Radek Veselý: V každém zápase chceme tři body

H A V Í Ř O V - Pětadvacetiletý útočník se do AZetu vrátil po sezóně a půl strávené ve Vítkovicích, Třinci a Frýdku. S hokejem začal ve Vlašimi, pak se, ještě jako žák, stěhoval do Prahy. Ve Slavii se mu dařilo a zamířil, do tehdy ambiciózního Chomutova, odkud ho hokejová cesta, přes Kadaň a Finsko, zavedla do Havířova. V AZetu by chtěl znovu ukázat, že je střelec a lídr týmu. Dnes vám s ním přinášíme rozhovor.

Radek nezapře, i přes to, že na severu Moravy hraje skoro pět let, svůj středočeský původ. Jeho přízvuk ho hned prozradí. Mluví klidně a vyrovnaně. Je spíše uzavřený a klidný. V civilu působí přesně opačně než na ledě, kde je správně přidrzlý, emotivní a nebezpečně efektivní.

Ahoj Radku, kluci mi řekli, že jsi prý strašně ukecaný, co je na tom pravdy?

Jsem spíš takový introvert. Když moc nemusím, tak nemluvím.

Co s Tebou bylo po odchodu z Havířova?

No, hrál jsem ve Vítkovicích. Myslel jsem si, že bude všechno v pohodě, ale kvůli situaci způsobené koronavirem se to nějak zadrhlo. Vítkovice mě nechtěly vyplatit ze smlouvy, kterou jsem měl platnou v Havířově. Nikdo za mě v podstatě nechtěl dávat takové peníze. Ve finále mě z ní vyplatil Třinec.

To bylo asi dobře?

Když to vidím zpětně, tak to bylo trochu unáhlené. Po dobrém roce a půl v první lize a půlroce v Extralize jsem to měl spíše směřovat do menšího extraligového klubu. Nechci nikoho urazit, ale pro mě by to bylo v tu chvíli lepší, než podepsat s takovým kolosem jakým je, na české poměry, Třinec.

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi Extraligou a CHANCE ligou?

Tak rozdíl je samozřejmě v penězích, ale to taky záleží, jak kde. V Extralize hrají kluci, kteří si prošli Ruskem a NHL a mají velké zkušenosti. Gólmanům je těžší dát gól.

Vím, že se Ti v přípravě s Třincem dařilo, v prvním zápase jsi dal gól Přerovu…

Léto jsem měl tehdy slušné. Čáru přes rozpočet mi ale udělalo to, že začaly později soutěže v Americe. V Třinci zůstal mladý Záďa (Filip Zadina) a Lukáš Jašek. Na úkor těchto borců jsem putoval do Frýdku v poslední várce hráčů z Třince.

Byl jsi hodně naštvaný?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Borce z NHL prostě neodřeknou. U Rysů jsem dostal hodně prostoru, nastupoval jsem v prvních dvou lajnách. Jenže pak jsem dostal v pauze kovid. No a po něm jsem musel znova tu káru roztlačit.

Jaké to bylo vracet se po kovidu?

Hele, mně nic nebylo, ale od té doby to šlo úplně do háje. Celkově jsem si myslel, že jsem v pohodě, ale tu kondici se mi prostě znova nabrat nepodařilo.

Něco podobného mi říkalo více lidí, jsi očkovaný?

Jsem po očkování a jsem zvědavý, co to se mnou ještě udělá. První den jsem byl v pohodě, ale pak přišla horečka a bolela mě děsně hlava a pak jsem zvracel. Ale mohlo to být také z nervů, protože jsem podstoupil drobný chirurgický zákrok.

Rysi měli na to hrát play-off. Ale, podobně jako u AZetu to na ledě vypadalo všelijak. Jak to vidíš ty jako přímý účastník?

Za mě tam prostě nebyla parta. Ve Frýdku je to děláno formou farmy, podobně jako tomu je za mořem. Hráči, co jsou dole, tak neřeší tým, ale každý jde za sebe, chce se dostat do Třince. Prostě to nefungovalo v kabině, a pak to bylo viděl i na ledě.

To tam nebyly ani svačinky?

Byly tam svačinky, ale hned se šlo domů. Trénovalo se ve Frýdku, ale většina z nás bydlela v Třinci a po tréninku se jelo rovnou domů.

