AZ Havířov
H A V Í Ř O V - 23 letý útočník Daniel Kurovský začínal s hokejem ve čtyřech letech ve své rodné Karviné. Ve 4. třídě se přesunul do Havířova a prošel zde zbývajícími žákovskými kategoriemi. Poté, už coby dorostenec, zaujal svým talentem mládežnické reprezentační trenéry U18 a U20 a byla z toho účast na třech MS. Juniorku odehrál v dresu Vítkovic, kde také nahlédl do mužské extraligy. Do AZetu se ale opakovaně vracel. Naposledy v sezoně 2018/19, byť tehdy stihl kvůli zranění jen 7 zápasů (2+2). Loni se v rámci extraligy přesunul do konkurenčního Třince a právě v jeho dresu si připsal svůj dosavadní největší hokejový úspěch – zisk titulu mistra ČR. TOP foto: zdroj www.hcocelari.cz
Dane, gratuluji k velkému osobnímu i týmovému úspěchu, který jsi letos dosáhl. Jaké jsou tvé aktuální pocity ze sezony 2020/21?
No já mám pocit, že mi to ještě pořád snad ani nedochází, co se nám letos podařilo. Snažím se s tím nějak vypořádat, srovnat. Párkrát jsem se přistihl, jak jdu po ulici a usmívám se při vzpomínce na zisk titulu. Jako by to bylo něco normálního, ale ono to není vůbec tak samozřejmé. Ještě mi to zkrátka nedošlo.
Ve kterém okamžiku jsi zažíval nejsilnější emoce?
Asi při mém prvním gólu za Třinec proti Kometě. Do té doby jsem totiž odehrál nějakých 18 – 19 zápasů a na kontě jsem měl 0+1. Už jsem na sobě cítil ten tlak bodovat. A pak to byl můj první gól v play-off. Taky proti Kometě.
Poslední sezony máš jako na houpačce. Nejprve ve 20 letech extraligové angažmá ve Vítkovicích, pak díky zranění ztracená skoro celá sezona, další sezona určitě ne podle tvých představ a následně přestup do Třince/Frýdku a zisk titulu. Kde byl podle tebe ten zlomový moment, že to mělo nakonec tuto zlatou tečku?
Těžko říct jednoznačně. Já jsem do Třince přestupoval s tím, že nemám jisté místo. A věřil jsem, že když budu podávat dobré výkony ve Frýdku, tak tu šanci dostanu. A taky jsem ji dostal a využil. Byl jsem za to moc rád. No, a když už jsem byl v Třinci, tak to bylo jednodušší v tom, že tam máte k sobě spoluhráče na takové úrovni, že i vám pomůžou a rostete díky nim i vy. Největší zásluhu má ale podle mě trenér Varaďa, který ze mě dokáže vyždímat maximum.
Ty ses s ním znal už před přestupem?
Znal jsem ho ve smyslu, že jsem věděl, kdo je. Ale osobně jsme se seznámili až po přestupu.
Je považován za velkou osobnost a jsou za ním úspěchy. V čem to podle tebe je?
Nejvíce si cením toho, že je velký detailista. Vidí věci, které ostatní nevidí a jak už jsem zmínil, dokáže z hráčů vyždímat maximum, hokejem žije a dává mu všechen svůj čas.
Asi je to hodně i o komunikaci.
Za mě je dobré, že umí pochválit i zkritizovat.
V extralize podle mě letos byly čtyři týmy, které mohly pomýšlet na titul – Sparta, Třinec, Boleslav a Liberec. Co podle tebe rozhodlo, že jste vyhráli titul nakonec vy?
Já si myslím, že jsme se nejlépe srovnali s tím, že play-off je úplně jiná soutěž, než základní část. V hlavě jsme si nastavili takový „play-off mód“. Každý věděl, co má dělat, a přestali jsme dělat hloupé chyby. Jako třeba nenechali jsme soupeře ujíždět na našeho brankáře, což se nám normálně stávalo i 4 – 5 krát za zápas.
Ve finále vám Liberec nedokázal moc vzdorovat.
Měl smůlu, že měl zraněných dost hráčů. A taky se projevila únava z náročné série se Spartou, kterou odehráli většinou na tři pětky. Kdežto my jsme měli stále čtyři pětky a v záloze ještě další hráče, kteří mohli nastoupit. Pořád jsme měli kde brát, na rozdíl od soupeře.
Zato Boleslav vás v semifinále řádně potrápila a série se natáhla až na maximálních sedm zápasů. Neměli jste před tím rozhodujícím zápasem obavy? Nebo jste si naopak věřili?
Já jsem zrovna ten rozhodující zápas nehrál, takže já jsem byl hodně nervózní na tribuně. Boleslav byla hodně nepříjemný soupeř, asi nejvíce z těch, proti kterým jsme hráli. I v sezoně jsme s nimi 4x prohráli. Jejich hra nám neseděla. Ale zvládli jsme i to.
