Na roky strávené v AZetu nikdy nezapomenu, ujišťuje Honza Daneček

Jedním z hráčů, kteří hráli v dresu znovuzrozeného AZetu od začátku až do této sezóny, byl Jan Daneček. Tohoto odchovance Havířova není třeba nijak zvlášť představovat. Šikovný útočník je z rodinného klanu Danečků, jeho mladší bratr je brankářskou jedničkou AZetu, zatímco otec býval útočníkem a je již dlouholetým trenérem Havířova. Jan Daneček mladší v právě uplynulé sezóně neprocházel nejlepším obdobím, měl osobní problémy, které vyústily v odchod z Havířova. Za AZet odehrál jen sedm zápasů a zbytek sezóny dohrál v polské nejvyšší soutěži, kde nastupoval za Unii Osvětim. V následujícím rozhovoru se vrátíme k jeho působení v Havířově, dozvíme se něco víc o polské lize a podíváme se do Honzovy budoucnosti.

Honzo, začneme náš rozhovor návratem na počátek sezony 2014-15. Ten se Ti v dresu Havířova nevydařil. Odehrál jsi jen sedm utkání, ve kterých jsi získal pouze 1 bod. To bylo oproti minulým sezónám špatné. S vedením ses dohodl na rozvázání smlouvy a šel jsi do Polska, kde jsi hrál za Unii Osvětim. Tam se Ti naopak dařilo…

Já jsem se toho Polska nejdřív trochu bál, ale nakonec jsem tam byl spokojený a příjemně překvapený úrovní soutěže. Když jsem do Unie přišel, byl ten tým mimo postupové příčky do play-off a měl za sebou čtyři zápasy bez vstřeleného gólu. To jsem měl trochu obavy z úrovně toho klubu. No ale první zápas, který jsem hrál, jsme vyhráli 6:4 a od té doby jsme sbírali body. Nechci říct, že to bylo mnou, to bych byl moc velký frajírek, ale zkrátka se to zvedlo, začali jsme vyhrávat a nakonec jsme si zajistili přímý postup do play-off.

V dresu Unie Osvětim

Vraťme se k okolnostem Tvého odchodu z AZetu. Co se stalo?

Já jsem měl po čtyřech letech nepovedenou sezónu. Byly za tím moje osobní problémy, já jsem se rozváděl a psychicky jsem na tom byl špatně. Potřeboval jsem změnit prostředí, takže ten odchod z Havířova pro mě byl vysvobozením. Vedení klubu mi nabídlo měsíční hostování někde jinde, abych se vzpamatoval. Ale to jsem odmítl, potřeboval jsem odsud vypadnout. Jsem rád, že mi vedení vyšlo vstříc a že mi Unia dala šanci.

Šanci jsi chytil za pačesy, ve 29 zápasech jsi nasbíral 32 bodů a výrazně Unii pomohl do play-off, že?

Mě se tam dařilo až neuvěřitelně, vůbec jsem to po nevydařeném začátku v Havířově nečekal. Jsem vedení Unie vděčný za tu šanci a chci se jim odvděčit, takže zůstanu ještě jednu sezónu, i když jsem mohl jít do některého kvalitnějšího týmu polské extraligy. Celky jako Sanok, Krakov a Tychy jsou kvalitou někde jinde.

Takže máš podepsanou smlouvu a s Unií Osvětim absolvuješ i letní přípravu?

Smlouvu jsem podepsal ještě v rozehrané sezóně a do přípravy samozřejmě nastoupím tam. Začínáme 1. května.

To znamená, že Ti pomalu končí dovolená. Jak sis ji užil a co Tě ještě čeká?

Teď si ji užívám se Sebastianem, mým synem. Jsem rád, že s ním můžu trávit hodně času. Ale mám dobré vztahy s bývalou manželkou, takže Sebastiana vidím často, jezdí za mnou i do Polska. Ale samozřejmě v té sezóně tolik času není, obzvlášť když hrajete v zahraničí.

Se synem Sebastianem a bratrem Lukášem

Znamená to, že se do Havířova moc nepodíváš?

Přes léto určitě ne, protože trénujeme i v sobotu dopoledne, což tady nikde není zvykem. Potom v průběhu sezóny je to náročné, protože se hraje hodně zápasů, hrací dny jsou úterý, pátek a neděle. Nemám to do Havířova daleko, je to hodina a půl, ale při té porci zápasů je to únavné.

