06.11.2012 | David Motloch
AZ Havířov
Havířov měl dnes na půdě Vsetína bojovat o první místo v tabulce, ve 14.kole si ale nepřilepšil. Domácí se na svého soupeře dokázali zdravě vyhecovat a po úvodní brance Podešvy měli karty ve svých rukou. Pak se ovšem ukázal nejlepší střelec Azetu Jan Kolařík a svou jubilejní desátou brankou v Havířově srovnal. Škoda, že tento hráč, jenž podle fanoušků udělal za poslední dva měsíce největší dojem, nepřidal ještě další branky, šancí měl totiž skoro půl tuctu. Koncovka trápila celý tým, Krisl například pálil do tyče. Na druhé straně to bylo přesně naopak. Jan Podešva by mohl povídat. Hráč s 61 na dresu zkompletoval ve třetí třetině hattrick, k němu se v průběhu zápasu přidal ještě Zúbek a výsledné skóre 4:1 pro domácí bylo na světě.
Atraktivní hokej, drama do poslední minuty, vše obaleno kvalitní atmosférou. To vše přinesl prestižní souboj Vsetína s Havířovem. Domácí vstoupili do zápasu lépe a v úvodu hned několikrát otestovali pozornost brankáře Danečka. V největších příležitostech proti němu neuspěli Dubec a Holík. Hosté vstoupili do zápasu ospale, po pěti minutách ale přeci jen začali procitat. Když navíc v šesté minutě dostali příležitost minutové výhody pět na tři, měli ideální příležitost usměrnit dějiny utkání k obrazu svému. Dvojnásobnou přesilovku ale sehráli mizerně a v podstatě se s pukem nedostali do útočného pásma.
Poté si klasickou přesilovku vyzkoušeli i Valaši – bezúspěšně. V jedenácté minutě se ale přeci jen dočkali aktivní domácí zasloužené trefy. Nejprve museli přežít přečíslení dva na jednoho, ve kterém ale Stránský pálil jen do hrudi brankáře Plška a jen o pár sekund později sami udeřili. Dubec elegantní kličkou vyškolil obránce, jeho zakončení sice Daneček zázračným zákrokem zneškodnil, Jan Podešva byl ale přesně tam, kde být měl a pohotově dorazil touš do prázdné brány.
Hokej plný šancí pokračoval nadále. Na Lapači ještě ani neutichly oslavy vedoucí branky a už mohlo být srovnáno, Pavlasovu dorážku z úhlu ovšem zastavil pohotově se přemistivší Plšek. Ve dvanácté minutě se tváří v tvář Danečkovi ocitl Brezáni, proti někdejšímu spoluhráči ale neuspěl. V závěru třetiny nevyužili hosté ani další přesilovou hru, do kabin proto zaslouženě odcházeli s jednobrankovým mankem.
Úvod druhé třetiny přinesl nejen vsetínskou přesilovku, ale též skvělý zákrok Danečka proti Vrbově střele z mezikruží. Neméně dobře si ale počínal i Plšek na straně druhé, když v třiadvacáté minutě zlikvidoval příležitost Najdka. O dvě minuty později už byl sice havířovský brankář bez šance, Zúbek ale zblízka netrefil odkrytou branku AZtu. Před polovinou zápasu začali iniciativu přebírat hosté. Zprvu nenápadně, kolem třicáté minuty si ale vytvořili obrovský tlak, při němž měl Vsetín i notnou dávku štěstí a navrch skvěle chytajícího Plška v bráně. Nepřišli si na něj ani Najdek, ani Kolařík, ani nikdo jiný v černobílých barvách.
