AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Ludvík Rutar je obráncem A týmu AZetu. S hokejem začínal v Šumperku, ale už v dorostu se stěhoval do hlavního města Hané Olomouce. Zde prožil svou mládežnickou kariéru, nastupoval za dorost a juniorku. V dresu Kohoutů nastoupil i k 32 zápasům v Extralize. Dostal se i do reprezentačních mládežnických výběrů, kde nastoupil k 35 zápasům.
Jsem pod střechou havířovské GASCONTROL Arény v komentátorské kabině, dole rolba upravuje ledovou plochu, aby se nejmladší adepti hokejové hry mohli věnovat tréninku. V tom se otevřou dveře a vejde opravdový habán. Měří přes jeden metr a devadesát centimetrů a působí na své mládí klidně a vyrovnaně.
Ahoj Ludvíku, jsem rád, že si souhlasil s rozhovorem. Ty si v Havířově na hostování z Olomouce, co říkáš letos na výkony Kohoutů?
Na začátku sezóny to bylo v Olomouci takové hektické, protože byla dole v tabulce. Letos se padalo přímo, tak tam byly velké nervy, alespoň podle zpráv, co jsem měl od kluků z kabiny. Jak postupovala sezóna, tak se to tam zvedalo a teď mají předkolo play-off. Uvidí se ještě, jak to vlastně bude, jestli se extraliga dohraje, ale předkolo play-off je pro Kohouty dobrý výsledek.
Jak se v Olomouci vlastně vzpomíná na Jiřího Dopitu, je tam hodně zlé krve?
Já budu mluvit za sebe, nebudu mluvit o tom, jak to vidí vedení, protože my dole do těch věcí nevidíme. Za mě je to výborný hráč a člověk, který hokeji rozumí. Pan Dopita mě i chvíli trénoval v mládežnických kategoriích. On pochází, stejně jako já, ze Šumperka, takže ho znám dlouho a nemohu o něm, jako o člověku, říct špatné slovo.
Co říkáš na to, že se bude play-off hrát před prázdnými tribunami?
Ono je to ještě daleko, dnes bude schůzka klubů CHANCE ligy s Tomášem Králem a zítra bude zasedat výkonný výbor. Pro nás je to dané, budeme chtít vyhrát. Náš tým bude chtít předvést na ledě ten nejlepší výkon a zvítězit. Jiné to bude v tom, že na těch stadionech budou chybět fanoušci a s nimi i atmosféra.
Jací jsou vlastně fanoušci v Havířově?
Výborní. Já si myslím, že když se tu lidi sejdou, tak fandí celá hala. V posledním zápase s Chomutovem byli skvělí. Hnal nás celý stadión a atmosféra byla fantastická.
Proč se Vám doma tolik nedaří, když Vás fanoušci tak „ženou“?
Kdybychom tohle věděli, tak to rozhodně změníme. To je hrozně těžká otázka. Ono je to celou sezonu tak, že z venkovních zápasů máme mnohem více bodů. My o tom víme, snažili jsme se to nějak změnit, ale nepřišli jsme na to, v čem je problém. Řekl bych, že je to v lidech, že je to v nás, ale nevím, čím to je.
Těch Tvých zranění v letošní sezóně je velká škoda, jak Ty sám hodnotíš sezónu?
Osobně si myslím, že to vždycky může být lepší. Jsem rád, že jsem se udržel v mužích. V letošní sezóně přišly i nějaké výpadky, měl jsem zranění. Ta ti vždy tu sezónu přibrzdí, anebo úplně změní. Loni jsem odehrál první sezónu v mužích. Toto je moje druhá sezóna a chtěl bych, aby se moje hra posouvala nějakým dobrým směrem. Vždycky je, co zlepšovat.
Ty sám říkáš, že vždycky je co zlepšovat. Co ti tedy na ledě nejde?
