Jsem rád, že si ještě můžu zahrát s bráchou, říká Marek Zientek

H A V Í Ř O V – Po prohraném zápase s Prostějovem se hráči i fanoušci odreagovali na hokejovém plese, ale v pondělí už zase hráči Azetu trénovali. K rozhovoru jsem si vybral Marka Zientka, který trénoval v neoblíbeném růžovém dresu se jmenovkou Dřevák. Tuto “poctu“ si zasloužil za to, že v sérii nájezdů, které se konají vždy na tréninku před zápasem, skončil poslední.

Dnešní trénink jsi absolvoval v růžovém dresu se jmenovkou dřevák, vylepšeným o růžové štulpny, přilbu a rukavice. Byl to tvůj první dřevák v této sezóně?

Vyhrál jsem si tenhle titul ještě v přípravě před sezónou, ale od té doby nic, až teď před zápasem s Prostějovem. Nechtěl jsem to, ale stalo se. Teď asi měsíc je vybavení pro “Dřeváka“ doplněno i o přilbu, štulpny a rukavice a to je hodně přísné.

Když se vrátíme k zápasu s Prostějovem a obrannou hru obou celků, zjistíme, že Jestřábi se mnohem lehčeji dostávali přes útočnou modrou čáru a do šancí. Zatímco vy jste si šance vypracovávali hůř, a když už jste se do šance dostali, Vrba to chytil…

Oni hráli takový hokej, jak se říká, na riziko. Čekali na naši chybu a my jsme ty chyby udělali. Pak to vypadá, že se na ty šance nenadřeli. Vyráželi ve třech hráčích, my jsme udělali chybu a oni se pak dostávali jednoduše k zakončení. A k těm našim šancím - to je právě ta nedisciplinovanost v koncovce. My musíme jít štěstí naproti, aby nám to tam začalo padat.

S vámi teď hráli junioři Diviš a Kasperlík, kteří byli dost vidět, byli takoví aktivnější v pohybu než zbytek týmu. Co si myslíš, že dělá ten rozdíl?

To jsou mladí, draví junioři. Tím to je. Já s něma hraju v lajně a musím říct, že se mi jejich styl hodně líbí. Hrajou hodně jednoduše a hodně bruslí.

Havířovu dlouhodobě nejdou přesilovky, ty na ně sice nechodíš, ale určitě je dokážeš zhodnotit ze střídačky. V čem si myslíš, že je hlavní problém?

Možná taková ta nedisciplinovanost. Špatně se dostáváme do pásma, a když už se tam dostanem, tak to hrajem spíš po rozích, než abychom měli nějaké pořádné zakončení. A když už se povede pořádně zakončit, chybí nám trocha štěstí, abychom dali gól. Chtělo by to trochu zjednodušit – rychlou nahrávku a hodit to na bránu.

Máme poslední čtvrtinu základní části, před námi jsou už jen čtyři kola. Když se ohlédneme zpátky na předchozí tři čtvrtiny sezóny, uvidíme postupný růst, potom jste drtili soupeře rozdílem dvou tříd, ale pak přišel útlum a teď je to takové střídavé. Čím si myslíš, že to je? Co způsobuje takové výkyvy?

Určitě na to měly velký vliv zranění. Oslabení manšaftu o takové hráče jako jsou Říčan (Robert Říčka), Mařka (Jan Maruna) je velké. Po takových ztrátách se snažíte manšaft dát do kupy a stmelit to s tím, co je. My jsme dokázali hrát dobře i bez nich, ale potom, co se vrátili, jsme asi očekávali, že to bude hned ještě lepší a půjde to samo. Každý možná čekal, že tam přijde Říčan, dá patnáct gólů a všechny zápasy budem vyhrávat. Možná proto nám to tolik nejde.

Na první Přerov ztrácíte tři body, takže je ještě reálná šance základní část vyhrát. Co je pro vás důležitější, vyhrát základní část nebo zlepšit herní činnost a být spokojeni se svou hrou?

Náš cíl je HLAVNĚ zlepšit tu hru, myslím si, že divák bude spokojenější, když se prohraje, ale odvedeme stoprocentní maximum na ledě.

Jak vnímáš fanoušky? Máš pocit, že se nějak změnili oproti minulým sezónám?

Změnili se, to určitě jo. Snaží se fandit pořád, i když vidí tu hru, kterou zrovna předvádíme. Jsou suproví a chodí na nás, i když se třeba nedaří. Klobouk dolů před nima.

Jaké sis dal cíle na tuto sezónu?

Nechci říkat nic konkrétního, ale samozřejmě ty nejvyšší.

A tvé osobní cíle? Dal sis nějaké? Třeba kolik dáš gólů, kolik bodů a podobně?

Ne, nic takového. Já jsem si dal za cíl hrát víc než loni, protože loni jsem toho moc nenahrál, i když v závěru mě trenér stavěl více, hlavně kvůli marodce. Takže mým cílem je hrát celý zápas a celou sezónu, což se mi, dá se říct, splnilo. Snažím se hrát tak, aby s mojí hrou byl trenér spokojený, určitě nehraju sám na sebe a nehoním bodíky.



V týmu máte Petra Prokopa, což je jeden z mála obránců, který dokáže dobře a přesně vystřelit od modré čáry. Líbí se ti jeho styl? Lákalo tě někdy hrát jako on, být obránce, který střílí góly?

Určitě mě to lákalo. On je víc dopředu než na obrannou hru. A to, co předvádí na modré čáře při zápasech je hodně motivující. Ale já se hlavně musím přizpůsobit téhle hře, nemůžu najednou začít lítat a chtít střílet góly. Myslím si, že mi obranná hra jde lépe než útočná. Ani na tréninku nehraju přesilovky, vždycky je bráním. Ale kdyby mě trenér chtěl zkusit na přesilovky, určitě bych udělal maximum pro to, abych je odehrál co nejlépe.

Jak jsi reagoval na to, že se vrátil do Havířova tvůj bratr Lukáš?

Jsem rád, že si zase s bráchou zahrajem. Obzvlášť když vím, že je to naposledy.

To vysvětli. Proč naposledy?

Brácha už do budoucna nemá pocit, že by měl hrát hokej, spíš se chce věnovat své práci. Takže jsem rád, že si ještě zahrajeme takový ten závěrečný mač.

Přestože si s bráchou nejste až tak podobní, lidé si vás často pletou. Co na to říkáš?

Bez přilby nás asi nepoznají. Stalo se mi, že se mě lidi ptali, proč jsem odešel do Poruby, přitom tam šel on. Pak se jeho ptali, kdy se brácha vrátí z Poruby. Ale to je jedno, lidi asi neví.

Chtěl bys s ním hrát v obranné dvojici?

Sem tam si spolu zahrajem, když nás trenér pošle na led. Já s tím nemám problém. On je starší, takže si mě tam pohlídá.



Je to v něčem jiné, hrát s bráchou?

Tak určitě. Je to zvláštní v tom, že se neznáme jenom jako bráchové z domu, ale hrajeme spolu i hokej. Je to prostě jiné.