AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Dnes přebírá rozhovorovou štafetu mladých AZeťáků od Lukáše Juhásze Michal Janeček.
Michale, tvůj spoluhráč Lukáš Juhász se tě ptá „Kdo ti nejvíce pomohl ve tvých hokejových krocích?“.
Samozřejmě mě podporovala celá rodina, ale třeba do Havířova jsem se přesunul díky taťkovi a strejdovi, kteří tady oba trénovali.
Pro upřesnění uveďme, že tvým taťkou je Michal Janeček, který v AZetu 4 roky trénoval žáky a mládež a strejdou Martin Janeček, jenž za 10 let v Havířově prošel od žáků, přes mládež až k A týmu. Nabízí se otázka, zda vůbec mohl být tvůj sportovní osud jiný, když pocházíš z tak hokejové rodiny.
Určitě ne. Hokej mě moc bavil už od mala. Vlastně už od těch tří let, co jsem v Prostějově začal. Nad ničím jiným jsem se ani nerozmýšlel.
Michal Janeček
Narozen: 29.11.2000
Post: útočník
Jak se zrodil tvůj příchod do Havířova, co rozhodlo, že jsi zamířil po 8. třídě právě sem?
Nejvíc to, že tady trénoval taťka. Mamka sice měla trochu obavy, jak to bude se školou, ale nakonec uvěřila, že to zvládnu. Samozřejmě jsem byl trochu nervózní, popasoval jsem se s tím myslím dobře. Navíc je tady dobrá parta kluků a o to to bylo snazší.
V jednom období ti hokejovou kariéru hodně zkomplikovalo zranění. Můžeš to trochu poodhalit?
No to bylo opravdu těžké. V polovině 8. třídy jsem si utrhl stehenní sval, takže jsem tu sezónu ani nedohrál. A navíc jsem si to zranění obnovil před první sezonou v mladším dorostu tady v Havířově. Takže jsem nehrál a ani netrénoval celou další sezonu. Ale nakonec jsem se z toho dostal.
Můžeš trochu poodkrýt, co se skrývá za tím „dostat se toho“? Jistě to nebylo nic jednoduchého.
Dlouhodobě jsem jezdil na rehabilitace do Ostravy, v tělocvičně jsem cvičil na odstraňování svalových disbalancí, hodně jsem se věnoval strečinku, měl jsem upravenou stravu, včetně různých výživových doplňků na svaly a klouby atd.
O to je obdivuhodnější, že ses dokázal k hokeji vrátit na té nejvyšší úrovni a odehrál za AZ další tři sezony v dorostu. S tím jsi jistě spokojen, že tvá kariéra pokračuje.
Určitě. To jsem hodně spokojen, i když ten návrat nebyl jednoduchý. Hlavně ten první měsíc na začátku druhého roku v mladším dorostu byl hodně těžký. V září jsem se do toho už ale dostal.
Co bylo po té dlouhé pauze na tom návratu nejtěžší? Kondice, herní praxe, zatížení těla…
Hlavní problém byl s bruslením. Svaly si musely na ten specifický pohyb zase zvyknout.
Další tři sezony už jsi tedy mohl odehrát naplno. Jsi s nimi spokojen?
Určitě ano. S mladším dorostem jsme se hned dostali do play-off, v té další nám to, po dobré sezoně, u staršího dorostu těsně jen o jednu příčku uniklo, no a ta letošní byla i z mého pohledu i pro tým jednoznačně nejlepší. Dostali jsme se do play-off a málem i postoupili dál.
Je to i pro tebe prozatímní hokejový vrchol?
Ten Salcburk byl pro mě velký zážitek. Srovnání s akademií na evropské úrovni a navíc jsme to myslím i zvládli slušně.
Jak vidíš ten následující ročník, v němž se posouváš i se svými spoluhráči do juniorky?
Bude to hodně těžká sezona. Čekají nás těžké týmy. Ale myslím, že máme kvalitní tým na to, abychom to, i s patřičnou bojovností, zvládli. Myslím, že bychom neměli hrát o udržení, ale klidně se můžeme poprat o play-off.
Už jsme zmínili, že jsi z hokejové rodiny, tvůj taťka i strejda hráli a teď trénují. Myslíš, že to pro tebe byla výhoda, nebo spíš svazující? Mám na mysli třeba rady nebo i kritiku z jejich odborného pohledu.
No někdy to nebylo úplně jednoduché… Ale dokázal jsem si z toho vzít to podstatné, takže mi to spíš pomáhalo.
Kdo, z těch dvou, byl více kritický, a kdo tě více povzbuzoval?
Kritičtější byl určitě taťka. Když na mě viděl něco špatně, hned mi to řekl…Strejda mě taky párkrát „zkritizoval“, ale taky pochválil a povzbuzoval.
Jak by ses sám charakterizoval jako hráč?
Myslím, že mám dobré vedení a krytí kotouče, rád hraji v předbrankovém prostoru. Myslím, že si dokážu najít takové ty odražené kotouče. Na druhou stranu nehraji tolik do těla a rezervy mám ve hře v obranném pásmu.
A tvoje role v týmu?
Trenéři mě používají na všechny herní situace, takže chodím na přesilovky i oslabení.
Pokud by sis měl ze svých spoluhráčů vybrat, s kým bys chtěl tvořit společný útok?
No pokud bych si mohl opravdu vybrat, tak bych bral na křídla Lukáše Juhásze a Vojtu Pindela.
A do obrany za vámi?
Vojtu Ševěčka a Honzu Thiela.
Obraťme list. Co škola?
Chodím do 2. ročníku na obchodní akademii. Teď jsme měli uzavírání známek, takže toho bylo docela dost. Snažím se to samozřejmě procházet nejhůř na trojky, ale mám i nějaké čtyřky bohužel. Hlavně nechci propadnout.
A co, kromě školy a hokeje, ještě stíháš?
Ve volném čase se chodím s klukama projít do města, a při tom si jen tak pokecáme. Nebo rád hraji sportovní hry na play stationu. To je pro mě relax.
A co nějakou partnerku, máš?
Momentálně ne.
Komu svou otázkou předáš rozhovorovou štafetu?
Bude to Adam Hilšer a zeptám se ho „Jaké máš předzápasové rituály?“
Michale, děkuji za rozhovor a ať se ti daří v životě i v hokeji.
