Na statistiky moc nehledím, prozrazuje Tomáš Jiránek

Tomáš Jiránek se coby letní posila připojil k A týmu AZetu poměrně pozdě- až v průběhu přípravy na ledě. Přes, možná trochu pomalejší start do ligové sezony, se však postupně rozehrál ke stabilně velmi dobrým výkonům, stal se jednou z opor a prokousal se už do čela klubové produktivity. Přispěly k tomu i jeho tři gólové přihrávky v nedělním vítězném zápase v Jihlavě. Proto jsme tohoto 23 letého rodáka z Kopřivnice vyzvali po posledním předvánočním tréninku k rozhovoru.

Tomáši, AZ má za sebou druhé venkovní dvojutkání tohoto podzimu v Prostějově a Jihlavě. S jakými pocity jste se vrátili do Havířova?

Já jsem byl od čtvrtku nemocný, takže jsem dostal volno na doléčení a do Prostějova jsem s týmem ani nejel. Nastoupil jsem až v neděli v Jihlavě. Prostějov bych tedy ani moc hodnotit nemůžu. Ale každopádně je to škoda, že nám zápas nevyšel a taky co se tam odehrálo. Zápas v Jihlavě nám sednul hodně dobře. Odehráli jsme více než slušné utkání a brali z něj tři body. Takže návrat se třemi body – to není špatné, myslím, že se nemáme za co stydět.

Ty utkání se od sebe skutečně lišily jako den a noc. Nejen výsledkem na ledě. Zápas v Prostějově se ani nedohrál…

Jak už jsem říkal, je to škoda. Mohlo se to odehrát v klidu. Je totiž fandění a „fandění“ a rozhodně by se na hokeji neměly odehrávat potyčky a podobně. Já tohle neuznávám.

Pojďme tedy k tomu veselejšímu, tedy utkání v Jihlavě. Duklu jste letos porazili vůbec poprvé a navíc AZ poprvé vyhrál na jihlavském ledě. V čem jste byli tentokrát lepší než Dukla, co byly ty rozhodující faktory?

Já myslím, že v poslední době hrajeme venku fakt dobře. Dodržujeme taktiku, hlavně pokrýváme střední pásmo, což se nám doma až tak nedaří. Už v minulém zápase v Jihlavě nám výsledek utekl až v samotném závěru. Sice jsme vyrovnali, ale chvíli před koncem jsme dostali další gól. Tentokrát jsme od začátku všechno stříleli na branku, šli po dorážkách a rychle jsme dali dvě branky. Myslím, že jsme byli přímočařejší, důraznější a šli jsme více za vítězstvím. Takhle musíme hrát venku – střílet a jít důrazně do branky.

Ten zápas nevyšel jen týmu, ale i tobě osobně. Podílel jsi se na výhře třemi asistencemi. Takže budeš asi spokojený se svým výkonem po nemoci.

No musím říct, že jsem v tom zápase moc nestíhal :-). Nechodil jsem ani na oslabení. Snažil jsem si držet svoje místa a nikde zbytečně nelítat. Ale samozřejmě, že jsem rád, že ten zápas vyšel mě i celému týmu.

Ty tři body tě posunuly do čela týmového bodování. Sleduješ tuto statistiku, nebo to pro tebe není až tak důležité?

No důležité to je, ale já to zas tak moc nesleduju. Spíš přítelkyně to sleduje a pak mi hlásí kolik čeho mám :-). Pro mě je to spíš taková motivace k další práci.

Když jsi přišel už v rozběhnuté přípravě do Havířova, tak jsi asi nemohl tušit, že budeš zhruba po třech čtvrtinách základní části soutěže lídrem bodování. S jakými představami jsi tehdy do AZetu vlastně vstupoval?

Konkrétní očekávání jsem ani moc neměl. Přicházel jsem s tím, že budu dostávat prostor na ledě a věděl jsem, že v tom případě by ty body mohly přijít. Jsem rád, že mi trenéři věřili a věří a hlavně, že se daří celému týmu.

Tvých dobrých výkonů si všimli i ve tvém mateřském týmu, tedy v BK Mladá Boleslav, a pozvali tě k jednomu extraligovému zápasu. Jaký jsi měl pocit z tohoto, byť jediného startu a jak vnímáš rozdíl mezi extraligou a 1. ligou.

V Boleslavi měli velkou marodku, tak šáhli po mě a Loskym (Marek Loskot). Samozřejmě, pro mě je to nějaký impuls, že se dá z 1. ligy posunout výše. Jinak extraliga je rychlejší, takže jsem měl ze začátku trochu problém, ale pak jsem se s tím srovnal.

V tuto chvíli je krátce po vašem posledním předvánočním tréninku. A i tady v kabině už jsou ty blížící se svátky taky cítit. Jaký máte program?

Teď proběhlo takové krátké společné posezení a rozdávání dárků. Za chvíli se rozejdeme každý domů a budeme mít tři dny volno. Sejdeme se v pátek na tréninku a v sobotu nás čeká další zápas.

Zmínil jsi společné rozdávání dárků, co ti tedy nadělil Ježíšek, respektive spoluhráči?

Dostal jsem hned několik dárků. Meče, sekerku, kostičku a nějaké věci na ryby…

Těm rybářským potřebám rozumím, protože o tobě se ví, že svým spoluhráčem a kamarádem Markem Loskotem na ryby často chodíte. Ale to ostatní?

Tak meče a sekerku jsem dostal jako připomínku toho, že na tréninku vždycky všechny osekám. Já totiž ani na tréninku nerad prohrávám, takže bráním, jak se dá. No a kostička to je takový symbol, že kluci v útoku mi vždycky nahodí puk do pásma a já jim ho jako kostičku vybojuji a přinesu zpátky :-).

Zmiňoval jsi, že Vánoce strávíte všichni doma. Pro tebe je domov Ml. Boleslav, ale rodákem odtud nejsi, že?

Ne, já jsem se narodil v Kopřivnici, kde jsem i začínal s hokejem. Až v 6. třídě jsme se celá rodina přestěhovali do Boleslavi.

Zpět k hokeji. Výhra v Jihlavě znamená nejen zisk tří bodů, ale také udržení skvělé 6. příčky jen těsně za dalšími týmy.

Tak to je samozřejmě jen dobře. To 6. místo, znamená vyhnout se ošemetnému předkolu play-off. A když se nám bude dařit, můžeme se posunout i výše. Čelo 1. ligy je, kromě Chomutova, naprosto vyrovnané, každý může kohokoliv porazit.

A jaké jsou vaše plány a cíle do poslední čtvrtiny soutěže?

Tak daleko se já ještě nedívám. V sobotu hostíme Litoměřice, ty porazíme a pak pojedeme dál!

Tomáši, děkuji za rozhovor. Přeji Ti hezké Vánoce a ať se daří tobě i celému týmu.