AZ Havířov
Nejen sezónu na ledové ploše, ale i tu ve školních lavicích, mají za sebou nejmenší AZeťáci, kteří působí v Hokejové akademii Havířov. Ta funguje při ZŠ 1. máje. Prvňáci a druháci dostali před nedávnem svá vysvědčení, štafeta naváže opět v září, kdy bude otevřena další první třída malých hokejistů, v pořadí již třetí. Ještě předtím si však pojďme zrekapitulovat nejen školní rok skončený, ale celkově si o celé akademii, kterou AZ sází na něco, co před lety fungovalo, malinko popovídat...
"Škola novým projektem posiluje své dobré jméno a svou prestiž. Jsme moc rádi, že se můžeme profilovat také, v dnešní době tolik potřebným, směrem k aktivnímu pohybu a že můžeme pozorovat růst malých hokejových hvězd", říká hned na úvod paní Michaela Drozdová, ředitelka ZŠ 1. máje, která se zamýšlí nad tím, co škole samotné dává tohle propojení s havířovským AZetem...
S dětmi je v mnohém práce náročná, je důležité, aby dítka hokejová, ale i ta nehokejová, fungovala tzv. na jedné lodi. Zajímalo nás proto, co je potřeba dělat, aby tomu tak opravdu bylo... "Od počátku projektu jsme dbali na propojení všech dětí jako celku. Oddělit děti a vyčlenit je z kolektivu Májovky by nám nedávalo žádný smysl. Děti z naší akademie se účastní všech akcí školy, stejně jako neakademici, jezdí společně na výlety a zažívají spousty mezitřídních aktivit. Absolutně mimořádné propojení jsme mohli všichni vidět na vlastní oči, kdy se malí hokejisté zapojili do tanečních vystoupeních na naší výroční akademii", doplňuje paní ředitelka a my se s dovolením otáčíme k Petru Malířovi, prezidentu hokejového klubu AZ Havířov.
Vraťme se zřejmě o pár let zpět. Kdy se vlastně plán jakési Hokejové akademie zrodil? Nedivili bychom se, kdyby byl v hlavě odchovance AZetu dříve, než před více než dvěma roky, kdy do klubu vstoupil. Leckoho by mohlo napadnout, že Petr Malíř čerpal z vlastních zkušeností díky docházce na ZŠ Nezvalova, což svého času byla hokejová škola... "Je to tak, sám jsem kdysi chodil na hokejovou školu a moc rád na toto období vzpomínám. Na fungování v rámci třídy, touhu jednou v budoucnu si zahrát za havířovské Áčko a na týmovost, ke které nás tam vedli. Plán vytvořit jakousi upgradovanou verzi bývalých hokejových tříd se zrodil ještě několik let před mým příchodem do AZetu, byl původně zamýšlen k realizaci na případné druhé ledové ploše v Havířově. Nakonec se však má cesta spojila s AZetem a dávalo mi smysl, postavit tento základní kámen proto, aby měl havířovský hokej jednou kvalitní, vlastní hráčskou základnu", říká nejvyšší klubový činovník, načež se hned rozpovídal o vizích, s jakými byla akademie založena a zda se je, už třeba za ten jeden rok, podařilo naplnit... "Vize byla celkem jasná. Vytvořit prostředí pro hokejovou mládež, kde se bude kombinovat kvalitní školní výuka s hokejovou přípravou, ulehčí se rodičům s logistikou, spojenou s převozy dětí mezi školou a stadionem, vytvoří se tak stabilní základna pro výchovu vlastních odchovanců pro AZet a postupně do tohoto systému převedeme všechny mládežnické věkové kategorie. Jsme zatím na začátku, ale troufnu si říct, že se nám to zatím poměrně daří, mám z toho velkou radost."
Třetí osobou tzv. do party, která si s námi o fungování Hokejové akademie povídá, je paní Vendula Foldyna Holendová, klubová PR manažerka, která právě kolem nejmenších AZeťáků odvádí velkou spoustu práce. První otázka je nasnadě. Když se oprostíme od ledové plochy, a zůstaneme ve školní lavici, jaký ten rok, z hlediska fungování, protože začátky nejsou vždy snadné, byl? "Ano, máš pravdu, hokejová akademie má za sebou první rok fungování. Na začátek bych chtěla říct, že jsem velmi ráda, že se akademii podařilo uvést v život a že nám rodiče dětí dali v projektu svou důvěru. A jaký byl? Byl velmi poučný a plný nových zkušeností. Společně se Základní školou 1. máje jsme hledali průsečíky v rámci co nejefektivnějšího nastavení organizačních záležitostí. Podařilo se nám připravit stabilní harmonogram na období ledu (zde využívat také dopolední časy na ledě) i suché přípravy. Zkoordinovat fungování dětí ve škole a v rámci hokeje, nabídnout dětem i rodičům systém kombinace školy a volnočasové aktivity. Během roku jsme pro děti, ve spolupráci s trenéry, připravili několik aktivit, jako například výšlap na Prašivou, návštěvu dětí v šatně A týmu před utkáním, mini utkání během přestávek zápasů áčka, trénink na venkovním kluzišti, děti byly fandit kamarádům z dětského domova nebo odehrály přátelská utkání s havířovskými florbalisty. Jsou samozřejmě i oblasti, na kterých je potřeba společně dál pracovat. Ať už, co se týká komunikace, posilování samostatnosti u dětí, nabídky více volnočasových aktivit například na období prázdnin nebo obnovení a stabilní zachování zahraničního soustředění pro děti", říká paní Foldyna Holendová a hned ještě dodává...