Bruslení (chvilka pauzy)... Řekl bych, že všechno. V mém věku si nemyslím, že bych byl v něčem tak dobrý, abych na tom nemusel pracovat. Každý hráč má nějaké věci, ve kterých je lepší a horší. Ono se má pracovat na všem. Nesmíš nikdy stagnovat a dělat jenom na tom, co ti nejde.
Útočník chce, když jde na led dát gól, ale s čím tam jde obránce, nedostat gól, kouskovat hru soupeře, anebo rozdávat rány?
Určitě nedostat gól. Snažil jsem se hrát tvrdě, fyzicky. Použít to svoje velké tělo a využít svých dispozic. Myslím si, že to má každý obránce stejné. Já nejsem žádný ofenzivní bek. Nesmím dostat gól, ubránit si to, založit útočnou akci, odehrát si, jak se říká, svou hru a jít zase střídat.
Ty si tady na hostování z Olomouce, ale uvidíme tě v Havířově i příští rok?
Tohle vůbec nevím, mám v Olomouci platnou smlouvu ještě pro příští rok. Tím pádem je to vlastně na domluvě mezi Olomoucí a Havířovem. Bůh ví, jak to bude příští sezónu, já sám nevím kde budu hrát, ale neměl bych nic proti tomu tady být znova.
V prosinci jsme se potkali při článku o hokejistech – studentech. Studuješ ještě VŠ? Dá se nějak „hezky“ zkombinovat studium a vrcholový sport?
Studoval jsem Univerzitu Palackého v Olomouci a obor jsem měl Tělovýchovu a sport. Musím říct, že si to příští rok dám znovu. Teď jsem byl v prvním ročníku a nějak to nedopadlo. Hlavním problémem byla docházka. Nevím, jestli to jde zkombinovat hezky, ale podle mě to určitě půjde.
Určitě sleduješ NHL, je tam nějaký obránce, který Tě zaujal?
Dívám se na NHL, dřív jsem hodně sledoval obránce Erika Karlssona, on to je jiný typ obránce, než jsem já. Má vytříbenou techniku bruslení, ten jeho pohyb na ledě a přehled je prostě výborný. Ale ve Vancouveru mě zaujal mladý obránce Quinn Hughes, ten je letos skvělý.
Jaký je podle Tebe rozdíl mezi CHANCE ligou a Extraligou, kde si odehrál přes třicet zápasů?
V Extralize jsou ti hráči zkušenější a v CHANCE lize se víc lítá. V Extralize ti hráči ví, kdy si mají podržet puk, kdy tu hru musí zpomalit a kdy zase zrychlit. CHANCE ligu hrají mnohem mladší hráči, kteří nemají tolik zkušeností, ale to té lize rozhodně neubírá na kvalitě a atraktivitě.
Nezkoušel si v mládí, kromě hokeje ještě nějaký jiný sport?
Jako malého kluka mě rodiče zapsali na tenis, protože jsem byl vysoký. Z toho důvodu jsem pak ještě zkoušel i košíkovou, ale ani v jednom sportu jsem nijak nevynikal. Stejně mě nejvíc bavil hokej, ke kterému mě to i táhlo. Přes léto jsem strávil hodně času na fotbalovém plácku, ale to už bylo jenom pro zábavu.
Co v hokeji bolí nejvíce, tvrdé rány od soupeřů, anebo to, že se nedaří?
Fyzická bolest je jedna věc, ta patří ke každému sportu. V hokeji jsou všude nějaké srážky anebo třeba nastřelené puky, které bolí. Pak je tady ta druhá věc, která přijde po jednom nepovedeném zápase. Ten zápas se nemusí vydařit týmu, anebo i tobě jako hráči. Když víš, že si na tom ledě udělal nějaké velké chyby, které nakonec tým potopily a stály body. To není pro tvoji hlavu moc dobrý. Toto je pak možná ještě horší než ta fyzická bolest.