Jak se ti líbilo v Třinci, je to kolos?

Mně se to tam zalíbilo, bydlel jsem asi dvě stě metrů od Steelu. Třinec se nedá srovnat s ničím, co je v Extralize. Za prvé tím, jak to funguje a za druhé vybavením. Všichni tam fungují na první našlápnutí.

Vím, že jsi trochu flegmatik, tak se prosím neuraz, ale vyhovovalo Ti to vůbec?

Je to příjemné, když se o tebe lidi starají a nikdo ti neodmlouvá. Oni ale protislužbou chtějí totální profesionalitu a odvedenou práci na ledě. Jsem takový trošku volnomyšlenkář. První měsíc jsem byl na větvi z toho, jak to tam odsýpá a je to přesně na čas. Když je napsaný harmonogram, tak ho posvětil Venca Varaďa, no a přes to nejede vlak. On je člověk, díky kterému to tam všechno funguje na takové úrovni.

Pan Varaďa, Werk a hokej…

Pan Varaďa je dobrý člověk, je to workoholik a strašný fanatik do hokeje. Ty tři věci patří k sobě a jedno bez druhého by nemohlo fungovat. Kdyby tam nebyl, tak by ty výsledky takové nebyly.

Vraťme se zpátky do Frýdku, tam byl loni vyměněn trenér, pana Wojnara nahradil pan Trličík. Byla to velká změna?

Vlasta Wojnar měl z vrchu nařízeno, že některé hráče je třeba hrát více a jiné méně. Dával nám v hodně věcech volnou ruku. Ať už to byly přesilovky, anebo hra v pěti. Hokej nás pod ním bavil, ale výsledky prostě nepřišly. Z pěti zápasů se čtyři vyhrály a pak byla přestávka. Začalo se prohrávat a bylo dusno i v Třinci. Přes Vánoce došlo k výměně trenérů. Tou dobou jsem byl v Třinci, tak už jsem přišel k hotovému.

Měl jsem pocit, že Frýdek hrál hodně útočně, ale pak se to změnilo…

Tak nějak to bylo po příchodu pana Trličíka. Vrátil jsem se v podstatě k tomu hokeji, který jsem pod ním hrál ve Vítkovicích o záchranu.

Spousta lidí má ještě v hlavě poslední utkání z předminulé sezóny, když do Ostravy přijely Vary s juniory. Hodně se o tom napsalo…

Na rovinu, bylo to vůči ostatním týmům nefér, ale my jsme za to byli rádi. Samozřejmě jsme to nepodcenili, což bylo vidět i na výsledku.

Ale zpátky k tobě, jsi rodák z Pelhřimova, hokej jsi hrál ve Vlašimi, ale rychle jsi šel do Prahy a pak Chomutova?

Tam byla porodnice, bydleli jsme v Dolních Kralovicích, to je ves mezi Humpolcem a Pelhřimovem. V pěti letech jsme se přestěhovali do Vlašimi, tam jsme s bráchou začali chodit do hokeje. Pamatuji si na prvního trenéra, jmenoval se Petr Hlaváček. Byl to jediný chlap, co se tam tehdy vyznal v bruslení a věděl, co je to dlouhý skluz a přešlapování. Nikdy na nás neřval. Do šestý třídy jsem šel do Benešova na Dukelskou, kde jsem potkal pana Krčmu. To byl náš třídní a člověk, který hokeji rozuměl. V osmé třídě jsem šel do Prahy na Slavii a v dorostu do Chomutova.

Pamatuji si, jak se říkalo, že junioři v dorostu v Chomutově brali více než hráči v první lize, co na tom bylo pravdy?

Měl jsem tehdy jako junior smlouvu, základní plat byl tehdy nějakých 15 až 20 tisíc. Piráti do smluv dávali klauzuli, že po odježděných kempech s národním týmem se základní plat zvedal až o 75 procent.

Ty jsi se tam dostal, když áčko sice mělo finance, ale nemělo výkony, že?

