AZ Havířov
Jiří Klimíček nyní prožívá spěšné období, v úterý složil maturitní zkoušku na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových a ve středu prodloužil smlouvu s AZetem Havířov. Sešli jsme se Na Plechárně, kde jsme se bavili o hokejových i nehokejových tématech.
Teprve jedenadvacetiletý obránce, který začínal s hokejem v Porubě, působí na první pohled sympaticky a moc dobře se s ním povídá. Hokej začal hrát asi v sedmi letech, zároveň hrál závodně fotbal a do 6. třídy hodně hrál i tenis. „Fotbal i hokej mě bavily stejně, fotbal možná o trochu více, do patnácti jsem je hrál oba závodně, ale pak jsem se rozhodl pro hokej. Proč? Vlastně ani nevím. Možná proto, že jsem docela vysoký, což je pro hokej lepší. Ve fotbale se víc uplatní menší a rychlí hráči. A tenis jsem hrál hlavně kvůli sestřence, která hrála závodně. Potom už jsem neměl tolik času,“ vysvětluje Jirka.
O tomto obránci se ví, že rád útočí, důvodem je asi i to, že dlouho hrál v útoku. Obráncem se stal až v dorostu, ale touha dávat góly mu zůstala. „Řekl bych o sobě, že jsem až ultra ofenzivní obránce, té defenzivě moc nedávám, musím se v tomhle ohledu zlepšit. Útočení mě baví a v juniorce ve Vítkovicích jsem odehrál asi deset zápasů v útoku a vlastně i loni tady jsem hrál pár zápasů v útoku, když byli kluci zranění,“ objasňuje své útočné choutky.
Jirka Klimíček měl nastartováno k velké kariéře, v dorostu Vítkovic vyhrával týmové kanadské bodování, v juniorce byl v tomto směru druhý. Hrál v reprezentaci, ale pak se jeho postup zastavil. Kde se stala chyba? „Hrál jsem na Mistrovství světa do 18 let, byl jsem náhradníkem na MS do 20 let, ale poranil jsem si ruku a nakonec jsem tam nejel. Možná v tom hrálo roli i to, že jsem měl jít na letní přípravu do Vítkovic, ale dal jsem přednost škole. Čekal jsem, že pro to budou mít v klubu pochopení, ale neměli. Možná to byla chyba, teď bych asi byl ve Vítkovickém áčku. Každopádně už jsem pak šanci nedostal, přestože jsem byl vysoko v kanadském bodování v juniorce,“ vrací se k osudovému rozhodnutí.
Jiřího kariéra pokračovala v Karlových Varech, kde hrál ruskou juniorskou soutěž MHL. „I tam se mi dařilo, byl jsem vysoko v kanadském bodování a chtěl jsem přestoupit. Ale moje tabulková hodnota je moc vysoká, což je dáno i tím, že jsem hrál v reprezentaci a ještě na mistrovství světa. Takže si klub nemohl dovolit mě koupit,“ pokračuje v povídání Jirka.
A tak hrál Jiří Klimíček loni poprvé za Havířov, v 36 zápasech získal 12 kanadských bodů za 4 branky a 8 asistencí. „S tím nejsem moc spokojený, čekal jsem od sebe víc a pak jsem měl i zranění. Doufám, že příští sezónu to bude o mnoho lepší,“ nešetří sebekritikou. Jak k angažmá v Havířově došlo? „Můj agent se spojil s Patrikem Rimmelem, kterého jsem i já znal, protože jsem chodil na hokejové školy, které pořádá. Ještě se do toho vložil můj otec, který Patrika taky zná a nakonec došlo k dohodě,“ objasňuje situaci svého příchodu do AZetu.