Nechci se v tom moc pitvat, ale jaké to pak pro Tebe je, když se něco na tom ledě, až tolik „nepovede“?
Jak se to vezme, vždycky se něco … (nepovede), hokej je hra chyb. Kdybychom nikdo na tom hřišti nechybovali, tak potom nepadají góly. Kdybychom všichni hráli ideálně, pak by nebylo, na co koukat. Když se ti ten den nepovede nějaký zápas, tak se z toho musíš dostat. Letos se v jednom týdnu hrály tři zápasy. Za dva dny byl další zápas a do toho jsem měl nastoupit s čistou hlavou. Musíš se nastavit. O.K. nepovedl se mi jeden zápas, musím si z toho něco vzít. Něco můžeš změnit. Ale musíš jít do toho dalšího zápasu s čistou hlavou a mít myšlení toho vítěze.
Jak vnímáš kritiku, díváš se někdy na sociální sítě?
Musím říct, že když mě v Olomouci nechali hrát zápasy za Áčko, tak jsem to řešil. To není možná to správné slovo, ale jo řešil jsem to. Popravdě mě to i dost zajímalo. Naštěstí v tom nebylo moc kritiky, protože jsem byl mladý, ale teď tu kritiku vnímám jinak. Ty víš, co si na ledě udělal špatně, ale lidi z toho "vrchu" (tribuny) na to mohou mít jiný pohled. Mohou vidět jednu věc, která se Ti zrovna nepovede, od té doby se na Tebe zaměřit a potápět tě. Musíš to, „pouštět“. Vždyť to na tom ledě vidíš sám a vidí to i trenéři, takže za sebe si myslím, že by se to nemělo číst, ani řešit.
Jaké hezké zážitky Ti hokej přinesl?
Rád vzpomínám na to, když mě v Olomouci poprvé pustili hrát Extraligu. Bylo to tři roky zpátky, to se zrovna hrálo Play-out v Karlových Varech. Vyjel jsem na led s tím košíkem a byl to pro mě neskutečný zážitek. V hale byla spousta lidí. Pro mě už byl zážitek jenom to, že jsem měl na helmě znak sponzora. Pak ještě celá ta první sezóna v mužích, byl to hrozný skok a oproti juniorce to byl velký rozdíl. Ještě bych zmínil pár zápasů v reprezentaci. Hrál jsem tam jako desátý možná jedenáctý bek, vždycky když se někdo zranil, tak jsem jel já. Byla i jedna sezóna, když jsem jezdil pravidelně a na tu mám moc pěkné vzpomínky.
Máš v CHANCE Lize nějakého neoblíbeného soupeře, hráči neradi vzpomínají na Zubry?
Pro mě byly letos nejméně příjemným týmem České Budějovice. Herně byly oproti ostatním týmům někde jinde. Pak se mi hraje špatně proti manšaftům, které jsou hodně bruslivé a tvořivé. To už je ten zmiňovaný Přerov, který hraje hodně do těla. Tím, že mám nějakou výšku, tak to pro mě není takový problém, ale příjemně se s nimi rozhodně nehraje.
No a s kým se Ti hraje příjemně?
To jsem řekl možná špatně (směje se). S žádným týmem se nehraje příjemně, všichni chtějí nad tebou zvítězit a bojují. Nechají na ledě všechno. Ale já si myslím, že my jsme na tom ledě pro ně ještě mnohem nepříjemnější.
Jak probíhá rivalita na ledě, snaží se Ti soupeř dostat do hlavy?
Řekl bych, že ano. Občas tam něco proběhne s některými hráči. Každý hráč na ledě má v nějakém týmu někoho neoblíbeného, máš pár takových vyhlídnutých soupeřů, se kterými je to vzájemné. Mimo led jsme v pohodě, ale když se za námi zavřou dveře na střídačce, tak to začne. Ta historie může začít jedním špatným soubojem, který se jednomu nelíbí, ten druhý mu to ještě v tom zápase vrátí a pak už se to táhne. Nehledal bych v tom něco zákeřného, něco si řekneme, vzájemně se sekneme, ale není to nic hrozného.
