AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Rodák z Trenčína do AZetu dorazil v létě jako posila z extraligové Olomouce, kde už nejvyšší tuzemskou soutěž ochutnal. Po loňské sezóně, narušené koronavirem, si získal pevné místo v sestavě Havířova a ve svém prvním ročníku, mezi muži, patří v Havířově k těm nejlepším. Momentálně je hráčem s nejvíce plusovými body v týmovém bodování. Dnes vám s ním přinášíme rozhovor.
Po tréninkové jednotce, kterou si dnešní zpovídaný odbyl s dlahou na ruce, jsme se potkali v komentátorské kabině. Na první dobrou působí tiše klidně a skromně.
Ahoj Matúši, když řeknu, že Matúš Hlaváč je nejlepší ve statistice +/- v celém týmu. Jak ti to zní?
Abych se přiznal, tak statistiky moc nesleduji, ale určitě to pro mě je takové malé bezvýznamné plus v tom, jak se držíme týmově. Já se spíše dívám na ty týmové statistiky.
No a když se na ně podíváš, co u toho prožíváš?
Asi to, co jako každý člen našeho týmu. Je to neuspokojivé. S tím, že budeme v tuhle chvíli poslední, jsme do toho nešli… Těžké, je to těžké, snažíme se z toho nějak vyhrabat.
No a jak vám to jde?
Podle výsledků nám to zatím moc nejde, ale nemůžeme se… Prostě musíme pořád makat dál, musíme to zkoušet. Udělat něco jinak. Vyzkoušet nové věci, anebo se držet toho starého, co fungovalo. Musíme prostě…. Těžko se mi to hodnotí. Poprvé jsem v situaci, že se prohrálo tolik zápasu po sobě. (Chvilka ticha)
Jaká je to pro Tebe vlastně sezóna?
Chtěl bych v ní najít nějaká pozitiva, tím neříkám, že bych je nehledal. Jasně je to hokej a ten je o vyhrávání. Já se ale snažím posouvat, snažím se tomu týmu, co nejvíce pomoci a být přínosem. Dávám tomu vše, ubráním si to pozičně, rozehraji puk a snažím se podpořit útok. Dělám to, co mi řekne trenér, a to na čem se dohodneme se spoluhráči.
Najdeš v ní i nějaký přínos?
Přínos to pro mě má. Je to sezóna v áčku mezi muži, je mi dvacet roků, řekl bych, že mám celou kariéru před sebou. Jsem rád a vážím si té příležitosti, která se mi tady naskytla.
No a hraješ dobře.
Děkuji.
Ta deka, která na vás leží, je hodně hrubá?
Já už bych to ani nenazýval dekou. Jasně, jsme v období, kdy se nám nedaří... Deka to ještě byla, když byl začátek soutěže, když se to lámalo, teď už se to ale zlomilo. Tak jsme si to alespoň pojmenovali. Ano, jsme poslední a teď už horší být nemůžeme. To nám občas řekne i trenér, když neděláme to, co se po nás chce. Ale ta deka, jak tomu říkáš, je v našich hlavách.
Jedním okem jsem sledoval trénink, jaké to je, když na vás trenér řve?
Je to nepříjemné, ale říká se, že když po tobě trenér řve, tak aspoň o tebe má zájem. V tom smyslu, že chce, ať se rozvíjíš, ať se někam posouváš. Není to příjemné, ale když si to pak vezmeš s odstupem času tak, aspoň si to myslím, každý trenér to myslí v dobrém. Říká se, že trenér, který ti nic neříká „nevšímá si tě“, nemá o tebe zájem. Tak se mi to říkalo, když jsem byl menší.
No a co si říkáš teď?
To samé, jsou to věci z hokeje, které mi mají pomoci. Dám vědět, že jsem si vědom chyby, přikývnu a jede se dál. To je hokej.
Odešel pan Režnar, přišel pan Flašar. V čem je to jiné? Krom toho, že občas hrajete na tréninku s hokejkami koncem dolů?
Změnila se nám cvičení a ve hře trochu upravil systém. Opravdu jen drobně. Pan Flašar se snaží držet to, co tady bylo od začátku sezóny. Jsou to změny v obranném pásmu. S panem Řežnarem jsme hráli spíše osobní obranu a pod panem Flašerem je to kombinovaná. Takže buď box, a když začnou lítat, tak jdeme každý s každým. Samozřejmě to je čtení hry a od dané situace na ledě.
Díval jsem se na odehrané zápasy a tam jich je spousta prohraných o jeden, dva góly. Fanouškům, co si koupili lístek, se to kouše blbě, ale jak to koušeš ty?
Souhlasím, je to hrozně těžké. V Kolíně to zrovna tak nebylo, ale většina z nich byla vyrovnaná. Když je to o gól a my ho ještě dostaneme smolně, s přispěním odrazu, teče, popřípadě vlastní, tak to nás potom nejvíce psychicky srazí.
Cesty po zápase teď bývají asi hodně dlouhé?
Každého z nás to určitě trápí. Ale nemůžeme se tím užírat. To nám nepomůže. Nejde to hned lusknutím prstu zahodit za hlavu. Ale pak se upneme k tomu dalšímu zápasu, co nás čeká a soustředíme se na něj.
Tak je to asi na cvokaře…
No je to, no.
V AZetu jsi vystřídal řadu spoluhráčů. Teď hraješ ve dvojici s Tomášem Pastorem, to je kus chlapa. S kým ti to ale sedlo nejvíc?
Přesně tak, s Pastorem hrajeme poslední dobou spolu. V konečném důsledku, mně se hraje s každým dobře. Nikoho vyloženě nepreferuji. Důležité je, abychom spolu našli společnou řeč na ledě.
Přijdeš mi jako prototyp moderního beka. Za ty roky jsi to asi poznal na vlastní kůži. Když si trenéři říkali, ten je malý, toho nemá smysl ani zkoušet…
Jo, to znám moc dobře, ale taky záleží trenér od trenéra. Ale já to musím na ledě zase něčím kompenzovat. Výšku v rozích musím nahradit hbitostí, obratností a rozumem.
Tak jsi chytřejší a hbitější a máš dobrou rozehrávku.
Děkuji, děkuji, ale teď zrovna ne. (podívá se na ruku v dlaze a začneme se smát)
Dostáváš na ledě dost prostoru, chodíš na důležité akce. Už jsi ochutnal i Extraligu.
K pár zápasům jsem v ní nastoupil, ale teď dělám všechno proto, abych byl užitečný a platný tady. Co bude jednou dále, se ještě uvidí.
No myslíš si, že na Extraligu máš?
Kdybych si to nemyslel, tak ten hokej ani nemůžu dělat. Jsem ale momentálně spokojený tady. Havířov je příjemné a čisté město, jsou tady v blízkosti přehrady a máme to kousek do hor. I když situace je těžká, tak stále věřím, že se s kluky zachráníme. Uděláme pro to absolutně všechno.
Matúši, díky za tvůj čas, ať se ti ruka brzy uzdraví a brzy tě uvidím v zápase.