Přišel jsem tam a Chomutov udělal v Extralize tu neslavnou šňůru. Ano, trénoval to pan Kopřiva a během sezóny přišel pan Růžička jako konzultant. Jak to s Chomutovem dopadlo, ale všichni vědí. Pak tam přišel jako hlavní trenér pan Růžička, s ním jsem měl trochu konflikt a po výměně názorů jsem se za hodinu stěhoval do Kadaně. Byla to doba, kdy už se začalo stupňovat neplacení. Tak jsem se sbalil a odešel.

Ty jsi v podstatě utekl do Finska, chtěl jsi tam?

Tehdy jsem byl trošku zhrzelý, bylo v tom více věcí. Už ve finále nevím, co mě tam vlastně dovedlo. Já byl u polárního kruhu v Möstysu, zimy tam byly krušné. V týmu se mnou hrál i krajan Daniel Voženílek. Fini byli skvělí a všichni mi, když jsem tápal, pomáhali. V bytě jsem měl saunu, tak jsem toho využíval. Hrál se tam severoamerický styl hokeje, moc se nebránilo a já se tehdy zranil. Na konec sezóny jsem se vrátil do Litvínova. Tehdy se hrálo o udržení a já dostal jeden zápas v základní části, tenkrát to bylo ještě s Chomutovem a pak už jsem se stěhoval do Havířova.

Jaké to pro tebe bylo na východě republiky, tady to nesedne každému?

Hele, mě to tady sedlo, ze začátku bylo pozdvižení s tím číslem, které jsem nosil. Pak se to, když jsem dával góly, uklidnilo. V okolí je hodně přírody, to mám rád. Mám tady se psem projité skoro všechny beskydské vrcholy. Nejvíce se mi líbilo na Kamenitém, byla tam dobrá polívka, pivo a pěkný výhled. Vrcholky zdolávám hlavně kvůli odměně na hoře.

Je nějaký rozdíl v partě, když jsi tady byl před tím? Přece jen vystřídalo se tady dost hráčů.

Vždycky chvíli trvá, než se lidi v šatně poznají. Když jsem tady přišel, tak tady byla parta okolo Kuby Mataie, Ondry Bláhy a přišel Braňo Rehuš. Byli tady lidi, s kterými jsem si sedl i lidsky. Teď se nejvíc bavím s Bednou, Mařkou a Tondou a Havířováky. Máme tady vesměs mladé kluky.

Co musí mít správný střelec?

Výběr místa a čuch na góly.

A ty to máš jak?

Vždycky jsem se považoval za nahrávače, který hledá spoluhráče. Poslední roky se to začalo měnit. Dobrý střelec by měl mít instinkt a v situacích dva na jednoho nikoho nehledat, ale střílet, což také dělám. I kluci na ledě mě teď hledají.

Je pro dobrého hokejistu důležité, být vyčůránek?

Určitě, já jsem vyčůraný jako mraky.

Jak se to projevuje?

Tak musíš umět číst hru, samozřejmě občas to dopadne, tak že jdeš na „vychcanou“ a jsi tam zbytečně. Zase někdy je z toho gólovka.

Co si chceš dokázat v Havířově?

Mám nějaký věk a zkušenosti a chtěl bych se posunout. V šatně bych chtěl být vůdčí osobností, což jsem nikdy nebyl. V tom se musím změnit a pak na ledě.

A co se týče týmu?

Z týmového hlediska všichni vědí, že je tady strašák. Letos padá dost týmů, sezóna bude jiná. Pokud se udržíme nahoře a budeme mít konstantní výkony, tak si myslím, že budou všichni spokojení. Samozřejmě přijde krize, když se dvakrát, třikrát prohraje. Bude bububu. Pokud se, jako tým, toho tlaku vyvarujeme, tak budeme hrát nahoře. Nikdo nechce hrát spodek tabulky, každý by chtěl vyhrávat. Osobně nerad prohrávám, a navíc jsme v mužích.

Jak to myslíš?

Každý zápas, každou minutu si hrajeme o peníze a o své jméno. Tím, že máme mladý tým, tak musím být trochu vůdčí osobnost. Musíme do těch mladých kluků dostat, že si nejdou zahrát a ukázat jim, že tohle je práce, jako každá jiná. Sám vím, že když jsem byl mladý, tak jsem na led šel s tím, že chci vyhrát. Jedna věc jsou body a tou druhou je živobytí. Furt hraješ o peníze. Možná bude znít blbě, že to pořád opakuji.

