AZ Havířov

Vážíme si toho, že můžeme hrát a makat, říká Roman Szturc

23.11.2020 | Jakub Piskoř

Útočník Roman Szturc přišel do Havířova před touto sezónou z Frýdku-Místku. Loni však vystřídal hned 4 týmy, což pro něj bylo po dlouhém působení ve Vítkovicích nezvyklé. O současné nelehké době, minulé sezóně i aktuálních zápasech se rozpovídal v našem rozhovoru.

Ahoj Romane. Letošek je pro vás hokejisty celý nezvyklý. Když už ta loňská sezóna skončila neočekávaně již v březnu, jak jsi využil ten čas?
Tréninků tam moc nebylo, protože každý věděl, že se začne až v srpnu na ledě, takže se nebylo na co připravovat. Člověk si alespoň odpočinul doma, protože vše bylo zavřené, bylo to pro nás úplně něco nového. Dceři ještě fungovala školka, tak jsem ji zavedl do školky, pak jsem šel na hodinu do lesa se psem, udělal jsem doma oběd. Člověk si zvykal na něco jiného.

V letošní sezóně přišla další neplánovaná pauza, jak se to na vás, a tobě konkrétně, projevilo?
Bylo to takové blbé. Já už jsem byl v přípravě tři týdny mimo, pak ještě před karanténou dalších 14 dní. Poté jsem 4 dny odtrénoval a odehrál jeden zápas a šli jsme znovu do karantény, takže jsem byl v podstatě měsíc mimo. Člověk nemůže ani ven a doma posilovnu nemám, takže se toho moc nedá dělat. Celá liga to ale má stejné, karanténou prošlo spoustu klubů. Někdo měl tu nemoc horší někdo lepší. Já jsem to měl 2 až 3 týdny. Příjemné to nebylo, ale člověk se s tím musí nějak poprat.

Takže jsi byl taky pozitivní…
Byl jsem taky pozitivní. Asi 4 dny jsem měl vyšší horečky, pak se mě držela únava a měl jsem problémy s dýcháním. Musel jsem odpočívat a čekat až to přejde, chtělo to jenom čas a poslouchat své tělo.

Pociťoval si na sobě únavu i po návratu do tréninkového procesu?
Únava na tom byla nejhorší. Měl jsem za život chřipku několikrát. Vždycky když mi skončily horečky, tak jsem se šel projít na vzduch, trochu se prodýchat a za dva dny to bylo v pohodě, ale toto bylo něco jiného. Myslel jsem, že už jsem v pořádku, ale když jsem vylezl z postele, tak jsem si musel hned zase zpátky lehnout. Bylo to zvláštní.

Jak se zatím naplňují tvoje očekávání tady v Havířově?
Všichni ví, kolik toho máme odehrané a kde se nacházíme v tabulce, takže očekávání byla samozřejmě jiná. Už v září to bylo takové všelijaké, teď se měsíc jen trénovalo, nic se nehrálo. Najednou se do toho zase skočilo, ale bohužel bez diváků. Každý chce dělat svůj sport nebo práci, kterou má rád, od toho je třeba se oprostit a vážit si, že vůbec můžeme hrát a makat. Já věřím, že ty výsledky přijdou a posuneme se zase nahoru, protože mančaft i trenéři jsou výborní.

A k těm očekáváním… V loňské sezóně jsem hodně pendloval. Bylo to pro mě zase něco nového, protože předtím jsem strávil strašně dlouhou dobu ve Vítkovicích. A když se na jaře ukončila sezóna předčasně, kvůli covidu, tak jsem tušil, že by to na podzim mohlo přijít znovu a já jsem nechtěl jít nikde od rodiny, takže jsem se upínal k tomu, abych strávil sezónu na jednom místě. Ty okolnosti jsou těžké, ale je třeba se s tím rvát.

Kvůli zranění jsi neodehrál všechny zápasy, přesto jsi nejlepší střelec týmu. Jsi tedy, v tomto těžkém období, které přináší všechny možné komplikace, alespoň spokojený s tím, jak jsi přispěl týmu?
Spokojenost tam určitě není. Hráč potřebuje, ať se vyhrává a je v týmu pohoda, protože hokej není o jednotlivcích, ale o týmu. Takže, když se bude vyhrávat, bude tým v pohodě, bude se dařit i jednotlivcům, vše se bude nabalovat a jeden potáhne druhého. Já jsem tady začal trénovat v srpnu a po týdnu v letní přípravě jsem se cítil v pohodě připravený jako každý rok. Jenže 3 týdny jsem pak stál, bylo to komplikovanější zranění. Když jsem se vrátil, tak kluci už byly tři týdny na ledě a já jsem se to snažil dohnat. Trénoval jsem odpoledne sám. Věděl jsem, že potřebuju potrénovat, protože liga začíná v září a na to potřebuju být nachystaný. Odehrál jsem však pouze 2 zápasy a zase jsem vypadl na 14 dní. Naskočil jsem až na Vsetíně, poté co jsem byl 14 dní v posteli. 

Člověk si to nějak představuje, ale jsou tam překážky. Je třeba je zvládat a porvat se s tím. Před Vsetínem už bylo v kabině vidět, že je s námi něco špatně. A ono se to potvrdilo, protože nás byla spousta pozitivních. Když jsme se vrátili tak to hned na tréninku vypadalo jinak. Byli jsme čerství, trénovali jsme jinak a bylo to v pohodě. Doufám, že jsme si tím prošli a teď budeme moci hrát.

