Portréty vítězů - # 7 Robert Machálek

Prvním hráčem z letošního mistrovského kádru AZetu, jehož portrét představíme, je srdcař a bojovník, obránce Robert Machálek. Havířovský odchovanec, který se před dvěma lety vrátil po mnoha sezónách v zahraničí do znovuzrozeného AZetu, už v průběhu sezóny avizoval, že ta letošní, bude jeho poslední. O to víc jej, jak sám říká, těší, že byla tak úspěšná.

Roberte, kdy a kde jsi začínal s hokejem, a kdo tě k němu přivedl?

V šesti letech v Havířově. A zlákali mě k tomu kamarádi, kteří už na zimák chodili dříve.

Kde jsi hrál jako žák a později jako dorostenec a junior?

Až do mladšího dorostu jsem byl v Havířově, pak jsem byl rok ve Vítkovicích a v juniorech jsem se vrátil do Havířova.

Kde jsi hrál v dospělosti?

Už jako junior jsem dostal šanci v „áčku“ Havířova a pak jsem si zahrál i v Karviné, Orlové, Prostějově, Olomouci, Havlíčkově Brodu a Frýdku-Místku.
Hodně roků jsem hrál i v zahraničí – v Německu, Rakousku, Polsku, Lotyšsku i v Americe – dá se říct, že jsem byl takový světoběžník.

Chtěl jsi být od začátku obránce? Případně kdy se to rozhodlo?

Obráncem jsem byl od začátku. Vždycky mi bylo příjemnější hrát do těla, než se někam probíjet a něco tvořit.

A chtěl sis to někdy vyzkoušet třeba v útoku?

Už ne.

A v brance?

Vůbec ne!

Kteří trenéři tě v kariéře nejvíce ovlivnili?

Jako mládežník jsem uznával pana trenéra Bártu a v dorosteneckých letech pana Metelku. Ale kvalitní trenéry jsem samozřejmě poznal i v dospělosti, a to jak u nás tak i v zahraničí.

Co považuješ za svůj největší úspěch v hokeji?

Angažmá v Americe, konkrétně v Kansas City. To je moje citová záležitost. Dostal jsem se tam navíc v době výluky NHL, což ještě vše umocňuje.
Ale za úspěch považuji i to, že jsem mohl hrát hokej až do teďka!

Jaké si myslíš, že jsou tvé hokejové přednosti?

Hra do těla a taková, až někdy hloupá, zarputilost.

A nedostatky, či slabiny?

Technika – v tom jsem nikdy nevynikal. :-)

Jaké jsou tvé hokejové cíle?

Teď už vůbec žádné :-). Před sezónou jsem měl přání zakončit úspěšně hráčskou kariéru a to se vítězstvím 2. ligy povedlo. Jsem rád, že jsem skončil na určitém vrcholu.

Čím se kromě hokeje „živíš“?

Hokejovou hantýrkou mám už takový svůj tým ve firmě, kterou vlastním. Jedná se o Pohřební službu Marie Mejstříková.

Jak se ti daří skloubit hokej s běžným životem?

No šlo to velice těžko, protože ta práce je časově hodně náročná. Teď už to bude samozřejmě jiné.

Jak ses stal členem kádru AZetu?

Já už jsem byl před těmi dvěma lety ve fázi končení. Ale potkal jsem se s Jardou Mrowiecem a Martinem Potočným, a slovo dalo slovo a dohodli jsme s na spolupráci. Takže jsem do toho kolotoče zase naskočil.

S kým si nejvíce z týmu rozumíš?

Myslím, že hlavně se svými vrstevníky – Potočným, Rimmelem a Najdkem.

Co ti hokej v životě nejhezčího dal?

Zážitky! Zážitky spojené s hokejem – vítězství, plné stadióny, radostné emoce – to je něco krásného.

A vzal?

Zdraví a čas.

Jaké je tvé oblíbené číslo dresu a proč?

Skoro celý život jsem hrál se sedmičkou – dostal jsem ji ve třetí třídě a už mi zůstala. Akorát když jsem někam přišel a nebyla volná, tak jsem hrál s pětkou.

Máš nějaký hokejový vzor?

Dříve to byli Ray Bourque a Paul Coffey – obdivoval jsem jejich techniku i bruslení.

Jaké je tvé oblíbené životní či hokejové moto či heslo?

Pevně věřím, že jak se staví člověk k ostatním, tak by se mu to mohlo a mělo vrátit.

Tvůj vzkaz fanouškům AZetu?

Ať vydrží v podpoře co nejdéle. Zažíváme krásné období a je to důležité i pro celé město.

Tvůj vzkaz vedení klubu?

Fandím vám.

Co podle tebe rozhodlo o letošním vítězství AZetu v soutěži?

Náročná příprava, povedený začátek soutěže a překonání útlumu, který nás postihl kolem vánoc. V play-off už to byla jedním slovem paráda.

Jak vysoko je tento výsledek ve tvém žebříčku úspěchů?

Hodně vysoko. Já jsem za těch dvacet let, co hraju za muže, zažil hodně, hrál jsem i vyšší soutěže, ale tuhle sezónu řadím vysoko. Je to dáno tím, jaká tady panovala euforie a tím, že jsem z Havířova, tak to prožívám o to víc. Já si myslím, že i pro město je to moc fajn.

Uvidíme tě příští rok v dresu AZetu? Pokud ne, můžeš nám prozradit, jaká bude tvoje hokejová (nebo i jiná) budoucnost?

V dresu AZetu (ani jiném) už určitě ne. Už se naplno věnuji podnikání a snažím udržet dobré jméno firmy. Ale to neznamená, že bych na hokej zanevřel. Je možné, že u hokeje zůstanu a budu se třeba věnovat mládeži a předávat zkušenosti.

Změnilo se během mistrovské sezóny něco zásadního ve tvém životě?

To ani ne, ale znovu říkám, že jsem za tuhle poslední sezónu moc rád.

Jak jsi strávil zasloužené dny odpočinku po náročné sezóně?

Samozřejmě jsem potřeboval odpočinek a doléčit šrámy. Ale už mi po těch pár týdnech sportování chybí. :-)

Roberte, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v osobním i pracovním životě.