Ne, to je důležité…

Když to vezmu takhle, nemám malou výplatu, ale když to srovnám s mladšími. Tak ti jsou rádi, když dostanou bydlení, jídlo a nějakou korunu k tomu. Jenže si neuvědomují, že máme nějaké prémie za zápasy. Furt ve všem, co v hokeji děláš, hrají důležitou roli peníze. Musíš trénovat, abys byl lepší, abys vydělal více peněz. Hraješ zápas a pokud ho vyhraješ, dostaneš za to peníze. No a pokud ne, tak na tebe, pokud to poděláš a vypustíš, budou lidi okolo naštvaní. Protože ti si o ty peníze hrají. Tohle musíme dostat do mladých kluků v šatně. Jednak, že v každém zápase chceme tři body a za druhé, že si hrajeme o peníze a jméno. Tak to bohužel je.

Použil jsi ve větě, jít si zahrát. To je to, co bylo vidět v přípravném zápase…

To jsou ty střípky hry a je to vidět v určitých situacích. Ve Znojmě to bylo krásně vidět za stavu 1:0. Po první třetině, kterou jsme odehráli skvěle a byl to hokej nahoru a dolů, vyrovnaný. Každý si držel svou roli a hrál, co měl. Což fungovalo. V každém týmu jsou hráči, aby udělali tu nástavbu. Což v Havířově je Tonda Pechanec Bedna… No a měl bych to být i já. My jsme tady od toho, abychom vymýšleli a zbytek týmu na nás musí pracovat. Už od druhé třetiny mladí zjistili, že se s nimi dá hrát. Tak si přidali nějakou kličku navíc a občas zkoušeli vymýšlet něco světového. Najednou se to začalo bortit jako domeček z karet. Dali nám 5:0 a nikdo se nemohl divit, protože drželi svůj systém.

Na krásu se umírá…

To je to, že mladí nedovedou v určitých chvílích správně vyhodnotit, kdy se to má jenom posunout a jindy vyhodit obloučkem. Ale v tom jsem vinen i já. Od toho je příprava, máme ještě dva týdny na doladění a uvidíme, jaké to bude v prvním zápase na Slavii.

Byl jsi na dvou MS jako mládežnický reprezentant, potkáváte se ještě s kluky?

Obě byla ve Finsku, 18 v Laperantě a 20 v Helsinkách. (smích) Tam jsou všichni známí kromě mě. Místnímu publiku se vybaví David Pastrňák, pak ještě Filip Kaše, gólman Vaněček, Mašík, Chlapík, Kaše, Zbořil. S některými jsem v kontaktu, ale protože jsem odešel ze sociálních sítí, tak se to spojení trochu přerušilo.

Proč jsi odešel ze sociálních sítí? Žralo to moc času?

No, taky to žralo čas, ale trochu jsem chtěl zmizet ze světa. A je to super. Bál jsem se toho, že nebudu vědět, co mám dělat s volným časem. Anebo, že budu mít nutkání si to zase stáhnout, ale jsou to tři měsíce a je to skvělý. Nejlepší na tom je, že mám furt nabitý telefon.

Zklidnil jsi se?

Měl jsem za sebou trochu divočejší léta, takže jsem se trochu uklidnil, udělal jsem opatření, co se týče životosprávy. Byl jsem trochu volnomyšlenkář.

Přestal jsi pít?

Začal jsem abstinovat. Uvidím, jak dlouho mi to vydrží. Byl jsem zvyklý, ne, že bych pil pivo denně. Z legrace jsem si říkal, že uvidím, jak mi to půjde na ledě, pakliže to začnu orat, tak zase začnu.

Je pro tebe důležité, že jsi zpátky v Havířově?

Jsem rád na místě, kde to mám rád. Těším se na lidi na zimáku. Sezóna bez diváků byla pro mě divná. Doufám, že lidé i přes restrikce dorazí ve velkém počtu. Hokej jsme, když jsem tady byl já, hráli dobrý. Rád vzpomínám na utkání se Vsetínem, když se tady slavilo 90. výročí hokeje.

Radku, díky za tvůj čas a upřímnost. Ať ti to pálí jenom ostrými.