AZ Havířov
V minulých týdnech měli (nejen) příznivci AZetu možnost, přispět do tzv. sbírky výtvarných potřeb, kterou náš klub už třetím rokem pořádal, už třetím rokem se (nejen) havířovští příznivci mohli podílet na navýsost ušlechtilé aktivitě klubu, který vnímá čas předvánoční také jako ten, který je potřeba zpříjemnit lidem, kterým osud do cesty přihrál nějakou tu životní překážku. Větší či menší, krátkodobou či s během na delší trať, kterým však úsměv na tváři často vyloudí třeba jen vědomí, že si i na ně někdo vzpomenul.
Havířovská výprava, ve které byli i 4 hráči A týmu - David Klimša, Ondra Ševčík, Matouš Ćmiel a David Chroboček - vyrazila ve čtvrtek odpoledne do havířovské nemocnice. Za ni byla přivítána panem primářem dětského oddělení Hynkem Canibalem a také vrchní sestrou, paní Ivonou Mikulenkovou.
Po příchodu se všichni společně, i s dětmi, setkali v jejich “herně”, kde byly předány již zmíněné výtvarné potřeby, to už ale dejme slovo někomu, kdo se předávky na místě také účastnil. "Sbírka se opět velmi vydařila", říká hned úvodem klubová PR manažerka Foldyna Holendová, která za většinou akcí tohoto typu stojí, následně jedním dechem dodává, že... "Povedlo se nám nashromáždit ještě větší množství výtvarných potřeb, než v předchozích dvou ročnících. Takže letošní sbírka má očekávání předčila."
Paní Foldyna Holendová odkrývá i to, že to nebyla pouze havířovská nemocnice, kterou klub obdaroval. Proč? "Nakonec se podařilo dát dohromady tolik věcí, že jsme kromě Dětského oddělení Nemocnice Havířov podpořili částí výtvarných potřeb také Dětský domov Havířov. Ráda bych poděkovala všem, kdo se zapojili - fanouškům, hráčské kabině, lidem z klubu i z řad veřejnosti. Velmi si jejich snahy vážím. Věřím, že čas strávený v nemocnici bude díky těmto věcem pro děti trochu lépe snesitelný."
Trojbarevná výprava se poté z dětského oddělení přesunul o kus dál, nechme pokračovat paní Foldyna Holendovou, kterou potěšilo, že do sbírky nepřispěli pouze fanoušci našeho klubu. Nebyli jedinými, kdo se zapojil. "Je to tak, samozřejmě, kromě fanoušků, klubu jako takového a veřejnosti, se do sbírky aktivně zapojila také hráčská kabina, která přispěla opravdu velkým množstvím pastelek, fixů, omalovánek, barev, sešitů s úkoly, lepidel a dalších nezbytností pro tvoření", říká paní Foldyna Holendová spokojeně, když jmenuje i mimohokejové aktivity našich hráčů, kteří svůj "příspěvek" přivezli na zimák ve velkém nákupním vozíku...
A co samotné předání, které se, jak už bylo zmíněno, uskutečnilo ve čtvrtek odpoledne? Jaké vlastně bylo? "Předání bylo jako každý rok, tak i letos, velmi příjemné. Přijalo nás vedení Dětského oddělení i jeho zaměstnanci. Setkali jsme se s dětmi, které měly zájem a zdravotní stav jim to dovolil. Hráči se jim představili, dali drobné dárečky, volné lístky na hokej a krátce si popovídali například o tom, co malí pacienti dělají rádi ve volném čase. Následně jsme se přesunuli na porodní oddělení, kde jsme mohli vidět miminka, která se narodila teprve před několika hodinami, a popřát jim vše dobré do života a jejich rodičům pěkné Vánoce", dodává námi zpovídaná dáma, které jsme se na závěr zeptali na možná trochu osobní věc.
Jako moc je "citlivkou", v dobrém slova smyslu, jak moc ji podařenost akce tohoto typu "rozněžní", potažmo probudí v ní emoce? "Určitě záleží na situaci od situace. Každopádně tento typ aktivit je mi velmi blízký, cítím v něm velkou míru potřebnosti a přínosnosti, jak pro příjemce, tak ale i pro nás, kteří se zapojujeme. Dobročinnost je aktivitou, která učí obě strany mnohému. Ale zpátky k tomu dojímání se, rozhodně mi nejsou tyto situace lhostejné a zanechávají ve mně hlubokou stopu. Někdy je to dojetí, někdy ohromení, jindy pak třeba empatie a nebo zkrátka dobrý pocit z pomoci druhému na správném místě."
Za hráče, oděn do toho nejhezčího dresu, dělal radost i David Klimša, pro kterého to mohlo být speciální díky tomu, že doma má klučinu podobného věku, ve kterém jsou i ti, které v nemocnici navštívil... "Bylo to moc fajn, aspoň jsme mohli ten pobyt v nemocnici dětem trochu zpříjemnit. Možná to kvůli svému synkovi vnímám víc nebo intenzivnější než někteří jiní kluci, samozřejmě, že když máte děti, tak je to takové citlivější. Jak říkám, jsem hlavně rád, a myslím, že mohu mluvit i za kluky, kteří byli se mnou, že jsme mohli aspoň takhle udělat někomu trochu radost..."
Je moc fajn, že naši hráči nepředávají radost jen třepetajícím se pukem v bráně, je fajn, že klub završil pomyslný hattrick, že potřetí při této akci obdarovával, zpříjemňoval chvíle, navozoval úsměv. Nejen v podobě pomyslné pastelky, nýbrž možná ještě víc vědomím obdarovaných, že i když jim třeba zrovna není do zpěvu, tak často, nejen díky své rodině, v tom nejsou sami...
