AZ Havířov

- FANSHOP je otevřen každou středu od 13 do 18 hodin.
- V případě jakýcholiv omezení, spojených se vstupem na stadion, budou mít přednostní vstup na domácí utkání fanoušci se zakoupenou platnou permanentkou.

Chci hrát jako já, ale líp, říká Alex Rašner

09.07.2020 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Rodák z  Jeseníku je produktem olomouckého hokeje, jako mládežník nastoupil k  60 zápasům za českou reprezentaci. S výběrem do 18 let získal stříbrnou medaili na MS ve Finsku v roce 2014. Do prvního zápasu mezi profesionály naskočil za Olomouc už v 16 letech, tamtéž si odbyl i svůj extraligový debut o dva roky později. V nejvyšší soutěži stihl nastoupit ke 113 zápasům. V AZetu se poprvé mihnul už v sezóně 2016/17, poslední dva ročníky je jedním ze základních kamenů kádru. I díky němu se tým z nejmladšího města dostal v sezóně 2019/20 na pátou příčku CHANCE ligy.

Nudná statistická vsuvka:

Saša byl v sezóně 2019/20 lídrem obránců Azetu v kanadském bodování (23) a asistencích (21). Už jenom tyto dvě kategorie hovoří o tom, proč ho chtěl nový manažer AZetu Pavel Zdráhal udržet v týmu, stůj, co stůj. Pokud Alex v minulé sezóně absentoval, bylo to v obranných řadách modrobílých hodně znát.

Nicméně když byl v zápasech na ledě a hrálo se pět na pět, tak byl u 31 vstřelených branek Havířova a jen u 19 inkasovaných. Jeho podíl 62 % je, světe div se, (zase) nejlepší číslo mezi beky. Ve statistice +/- měl 12 plusových bodů. Na ledě byl v průměru téměř dvacet minut (19:18) a přesto měl ve 39 odehraných zápasech jenom osmnáct trestných minut.

Zpátky k rozhovoru

Rozcvička, trocha běhání, pak se šlo zvedat nějaké železo a vypít trochu vody. Takhle by šlo ve zkratce shrnout to, co měl v rámci tréninku za sebou Alex Rašner, když přicházel k rozhovoru do útrob GASCONTROL Arény. Saša je kus chlapa od Šumperka. Je rovný, až to někomu nemusí být příjemné. Co řekne, to platí, vyzařuje z něj neskutečný klid a rozvaha, mluví tiše a krátce. Vyslechne si Vás v klidu, sotva hne brvou, dívá se Vám přímo do očí a pak rozcupuje to, co jste si doposud mysleli o hokeji na atomy. Pokud by to nebyl profesionální hokejista, tak by z něj byl skvělý policejní vyjednávač. V  místnosti, kde se odehrávají pozápasové rozhovory vládne v podstatě klid, jenom u stolu na ping – pong hrají svoje nekonečné utkání Jožka Danielčák s  Alešem Stezkou. Junioři se právě vyjíždějí na rotopedech, dneska na ně čeká vysávání a úklid. Alex přichází po poradě v  kabině, pozdraví a rozhovor začíná. 

Ahoj Sašo, díky, že jsi souhlasil s rozhovorem, jak se Ti vlastně hodnotí uplynulá sezóna a páté místo v CHANCE lize?

Za mě to byl obrovský úspěch, my jsme měli hodně mladý tým, se kterým se nám povedlo to, že jsme ty papírově lepší manšafty nechali v tabulce za námi. Je obrovská škoda, že sezóna nepokračovala dál. Ale to je co by kdyby a na to se nehraje. Letos ten skvělý výsledek budeme chtít potvrdit, i když bychom ho chtěli samozřejmě ještě vylepšit.

Vím o tobě, že při hokeji ještě podnikáš ve zdravé výživě. Jak jde skloubit profesionální hokej a podnikání?

