Jakub Kotala prožil úspěšnou sezónu

Dnes vám přinášíme první ze série rozhovorů s AZeťáky, kteří hráli v minulé sezóně extraligu. Jakub Kotala neměl dobrý začátek ročníku a Bruslaři jej poslali na rozehrání zpátky do mateřského klubu. V AZetu tento výborný útočník prokázal své kvality, když v 11 utkáních nastřílel 8 branek a Mladá Boleslav si jej stáhla zpět. V závěru sezóny a hlavně v play-off už byl Jakub velmi platným hráčem svého klubu. V našem rozhovoru jsme se k této sezóně vrátili, ale bavili jsme se i o jiných věcech.

Rád Tě vidím Kubo a děkuji, že sis udělal čas. Máš za sebou první téměř kompletní extraligovou sezónu, která byla úspěšná jak z týmového, tak osobního hlediska. Jak bys ji popsal?

Ten začátek nebyl dobrý, poslali mě do Havířova a musel jsem si šanci v Boleslavi vybojovat. Nakonec to dopadlo docela dobře. Škoda toho play-off, že jsme neudělali finále.

Zůstaneme u play-off a semifinále s Třincem, kde jste do poslední chvíle mohli favorita vyřadit a rozhodovalo se až v sedmém utkání. Co podle Tebe rozhodlo o tom, že nakonec postoupil Třinec?

Úplně malinké detaily a měli i dost štěstí v tom posledním zápase. Nevím, jestli bych mohl vypíchnout jednu věc, ve které byli lepší. Možná přesilovky, v těch nás přehráli, ale jinak to bylo úplně vyrovnané.

Byla realita extraligy jiná, než očekávání, se kterými jsi tam šel?

Ani ne. Já už jsem extraligu hrál před tím v Olomouci i Boleslavi, takže jsem věděl, jak to chodí. Nic extra mě nepřekvapilo.

V jednom rozhovoru s Tebou jsem četl, že sis na extraligu musel zvyknout. V čem je největší rozdíl mezi extraligou a první ligou? Co Ti dělalo největší problémy?

Musel jsem se přizpůsobit stylu Boleslavi a tomu, co po nás trenéři chtěli. Hráli jsme rychlý, bruslivý hokej plný napadání. Musel jsem si zvyknout na tempo nejen extraligy, ale hlavně Boleslavi.

Zaujalo mě, že v základní části v extralize jsi moc nebodoval, ale v Havířově a potom v play-off extraligy jsi odehrál shodně 11 zápasů a v obou případech jsi dával hodně gólů. Jako bys byl jiný hráč. Čím to bylo?

Já nevím. V tom play-off jsem měl štěstí, puky se ke mně odrážely a ty góly přišly samy. Nemyslím si, že jsem hrál nějak líp, než v základní části. Tam jsem taky mohl dát nějaké góly, ale díky mojí nešikovnosti jsem ty šance neproměnil. V tom play-off mi to tam prostě napadalo, dával jsem góly z brankoviště. Byla to souhra náhod.

Říkáš, že to bylo kolem brankoviště. A co ten gól proti Pardubicím z brejku? To jako náhoda nevypadalo. Vypadalo to tak, že přesně víš, co chceš udělat a provedl jsi to parádně…

To jo, to byl pěkný gól. Gólman zaspal, já jsem byl rozjetý přes celé hřiště a pěkně jsem zakončil (směje se).

Řekl bys, že to byl Tvůj nejpěknější gól v sezóně nebo bys vyzdvihl nějaký jiný?

Já nevím, já si ty góly ani moc nevybavuju. Asi jo.

Ve čtvrtfinále proti Pardubicím jsi byl hodně vidět, hodně se o Tobě psalo a i v titulcích článků bylo, že Tvůj gól vyřadil Pardubice a vystřelil jsi Boleslavi postup. Jaký to je pocit, dát gól v takovém zápase a vědět, že v podstatě rozhoduješ o postupu?

Normální, neviděl bych to nějak zvláštně. Bylo to speciální jen v tom, že jsme to chtěli ukončit ve čtyřech zápasech. Takže největší radost byla v tom, že to pomůže ukončit sérii. Neměl jsem z toho větší radost, než z jiných gólů.

