AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Nechceme si brát na paškál film pro pamětníky s pány Pištěkem, Marvanem a Peškem. Ani probírat proběhnuvší učitelskou stávku. Chtěli bychom Vám tímto krátkým článkem říct, že ne každá hláška na hokej a hokejisty si sedne jako „zadek“ na hrnec. O „ostrých hokejkách“ se toho spoustu namluvilo, a určitě ještě i namluví. Dnes Vám chceme přiblížit šest havířovských hráčů-vysokoškoláků a ve zkratce říct, proč si ke své hokejové práci přibrali i studium. K aktivním studentům přidáme i jednoho člena realizačního štábu, který vystudoval vysokou školu při své hokejové kariéře.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že nelze kombinovat vysokoškolské studium a profesionální sport. My dříve narození si pamatujeme na hanění „študáků“ a zkazky, že je třeba dělat pořádně sport, na školu bude čas po kariéře. Jak to ale vidí trenér? Zeptali jsme se Jiřího Režnara. Trenére, co říkáte na vysokoškoláky v kabině, mají nějaké speciální zacházení, musí se přebalovat? "My v kabině praktikujeme metodu cukru a biče (směje se) a bereme to jedním vrzem, jedno jestli vyučenec, anebo vysokoškolák. Všichni musí makat naplno a udělat si na ledě svoje."
Jak se postupem času mění názor hokejové obce na kombinaci studia a sportu, všichni asi nebudou pro „študáky“ v kabině a jak je to v průběhu let, chtějí se kluci „zajistit“? "Já jsem zastáncem toho, ať Ti kluci studují, dokud to jde. Mají dost volného času na to, aby něco dělali. Já se vždycky snažím, aby kluci, co jsou jenom vyučení, aby si udělali aspoň nadstavbu. Maturita je dneska základ. Ti, kteří mají maturitu a jsou studijní typy, aby zkusili tu vysokou školu. Protože hokej, to je sakra strašně krátkodobá záležitost. Každý nemůže být kustod, každý nemůže být trenér, každý nemůže být masér. Pro toho kluka je to i taková průprava do dalšího života. Dneska můžeš skončit s hokejem ve 40, když dobře regeneruješ a pracuješ na sobě. Ale taky ve 25 a potom jako by to vzdělání našel. Od těch 80. let pozoruji nárůst studenstva v klubech, ve kterých jsem působil, to je jenom dobře."
V kabině našeho A-týmu je aktuálně šest vysokoškoláků, pojďme si je tedy představit:
Radek Veselý, útočník, který studuje Obchodně-Podnikatelskou fakultu Slezské univerzity v Karviné obor Managment hotelnictví. Mezi jeho koníčky patří cestování a vaření. „Chci se jednou věnovat tomu, mě baví, je mi jasné, že hokej nebudu hrát věčně,“ říká 23 letý střelec.
Jan Dvořák, útočník, studuje na Karlově univerzitě fakultu Sociálních věd, obor Teritoriální studia. Na prvním místě řekl, že obor si vybral proto, že nemá rád matematiku, ale baví ho dějepis a zeměpis. „Chci dělat po své kariéře ve sportu. Ale zároveň ve svém okolí vidím lidi, kteří byli nuceni, kvůli zdraví najít jiné uplatnění. Škola je pro mě jakási pojistka“
David Zdeněk, studuje na Vysoké škole Báňské (dále jen VŠB) Sportovní managment. Vysokou školu začal studovat podruhé. Nyní to dle vlastních slov: „nechce vzdát a chce titul.“ samozřejmě ten vysokoškolský. „Po kariéře aktivního hokejisty, bych chtěl přejít na trenérský post a u sportu chci zůstat.“
Ludvík Rutar, obránce, studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci na Fakultě tělesné kultury obor Tělovýchova a sport. Před aktuálním studiem se rok věnoval zlepšování anglického jazyka na jazykové škole, kam nastoupil po ukončení gymnázia. „Já hlavně chci mít nějakou zálohu, když mi nevyjde hokejová kariéra.“ Zároveň ale přiznává: „Hokej je pro mě v současnosti priorita.“
Dominik Pawliczek, útočník, studuje na Slezské univerzitě Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné, obor Podnikání. Podle vlastních slov chtěl mít status studenta a s tím spojené výhody. Na zadní vrátka zatím nemyslí a chce se věnovat hokeji, dokud to půjde. Ale jak sám říká: „Pokud školu dostuduji, budu mít i něco v záloze.“
Petr Fridrich studuje na VŠB v Ostravě na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství a jeho obor je chemické inženýrství. Chemii studoval už na střední škole a má k ní kladný vztah. "Po ukončení kariéry bych chtěl zůstat u sportu a pracovat jako trenér. Samozřejmě pokud budu mít školu hotovou a nebude mi držet zdraví, tak se budu holt živit jako chemik.“
Všichni výše zmínění „studenti – hokejisté“ samozřejmě studují kombinovanou formou studia, nebo mají individuální plán. Nedochází tedy do školy v pracovním týdnu, ale v několika blocích, vždy o víkendu a jednom pracovním dnu, po své hokejové práci.
Neklademe si za cíl dělat z každého hokejisty jaderného fyzika, ale připomenout to, že ve svém volném čase makají na svém osobním rozvoji. Tak pokud Vás někdy na stadionu, nějaký výkon nejenom našeho svěřence, příliš nenadchl., tak vězte, že před tou „hokejkou“ také může být vysokoškolský titul.
No a jak vzpomíná na svá studijní léta trenér azeťáckých brankářů Dušan Šafránek? Hokejista, který dokázal úspěšně skloubit školu a hokej. "Když jsem začínal studovat na VŠB Sportovní managment, tak jsem se rozhodoval mezi tím, jestli studovat prezenčně nebo kombinovanou formou. Nakonec jsem se rozhodl pro kombinovanou formu. Situace, tehdy v Havířově, byla s hokejem, jaká byla. Klub byl v krizi, nebylo jasné, jak to dopadne. Já jsem hrával první ligu a nevěděl, co bude."
A přikládá i jednu „veselou historku“, kvůli které si první ročník rozdělil do dvou let. "Když jsem jedné paní profesorce slušnou formou říkal, že nemůžu být na každém cvičení z Mikroekonomie, protože dělám hokej., tak mi řekla, že jí to nezajímá, ona že taky chodí ve čtvrtek cvičit. A já tedy musím být na každé hodině."
Jako všechno v životě je i škola o lidech a porci toho štěstíčka. Klukům přeji do jejich studia všechno dobré a pevné nervy.
Jestli budou hráči ve svém studiu pokračovat Vám přiblížíme v dalším článku, který si budete moci přečíst ode dneška přesně za jeden rok.