"Když vzniká nový projekt, je téměř nemožné, aby jej neprovázely „porodní bolesti“. Všechny zapojené strany do projektu mají nějaká očekávání a není vždy možné všem vyhovět. Přesto si troufnu říct, že se nám podařilo najít fungující systém, který budeme do budoucna rozhodně rozvíjet a reagovat na aktuální situace."
A co kdyby Akademie vznikala znovu, vznikala až dnes? I když se na KDYBY nehraje, udělal by Petr Malíř, díky načerpaným zkušenostem, něco jinak? "Důležité bylo začít. Což se nám díky vstřícnosti vedení Základní školy 1. máje a rodičů podařilo, dokonce hned se dvěma třídami najednou v jednom školním roce. Ztratit další rok by za mě bylo kontraproduktivní a oddálilo by to benefity projektu pro děti i klub zase o něco dále. Takže jsem rád, že je to tak, jak to je. A samozřejmě, dalo by se na realizaci zase o něco lépe připravit, méně věcí by se řešilo operativně, ale vše je tak, jak mělo být. Za to jsem vděčný."
Při slovech prezidenta klubu nás napadlo, že možná náročné je přesvědčit rodiče, potažmo věcnými argumenty jim vysvětlit, aby dítě, byť v docela nízkém věku, dali na jinou školu, než původně zamýšleli, která je třeba dál od jejich bydliště apod. K tomuto tématu se opět rozpovídala paní Foldyna Holendová, načež Petr Malíř jen souhlasně přikyvoval... "Snažíme se jim představit hlavně benefity, které z fungování akademie pro děti i rodiče samotné vychází. Zejména ulehčení od logistických procesů spojených s odvozem dětí na tréninky, možnost ranních tréninků, trávení společného času v rámci týmu také ve škole, více času tráveného s trenéry, budování vztahu ke klubu, nadstandardní volnočasové aktivity a podobně. Je také rozdíl v období před prvním školním rokem (tedy rok zpět), kdy byla akademie něco úplně nového, zatím existujícího pouze v nastavené koncepci klubu a našich hlavách, a tímto rokem. Rodiče již mají možnost vidět, jak věci fungují v praxi, což je myslím nejlepším možným příkladem", říká černovlasá dáma a hned také dodává, a na dřívější slova Petra Malíře volně navazuje, jak moc uplynulý rok pomůže k tomu, aby se vychytaly a vyladily určité mouchy, aby se vše posunulo dál... "Jak už jsem uvedla výše. Až v praxi se vždy ukáže, jak věci reálně fungují. Jak klub, tak škola, jsou živé organismy a až v opravdové realitě se objeví komplikace, které by vás od stolu nenapadly. Takže určitě první rok fungování byl pro nás školou, poučením, ale zároveň musím říct, že také potvrdil, že myšlenka projektu je správná a my jej dál můžeme rozvíjet, stavět na zkušenostech z uplynulého roku."
Čili, i s výhledem k novému školnímu roku, je na místě se krátce zamyslet. Jsme ve fázi, když už je to "brnkačka" nebo je potřeba, dnes a denně, stále o každé dítko bojovat, abychom třídu otevřeli? Kolik práce za tím stojí? Od své kolegyně si nyní bere slovo jediný muž, který si s námi na toto téma povídá, v bílé polokošili s logem AZetu na srdci přispěchá s odpovědí, ihned lehce koriguje některá slova v otázce, aby situaci správně nastínil... "Neřekl bych, že bojovat. Myšleno bojovat o dítě. S rodiči budoucích akademiků jsme komunikovali na několika schůzkách. Vše, týkající se akademie, jim vysvětlili. Dostali prostor pro dotazy, vyjádření svých poznatků. Myslím, že letos je to, i díky tomu, že již vidí reálně fungovat akademii v praxi, i pro ně trochu jednodušší. Vnímají, že projekt opravdu funguje a děti jsou spokojené. Co bych zároveň uvítal, a pevně věřím, že k tomu také postupem času dojdeme, je otevřenější komunikování poznatků rodičů, hledání společných kompromisů, například při účasti na zahraničních soustředěních nebo sounáležitosti v rámci organizace společenského života kolem klubu."
