12.11.2025 | Jaroslav Ďulík
AZ Havířov se blíží své rekordní šňůře v počtu výher v řadě za sebou. Nyní k rekordu ještě něco zbývá, ve středečním utkání, v případě našeho vítězství, rekord nepřekonáme ani nevyrovnáme, však můžeme se našemu druholigovému maximu velmi výrazně přiblížit. V cestě nám však budou stát Ďáblové z Nového Jičína, se kterými se střetneme v rámci 14. kola. Bude to náš druhý letošní zápas s tímto soupeřem, utkáním proti Ďáblům jsme sezónu zahajovali, nyní vstupujeme do její druhé třetiny základní části.
V minulém utkání jsme si připsali velice snadnou výhru, s chutí jsme si zastříleli ve Velkém Meziříčí, Dan Šimonů udržel druhé čisté konto v řadě za sebou, Ondrej Šedivý si připsal pět kanadských bodů. Je jasné, že trenér Marek Pavlačka musel být spokojený... "V první třetině se hra přelívala nahoru, dolů. My věděli, že domácí jsou hodně nebezpeční z rychlých protiútoků, o čemž jsme se přesvědčili hlavně v té první třetině. My to podpořili ještě tím, že jsme k tomu domácím dávali příliš mnoho prostoru, ale od druhé části jsme více zahustili střední pásmo, byli zodpovědnější a trpělivě si čekali na šance, které postupně přišly. My je proměnili a do závěrečné třetiny vstoupili se čtyřgólovým náskokem. Ten jsme kontrolovali, postupně přidali další góly a zápas dotáhli do vítězného konce. Základem vítězství bylo dobře zvládnuté oslabení, hra v obranném pásmu, jistý výkon našeho brankáře a i když pro domácí je výsledek příliš krutý, tak plný počet bodů za odvedenou práci jde zaslouženě za námi."
Šimonů - Klimíček, Chroboček, Saarinen, Ševčík, Kubíček, Valenta - Šuhaj, Bednář, Kucsera - Mrva, Ćmiel, Franek - Šedivý, Pindel, Szturc - Tvrdý, Pavlík
Ve Velkém Meziříčí stále nehrál dlouhodobě zraněný David Klimša, nastoupili jsme pouze se šesti obránci, opět chyběli Marcel Kunc a Jakub Michálek, kteří spolu běžně tvoří první obranný pár. Pro utkání v Novém Jičíně je však výbornou zprávou to, že oba dotyční už nastoupí. Kromě Klímy tak zřejmě vyjedeme v nejsilnější možné sestavě...
Krom prvních čtyř zápasů hrajeme v sezóně zatím pořád venku, několika kluků, kteří za nás hrají už delší dobu, jsme se proto zeptali, zda některý ze zimáků našich soupeřů mají vyloženě rádi a naopak, zda se někam netěší... "Když o tom tak přemýšlím, tak asi nemám žádný oblíbený stadion. Venkovní zápasy mi nevadí, ale nemůžu říct, že bych se někde vyloženě těšil nebo si říkal, že tam to mám rád. K těm neoblíbeným stadionům patří Valašské Meziříčí. Za dobu, co jsem v AZetu, snad nebyl zápas, který by se mi tam vyloženě povedl (řechtá se - pozn. autora). Takže tam jezdím opravdu nerad", zmínil Matouš Ćmiel, zimu nemající rád Jakub Mrva si zimák, kam rád nejezdil, vybavil také... "Když vynechám, že se mi nejlépe hraje na tom našem v Havířově, tak se mi vždy dobře hrálo v Šumperku nebo ve Velkém Meziříčí. Naopak ještě v 1. lize jsem neměl rád stadion a cestu do Benátek nad Jizerou. Tam byla zima mínus stupně pod nulou snad i v létě!"
