Již 4. ročník Hokeje na dvorcích je za námi. Akce, při které malí poznávají třeba i to, jaké to pro ty dříve narozené bylo, hrát si s hokejkou a tenisákem v havířovských vnitroblocích, akce, při které ti starší možná mnohdy nostalgicky vzpomínají a třeba v těch dětech vidí sebe samé, jen o několik let zpět. A že to tehdy byla zábava nesmírně populární. Klub AZ Havířov se před lety rozhodl ji "nevymazat z mapy", navázat na ni, je skvělé, že každoročně navléká další korálek, že jej navlékl i letos. A opět docela blyštivý.
"Myslím si, že pro „hokejové“ děti je to hlavně to, že se akce koná po letní pauze, před začátkem tréninkového procesu, takže se zde mohou vidět po delší době s kamarády, užít si týmového ducha. U nehokejových dětí si pak myslím, že je baví to, že se hraje na dnes už vlastně nestandardních místech, často doslova pod jejich okny a my jim vlastně ukazujeme, jak přesně by se tady mohly bavit, ale bez té cizí organizace by samy o sobě by nešly", rozpovídala se hned na úvod klubová PR manažerka Vendula Foldyna Holendová, která je svým způsobem duší havířovských Dvorků, když jsme se jí zeptali, co je podle ní takové to NĚCO, kvůli čemu Dvorky stále táhnou a i letos přilákaly hezký počet dětí.
Pojďme se nyní na ty konkrétní dvorky podívat, pojďme na ně zamířit, pojďme se seznámit s tím, jak letos vše vypadalo. Pro letošní ročník byla celá událost rozdělena, když použijeme hokejovou terminologii, na 3 třetiny. Ta první odstartovala už klasicky na Šumbarku, na dvorku za tamní cukrárnou, na dvorku ulic Nákupní a Zvonková.
Při prvním "dvorkovém dostavení" byla dítka rozdělena do osmi týmů, kdy každý mančaft obdržel trička, kterými se odlišoval od týmů ostatních, zápasy se hrály 2x4 minuty, v poločasové přestávce si oba celky vyměnily strany. V každém utkání nastoupili 3 hráči v poli a brankář, ten měl, stejně jako v uplynulých letech, pouze hokejku, molitanové betony a lapačku z kšiltovky. Čili ustrojen byl přesně tak, jak jsme gólmany v 90. letech na havířovských dvorcích často vídali. Zápasy se hrály paralelně na dvou hřištích, proběhlo 14 herních kol, každé z mužstev se tedy utkalo se všemi sedmi svými protivníky. Vítězem prvního turnaje se stalo mužstvo, které obléklo "červené" dresy. Přítomní diváci se na místě nejen bavili, ale mohli se samozřejmě i občerstvit, veškerý servis byl pro přítomné zajištěn.
Speciálním hostem pro páteční Dvorky byla přítomnost havířovského odchovance a v současné době plejera, který od nové sezóny bude hájit barvy prvoligového Zlína, Roberta Říčky, který právě na šumbarském dvorku za cukrárnou "hokejově" vyrostl. Jedná se o jeho domácí dvorek, jako dítě se z okna svého pokojíčku díval přímo na plac, o to kouzelnější přítomnost populárního AZeťáka byla. Robert si pro všechny návštěvníky donesl své podepsané kartičky, čili spousta dětí si krom hezkého zážitku domů odnesla i pěkný suvenýr. Nebo třeba společnou fotku.
Druhá třetina se odehrála na dvorku při ulici Jana Švermy, což je také už tradiční místo. A je to také místo, kde spoustu branek vstřelil David Pastrňák, právě Pasta to na tento dvorek neměl jako kluk daleko, často zde s kamarády hrával a dal tak místu trochu slavnostního rázu. Slavnostní ráz však nebyl nic platný pro černé mraky na nebi, během druhého "dvorkování" byli všichni hned 2x řádně promočeni po průtrži mračen, i přesto však přišlo o jednoho malého hokejistu více než v den předchozí. V pátek 36, v sobotu 37, z nichž samozřejmě některá dítka absolvovala oba hrací dny, potažmo všechny tři, ovšem i tak to jsou parádní počty. I v sobotu se tedy do napjatých bojů pustilo 8 týmů, hrálo se prakticky stejným systémem jako v pátek na Šumbarku, opět najednou na dvou postavených hřištích. Po pátečním vítězství červených se v sobotu první místo dělilo, radovali se z něj hráči v bílých a šedých trikotech. A i když betonový plácek zkrápěly kapky deště, tak dospěláci schovaní ve velkém stanu dětem fandili, bylo parádní sledovat, že ani takto nepříznivé počasí nebrání v povedeném průběhu, ukázalo se, že když je pro sportování zápal, je i průtrž mračen poražena.