Ano, podnikám s rodiči. Během sezóny je to hodně náročné, protože nejsem doma v Šumperku. Nemohu být tolik na mobilu a řešit všechny ty věci okolo podnikání. Rodiče mi pomáhají při sezóně, ale jakmile je po ní, tak se naplno věnuji podnikání. Děláme do zdravé výživy, prodáváme různé suplementy a věci jakou jsou třeba datlové tyčinky a arašídová másla.

Vypadáš dobře, mám pocit, že jsi nabral svalovou hmotu. Byl to záměr, anebo se musíš “hlídat”, jak to zmínil jeden brněnský trenér dorostu?

(Smích) Díky za poklonu. Hlídám se, ale že bych se nějak extra omezovat, tak to tedy ne. Samozřejmě jím už delší dobu podle nastavených pravidel, ale že bych to měl přímo od něj, to tedy ne.

Od kluků jsem se dozvěděl, že Vaše rodina vlastní statek anebo nějaký grunt, na kterém společně pracujete.

Pořídili jsme si u Šumperka takový grunt, kde budeme lidem ukazovat, jak se ty naše věci, které prodáváme, vyrábějí. Na místě by si lidé pak mohli koupit i některé naše produkty.

Když byla vyhlášena karanténa, jak ses udržoval ve formě?

Hodně jsem doma cvičil, to mi pomáhalo na začátku těch restriktivních opatření. No a taky, pořád rekonstruujeme statek, o kterém jsem povídal před chvílí. Kdo si někdy prošel rekonstrukcí domu anebo bytu, tak ví, že je to v podstatě nekonečná práce s rýčem, sbíječkou a kolečky.

Byla pro Tebe práce na stavbě tvrdou prací anebo „relaxem“?

Byla to pro mě práce a můžu říct, že byla daleko těžší než nějaké zvedání činek v posilovně. Když už je člověk v posilovně, tak je tam zavřený nějaké dvě hodiny a pak ví, že už má zbytek dne klid, ale práce na stavbě je nekonečná a úmorná. Jelo se od rána do večera a bylo to neskutečně ubíjející. Obdivuji všechny lidi, kteří se tím živí a dělají to každý den.

V  mládežnických kategoriích jsi patřil k těm nejlepším, jak na tu dobu vzpomínáš?

Pro mě to jsou nádherné vzpomínky. Když nad tím teď tak přemýšlím, tak jsem mohl udělat určitě jiná rozhodnutí (chvilka ticha).

A jaká prosím pěkně?

Mohl jsem si třebas vybrat tu kanadskou cestu a možná by se mi po ní kráčelo lépe než po té české. Samozřejmě ale člověk nikdy neví, jak by to dopadlo a teď už je to jenom takové zvolání.

Naproti nám je člověk, který si vybral tu zámořskou cestu (Aleš Stezka právě uhrál bod nad Jožkou Danielčákem a náležitě to oslavil) a řekl mi, že mu to dalo do života hodně zkušeností. Dokážeš si sám sebe přestavit v  cizí zemi, kultuře a že Tě tam budou v  juniorském věku šikanovat?

(Smích) To já bych se určitě nenechal šikanovat. Ale já si vybral evropskou cestu, prošel jsem si postupně Olomoucí, Chomutovem, Havířovem, Prostějovem a Kadaní. Žádného svého angažmá nelituji, každá štace mi něco dala a já jsem si z ní něco pozitivního vzal. Ať už to jsou různé tréninkové metody, systém a zkušenosti.

Jaký pro Tebe byl přechod do dospělého hokeje, ve věku, kdy si většina kluků říká, jaký si vybere maturitní předmět, tak už si nastupoval v  profesionální soutěži?

Začal jsem v  dospělém hokeji poměrně brzy. V  šestnácti jsem nastoupil v  první lize, v  osmnácti jsem odehrál zápas v  Extralize. Ten největší rozdíl mezi juniorkou a muži je v  tom, že v  juniorech to byl pořád hurá hokej, kdežto v  mužích už je nějaký systém, kterým se musíš řídit. Samozřejmě to není samo sebou, měl jsem obrovské štěstí na trenéry, kteří mě stavěli v  takhle mladém věku.