Ani potom v semifinále proti Třinci jsi neměl větší radost ze vstřeleného gólu proti favoritovi? Pořád k tomu přistupuješ stejně?

Přistupuju k tomu pořád stejně. Proti Třinci jsem moc nebodoval, dal jsem jenom jeden gól. Kdybych dal gól v tom sedmém zápase, asi by to bylo něco jiného, ale takhle ne.

Sezóna to byla úspěšná, skončili jste čtvrtí. Byla nějaká oslava? Bralo to vedení klubu jako úspěch?

Určitě. Bylo to zopakování nejlepšího umístění v historii klubu, takže vedení bylo spokojeno.

A znamená to i postup do Champions league. Těšíš se na ni?

Těším. Nikdy jsem ji nehrál a těším se, že se podíváme do jiných států. Vlastně ani nevím, jaké se tam hrají zápasy, protože jsem to nesledoval. Bude to něco nového a zajímavého.

Pomohlo Ti, že ses rozehrál v Havířově k tomu, aby ses uchytil v Boleslavi?

To jsem si zprvu myslel, protože jsem tady dal nějaké góly a cítil jsem se dobře. Když mě pak zavolali, tak jsem si myslel, že to bude dobré, že jsem rozehraný. Ale pak přišlo přerušení soutěží kvůli Covidu, takže to nakonec nehrálo žádnou roli.

Důležitá je i důvěra trenérů, bez ní by ses neprosadil nikde. Co bylo za tím, že Tě posunuli ze třetí lajny do první?

Zahrál jsem pár dobrých zápasů a trenér mě zkusil dát do přesilovky. Povedlo se nám dát nějaké góly a pak se zranil Mário Lunter, který vypadl na dlouhou dobu. Trenér tam pak dal mě, protože jsme typologicky podobní hráči. Tedy kromě bruslení, on víc bruslí. Zkusili mě tam a už jsem tam zůstal. My jsme snad, kromě Gabriela Szturce, ani neměli útočníka navíc.

Pomohlo mi samozřejmě i to, že Šťáva (David Šťastný) hrál životní sezónu, dával góly a byl u všeho. Jsem rád, že jsem se k tomu nachomýtnul.

Kdo je v Boleslavi šéfem kabiny?

Martin Ševc. Ale my jsme v kabině neměli problémy. Jsou tam dobří kluci, okamžitě jsme si se všema sedli. Když se něco malého stane, tak ten Martin si to vyřeší, stačí mu říct jednu dvě věty. Má autoritu.

Vy jste byli celou sezónu týmem, který nejvíc potrápil mistrovský Třinec. V základní části jste je čtyřikrát porazili a v play-off jste s nimi vypadli až v sedmém zápase. Co za tím bylo?

Hráli jsme tu svoji hru, hodně jsme bruslili a napadali. Oni s námi hráli hokej nahoru dolů, což nám vyhovuje. V play-off už hráli jinak, hodně organizovaně. Asi na tom Venca Varaďa hodně zapracoval. Když dali gól, tak zuby nehty bránili střední pásmo a my jsme se nemohli dostat do útočného pásma.

Nahazovali jsme puky a bojovali o ně, ale oni to rychle vyhazovali z třetiny a to na nás platilo. Přečetli i naše přesilovky, rychle k nám přistupovali a s tím jsme měli velké problémy, i když jsme se tomu věnovali na tréninku.

Co říkáš na názor, že zápasy play-off neměly bez diváků takový náboj, jako v jiných sezónách?

Cítil jsem to stejně. Bez těch lidí to není takové. Nebyly tam takové ty zákroky z přehnané motivace z těch lidí. Jenom když někdo udělal něco zákeřného, tak se to trochu strhlo do nějakých emocí, ale jinak je to takové mdlé.

Sledoval jsi i výsledky Havířova? Byl jsi v kontaktu s hráči, i když už jsi hrál v Boleslavi?

V kontaktu jsme byli pořád, celou sezónu. Já jsem ty zápasy i sledoval, koupil jsem si Hokejka.tv a díval se na to, když jsem měl čas. Klukům jsem fandil a je škoda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Během sezony tě potkala ještě jedna šťastná událost, protože se ti narodil syn. Jak jsi jeho narození oslavil?