Prostředí havířovského zimáku nebylo Jiřímu neznámé, s Porubou a později s Vítkovicemi tady odehrál spoustu zápasů, nastupoval mimo jiné proti Honzovi Marunovi a Robertovi Říčkovi. „V Havířově je super parta i sezóna byla úspěšná, takže jsem tady byl spokojený. Už jsem se tady zabydlel, tak snad i můj výkon v příští sezóně bude lepší. Byl bych rád, kdybychom měli úspěšnou sezónu, protože mám rád oslavy a noční život. Jsem z Ostravy, takže jsem dost chodil na Stodolní, ale to bylo, když jsem byl mladší, teď už se musím krotit, protože jsem profesionál a chci se někam dostat,“ poodkrývá Jirka své záliby.
Jiří ještě přidává postřehy k působení v Havířově: „Jsou tady super fanoušci, takové jsem ještě nikde nezažil. Určitě tomu pomáhá i akustika haly, která je výborná, podobně jako v Porubě. Tam když hrály Vítkovice, tak 5000 lidí udělalo větší rámus než ve Vítkovické hale 8000.“
V životě každého vrcholového sportovce je důležitá životospráva. Jak se ji daří Jiřímu dodržovat? „Dávám si na to pozor, teď jsem za dva měsíce zhubnul 9 kilo. Potřebuji být ještě lehčí a rychlejší, takže hodně posiluju nohy. Bydlím v Klimkovicích v rodinném domě, kde mám posilovnu a spoustu speciálních pomůcek na zlepšení střelby, mám tam i hokejovou branku. Mojí předností je technika hole, na které i nadále pracuji,“ přitakává Jirka a přidává zajímavosti ze své přípravy.
O Jirkovi tedy víme, že je útočným typem obránce a tvrdě na sobě pracuje, protože má cíl, za kterým jde. Jakou hru rád předvádí? „Já rád přecházím jeden na jednoho, možná i proto mi říkali míchač. V dorostu jsem dokázal vzít puk za vlastní brankou, prokličkovat před branku soupeře a dát gól. V juniorech už to bylo těžší, ale zase jsem dokázal udělat pět bodů za zápas. Ode mě moc neuvidíte hru do těla, snažím se hráče obehrát hokejkou, vypíchnout puk a zahájit protiútok,“ popisuje své hokejové přednosti.
Jiří vzpomíná i na historky, ze kterých trenérům asi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě: „Občas se stalo, že mě dali dohromady s nějakým ofenzivnějším obráncem, my jsme se dostali do úniku 2 na 1 a pak se za nás neměl kdo vrátit.“
„Myslím si, že v České republice je trochu problém v tom, že útočný typ obránců tady není tak populární jako ve Švédsku nebo ve Finsku, kde dostávají od trenérů větší volnost. Já jsem hodně sledoval Erika Karlssona, ještě když byl mladý, teď už se na něj dívají všichni. Ten se mi hodně líbí. Rozhodně chci na sobě pracovat, zlepšit obrannou činnost a podávat výkony, které mě vynesou minimálně do extraligy,“ má jasné cíle.
Jaké jsou Jirkovy nejbližší plány? Bude nějaká dovolená? „Letos nikam nepojedu, maximálně někam na víkend s přítelkyní. Spíš si zajdu na koupaliště na Vřesinu, zajdu na Pustevny nebo na Lysou. Hlavně se chci pořádně připravit na sezónu, když budu mít dobrou sezónu, odměním se dovolenou příští rok,“ uzavírá Jirka povídání Na Plechu.
Palba otázek:Jirka dostal 8 rychlých otázek, kde bez přemýšlení vybíral ze dvou možností. Tučně zvýrazněny jsou jeho odpovědi.
blondýny – brunety
Ještě závěrem dodám, že Jiřího známky na maturitním vysvědčení jsou skvělé – angličtina 1, základy společenských věd 1, čeština 2 a teorie sportovní přípravy 2. I proto chce pokračovat ve studiu na vysoké škole v Karviné, kam by měl chodit společně se Zdeňkem Deutschem a Danielem Gracou.
Doufejme, že Jirkovi sezóna vyjde podle jeho představ a i s jeho přičiněním si AZ minimálně zopakuje play-off.
