AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Ve finále ODM jsme hráli pro nemocné spoluhráče, říká Adam Dybal

04.02.2020 | Vít Káňa

Adam Dybal (ročník 2005) je gólman, který hraje v týmu deváté třídy. Ti, kteří se zajímají o mládežnický hokej, vědí, že jde o jednoho z pěti hokejistů AZetu, kteří reprezentovali Moravskoslezský kraj na ODM (Olympiádě dětí a mládeže). Kromě Adama to byli ještě obránci Aleš Zielinski a René Kubíček a v útoku Jakub Belan a Adam Csabi. Adam Dybal se celý turnaj prezentoval jako skvělá opora týmu v brankovišti. Jeho chvíle přišla hlavně v semifinále, kde proti kraji Vysočina vychytal samostatné nájezdy. Příští sezónu ho, pokud se vše bude vyvíjet dobře, uvidíme v našem dorostu.

Nacházím se v útrobách havířovského hokejového stadionu, a naproti mně sedí lehce nervózní mladík, pro kterého to bude podle jeho vlastních slov teprve druhý rozhovor. Ahoj Adame díky, že jsi souhlasil s rozhovorem. Co vlastně studuješ a jak zvládáš školu a hokej?

Já jsem teď v prvním ročníku na šestiletém gymnáziu v Hladnově a jsem v prezenční formě studia. Škola mi naštěstí hokej toleruje a profesoři mi vycházejí vstříc. O sobě bych řekl, že jsem takový průměrný student.

Kdo Tě vlastně přivedl k hokeji? Chtěl jsi být vždycky gólman?

Od malička jsem hodně bruslil, to mi byly takové tři roky. Chodil jsem bruslit do školy v Bohumíně, čistě jenom proto, abych se to naučil. Jednou mamka šla na pokladnu zaplatit lekci, tak ji ten pán, kterému platila, řekl, ať mě zapíše na hokej. Tam se prý naučím bruslit mnohem rychleji, tak jsem vlastně začal hrát hokej. Do brány jsem se nedostal hned. Pamatuji si, že jednou mi řekli, že si na sebe vezmu věci a už jsem v té brance zůstal. Pak jsem nafasoval výstroj a moje místo bylo v brankovišti (směje se).

Vzpomeneš si, kolik jsi nejvíce dostal gólů v jednom zápase?

Tak to si už asi nevzpomenu, ale v přípravce jsme odcházeli vždycky s velkým přídělem. V poslední době jsem nejvíce branek dostal ve Vítkovicích v hale Ledňáček jsem musel sedmkrát lovit puk z brány, to nebylo nic příjemného.

Máš krom klubu, ve kterém momentálně hraješ, nějaký oblíbený tým a hráče?

Mám, je to Boston Bruins a David Pastrňák. Mně to přijde jako neskutečné gesto od Davida Pastrňáka, který jezdí takovou dálku sem. Přijede k nám pozdraví se, nechá se vyfotit a popíše věci, popřeje nám všechno dobré a jde zase hrát hokej s nejlepšími hráči na světě.

Máš nějaký vzor? Kdo se ti líbí z českých gólmanů?

Dříve se mi moc líbil Carey Price, na jeho zákroky jsem se rád díval, až jsem si kolikrát říkal, jak to ten Kanaďan proboha dělá. Ale abych se přiznal, tak momentálně žádný vzor nemám. Z českých gólmanů se mi líbí Petr Mrázek, který chytá za Carolina Huricanes a letos má i dobrá čísla.

Jaký je to pocit pro gólmana, když dostaneš v zápase rychlý gól a z další akce hned druhý?

Když dostanu první gól hned po startu, tím myslím v prvních deseti minutách zápasu, tak mi přijde, že máme pořád dost času s tím něco udělat. Samozřejmě mě to naštve, ale jak říkám, je pořád dost času s tím něco udělat. Když dostanu druhý gól, tak už je to frustrující. Když si na to sáhnu a můžu to chytit. Cítím u toho vztek. Ne, že bych úplný nervák, ale jsem prostě vzteklý a lehce frustrovaný.

Máš jako gólman nějaké rezervy, cítíš, že je něco, na čem můžeš ještě zapracovat?

