Nejvíce mě baví práce s lidmi, říká muž mnoha hokejových řemesel Robin Pavlas

Robina Pavlase znají fandové AZetu především z období 2. ligy jako hokejového útočníka a v posledních sezonách také sekretáře klubu. Tím však jeho hokejové aktivity nekončí. I přesto, že je práce sekretáře časově náročná, brusle zdaleka nepověsil na hřebík a navíc od letošního jara začal s trénováním mládeže. Více se o Robinu Pavlasovi, tomuto muži mnoha hokejových tváří, dozvíte z následujícího rozhovoru.

Robine, abychom v tom měli pořádek, tak bych tě na úvod rozhovoru chtěl požádat o přehled tvých hokejových aktivit.

Dobře. Tak především jsem sekretář HC AZ Havířov 2010, dále asistent trenéra Martina Janečka u staršího dorostu AZetu, a také hráč HC Orlová v krajském přeboru. No a donedávna jsem byl ještě správce tělocvičny v K&K PNEU Aréně.

Tak a teď si je postupně probereme. Jak se zrodilo tvé trenérské angažmá u dorostu?

Ta funkce trenéra vznikla po dohodě s Jardou Mrowiecem, prezidentem klubu. Byl jsem totiž správcem tělocvičny, ale to pro mě nebylo to pravé ořechové. Nebavilo mě to, roli v tom hrálo i to, že funkce sekretáře je v současné době složitá. Kluci hrají první ligu a je tam proto víc papírování. Musím více komunikovat s Paťou Rimmelem, který má áčko na starosti, a dávat pozor, abychom neudělali nějakou chybu, co se týče hostování a střídavých startů. Nešťastné je i to, že ty registrace se musejí vyřizovat v Praze a člověk tam musí cestovat, což mi, hlavně v sezónním období, zabíralo hodně času. Takže mi byla nabídnuta varianta, že bych se mohl připojit jako trenér k mladšímu nebo staršímu dorostu a sáhnul po mně Martin Janeček, za což jsem rád.

S jakými očekáváními nebo plány to toho jdeš?

Především musím říct, že mě to hned pořádně chytlo. Protože v tom starším dorostu už člověk vidí, nechci říct pokroky, ale ta hra má hlavu a patu. V mladším dorostu jsou vám dva tři šikovní hráči schopni udělat mančaft, ale ve starším dorostu se musí pracovat komplexně se čtyřmi pětkami a dvěma brankáři. Já se na tuhle práci strašně těším a myslím si, že Martin je jeden z trenérů, který by mě mohl hodně naučit. Jsem rád, že je i u áčka, protože má zkušenosti a je to jeden z nejkvalitnějších trenérů v Havířově.

Ve své kanceláři

Především jsi ale asi sekretářem klubu. Jak moc času Ti zabírá tato funkce a co tato práce obnáší? Spousta lidí si při slově sekretář asi představí sekretářku, která šéfovi vaří kafe, píše dopisy a podobně. Objasni nám, kdo je vlastně sekretář hokejového klubu.

Určitě mám velkou výhodu v tom, že Jarda Mrowiec kávu nepije, nebo jen minimálně a máme automat na kávu. Nejvíce kávy na zimáku vypije Pepa Lesňák, šéf občerstvení. Někdo si třeba řekne, že sekretařina je lehká práce, ale já s tím nesouhlasím. Musel jsem se naučit všechny svazové řády, všechny přestupní řády, abych si byl jistý v kramflecích. Přece jen je to někdy boj, když chceme nějakého hráče a nemůžeme ho získat. Navíc klub, to není jen A tým mužů. Máme tady přípravku, žáky, extraligu mladšího a staršího dorostu, juniory a muže. Všem objednávám dopravu a stravu, dále je to o komunikaci s rodiči, vyřizování administrativy. Věřím, že kdybyste se zeptali deseti sekretářů z prvoligových nebo extraligových klubů, tak vám potvrdí, že to je strašně moc takové té mravenčí práce. Někdy musím nahánět rodiče od stovky hráčů, aby mi podepsali dodatek ke smlouvě, což je téměř nadlidský úkol.

Našel bys na tom i něco pozitivního?

Jasně! I přesto mě tahle práce baví. Jsem rád mezi lidmi, rád s nimi komunikuji a myslím si, že dětem i rodičům dokážu pomoct, když s něčím potřebují poradit. Na svazu máme dobré jméno, protože máme v pořádku všechny papíry a všechno máme zaplaceno. Nemáme vůbec žádné problémy, protože máme dobré vedení a umíme si práci rozdělit. Musím říct, že chod áčka je hodně na Patrikovi Rimmelovi, kterému pomáhám a jsem taková jeho asistentka. Teď spolu rozjíždíme třetí sezónu v první lize, nemáme problémy a umíme se dohodnout. Fakt je, že když končí přestupní období, pracujeme i 24 hodin denně a vyřizujeme ty důležité věci. Takže to není o tom, že se jen vaří káva. Ale ta káva k tomu samozřejmě patří (směje se).