Budou Piráti Chomutov těžkým soupeřem pro play-off?
Chomutov je hratelný, pak můžeme přejít přes každý tým. Můžeme hrát a bojovat s každým týmem. Trenéři nás dobře připraví. My budeme mít dobře nastaveny hlavy a můžeme vyhrát nad každým.
Co říkáš na ty „zaručené zprávy“, že Piráti tady to poslední utkání v Havířově vypustili?
Myslím si, že na tom není ani zbla pravdy. My jsme do toho šli naplno, byl to poslední zápas před play-off. Samozřejmě jsme věděli, že nás může souhra výsledků pustit na Vsetín, ale s tím jsme vůbec nekalkulovali. Nemyslím si, že by do toho Chomutov šel na padesát procent. My jsme sportovci a chceme vyhrát každý zápas, do kterého nastoupíme.
Co tě na tom hokeji pořád baví?
Všechno, baví mě pořád se v něčem zlepšovat. Baví mě fyzická příprava, to že se hýbeš. Jsem ten typ, který musí pořád něco dělat, i když je volno, tak musím běhat. Hokej mě baví od mala, pokaždé, když jsem na ledě, tak se dostaví taková euforie a pocit štěstí.
Kde se vidíš za dva roky?
Na to se strašně těžko odpovídá…
Tak se zeptám jinak, kde se vidíš za rok?
To je taky těžké (směje se). Já bych chtěl samozřejmě hrát, co nejvýše, ale to asi každý z těch kluků v kabině. Je k tomu strašně dlouhá cesta, je to o práci. Podle mě je to i hodně o štěstí, o tom, jak si to sedne. Nesmí Tě potkat zranění ve špatnou dobu. Musíš být zdravý. Pak tě musí vidět ti správní lidé v tu správnou chvíli. Chtěl bych, hrát, pokud možno nejvýše a nejlépe jak dovedu.
Co tě nejvíc limituje?
Myslím si, že já sám. V tom, že se nedokáži pořádně hecnout a často jít až na tu krev. Myslím to v tom smyslu, že jdu pořádně trénovat, jak se říká „roztrhat se“.
Myslíš si, že ten, kdo trénuje více, je automaticky lepší?
Já bych řekl, že se Ti to pokaždé vrátí v nějakém smyslu. Někdo, kdo bude trénovat ruce - míchání, tak nikdy nebude mít ty nejlepší ruce, ale bude alespoň jistější, než byl dříve. Já si myslím, že ten, kdo trénuje, tak se mu to pak vrací.
Jak je důležitá hlava k optimálnímu výkonu, vím že na srazech jsou sportovní psychologové, hráči používají i mentální kouče?
Řekl bych, že je to dobrá věc, já osobně tedy s nimi nemám žádnou zkušenost, ani to neplánuji. Protože jsem nikdy neměl pocit, že bych potřeboval nějak nabudit, abych byl lepší a správně nastavený. Pořád mě to baví tak, že se v té hlavně nastavím sám. Vždycky jsem to zvládl sám, nemyslím si, že je to špatná věc. Když to někomu pomůže a cítí, že to potřebuje, tak je to pro něj super.
Když si se vracel na led po zranění, neměl si „bloky“, víra v sebe sama byla stejná, šel si do všeho naplno?
Já bych řekl, že jo. Do každého zápasu jdeme na plno. Nesmíme nad sebou moc přemýšlet. To tělo by mělo držet a pak by už žádný problém neměl přijít. Člověk na to nesmí moc myslet, protože když začne přemýšlet, tak v zápase bude uhýbat jinak z těch soubojů a stane se ti něco jiného, co bude mít možná horší následky než původní zranění. Důležitý je být zpevněný a jít do toho naplno.
Ludvíku, děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti vše dobré.