Jak je to v Polsku s cestováním k zápasům? Máte daleké cesty?

v tom máme oproti Havířovu výhodu, že nemáme tolik cestování, protože nejdál máme Sanok, což je nějakých pět hodin jízdy. Teď vlastně přibyla Toruň, to je taky okolo pěti hodin, ale jinak máme všechny soupeře okolo hodiny až dvou.

Jak kvalitní soutěží je polská extraliga?

Je tam silná čtyřka Sanok, Tychy, Krakov a Jastrzebie, která by mohla konkurovat některým týmům v naší první lize. Jinak je to těžké srovnávat, ty slabší týmy by se mohly rovnat špičce druhé ligy, přirovnal bych to ke Vsetínu. My jsme taky neměli špatný tým, určitou úroveň ta liga má.

Jaký hokej nabízí polská nejvyšší soutěž? Je to útočný hokej nebo spíše bránění a taktika?

To vždycky záleží na tom, proti komu hrajete. Třeba v Sanoku je asi patnáct Američanů, hraje tam i David Turoň, který tady začínal. To si asi dokážete představit, co vás čeká, když proti nim nastoupíte. Sanok byl hlavní favorit soutěže, nakonec skončil čtvrtý, což je pro ně velké zklamání. My jsme je dvakrát porazili. Tím, že jsou tam Američané, tak jsou zápasy s tímhle týmem hodně těžké. Když prohrávají, jsou k vidění třeba tři bitky, dohrávají vás bez puku a podobně. Bývá to docela řežba. Jinak se ale hraje spíš otevřený hokej, moc o bránění a taktice to není.

Takže soutěž jako dělaná pro technické hráče, jako jsi Ty, že?

Ano. Vyhovuje mi ten styl, i když jsou některé zápasy, kdy se tolik technicky nehraje. Ty top týmy mají v kádru víc cizinců než Poláků, takže i to ovlivňuje styl hokeje.

V Polsku není omezení na počet cizinců v týmu?

Je tam omezení a na příští rok bude ještě přísnější, sníží se z osmi na pět. Ale nevztahuje se na hráče, kteří mají odehrány tři roky. Pro brankáře to ještě ztížili, protože polský gólman musí odchytat 70% utkání.

Vraťme se ještě k Unii, v play-off jste vypadli poměrně rychle, čím to bylo?

První kola se hrají na tři vítězné zápasy a my jsme vypadli 3:1 s pozdějším mistrem, tedy Tychama. Myslím si, že jsme je hodně potrápili. Hlavně v tom prvním zápase u nich, kdy jsme byli lepší, měli jsme víc šancí, ale nakonec jsme těsně prohráli. Ve druhém byli jasně lepší, to jsme prohráli 5:1 a třetí zápas, který jsme hráli doma, jsme vyhráli po nájezdech, když jsem dával vítězný nájezd. No a ve čtvrtém utkání vedli 2:0, já jsem snížil na 2:1, ale už jsme to nedokázali otočit. Když porovnám jejich mužstvo s naším, tak je i tohle úspěch. Na play-off se přijeli podívat i někteří kluci z Havířova, jsem rád, že přijeli.

Při oslavách postupu do 1. ligy

Nakousl jsi bývalé spoluhráče z Havířova. Jste v kontaktu? Chybí Ti AZet?

Jsme pořád v kontaktu, na zimáku jsem často, takže si připadám, jako bych tady furt byl. Samozřejmě, že když přijdu do šatny a vzpomenu si na ty sezóny tady, tak je mi to líto. Byl jsem tady čtyři roky a na to nejde zapomenout. Někdy se mi chce až brečet. Hlavně, když si vzpomenu na ten první rok, kdy nás tu bylo jen třináct, nedali jsme dohromady ani tři pětky. Ale dali jsme dohromady výbornou partu, taktovou super kabinu jsem nikdy předtím nezažil a už asi ani nezažiju. Byli jsme jak rodina – od Roberta Najdka po Petra Prokopa nebo Roberta Machálka. Samozřejmě, že nikdo nemohl čekat, že zůstaneme pohromadě pořád, ale byly to úžasné roky. Pořád se scházíme, jezdíme třeba do Horní Bečvy, kde jsme měli soustředění.

Sledoval jsi AZet i po odchodu do Polska?

Odpověď na tuto a spoustu dalších otázek si budete moci přečíst příště. Rozhovor s Honzou se nám protáhl a tak jsme se rozhodli jej rozdělit na 2 poloviny. Sledujte náš web.