Na střídačce

Takže odchodem z kanceláře tvá práce nekončí…

To rozhodně ne. Já se rád bavím s rodiči či fanoušky i mimo. Zastavím se s nimi na kus řeči, a pokud slyšeli nějaké fámy, rád to uvedu na pravou míru. Tenhle rozhovor probíhá v Tipsport Baru, o kterém slýchám, že je můj druhý domov. Já si sem po práci rád zajdu, dám si dvě tři piva, pokecám si s lidmi, kteří na ten hokej chodí a fandí mu. Třeba se ptají, jestli prodáme první ligu do Frýdku-Místku, jestli je pravda, že nemáme peníze a podobně. Já jsem rád, že se mě na to ptají, protože jim to můžu vysvětlit.

Tak a teď pojďme na tvou roli hráče. Jsi ještě stále aktivním hráčem?

Je to tak. Minulý rok jsem kývnul na nabídku Orlové, která hraje krajský přebor. Už jsem nechtěl hrát druhou ligu, protože bych to nestíhal časově. Já jsem vlastně začínal jako sekretář, když jsme hráli druhou ligu, hráčem AZetu jsem byl i v první sezóně první ligy, ale to už nešlo skloubit. Pak jsem to zkoušel ve druhé lize ve Valašském Meziříčí, ale když jeli do Břeclavi, musel jsem si tady brát půl dne volna, což bych si teď už dovolit nemohl. Takže jsem se spojil s prezidentem HC Orlová Dankem Maroszem, mým kamarádem. Ten o mě stál, za což mu děkuji. I když si někdo řekne, to je jenom kraj, tak já to můžu na takové „zakončení kariéry“ jen doporučit. Je mi třicet a v Orlové můžu ještě deset let hrát.

Je na tobě vidět, že se ti tam líbí.

Je tam super parta, sešli jsme se s hráči, se kterými jsme se bili ve finále druhé ligy. Jsou tam například Filip Štefanka, Honza Sznapka, Martin Kytka nebo Kuba Voznica. Byli jsme vysoko, ale nakonec jsme nehráli baráž o druhou ligu, což je pro mě jenom dobře. Jsem rád, že klub, který nemá peníze na chod druhé ligy, neblbne a netlačí se někam nahoru. Já si po práci rád zajdu na trénink, udělám si žízeň na pivo. Zápasy jsou jednou týdně, nejdál to máme do Krnova nebo do Horního Benešova, což je pro mě to nejlepší, co může být. Letos mám trošičku strach, ani ne tak, že bych neměl čas trénovat – můžu se sklouznout s áčkem nebo starším dorostem, ale asi nebudu moct odehrát všechny zápasy.

Ve fotbalovém dresu během GLOBUS CUPU

Co by to mohlo zkomplikovat?

Třeba, když budu mít povinnosti u staršího dorostu nebo u mužů. Může se stát, že Tomáš Matějek (vedoucí mužstva) onemocní a budu muset v sobotu jet třeba do Berouna nebo budeme někde na výjezdu se starším dorostem. Nicméně jsem rád, že můžu v Orlové hrát. Asi každý, kdo někdy hrál hokej, mi dá za pravdu, že není radno končit naráz. Ta parta, kterou máme v Orlové, mi připomíná partu, která byla v Havířově v roce 2010, kdy jsme jeden za druhého dýchali. Byli jsme vesměs odchovanci Havířova, doplnilo se to staršíma kozákama, jako byli Robert Najdek, Potok (Martin Potočný), potom přišel Paťa Rimmel, byli tu Robert Machálek, Peťa Prokop, Straňas (Vít Stránský). Tu střední vrstvu jsme zastupovali já, Honza Maruna, Martin Balčík a pak tam byli ti mladší, jako Marek Zientek, Tonda Pechanec. Teď v Orlové je to hodně podobné.

Sekretář je Tvůj hlavní pracovní poměr. Máš příjmy i z hraní v Orlové a nově z funkce trenéra v Havířově?

Z Orlové příjmy nemám, tam jsem se domluvil, že nechci peníze, ale materiálové vybavení. Takže tam fasuju nadstandardní věci a to mi stačí. Hraju už jen pro radost. Za trénování staršího dorostu odměny mám, zadarmo se to nedělá. Možná se to neví, ale trénovat starší dorost je možná náročnější, než trénovat první ligu. Hrací dny jsou pátek a sobota, takže když nám to vyjde na venkovní zápasy, jsme v podstatě celý víkend pryč. Martin Janeček mě k sobě potřebuje, u této kategorie jsou zapotřebí dva trenéři. V takovém případě samozřejmě nebudu moct nastoupit v Orlové.

Dres AZetu oblékl při rozlučkovém zápase se sezonou 2014/2015

Říkal jsi, že Orlová se netlačí do druhé ligy. Jaké jsou ambice vedení klubu? Asi bude chtít hrát na špičce tabulky?

Letos do druhé ligy postoupila Kopřivnice, která si to přála a na druhou ligu má peníze. Já jim postup přeju. Když jsme tam hráli, bylo dvakrát skoro vyprodáno. Hrálo se tam férově, proti nám hrál Radek Bonk, to taky člověk nezažije každý den. Myslím si, že po postupu Kopřivnice tam nebude manšaft, který by nás vyloženě trápil, čímž nechci soupeře nijak urazit. Náš tým zůstal po kupě, navíc by měl přijít Peťa Prokop. Ale hrajeme to hlavně proto, že nás to baví.

(Pokračování ve druhé části rozhovoru v pondělí 20.7.)