Kolem pětatřicáté minuty se Vsetínu přeci jen podařilo vymanit se, aspoň částečně, z hostujícího tlaku. Z rychlého protiútoku nejprve zahrozil Žákem, toho ale po pohledné kombinaci domácích vychytal pohotový beton Danečkův. V minutě třicáté páté se Vaňkovi, tváří v tvář ležícímu brankáři, ani nadvakrát nepovedlo zasáhnout kotouč. Posléze jej Valaši přeci jen do sítě dostrkali, pro kopnutí bruslí ale branka nemohla být uznána. Hned nato šel VHK do přesilovky, v ní ovšem inkasoval. Havířov ujel ve třech proti jedinému obránci. První střelu sice Plšek zastavil, Stránský s Hegegym ale ještě stihli přihrát Janu Kolaříkovi a tradiční vsetínský kat i tentokrát skóroval do domácí svatyně.
Hostům ale radost z vyrovnání nevydržela dlouho. Na přelomu třicáté osmé a třicáté deváté minuty dvakrát faulovali a Vsetín hru pět na tři využil. Vaněk sice napoprvé nepřehodil Danečkův beton, pak ale dokázal poslat puk před odkrytou bránu a důrazný František Zúbek jej usměrnil do sítě. A protože těsně před sirénou minul ve vyložené pozici Kolařík, byla i po čtyřiceti minutách lepší nálada na vsetínské straně.
V úvodu třetí třetiny se Valachům podařilo pozornou hrou utnout očekávaný nápor Havířova. Sami naopak hrozili z rychlých výpadů. Po třech minutách hry se do přečíslení dostali Mikšovský se Zúbkem, druhé jmenovaný ale na Danečka nevyzrál. VHK to nemuselo vadit, ještě v téže minutě se totiž ve středním pásmu ujal puku Jan Podešva, přejel útočnou modrou a poté chytrou střelou zpoza obránce zakončil nad Danečkovu vyrážečku.
V pětačtyřicáté minutě mohl havířovskou naději vykřesat Krisl, z mezikruží ale trefil pouze levou Plškovu tyč. Jinak sice hosté měli optickou převahu, pozorní Valaši je ale do šancí v podstatě nepouštěli. Když pak AZ nevyužil ani dlouhou přesilovku pět na tři, začaly se nad jeho bodovými nadějemi stahovat mračna. Paradoxně nejblíže ke snížení byl Havířov ve vlastním oslabení v minutě pětapadesáté. Nejprve ale Plška neprostřelil Kolařík a poté vsetínský muž s masou skvěle zastavil i blafák Bursíka.
Sto třicet čtyři sekund před závěrečnou sirénou odvolal Havířov brankáře. Power-play, záhy zesílená do převahy šest na čtyři, ovšem hostům nevyšla. Přihrávka zpoza Plškovy brány totiž dolétla jen na hůl Dubce, ten v přečíslení dva na jednoho nezištně našel Jana Podešvu, který zblízka do prázdné brány završil svůj hattrick. V pohledný zápas tak nakonec skončil zaslouženou výhrou Vsetína v poměru 4:1.
Viktor Hlobil (trenér Vsetína): Hráli jsme s předním mužstvem tabulky, takže jsme ze soupeře měli respekt. Tím spíš, že jsme na jeho ledě dostali osm gólů, což ani na tuto soutěž není málo. Na utkání jsme se hodně soustředili, hodně jsme o něm mluvili a musím dnes pochválit celý mančaft. Hrál obětavě, srdíčkem, přidaly se k tomu některé pěkné akce. Myslím, že jsme si dnes zasloužili vyhrát. Pochvalu zaslouží celé mužstvo a speciálně Podešva. Doufejme, že nás dnešní zápas nastartuje k lepším výkonům, které bychom rádi potvrdili i v zápasech venku.
Tomáš Potěšil (trenér Havířova): Utkání mě trochu mrzí, protože si myslím, že jsme nebyli horší mančaft, ale bohužel nedisciplinovanost našich hráčů pomohla soupeři ve chvíli, kdy jsme vyrovnali, navíc v oslabení, na 1:1. Udělali jsme dva hloupé fauly, šli jsme na konci třetiny do tří a dostali jsme gól na 2:1. Ten byl podle mě rozhodující. Třetí gól jsme dostali pro změnu po individuální chybě. Takže si myslím, že jsme nebyli horším týmem, ale disciplína, disciplína, disciplína..