Zkušený Tomáš Valenta, který má vždy velmi pozitivní vztah k fanouškům, to vzal právě optikou směrem k těm, kteří chodí na tribuny... "Velmi těžké na takovou otázku odpovědět, každý stadion má něco. Budu hodnotit podle atmosféry. Hodonín mi v tomto směru vychází asi nejlépe, tam dokážou lidi vyhecovat svoje mužstvo a zápas je kvalitnější. Kopřivnice na tom bude asi nejhůře, přijde mi to tam jako v divadle, prostě ticho..."
Kdoví, jak je na tom u našich hráčů zimák v Novém Jičíně, co se oblíbenosti týče, nechme se také překvapit, kdo za AZ ve středu nastoupí v bráně. Bude to Daniel Šimonů? Ten už více než 125 minut nedostal gól, muže z našeho brankoviště jsme se proto zeptali, zda je brankářem, na jehož hlavu, potažmo výkony, má velký vliv, když se mu aktuálně daří, který do dalšího zápasu půjde s daleko vyšším sebevědomím. Nebo to tak u zlínského odchovance není a je vnitřně nastaven pořád stejně, čili i kdyby v minulých dvou zápasech dostal třeba 3 a 4 góly? "Ne ne, je to ta druhá možnost, tohle mě vůbec neovlivňuje, tohle mě nechává úplně chladným. I když jsem dostal třeba v Kroměříži 4 góly, tak jsem do dalšího zápasu šel nastavený úplně stejně. Takže tohle na mě nemá žádný vliv..."
Celku z Nového Jičína aktuálně patří 11. příčka, Ďáblové mají stejný počet odehraných zápasů a získaných bodů jako desátá Kopřivnice, právě deset celků po skončení základní části zamíří do vyřazovacích bojů. Novojičínští jsou v posledních zápasech nepsaným remízovým králem, hned 3x z posledních pěti duelů skončil jejich zápas remízou. I ten poslední, ve kterém nakonec, poměrně překvapivě, přivezli dva body z Valašského Meziříčí. Trenér Petr Macháček mohl být určitě spokojený. "Vstup do utkání se nám vůbec nepovedl. Hned ve druhém střídání jsme soupeři nabídli gól po špatné rozehrávce. Vzápětí jsme šli do oslabení a prvních deset minut se trápili. Postupem času se naše hra zlepšila a do konce první třetiny jsme vstřelili dvě branky. Druhá část začala nešťastně, když jsme šli do tří a soupeř toho využil. Od toho se vyvíjela celá třetina, protože soupeře to nakoplo. Ve třetí třetině měli domácí více ze hry, ale nepouštěli jsme je do šancí. Bohužel se nám nepodařilo vyhodit kotouč a byli jsme potrestání brankou na 3:2. V závěru jsme se však nevzdali, podařilo se nám využít další přesilovku. V prodloužení měl soupeř dvě šance, ale nevyužil je. V penaltách předvedl skvělý výkon náš brankář, který byl překonaný pouze jedním střelcem a dal nám šanci se udržet. Musím ocenit Jakuba Hrušku, který opět zvládl klíčový nájezd a udržel nás v zápase. Následně jsme proměnili další dva nájezdy a odvezli si dva body."