V dresu Bruslařů proti tobě nastupoval i Jakub Kotala, se kterým jsi v AZetu něco spolu odehrál. Probíhala mezi vámi nějaká komunikace?
Ne, to ne. Ale Kubovi jsem přál, měl v play-off velkou formu. Naštěstí se jim ale nepodařilo nás porazit.
Ty už máš nyní možnost srovnávat oba regionální extraligové kluby Třinec a Vítkovice. Jaký je mezi nimi rozdíl, co se týká zázemí, organizace či fungování klubu?
No já bych řekl, že Třinec do kádru hledá především typově vhodné hráče. Takové, kteří do toho už tvořeného týmu zapadnou. A myslím, že i díky tomu jsou tak úspěšní. Kdežto ve Vítkovicích se poslední sezony pokaždé protočí hrozně moc hráčů, takže dlouho trvá, než si to sedne. A pak bych ještě připomněl to, co říká každý hráč, který přijde do Třince – zázemí, strava a vše kolem toho jsou zde na té nejvyšší úrovni, jaká je v Česku možná.
Hokejově jsi začínal v rodné Karviné, ale od 4. třídy do juniorky jsi oblékal dres AZetu. Považuješ se za odchovance Karviné nebo Havířova?
V Karviné jsem prožil první hokejové krůčky, kdežto v Havířově jsem díky panu trenérovi Janečkovi mohl hokejově růst. Je to pro mě těžké, mám to tak 50 na 50. Ale jako rodák z Karviné, kde stále bydlím, tak bych se považoval asi o trochu více za jejího odchovance. Havířov mi ale v kariéře hodně pomohl.
Jaké bude pokračování tvé hokejové kariéry?
V Třinci na mě uplatnili opci na další rok. Pro mě bude nejdůležitější se i v další sezoně udržet v týmu a být stabilním členem sestavy. A taky být platným hráčem! To je takový můj krátkodobý cíl, dál se asi ani nedívám.
Letos v dresu Frýdku jsi poprvé hrál proti AZetu. Jaké to bylo?
Mě to ani nepřišlo nějak divné. Akorát mi byla vyčtena oslava mého gólu proti AZetu, což mě mrzí. Ale já jsem před tím dlouho nemohl dát góla a vůbec jsem si neuvědomil, že je to zrovna proti Havířovu. Tak za to bych se chtěl omluvit, ale v tu chvíli jsem si to ani neuvědomoval.
Hodně ti do sezony pomohlo rozehrání ve Frýdku, nebo bys raději byl od počátku v Třinci? Přípraváky jsi totiž za Oceláře odehrál.
Já jsem byl na začátku sezony tak na hraně. Myslím, že pro mě bylo lepší, že mě poslali do Frýdku. V Třinci bych tolik nehrál, zatímco tam jsem hrál hodně, včetně přesilovek i oslabení. Přesně to jsem potřeboval, protože poslední dvě sezony jsem toho díky zranění moc neodehrál a tohle mi chybělo. Taková ta herní praxe.
Jak se vlastně odehrál tvůj přestup z Vítkovic do Třince?
Já jsem do poslední chvíle čekal na nabídku Vítkovic. Asi měsíc probíhala komunikace, ale nedopadlo to. Pak se ozval pan Peterek a mě se to zdálo jako nejlepší možná volba. S tím, že mají v záloze ten Frýdek a já jsem věřil, že se do prvního týmu probojuju. Hlavně jsem chtěl nakopnout svou kariéru, navíc jsem nemusel nikam daleko jezdit. Bydlím pořád doma a mám to stejně kilometrů jako do Ostravy.
Do Třince jsi z Vítkovic přicházel i s dalším bývalým AZeťákem Radkem Veselým. To bylo nějak „koordinováno“?
Ne. O tom jsem v té době vůbec nevěděl. Byla to jen náhoda.
AZ ani Frýdek letos nepostoupili ani do předkola play-off. Přestože se postupovalo i z 12. místa. Bylo to pro tebe překvapení?
U Havířova to bylo překvapení, protože ten kádr na to měl. A u Frýdku to platí vlastně taky, ale hrál jsem tam jen krátce na to, abych řekl, proč to nevyšlo. Letos to bude hodně zajímavé. Budou sestupovat 4 týmy, všichni tak budou posilovat a 1. liga myslím bude mít mnohem větší úroveň než letos. A to je jenom dobře. A věřím, že AZ i Frýdek, se dostanou do play-off (úsměv).
Jak jsi na tom ty z hlediska přípravy na další ročník ty?
Zatím sportuji „individuálně“. Chodím běhat, cvičím. A taky s přítelkyní jezdíme na kole na in-linech. Společnou přípravu v Třinci máme až od 7. června.
A co dovolená?
Zatím nebyla. Musel jsem počkat, až přítelkyně ve škole dodělá všechny zkoušky. Ale teď už vyrážíme do Mexika.
No teda! Tak to přeji hezkou dovolenou, úspěšný návrat, hodně zdraví a úspěšné pokračování kariéry. A děkuji Ti za rozhovor.
