AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Tomáš Matějek vykonával v AZetu posledních více než pět let funkci kustoda a vedoucího A týmu. Na starosti měl ale také výstroj pro přípravku a všechny žákovské a mládežnické týmy v klubu. K 31. prosinci z AZetu odchází, a tak s ním přinášíme tento „rozlučkový“ a tak trochu bilanční rozhovor, při němž, tento velmi vstřícný a komunikativní chlap, neměl několikrát daleko k slzám.
Pane Matějku, jak vám bylo, při rozlučce po zápase se Vsetínem? Asi to nebyla, z pohledu emocí, úplně snadná chvilka.
Já bych chtěl ještě zpětně touto cestou poděkovat fanouškům za to, co pro mě, i maséra Tomáše Oravce, který také v AZetu končí, připravili. Určitě tam ty emoce byly, nebylo to jednoduché. Když vyvěsili ten děkovný transparent, tak jsem hokej už moc nevnímal. Spíše se mi promítalo těch posledních pět let, které jsem s AZetem strávil, jak na domácích, tak venkovních zápasech. Těch posledních 12 minut mi rychle uteklo a hodně jsem si to užíval. Ještě jednou velké díky za tuto rozlučku, ale i za to, co na tribunách pro AZ připravovali, protože to jsem někdy vnímal více než samotný hokej.
Když se ale nejprve vrátíme na začátek. Jak jste se k této práci dostal?
V roce 2012 končili v klubu pan Michal Čaja a pan Aleš Jurčík, tím se uvolnily jejich posty kustoda a vedoucího týmu. No, a protože já mám ke sportu obecně hodně blízko, sám jsem hrával fotbal, a u hokeje jsem díky synovi byl někdy od roku 1998, tak jsem přijal nabídku, kterou mi dali Jarda Mrowiec s Alešem Bambulou.
Můžeme připomenout, co vše obnášela vaše práce v AZetu?
Kompletní starost o hokejovou výstroj od přípravky, přes žákovské a mládežnické týmy až k áčku. Tedy zařizování nákupu a oprav výstroje a hokejek, včetně jejího skladování, evidence a vydávání. Postupně toho ještě přibývalo a bohužel vykonávání této práce bylo hodně i na úkor volného času. Jako příklad můžu uvést, že zpočátku jsme měli v klubu 20 dětských sad výstrojí, dneska jich máme 100, což je samozřejmě obrovský rozdíl.
Kromě toho jste vykonával funkci vedoucího A týmu. Ta byla pro fanoušky možná nejviditelnější. Co bylo její náplní?
Při ní se v souvislosti se zápasem staráte o zápis o utkání a statistiky. Spolu se sekretářem klubu jsme zařizovali vše kolem výjezdů – dopravu, stravu, ubytování. Komunikoval jsem s kolegy vedoucímu týmů v ostatních klubech. A samozřejmě velmi úzká spolupráce probíhala s trenérem.
Za tu dobu se u kormidla AZetu vystřídalo hned 5 hlavních trenérů. Jací byli vašima očima? V čem se od sebe třeba z hlediska trénování lišili?
Se všemi jsem vycházel úplně v pohodě. Po lidské, pracovní i sportovní stránce. Každý z těch trenérů byl osobnost, která už měla něco za sebou a taky i před sebou. Každý měl nějakou vizi a systém, který chtěl na tým přenést. Někomu se to dařilo více, někomu méně, ale všichni pracovali pro AZ na 100%.
Máte spočítáno, kolik zápasů jste s týmem absolvoval?
Přesně to nevím, ale i s přípraváky to může být tak 70 ročně, takže asi 350 - 370.
A kolik kilometrů jste nacestoval?
Určitě přes 100 000.
Kolik bruslí týdně jste tak asi nabrousil?
To bylo hodně rozdílné, záleželo na potřebách hráčů.Někdo si nechává brousit denně, někdo 2x týdně, někdo jednou za týden i méně. Takže 30 – 40 párů u týmu mužů. Ale pokud bychom do toho započítali i mládež, tak to hodně vyskočí. Nejednou se stalo, že na mě čekala plná brusírna bruslí, že se ani nedalo dostat k brusce :-).
A týmem AZetu prošlo za ty roky mnoho a mnoho desítek hráčů. Měl jste, nebo máte, nějakého oblíbeného hráče?
Určitě jsem měl vždycky nejblíže k těm klukům, kteří pocházeli z Havířova. V tomto jsem patriot. A samozřejmě nejhlubší vztahy si vytvoříte s těmi, kteří jsou v týmu dlouhodobě. Nerad bych na někoho zapomenul, ale nadstandartní vztahy mám s Honzou Marunou, Petrem Kankem a Jirkou Krislem.
Chtěl bych ale poděkovat za spolupráci i kolegovi a kamarádovi Tomášovi Oravcovi, který také z AZetu odchází. Myslím, že jsme si za tu dobu, co jsme byli u týmu spolu, sedli jak po pracovní, tak lidské stránce. Stali jsme se velkými kamarády a já mu za to děkuji.
Na co vzpomínáte nejraději?
Samozřejmě především na vítězství ve 2. lize a postup do1. ligy. Tomu se nic nevyrovnalo. Ale také na úspěšné sezony v 1. lize, když jsme se probojovali do play-off.
Taky musím zmínit, že jsem díky hokeji poznal spoustu fajn lidí a s některými jsme se stali i kamarádi. Ať už u nás na Moravě nebo v Čechách.
Z kabiny se sice nemá nic vynášet, ale nějakou zajímavou příhodu byste pro čtenáře neměl :-)?
Zažili jsme spolu s klukama spoustu srandy a spoustu parádních akcí, ale to, co se stalo v kabině, bych tam raději i nechal :-). Nicméně zmínil bych třeba jednu takovou příhodu, jako když jsme jeli na zápas do Budějovic a jeden hráč po 300 km cesty zjistil, že nemá dres a štulpny.
Ale to přece nemůže nastoupit do utkání?
Ano. Ale my jsme s Tomášem vždy procházeli šatnu, jestli se něco nezapomnělo, takže jsme to zjistili a byli jsme na něj připraveni. Trochu jsme si ho pak vychutnali a jeho to stálo nemalý příspěvek do kasy.
Předpokládám, že budete i nadále nějak v kontaktu s týmem nebo hráči?
Určitě. Neodcházím z klubu ve zlém, nezanevřel jsem na něj. Dostal jsem ale velmi dobrou pracovní nabídku ke kamarádovi do firmy a je to práce, která mě může posunout dál. A taky budu mít více volného času věnovat se svým velkým koníčkům – tenisu a především cyklistice. Já mám dva kluby, kterým fandím – AZ a Baník a na tom se nic nemění. Takže budu chodit na všechny zápasy, jen se přesunu o pár řad výše nad střídačku a klukům budu držet palce. Věřím, že se jim podaří to play-off letos udělat. I s pomocí podpory ze strany fanoušků.
Děkuji moc za rozhovor i předchozí spolupráci a přeji Vám hodně zdaru jak v nové práci, tak i osobním životě.