A finále? Neboli třetí a závěrečná třetina? Je to zvláštní, ale jakoby si na poslední dvorek téměř vždy zasedlo počasí. Finiš akce se měl uskutečnit na dvorku při ulici Erbenova, jenže už poněkolikáté nepřálo počasí a akce se tak přesunula pod střechu, do haly Slavie. Ani ta však pro malé hokejisty s tenisákem není místem neznámým, právě hala Slavie byla svědkem slavnostního vyvrcholení již poněkolikáté... I v neděli byly děti, kterých byl podobný počet jako v prvním a druhém dějství, vylosovány do osmi hracích týmů, jejich zápolení si nenechali ujít téměř všichni hráči A týmu. Někteří z nich byli přítomní už během prvního a druhého hracího dne, však na pomyslné finále jich byla naprostá většina, chyběli jen ti, kteří třeba ještě dokončují svou zaslouženou dovolenou po tvrdé letní přípravě. Aby se vše stihlo, tak poslední hrací den se každé utkání hrálo 2x3 minuty, po odehrání kompletních 14 herních kol byl vložen speciální zápas, již zmínění hráči AZetu se rozdělili na dvě poloviny, "promíchali se" s dětmi, které si tak i s těmi, ke kterým třeba vzhlíží, mohli "pinknout". Mezitím se počítaly výsledky, vyhodnocovalo se pořadí. Ještě před slavnostním vyhlášením byli postupně představeni všichni dorazivší hráči A týmu, ti nastoupili na plochu sportovní haly, aby vytvořili jakýsi špalír deseti nejlepším dětem. Ta, která se umístila od 10. do 6. místa, si "špalírem slávy" přišla pro stříbrné medaile, 5 nejlepších dítek pak obdrželo medaile zlaté. Mezi jednotlivci byl nejlepším hráčem letošních dvorků vyhlášen Jakub Gebauer, který je zároveň mládežnickým hráčem AZetu, Jakub je při čtvrtém ročníku teprve druhým vítězem Dvorků, protože první tři ovládl Petr Matyáš. Kdo se bude radovat za rok?
Od lítých bojů si nyní na chvíli odpočiňme, pojďme si krátce povídat. Za uspořádáním celé akce ve formátu, v jakém ji AZ Havířov dělá, stojí podpora různých sponzorů, partnerů, bez nich by organizace nebyla možná... "Je to tak, chtěla bych poděkovat všem, kteří se do akce zapojili. Ať už v rámci pomoci s její organizací nebo se rozhodli podpořit pohyb a vyžití dětí ve městě během prázdnin. Díky těm našim partnerům, kteří si uvědomují, jak velký může mít akce dosah na přemýšlení o trávení volného času u dětí a rodičů. A v neposlední řadě také na to, že dvorky ve městě, které jsou dnes již většinou opuštěné, mohou díky této akci alespoň na tři dny v roce ožít. Vracíme život pod okna domů ve městě a i to je důležité", doplňuje znovu Vendula Foldyna Holendová, kterou jsme závěrem poprosili o několik dalších myšlenek a postřehů, aby čtenáře třeba ještě malinko víc vtáhla do děje, který se neodehrává jen na tom betonovém plácku...
V prvé řadě nás zajímalo, jak moc měla či má strach, i když strach je přeci jen silné slovo, aby akce nezevšedněla a děti o ni časem neztratily zájem... "Upřímně jsem měla mnohem větší strach během úplně prvních dvou ročníků. Akce neměla tradici, nevěděli jsme, jestli se dětem bude o prázdninách vůbec chtít sportovat, jestli se jim bude chtít chodit na akci opakovaně více dní a bojovat o individuální ceny. Teď už jsem trochu klidnější, protože vím, že o Hokeji na dvorcích lidé ve městě vědí, potvrdili jsme si, že jsou stále děti, které sportovat chtějí a rodiče je v tom podporují. Což je skvělé. Trochu to už i vnímám jako takovou rodinnou událost. Rodiče si dají něco dobrého, popovídají si, děti si zahrají, potkají se s hráči Ačka apod…"
Loňský ročník měli lidé, kteří za akcí pořadatelsky stojí, možná malinko snazší, protože lákadlem pro děti bylo zahrát si na náměstí s Davidem Pastrňákem. Ruku na srdce, nebála se jediná dáma v širším klubovém vedení, že letos takový trumf v rukávu organizátoři nemají? "Abych byla upřímná, úplně takto jsem to nevnímala. Ano, rozhodně možnost potkat se loni s Davidem Pastrňákem byla pro děti lákavá, určitě to byla ta pomyslná třešnička na dortu, ale díky předchozím dvěma ročníkům jsem doufala, že už být součástí turnaje je pro děti lákadlem a s účastí jsem spokojená."