Rozhodně. Mojí slabinou je koncentrace. Prostě se nedokážu dostat do zápasu. Vím, že jsem na ledě, mám brusle, výstroj, lapačku, hokejku a vyrážečku. Já se do toho zápasu někdy nemůžu dostat a plně se soustředit na hru. Na tomhle jsem se snažil v poslední době pracovat a více se soustředit, ať už na ledě anebo ve škole. No a musím zapracovat na rozehrávce. Nejde mi vychytat přesnost a tvrdost té přihrávky. Já dám buď přesnou, ale pomalou přihrávku, anebo přihrávku s odpovídající razancí, která nemíří na čepel spoluhráče.

Vrátil bych se k olympiádě mládeže, jaký zápas byl pro Vás jako tým na turnaji nejtěžší?

Za mě to byl určitě semifinálový zápas proti kraji Vysočina, který jsme vyhráli až na samostatné nájezdy. Já jsem si na nájezdy věřil, protože jsem na ně silný. Jenom jsem se snažil vychytat to prodloužení, v duchu jsem si pro sebe říkal, když to vychytám, tak kluci ty nájezdy promění a my půjdeme do finále, což se taky stalo.

Když Vám pak na krku visely ty placky, co se Ti honilo hlavou?

Tak to jsem, abych se přiznal, byl plný emocí. Byl jsem strašně šťastný, když jsem tam stál před tou halou na tom ceremoniálu. Byl to výborný pocit. Něco, co prostě slovy nedokáži vyjádřit. Určitě bych tenhle pocit v budoucnu ještě rád nejednou zažil.

Není to zvláštní pocit, hrát teď proti hráčům, se kterými jsi vyhrál zlatou medaili?

My se známe už od mala a potkáváme se čtvrtým rokem ve VTMku (Výchova talentované mládeže). Jsme kamarádi, i když nastupujeme proti sobě a děláme si ze sebe legraci a říkáme si i nějaké vtípky.

Bavíš se hokejem? A pokud by AZ v budoucnu nehrál Extraligu a měl bys možnost hrát za Vítkovice nebo Třinec, jaký tým si zvolíš?

Hokejem se bavím a dokáži si představit, že bych se tím jednou a chtěl živit. Já bych chtěl spíš do Třince.

Na olympiádě mládeže jsi nebyl sám, myslíš, že se v další sezóně potkáte v dorostu AZetu?

Z Havířova tam byli ještě Adam Csabi, Jakub Belan, René Kubíček a Aleš Zielinski. Byl bych velice rád, kdybychom se v dorostu AZetu všichni potkali.

Ty už jsi do dorostu nakoukl, jaký se tam hraje hokej?

Ta brána za mnou mi najednou přišla větší a já jako bych se zmenšil. Ten hokej je určitě tvrdší, rychlejší a je tam více taktiky. Už to není takový hurá hokej. Obránci už tak moc nepropadávají, útočníci se poctivě vracejí zpátky do obranného pásma. V deváté třídě je podle mě hokej malinko pomalejší.

Na olympiádě mládeže vládla tvrdá ruka pana Pavlase (trenér havířovské mládeže, který byl na ODM asistentem), anebo jste tam měli volnější režim?

Vládla tvrdá ruka (lehký úsměv), protože jsme už v osm hodin večer museli odevzdat mobilní telefony trenérovi, po snídani nám je vrátili. Hráli jsme denně dva zápasy. Takže jsme vždycky měli zápas, oběd a další zápas. Hráli jsme vlastně osm zápasů ve skupině, z těch osmi zápasů jsme jich dokázali vyhrát šest. Dvě remízy přišly jen s Prahou 2:2 a Ústeckým krajem 0:0.

Slyšel jsem, že samotné finále, pro Vás začalo dobře, vedli jste o čtyř branky, jestli se nepletu?

Finále už pro nás byla třešnička na dortu. Nám, než jsme odehráli vlastní finále, onemocnělo deset kluků z týmu, hodně jich odjelo domů. My jsme neměli, co ztratit a hráli jsme pro ně. V tom finále mi přišlo, že se nebojíme hrát s pukem a když jsme v zápase vedli nad týmem z královéhradeckého kraje 4:0, tak už jsme jenom čekali na ten konec.

Co říkají rodiče na to, že mají doma hokejistu?

Podporují mě v tom, co dělám a já bych jim za to chtěl moc poděkovat. Každý den mě vozí z Ostravy na tréninky a tráví moře času na mých zápasech.

Adame, díky za Tvůj čas, přeji Ti vše dobré v brankovišti i v osobním životě. 

Youtube