Odpověď svého AZeťáckého kolegy ještě rozšířila klubová PR manažerka... "Tady ještě musím říct, že rodiče budoucích prvňáčků byli v rámci našich schůzek s nimi velmi otevření celému projektu. Snad díky tomu, že již měli možnost vidět, jak propojení školy a klubu funguje. Nebo také díky tomu, že prakticky již od začátku školního roku věděli, jakou koncepci má klub nastavenou a že akademie je nedílnou součástí mládeže v AZetu. Našli se samozřejmě jednotlivci, kdy rodiče měli důvody, proč dítě umístili na jinou školu, ale je to jejich právo a není v našich silách toto u všech ovlivnit."
Závěrem povídání jsme všem třem respondentům položili ještě jednu otázku. Škola za ulici 1. máje má za sebou první rok, během kterého fungovaly hokejové třídy. Zajímalo nás proto, a zeptali se na to opět paní ředitelky Drozdové, zda právě ten uplynulý rok byl pro jednu z tradičních havířovských základních škol jiný. "Na tuto otázku je velice obtížné odpovědět", začala paní ředitelka, načež konkrétní slovo přeci jen rychle našla... "Ono vlastně nic jako „běžný rok“ ve škole neexistuje, každý školní rok je něčím jiný. Otevření tříd akademie nám určitě přineslo nový způsob organizace rozvrhu hodin, což byla ta hlavní změna. Museli jsme časově přizpůsobit ranní výuku v hokejových třídách z důvodu ranních tréninků na ledě, takže kluci v některých dnech nezačínali školu hned v 8 hodin ráno, ale rozvrh hodin jim začínal až 2. vyučovací hodinou. Odpoledne jsme pro akademiky organizovali nové kroužky, které dosud ve škole neprobíhaly, však dle mého názoru se vše, především díky skvělé koordinaci s klubem, dařilo výborně."
Když paní ředitelka, ve svých řádcích, ale i mezi nimi, našla řadu pozitiv, která se vážou k propojení školy a právě hokejového klubu, museli jsme se paní Foldyna Holendové zeptat, co jí v uplynulém roce, samozřejmě v návaznosti na téma, o kterém celé dnešní povídání je, udělalo největší radost... "Mně osobně asi to, že se projekt podařilo uvést v život. Že komunikace mezi klubem a školou byla opravdu na vysoké úrovni, snažili jsme se stále vychytávat drobné mouchy, které ke každému novému projektu bez debaty patří. Že jsou kluci v obou třídách rádi a podařilo se jim na nový systém fungování moc dobře adaptovat. Skvělé byly také paní učitelky, které s námi šly do velkého neznáma a přesto byly pozitivní, nápomocné a profesionální. Stejně tak trenéři, na které čekaly také trochu jiné úkoly než doposud. Takže za mě v tomto prvním roce rozhodně to, že se nám podařilo najít společný systém fungování a dostát priorit, které jsme si na začátku dali. A děti jsou snad spokojené."
Čím dnešní článek zakončit? Už za pár dní poctí Havířov, své rodné město, svou návštěvou David Pastrňák, nejlepší hokejista Česka, jeden z nejlepších hokejistů na světě, havířovská chlouba a pýcha. Zeptali jsme se Petra Malíře, jak moc stojí klub o to, aby David naší akademii třeba jen propůjčil tvář či jméno. Jak moc by to pomohlo? "David Pastrňák je obrovskou hokejovou osobností a vzorem snad pro všechny malé AZeťáky. Ukázkou toho, že se z Havířova díky tvrdé práci, píli a cílevědomosti dá dostat na samotný hokejový vrchol. Takže určitě ano, o spolupráci s Davidem stojíme. Snažíme se o kontakt a představení mu projektu jako takového a věříme, že se nám jednou podaří propojit právě Pastu s hokejovými třídami v jeho rodném městě a klubu, kde se odehrávaly jeho první kroky na ledě. Zároveň plně respektujeme, že je velmi vytížený a není možné zvládnout vše hned."
Co tedy říci závěrem? AZ Havířov vsadil na docela odvážný projekt. Na druhou stranu to byla sázka na projekt, který před lety fungoval a byl neodmyslitelně spjat s každým hokejovým klubem v zemi, která byla hokejovou velmocí. Přejme si proto, i když se někdo z vás zajímá primárně jen o A tým našeho klubu, aby se Hokejová akademie stala v dlouhodobém horizontu projektem nejen úspěšným, ale i zažitým. Protože vychovávat mladé hokejisty, a v tomto případě je vychovávat nejen jako hokejisty, je cesta, která AZetu může jednou přinést sladké ovoce. Třeba v podobě kvalitních týmů, kdy třešinkou je samozřejmě A tým, s řadou havířovských odchovanců. Což je něco, po čem mnozí fandové prahnou a co dotváří klubovou DNA...