Každá akce, kterou klub pořádá, je na organizaci jiná, je jinak náročná, vyžaduje zařídit jiné věci apod. V čem je riziko při pořádání právě Dvorků? Na první dobrou mě napadá počasí. Napadlo paní Foldyna Holendovou ještě něco? "Každý rok je pro mě největší stres počasí…na každý hrací den musí být zařízena „suchá i mokrá“ varianta. Na finále jako záložní varianta hala Slavie. Ráno vstávám, vyndávám ze sušičky poslední várku hráčských triček z přechozího dne, která jsem přes noc prala a při tom už kontroluju, jak vypadá počasí na ten den, abychom případně komunikovali na našich kanálech změnu místa konání. Každá předpověď většinou ukazuje něco jiného, takže je třeba to nějak podle odhadu rozseknout a jít trochu do rizika. Markeťák Marek Szypka informaci pak hned sdílí, aby se dostala ke všem. Jinak organizačně je to pak hodně o tom, aby všichni věděli, kam mají kdy přijít, protože se do akce zapojuje spousta lidí od trenérů, přes hráče, naše asistentky z registrace, produkční agentura, která nám zajišťuje ozvučení, ale třeba taky centrálu na elektřinu, bufet apod. Samotná příprava začíná někdy v květnu tak, aby se vše připravilo, zarezervovalo, vyrobilo apod."
Závěrem? Našla by klubová PR manažerka, která se všech Dvorků pravidelně účastní, takové to něco, nějaký okamžik, vteřinu, prostě cokoliv, co ji při takové akci stále dokáže překvapit, co se stane třeba poprvé? "Letos mě překvapil celkově druhý hrací den, na dvorku za magistrátem. I přes příznivou předpověď většinu hracích kol propršelo. Měla jsem obavy, jestli to děti a rodiče neodradí, ale vůbec se tak nestalo. Děti hrály, cákaly hokejkami v kalužích, byly často špinavé, měly úplně mokrá trička, míčky byly nasáklé špinavou vodou, přesto bojovaly, jako by vůbec nepršelo. Klobouk dolů před nimi, věřím že díky tomu mají i zážitek. Odehráli jsme i v tom lijáku všech 14 naplánovaných kol a to je pro mě opravdovým potvrzením toho, že na akci chodí děti rády."
No nic, Hokej na Dvorcích 2025 je za námi, mnozí už se určitě nemohou dočkat, až si "pinknou" zase za rok. A nebude snad důvod, aby se tak nestalo. Hokej na Dvorcích je akce, která dění v Havířově svým způsobem vrací o mnoho let dozadu, která dětem ukazuje, jak kdysi vyrůstali ti, kteří za pár let město i klub AZ Havířov reprezentovali ve velkých hokejových bitvách. Však je také akcí, která může nejedno z dítek posunout vpřed. A nemusí jít jen o posun v rámci hokeje, může jít o všeobecný sportovní a pohybový posun každého dítěte, který je určitě chvályhodný, vlastně skvělý. Když ještě jednou zmíníme Roberta Říčku, jenž letošní Dvorky ozdobil, který je svým způsobem produktem právě havířovských betonových plácků, tak v jedné známé písni se zpívá o tom, že "Z potůčku potok a z říčky řeka". Přejme proto každému z těch dětí, aby jedno malé pinknutí na havířovském dvorku bylo jen jakousi pramenící říčkou, která se třeba, pokud dítko bude chtít, promění v řeku. Jako ji z říčky v řeku proměnil právě Robert Říčka.
P.S. Závěrem se ještě můžete podívat na velmi bohatou fotogalerii ze všech tří hracích dní. ZDE, ZDE a do třetice ZDE.
