22.04.2024 | Klára Bártková
AZ Havířov
Do Chomutova odjížděli havířovští hokejisté za stavu 1:1, nyní se znovu, za vyrovnaného stavu, tentokrát 2:2, série přesouvá zpátky do Slezska. V prvním venkovním utkání sice AZet neuspěl, nicméně v tom druhém už ano. A právě po pondělním zápase jsme si povídali s havířovským útočníkem Matoušem Ćmielem. Jak střelec vítězné branky utkání viděl?
Matouš Ćmiel patří mezi hodně nenápadné hráče. Na ledě i mimo něj. Není to kluk, který je šoumen, který nějak extra stojí o pozornost publika, nikdy se mu příliš nebude chtít na pozápasový rozhovor před kameru. Však přesto jsme hned po utkání cítili, že jeho gól byl natolik důležitý, že bychom jeho emoce chtěli zaznamenat...
Klubový autobus popojede na velikém parkovišti o pár desítek metrů, aby stál blíže recepci Rocknet arény, ze které vycházejí naši hráči. Rozhovor s Petrem Malířem máme za sebou, čekáme na trenéra Jiřího Raszku, u něj je známo, že chodí mezi posledními. Doufáme proto, že Matouš půjde brzy, ať stihneme oba. Dočkáme se!
Matouš míří k autobusu opravdu mezi prvními, jeho vysoká postava je stěží přehlédnutelná. Zavoláme na něj, zda se s námi poděli o pocity, Matouš bez mrknutí oka kývne, jen si do busu hodí bágl a hokejky. Zapínáme nahrávání na telefonu, přiznám se, že na odchovanci třineckého hokeje mohu oči nechat, protože už dlouho jsem v pohledu zpovídaného protějšku necítil takovou energii, takovou radost, takové emoce. Matouš třeba někdy malinko obtížně hledá ten správný výraz, kterým důležité situace na ledě popsat, však vnímám, jak jej ženou emoce, jak je během celého rozhovoru v určitém tranzu. Opravdu intenzivně vnímám ty zmíněné emoce, které samy o sobě často skládají jeho věty. Jakási automatická setrvačnost. Rozhovor s Matoušem, díky obrovsky pozitivní energii, která z hráče vyzařuje, nás hrozně baví...
Matouši, jak moc těžké bylo po včerejší porážce nastavit pozitivně hlavy?
No, těžké, no… My se z toho musíme umět zvednout. Teďka v play-off už není na co čekat, protože co druhý den máme zápas. Takže se nemůžeme zaobírat tím, jestli jsme vyhráli nebo prohráli. My jsme se hlavně chtěli dobře připravit na další utkání, abychom se domů vraceli za vyrovnaného stavu.
Ještě se vrátíme k tomu vítěznému gólu. Bylo to tam trošku nepřehledné, tak jak ta branka vůbec padla?
Anton (Petr Antoníček - pozn. autora) to tam skvěle podržel, vůbec nezpanikařil. Vlastně si ten kotouč podržel na modré, já pak prošel přes beka, Anton to nahodil a obránce puk vyrazil přímo na mě. Já do toho následně práskl a naštěstí to tam spadlo.
Co podle Tebe, kromě toho gólu, rozhodlo o dnešním vítězství Havířova?
Bude to znít jako klišé, ale určitě skvělý výkon všech. Všichni jsme bojovali, byly tam neskutečné emoce, byl to opravdu skvělý zápas. Takže o to vítězství se svým výkonem přičinil úplně každý. Také jsme konečně hráli to, co jsme chtěli. Přehrávali jsme je, byli aktivní, vyplatilo se nám to.
Společně s Petrem Antoníčkem chodíte hodně na oslabení. Spolu. Už se vám to nějakým způsobem hraje dobře, vyhovíte si, už víte, jak to oslabení hrát, když tam často chodíte?
Jo jo, samozřejmě. Už jsme na sebe zvyklí a víme, kde se pohybujeme, kde se kdo postaví. Už to spolu známe, takže ta komunikace mezi námi je skvělá, hraje se nám to super.
Ty jsi sice mladý kluk, plný sil, ale jak moc právě ty síly v play-off ubývají?
Ubývají… Je to náročná série, už ta s Táborem nám vzala hodně moc sil. Ale jak říkáš, jsme mladí kluci, máme natrénováno, takže vždycky zregenerujeme a do dalšího zápasu jdeme plní sil.
Zmiňuješ regeneraci. Bude to teď třeba i o ní? O tom, správně zregenerovat?
Určitě. My se po každém zápase chodíme vyběhat, namasírovat, vyrolovat. Takže regenerace tam určitě hraje stoprocentní roli a je důležité ji nepodcenit, abychom byli ready na další zápasy.
Ty jsi měl včera v publiku rodiče, taťka říkal, že dneska už bohužel nemůžou. Ale když tam jsou, vnímáš to?
Jasně, je to neskutečné, jak mě každý zápas podporují, je to vždycky super, když je tam vidím a vím, že jedou přes celou republiku za mnou. Dneska tu sice nebyli rodiče, ale přijel strejda, který pracuje v Praze, takže i tak jsem tady někoho měl (skoro až blaženě se usmívá - pozn. autora).
Matouši, děkujeme a do dalších zápasů přejeme hodně sil a ať to pálí.