Oslavil jsem to velmi adekvátně, abych pravdu řekl. Byl to můj největší zážitek v životě. To se s hokejovým úspěchem nedá srovnat.

Byl jsi u porodu?

Byl a podruhé už bych tam možná ani nechtěl. Protože to nakonec bylo trochu komplikovanější a trochu jsme si to vyžrali. Nakonec to dobře dopadlo. Všichni jsou zdraví a malý už roste. Jí snad dvacetkrát denně.

Je v tomhle po Tobě? Jsi taky takový jedlík?

Jasně, že jo. Jedlíci jsme všichni, i můj otec. Takže se potatil.

Jak trávíš dovolenou?

Teď jsme tady v Havířově u rodičů a jezdíme po návštěvách našich rodin, mé i mé paní. Potkáváme se s lidmi, které jsme celý rok neviděli. A začal jsem i trénovat. Už zase běží plná příprava na příští sezónu.

Kdy se připojíš k týmu?

V pondělí 17. května to začne. První týden bude dobrovolný, od 24. května se připojí všichni. Já začnu hned, protože mám zprávy, že mají hned v první týdnu proběhnout testy. Chci na to být připravený.

Důležité je ale i umět dobře odpočívat. Jak jsi na tom Ty? A měl jsi na to čas?

Já odpočívám tak, že si prostě lehnu, pustím si televizi a spím. To by vám možná řekla i moje paní, že odpočívat umím moc, že bych měl možná něco dělat.

Takže domácí práce Ti nic neříkají?

To zase ne, to pozor. Já dělám všechno, kromě kojení zvládám všechno. Přebalování není problém, vysávám, myju nádobí a takové věci. Jsem od maminky vychovaný, jinak by mě zabila (směje se).

Zmínil jsi i svého otce. On byl vždycky tvým největším podporovatelem i kritikem. Je nyní spokojený? Hraješ v extralize, v předním týmu a odehrál jsi dobrou sezónu. Dočkal ses pochvaly?

V tom play-off už to prožíval, volal mi po každém zápase a viděl jsem, že má radost. Hlavně z toho, že jsme mohli přejít přes ten Třinec. Podle mě je důležité, aby ke mně byl pořád kritický. I já sám k sobě musím být kritický. Není to na nějaké pochvaly. Myslím si, že není na škodu si dávat větší a větší cíle. Pořád je co zlepšovat. Nemyslím si, že to byla tak dobrá sezóna, abychom mohli být spokojeni.

Prosadil ses v extralize, máš nějaký další, vyšší cíl?

Dávám si cíle, ale to nebudu prozrazovat. Vždycky se chci posunout dál.

Tvá kariéra se vyvíjela různými směry, chvíli to vypadalo i na slepou uličku, když Tě v mládežnickém věku limitovala různá zranění a zdravotní problémy. Co Ti pomohlo tohle všechno překonat a dál na sobě pracovat?

Nejdůležitější je to, že mě to baví. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám, ani kdybych ty problémy neměl. Byl jsem naštvaný, že mi kvůli tomu nějaké věci utekly, ale neberu to tak nějak tragicky.

Tvůj ročník 1996 je posledním, který získal v roce 2014 mládežnickou medaili na mistrovství světa. Ty jsi byl v širším kádru téhle osmnáctky, ale zranění Tě z něj vyřadilo. Hráči tohoto ročníku jsou hodně vidět a prosazují se. Čím to je?

(pozn. patří sem např. hráči v NHL Pastrňák, Vrána, Vaněček, Kaše, Kämpf, Zbořil, reprezentanti Ščotka, Mašín, Špaček, Smejkal a v extralize Pyrochta, Rašner, Chlapík, Vopelka, Karabáček, Ordoš, Kuťák, Veselý)

Jsem rád, že se těm klukům, které znám z reprezentace daří. Nevím, čím to je. Asi náhoda. I když se o nás říkalo, že jsme silný ročník, takže je dobře, že se prosazují.

Díky moc za rozhovor, přejeme hodně štěstí, zdraví a ať se daří Tobě, i celé Tvé rodině.