Forst – Jakub Hruška, Báchor, D. Stratil, Holáň, T. Fojtík, Ščurek – Gebauer, Flok, Maliník – V. Konečný, Škarka, D. Handl – Kuchařík, Berka, Siekierka – M. Fojtík, Štědrý, Capil
Jedničkou novojičínského týmu je v brankovišti 21letý Jakub Klimek, který zatím odchytal drtivou většinu zápasů. V klubu působí třetí sezónu, velkou část mládežnické kariéry strávil v Třinci. Nejznámějším obráncem výběru trenéra Macháčka je zřejmě Ondřej Hrachovský, bek s dostatkem prvoligových zkušeností, kterému loni nevyšla sezóna u nás. Leč posledních několik zápasů nebyl v sestavě, tak kdoví... Kdo v ní naopak byl, to je Petr Ščurek, další obránce, kterého dobře známe z našeho dresu. Ščura začal sezónu v Opavě, však ještě na jejím začátku se přesunul právě do Nového Jičína. Nejproduktivnějším bekem Ďáblů je pak zkušený Stanislav Báchor, který v klubu kroutí třetí sezónu. V útoku velmi vyčnívá první útočná formace, všichni tři hráči jsou na prvních třech místech týmové produktivity, vévodí jí navíc o parník. Robin Gebauer je v klubu pátou sezónu, loni zaznamenal skvělých 44 bodů ve 39 zápasech, Roman Maliník hraje za Jičín už dokonce šestou sezónu, loni zaznamenal parádních 52 kanadských bodů, no a třetím do party je Adam Flok, tento osmadvacetiletý odchovanec hokeje ve Frýdku-Místku měl loni také bod na zápas. Ten zatím mají všichni tři dotyční i letos. První útočná formace Nového Jičína tak nabízí velkou sílu našemu soupeři! Ještě jedno zajímavé jméno z novojičínské ofenzívy zmíníme, na střídavé starty z Frýdku-Místku chodí za Ďábly hrát Viktor Konečný, i on byl loni AZeťákem, v pěti zápasech však za našeho soupeře zatím nezaznamenal ani bod...
Ztraťme ještě slůvko u Petra Ščurka, velice inteligentního hokejisty, který proti nám v létě nastoupil v dresu Opavy, zítra bude mít na sobě dres s Ďáblem na hrudi. Zajímalo nás, jak se rychlý zářijový přesun našeho beka rodil... "Je pravda, že ještě v létě jsem působil v Opavě a proti AZetu jsem nastupoval v jejím dresu. Situace se vyvinula tak, že jsem cítil potřebu změny. Některé věci jsme si s klubem řešili interně a rád bych, aby to tak i zůstalo – mezi námi. Je to normální součást sportu a života, občas prostě přijde moment, kdy je pro všechny strany lepší posunout se dál. Zároveň to ale beru tak, že i když to možná nebylo ideální po sportovní stránce, dalo mi to zkušenost jako člověku. Některé situace tě naučí víc než výsledky na ledě. A za to jsem vlastně rád. V Novém Jičíně se od prvního dne cítím dobře. Kabina mě přijala, fungují tu férové vztahy a je tu chuť pracovat. Hokej dělám s láskou a vždycky jdu do všeho naplno – to mám v sobě odmala. Když už jsem na ledě, nechám tam maximum, a to platí v jakémkoliv dresu. Teď jsem tady, soustředím se na Nový Jičín a chci týmu pomáhat v každém zápase i tréninku. Ostatní věci nechávám za sebou", dodal tradičně "upovídaný" a přemýšlivý bek, který si v minulých letech vydobyl přízeň havířovského publika tím, že se na ledě "staral" o své spoluhráče, když jim bylo "ubližováno"...
Utkání v Novém Jičíně, ve kterém si ve třináctém utkání můžeme připsat třináctou výhru v řadě za sebou, začíná na tamním zimáku ve středu v 18:00 hod. Pokud se k Ďáblům nevypravíte, protože byste se třeba báli, že díky svým životním hříchům skončíte v pekle, bude pro vás připraven tradiční textový přenos a webu onlajny.com.
A ti, kteří se na výjezd přeci jen vydají? Novojičínský zimák má aktuálně kapacitu 2000 míst, většina jich je na stání. Byl slavnostně byl otevřen v roce 1973, a to ještě jako stadion pod širým nebem. K zastřešení došlo po sedmi letech provozu – v roce 1980. Domácí prostředí Ďáblů z Nového Jičína je v posledních letech známé tím, že tamní bufet nabízí smažené bramborové placky, což vždy fanoušci AZetu, kteří svůj tým přijeli podpořit, velmi oceňovali, bramboráky často velmi rychle vyprodali, příznivci černé, modré a bílé se olizovali až za ušima. Je otázkou, zda bude smažený pokrm z brambor připraven i ve středu, však pokud ano, určitě si pošmákněte. Dobrou chuť.