V anketě serveru Hokej.cz jsi byl v top 100 hráčích CHANCE ligy a to 37. celkově. Patříš mezi deset nejlepších obránců ligy, v Havířově máš nejlepší statistiky. Jak se Ti to poslouchá?

(řečeno zcela klidně a bez zájmu) Poslouchá se mi to normálně, nějak extra tohle neřeším. Kdybych z toho měl žít, tak už nebudu nikdy hrát hokej, protože by to bylo zbytečné. Kdybych Ti teď popravdě řekl, že se mi to špatně poslouchá, tak bych Ti musel lhát.

Jeden kolega mi v sezóně řekl, že když Rašner nebude hrát příští rok v  Extralize, tak sní svou kšiltovku. Kde se vidíš za rok?

Snad budu hrát v  Extralize, teď už je to jenom na mě a mých výkonech. Snad se mi budou vyhýbat i zranění.

V  Havířově jsi už nějaký ten pátek a můžeš porovnávat. Je tady někdo, kdo za ty roky na sobě zapracoval tak, že ten progres Tě “bije do očí”?

Máme tady velkou spoustu kluků v  kádru, kteří odvedli velký kus práce a jdou nahoru. Když už budu jmenovat, tak určitě Bedna (Lukáš Bednář), kterého znám od svých dvanácti let. Vidím ho každý rok a každý rok se zlepšuje. Je jenom otázka času, kdy vyletí nahoru. To samé platí pro Sanchéze (Davida Chrobočka). Oba znám od malička a je jenom na nich, kdy vystřelí.

Co říkáš na nejnovější posilu AZetu Martina Adamského?

Myslím si, že je to skvělá zpráva pro klub, takhle zkušený hráč se vždycky hodí. Je to chlap, který má mraky startů v  Extralize, ví, jak to chodí v  těžkých zápasech. V  kabině zapadne bez problémů a díky němu se ta hra zvedne na další level.

Jak moc je pro hokejistu důležitá hlava?

Podle mě 80 procent výkonu hokejisty dělá hlava. Když Ti nefunguje hlava, tak nefunguje na ledě nic, alespoň podle mě.

Vracel ses do hry po zranění. Jak je to pro chlapa těžké, když chce hrát, ale nemůže, "píchala Tě pýcha"?

To ne, ale bylo to hodně těžké, vždycky když se člověk má vrátit po zranění, vrátit se do toho rozjetého vlaku. Člověk se dlouho nehýbe a hůře se mu vrací. Kolikrát už je to jenom na té hlavě, jestli v  ní je to odhodlání se vrátit na led, a nebo ne.

Žijeme v době, kdy už si nepovídáme, ale rovnou se obracíme na mentální kouče a sportovní psychology. Vyzkoušel sis to někdy?

Vyzkoušel. Není to špatné, ale je to dost finančně náročné.

Jak to tam probíhá? Řekneš třeba, dneska mi ten puk zase sjel z hokejky, anebo ten „grázl“ mě zase objel. Co mám udělat proto, aby se to nestalo?

(smích) Je to vlastně rozhovor, prostě si povídáme a on se tě snaží nasměrovat, jak máš myslet, že si všechno máš brát pozitivně a všechny tyhle věci.

A pomáhá to?

U mě to je tak 50 na 50.

Hlava je tedy alfa a omega, ale každý hokejista to má jinak. Jak to máš ty? Když Ti funguje hlava, tak přijde i sebevědomí?

Upřímně, nevím. Podle mě to sebevědomí musí mít člověk i nějak vrozené a je to něco jako reflex. Nevím, jak bych to řekl lépe. Jsou lidé, kteří si o sobě myslí hodně a dávají to najevo. Pak jsou naopak lidé, kteří mají nižší sebevědomí, jsou bázliví, bojí se. Každý člověk to má dané a jsou to dvě oddělené věci.

