostatní hráče.

Co z toho už klub učinil a co jej ještě čeká?

Z našeho postupu do 1. ligy mají určitě radost i ty dva blízké extraligové týmy – tedy Vítkovice a Třinec. A právě spolupráce s nimi je nezbytná. Samozřejmě do určité míry, aby si Havířov zachoval svoji tvář. Tyto kluby disponují mladými hráči, kteří hráli ve vzdálených klubech, a nyní by mohli hrát za Havířov – tedy výrazně blíže! A budou to i další postupné kroky.

Jak vypadá situace v organizaci 1. ligy pro příští sezonu? Už dříve se spekulovalo, že vzhledem ke konci tříletého uzavřeného období by mohlo dojít ke změnám v reorganizaci apod.

Tak bohužel, tady se nic nemění. O některých věcech se sice jednalo, ale vše se zamítlo! Je tam převaha týmů z Čech a ty nemají zájem cokoliv měnit. Uvidíme, třeba až do 1. ligy postoupí více týmů z Moravy, tak se možná něco změní.

Co vaše budoucnost v AZetu? Už je o ní rozhodnuto?

Ne. Ale vše by se mělo rozhodnout během několika dní.

Vy jste byl v AZetu, kromě funkce trenéra A týmu, také manažerem mládeže. Jak z pohledu této své funkce hodnotíte tu právě končící sezonu?

V mladším dorostu se nám podařilo zachránit extraligu, což je velký úspěch. A abychom takovým starostem opět do příští sezony předešli, tak jsme už v poslední době pracovali na vhodném doplnění kádru hráči z okolních týmů. Myslím, že se to podařilo a příští rok bychom takové problémy už mít neměli.

Před výsledkem staršího dorostu je potřeba smeknout klobouk dolů. Postoupili do top 12 a tím pádem i do play-off, kde vypadli až s pozdějšími mistry ČR Karlovými Vary. Tady se jasně ukazuje rukopis trenéra Martina Janečka, který je velmi náročný a proto má výsledky. Mimochodem už nyní mají zájem o mnohé hráče z jeho kádru extraligové týmy z celé ČR.

No a juniorka? Ta nezačala vůbec špatně, ale postupně ztratila šanci bojovat o 1. místo a tím i motivaci bojovat o špici. Výsledkem byl pokles výkonnosti a pád tabulkou dolů. Juniorka je zvláštní kategorie. Skoro už dospělí chlapi, ale na druhé straně je potřeba je neustále držet „pod krkem“, aby dávali hokeji maximum. Jinak to nemá cenu dělat!!! Takže shrnuto, práce s mládeží je velmi specifická, ale myslím, že celkově tu letošní sezonu můžeme hodnotit poměrně slušně.

Pane trenére, děkuji za rozhovor a zároveň prosím přijměte i gratulaci a poděkování ze strany fanoušků za ten velký úspěch, který se letos AZetu podařil a jehož jste byl důležitou součástí.

Já také děkuji a ještě bych chtěl na závěr poděkovat fanouškům, kteří byli po celou sezonu fantastičtí. Velké díky patří i mému kolegovi Standovi Štefkovi. Mimochodem oba dva jsme do první ligy postoupili v Havířově po druhé. V roce 1992 jako hráči a nyní jako trenéři. A samozřejmě velké díky patří taky vedení klubu - panu Mrowiecovi a panu Bambulovi, kteří mi tuto práci v Havířově umožnili dělat.