Kluci zvládli sezonu parádně, říká Martin Potočný

Sobotní zápas mezi A týmem AZetu a týmem bývalých hráčů, sponzorů a fanoušků přivedl na havířovský led mnoho zajímavých osobností, spojených s havířovským hokejem let nedávných. Jednou z nich je nepochybně i Martin Potočný. Muž, který stál u zrodu obnoveného AZetu a dva a půl roku jej velmi výrazně hráčsky i manažersky spoluovlivňoval.

Martine, když jsi před více než rokem končil svou hokejovou kariéru a tak jsi tehdy říkal, že je to tvůj poslední zápas v dresu AZetu. Dnes jsi jej opět oblékl, ale samozřejmě to bylo při hodně výjimečné události – rozlučce se sezonou 2013/2014. Jak se zrodilo tvé angažmá v týmu, který se postavil současnému áčku?

Kluci mi minulý týden psali, jestli si my starší hráči nechceme zahrát, ať doplníme tým sponzorů a fanoušků. Že sezona skončila dříve a je volný led. Tak jsme si řekli, že to půjdeme zkusit. Ale už to není žádná sláva… :-).

Na to jsem se chtěl právě zeptat. Jak ses cítil zpět v roli hráče?

No vzhledem k tomu, že jsem vůbec od té rozlučky nehrál, tak…. Už je to prostě někde jinde. Roky nikdo nezastaví.

Vzhledem k exhibičnímu pojetí zápasu, ve kterém byl prostor i na různé parádičky a legrácky, jsi se ale na ledě musel asi cítit dobře, ne? V tomhle asi akce svůj smysl naplnila.

Jo ten zápas byl přesně o tomhle. Celou sezonu se hraje pod velkým tlakem a teď si ti kluci mohli konečně užívat. No a my jsme jim k tomu dělali takový doprovod.

Jinak ale fanouškům AZetu musíme poodhalit, že ty na zimáku přeci jen celkem pravidelně býváš. Mám na mysli tvé působení u starších žáků.

Když mi to moje práce umožní a mám čas, tak zhruba dvakrát týdně chodím s klukama na led. Beru to tak, že je lepší, když na tréninku dvaceti dětí je víc než jeden trenér. A pokud je to někdo, kdo jim alespoň trošku má co předat, tak je to dobře. Musím říct, že mě to baví. Je fajn vidět jak rostou a zlepšují se. Zápasy sleduju z vrchu a pak můžu klukům říct, jaké jsem viděl chyby a třeba jim i poradit. Ale na druhé straně je nijak nestresuju.

Vidíš v trenéřině třeba i svou budoucnost? Nebo v jiné pozici u hokeje?

Tak nad tím vůbec neuvažuju. Trenéřina je řehole, které se člověk musí věnovat naprosto naplno. To není jen o tom trénování na ledě, ale musí se i připravovat atd. Je to velmi velmi náročné. Vím, že platí „nikdy neříkej nikdy“, takže v budoucnu to může třeba být jinak, ale v tuto chvíli to nijak neřeším.

Jinak jsi ale z hokejového prostředí odešel. Čemu se tedy věnuješ? Jak vůbec vypadá takový ten běžný den Martina Potočného?

Když má syn Matěj ráno trénink, tak ho na šest vozím na zimák. Pak po tréninku vozím i dceru Terezku do školy a v osm mi začíná můj pracovní den. Věnuji se své manažerské práci na rádiu a v televizi. Jezdím po celé republice a vracím s tak v pět odpoledne.

Hodně se tedy věnuju dětem, a pak jsem se dal na golf, takže dost času trávím i na hřišti a trénuju. Celkově teď žiju mnohem uvolněnější život. Není v něm tolik stresu, nemusím si tolik hlídat, co dělám, protože mě druhý den nečeká trénink nebo zápas. Užívám si to. Jsem rád, že jsem díky hokeji prožil to, co jsem prožil, ale i po hokeji je život hezký :-). Nejvíc jsem rád, že se můžu věnovat dceři, tak jako jsem se věnoval synovi, když byl menší, protože jsme tehdy byli s rodinou v zahraničí.

Martine, kromě starších žáků jsi určitě sledoval výkony a výsledky azeťáckého áčka. Co říkáš na jeho nováčkovskou prvoligovou sezonu?

No možná to bude znít trochu neuvěřitelně, ale já jsem se před sezonou bavil s trenérem Honzou Danečkem a říkal jsem mu, můžou klidně hrát šesté místo. Jednak totiž soupeři nevěděli, co od nás můžou čekat a pak jsme skvěle využívali domácí led. To je přesně to, co se mělo udělat – z domácího ledu udělat hrad! Podpora fanoušků a atmosféra, to bylo něco, na co soupeři jen koukali.

Takže sezona super, z pohledu celkového výsledku prostě paráda. Klukům moc přeju, ať se jim to podaří zopakovat, protože obhajoba bývá vždy těžší. Navíc soupeři už se budou na Havířov připravovat jinak, jako na silného soupeře. Ale věřím, že se kluci zase na sezonu poctivě připraví a zvládnou to. Navíc i na naší straně už budou ty potřebné zkušenosti, které loni v některých situacích chyběly.

Taky je dobře, že můžeme využívat naše extraligové dorostence, kteří jsou zvyklí hrát s těmi nejlepšími v republice. To spousta těch prvoligových týmů a farem nemá.

A překvapila tě letos první liga něčím?

Z finančního hlediska se ukazuje to, co jsem říkal už před pěti lety. Že to některé mančafty dlouhodobě neutáhnou. Ukazuje se to jasně na příkladu Mostu. Takže se musí ty náklady snižovat a to přispívá k vyrovnanosti. Příchod starších hráčů, díky pravidlu o nasazování juniorů v extralize, tomu taky napomohl, a stejně tak nováčci soutěže – Havířov a Č. Budějovice.

Uvidíme, co bude letos. Jestli se tam třeba dostane někdo z Moravy a oživí tu soutěž. Ale hodně se to bude odvíjet od peněz.

Martine, moc děkuji za rozhovor a přeji ti hodně zdraví a zdaru v pracovním i rodinném životě.