V minulé sezóně jsi v CHANCE lize nastoupil za Frýdek-Místek a Porubu. Mohl bys nějak týmy porovnat s Havířovem?
Ono se to strašně těžko porovnává, když jste někde měsíc. Nejdřív jsem začínal ve Zlíně, potom jsem šel do Poruby, kde jsem byl měsíc. Za měsíc člověk nějak nemůže srovnat ten mančaft. V Porubě byli kluci, se kterými jsem hrál ještě v Ostravě, takže jsem je znal, znal jsem i trenéry. Byl jsem tam v období, kdy se tabulka dělila na polovinu.

V Porubě se ti dařilo…
Vždycky to může být lepší (smích). Šel jsem tam proto, abych tam hrál a bodoval. Potom jsem se přesunul do Třince, respektive do Frýdku. Tam se hrála ta spodní skupina, což nebylo úplně ideální. Cestovali jsme za zápasy strašně daleko a hráli s týmy, kterým už o nic nešlo. Bylo to těžké období.

Příští zápas sehraje Azet právě na ledě Frýdku. Na co byste si měli dávat největší pozor?
My bychom se měli soustředit hlavně na sebe a na svoji hru. Hrát to, co v přípravě, kdy nám to šlo. Já bych se nesoustředil tak úplně na Frýdek, ale vím, že tam hrají mladí kluci, ale i zkušení hráči. Tým mají dobrý, takže připravit se na ně pořádně a jet tam s tím, že chceme vyhrát.

Po obnovení CHANCE ligy jste první zápas hráli v sobotu v Jihlavě. Mohl by ses za ním ještě nějak poohlédnout?
V našem případě jsme naskočili do hry po více než měsíci a půl. Měli jsme naštěstí výhodu v tom, že jsme mohli trénovat v Polsku. Jsme moc rádi za to, že jsme mohli být na ledě. Člověk do toho skočí, má chuť, to šlo vidět. Všichni chtěli hrát, ale ten hokej byl nahoru dolů se spoustou chyb. Výborně nám zachytal taky gólman a my jsme šance taky neproměnili. Myslím, že bod z venku je cenný, i když vždycky chcete víc, ale od toho bodu se dá odrazit. Jihlava má taky zkušený tým. Byl to první zápas po dlouhé pauze. Je to, jako kdybychom naskočili po letní přípravě do přípravného zápasu. Po přípravě jsme po plné zátěži, kdy máme naběháno a „naposilováno“, jenže v této době bylo zase všechno mnohem více omezené.

Byl to zápas, kde bylo vidět, že se po dlouhé době do toho vracíte vy i soupeř, utkání přineslo spoustu chyb…. Měl jsi přesto z vaší hry dobrý pocit? Nebo kolik zápasů bude třeba, abyste se dostali do takové té herní pohody?
Každý hokejista ví, že může na ledě trénovat kolik chce, a jak chce, ale potřebuje chytit to zápasové tempo. Tělo si potřebuje zvyknout na střídání a dostat se do toho. Někdo potřebuje pár zápasů, někdo do toho skočí hned. Je to těžké takhle individuálně říkat. V zápase jsme měli dobré věci, když jsme soupeře i zatlačili. Pak tam byly ale i horší, kdy jsme z toho chvilku vypadli. Musíme si na to zvyknout, protože ty podmínky jsou pro všechny stejné.

Teď se do toho dostanete pravděpodobně velmi rychle. Po středečním zápase ve Frýdku jsou plánované 3 domácí zápasy během šesti dní. To je poměrně velká nálož, pro vás to však bude možná i lepší, co myslíš?
Všichni buďme rádi, že zase hrajeme a že se nám soutěž rozběhla, protože nikdo nechce jenom trénovat. Všichni trénují od toho, aby mohli hrát zápasy, takže je dobře, že se to rozběhlo. Já jsem osobně rád, že zápasy jsou za sebou, že tam nejsou pauzy a nehraje se jednou za 4-5 dnů. Každou sezónu se hraje třikrát v týdnu, takže to tělo si na to rychle zvykne. Teď budeme hrát navíc doma, takže nám odpadne i cestování.

Pohled na tabulku CHANCE ligy je samozřejmě zkreslený počtem odehraných zápasů, přesto je tam poměrně dost překvapení oproti předpokladům před sezónou. Který tým překvapil nejvíce tebe?
Tabulku momentálně moc nesleduji, ale četl jsem, že vedou Benátky. Nejspíše je to tím, že mladí kluci se do toho tempa dostanou přece jen lépe než třeba ti starší. To můžou být přesně tyto rozdíly v této specifické sezóně, že zrovna tady tyto týmy můžou hrát dobře. Kluci do toho jdou uvolněně, jdou si zahrát a z toho můžou jen získat. Je to pro ně ještě takový ten juniorský hokej. Nemusí vnímat například to pískání od diváků, s čímž si spíš poradí ti zkušenější hráči. Toto všechno může hrát roli. Nic to ale nemění na tom, že my se musíme soustředit hlavně na sebe a začít stavět na výkonech, na gólech, na první výhře. V týmu je pak pohoda a on jde nahoru.

Romane, já ti děkuji za Tvůj čas a ať se ti i nadále střelecky daří.

V článku byly použity fotografie Víta Káni a Evy Suchánkové.

Instagram Youtube
×
Dnes v 16:00 | Muži
AZ Havířov
VHK Vsetín