Alex Rašner je sebevědomý člověk a hokejista?

Já si myslím, že je.

A jak se to projevuje?

Tím, že si na tom ledě věřím. Dovolím si na ledě kličku tam, kde by ji jiní asi neudělali. Platí to i v  osobním životě, prostě si věřím.

Jak moc je pro hokejistu důležité, aby byl splachovací?

Musí být, protože když udělají hráči v  zápase nějakou chybu, a nebo na tréninku je sjede trenér, tak by to jinak nevydrželi. Nesmí si to brát k  srdci, protože by je to rozbilo a pak už by se soustředili jenom na to, že udělali chybu. Někde jim to pak v  té hlavě sepne a oni si řeknou: „A pozor to už si teď nemůžu dovolit udělat chybu.“

Jsi obránce. Jak dlouho Ti trvá než si s parťákem „sednete“ a najdete si ve hře nějaké automatismy?

To je hodně individuální, s každým to mám jinak. Můžu říct, že třeba s  Jardou Mrowiecem jsem si sedl hned při prvním tréninku. Na jeho konci už jsme věděli, co od sebe máme čekat. S  jiným hráčem to bude trvat déle. Samozřejmě každý ví, kdy má vyhodit puk, kdy se stáhnout.

Připadáš mi jako klidný člověk, který je hodně zapálený do hokeje, dokážeš se na něj vůbec dívat v  televizi bez emocí?

Nemůžu se vůbec dívat na hokej v televizi. Podívám se občas na NHL, ale když je v  televizi nějaká česká soutěž, tak to prostě nevydržím.

Tahle sezóna byla pro AZet vydařená a několik hráčů odešlo „za lepším“. Na kom bude stát AZet v sezóně 2020/21?

Máme tým, ze kterého může každý vystřelit nahoru během pár zápasů. Těžko se to predikuje takhle dopředu, v  každé lajně máme hráče, který má na to, rozhodnout zápas. Máme mladý tým, kolikrát jsem zažil, že člověk, který byl na pokraji vyřazení z týmu se po dvou gólech chytne a nastartuje ho to.

Máš v  CHANCE Lize nějakého neoblíbeného soupeře?

(hlas mu poklesl) Pro mě to jsou Benátky nad Jizerou. Cesta tam je strašně dlouhá, na zimáku je příšerná zima. Diváků tam taky moc nechodí. Ale ne že bych se proti nim šetřil. Prostě nemám rád zápasy v Benátkách.

Co Ti na ledě nejde?

Já myslím, že na všem se dá zapracovat. Chtěl bych dávat více gólů a méně prohrávat.

Jak se Ti kouše, když tým prohraje. Když jsme tady pak na rozhovorech, tak jsou všichni kyselí jako šťovík.

Do půlnoci jsem naštvaný a pak od půlnoci už je nový den a začíná se na novo, jak se říká. Člověk už pak neřeší, co se stalo včera a soustředí se na další zápas, který chce vyhrát. Po zápase se snažím bavit se všemi, ale v  hlavě se mi honí tolik myšlenek, co se mohlo udělat lépe. Po prohře spolu musí šatna mluvit, komunikovat, vyříkáme si to a soustředíme se na dalšího soupeře, kterého jdeme porazit.

Když se díváš na NHL, máš tam nějaký oblíbený tým a hráče?

Mám rád st. Louis Blues, kterým fandím od malička. Líbí se mi styl, jakým hraje Alex Pietrangelo. Na něj se vždycky rád podívám, umí to skvěle dopředu i dozadu.

Chtěl by jsi hrát jako Alex Pitreangelo?

Na to se strašně těžko odpovídá. Já chcu hrát jako já, ale líp.

Sašo, děkuji Ti za rozhovor a čas. Ať se Ti daří na ledě i v podnikání a dovolím si vyslovit jedno osobní přání. Zůstaň zdravý. 

Instagram Youtube