AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Osmnáctiletý centr se narodil sice ve Wolfsburgu, ale je Slovák jako poleno. Max je sice menší postavy, měří 175 centimetrů, ale má neskutečnou sílu, cit pro hru a šikovné ruce. Mládežnický reprezentant Slovenska nastoupil za Havířov k devíti zápasům v CHANCE lize. Dnes Vám s ním přinášíme rozhovor.
Max je tichá voda, která břehy mele, na začátku rozhovoru byl lehce zakřiknutý, ale postupem času se osměloval. Je cílevědomý, to že bude hrát hokej jako profesionál mu nestačí, on chce prostě uspět a jde si za tím. Na otázky odpovídal ve své mateřštině, poté jsme rozhovor společnými silami přeložili do češtiny.
Ahoj Maxi, jsi rodákem ze Spolkové republiky Německo, jaké byly Tvoje první kroky na ledě a šprechtíš ještě?
Narodil jsem se v německém Wolfsburgu. Zažil jsem tam své první hokejové krůčky na ledě. Pamatuji si, jak jsem tam docházel do školky. Můj první hokejový tým byl, ale v Drážďanech. Ve škole zvládám němčinu na jedničky, ale kdybych tam měl jít z fleku žít, tak bych musel němčinu, v těch prvních měsících, ještě hodně pilovat, abych se do toho dostal.
Tvůj táta hrával v zahraničí, nyní trénuje gólmany. Jaké to je vyrůstat v hokejové rodině, měli jste běžné Vánoce?
Oproti jiným rodinám jsme vždycky o Vánocích sledovali MS do dvaceti let. Do toho v mezičase běžely pohádky. Od malička jsem vedený k hokeji, je to součást naší rodiny. Bez něj si ani naši rodinu nedokáži představit. Táta mi pomáhá v mých hokejových krocích. Po každém zápase mi řekne, co jsem udělal dobře i špatně, jak bych měl tu situaci vyřešit příště.
Jak to vypadá se slovenským hokejem, když se na to podíváš, jako mládežnický reprezentant?
Poslední roky se to na Slovensku, co se týče mladých hráčů, zlepšuje. Dostávají prostor a týmy na ně i hrají. No ale řekněme si to otevřeně. Některé kluby mají problémy s financemi a neplatí. Například Liptovský Mikuláš byl, co se financí týče, na hraně. A tak mladí hledají práci někde jinde. V létě hráči třeba pracovali na stavbách, což v Česku rozhodně nehrozí.
Kde se vidíš za tři roky?
To je těžká otázka, ale postupnými krůčky bych se chtěl vypracovat do předních evropských soutěží.
Co to znamená?
Chtěl bych hrát vyšší soutěže ve Finsku, Švédsku, anebo i Německu.
Jakou střední školu navštěvuješ a dokážeš si představit, živit se tím, co studuješ?
Studuji v Bratislavě na střední škole obor Grafik technických medií. Jsem ve třetím ročníku a zvolil jsem si absenční formu. Tvoříme například grafickou podobu webových stránek. Byla to pro mě nejlehčí cesta k maturitě a zvládám to. Pokud bych neměl zbytí, tak asi ano. Samozřejmě ze začátku by bylo pro mě těžké, se do toho dostat.
Co Ti na ledě dělá problém?
Tak, když jsme u těch slabin, tak mně dělá problém… (Chvilka ticha a nádech) Jedním slovem, obrana. Od malička jsem byl takovým hračičkou, který se mazlí s pukem a do obrany to bylo horší. Dneska si na to začínám zvykat a už se vracím poctivě dozadu.
Jak je pro Tebe těžké nebýt tím hračičkou v CHANCE lize?
Je to už taková větší odpovědnost. Možná kdyby se něco stalo a já bych udělal nějakou hovadinu. Tak bych potom už žádnou další šanci, jako mladý, nedostal. Snažím se hrát zodpovědně a nedělat žádné věci, při kterých bych mohl lehce ztratit kotouč.
Co říkáš na to, že můžete trénovat jenom s áčkem?
Aspoň, že můžeme hrát za áčko. Jsem vděčný za tu příležitost. Určitě by bylo lepší, kdybychom mohli hrát i za juniory. Takhle je toho času na ledě, nejen pro mě, o dost méně. Ty minuty nám zkrátka chybí, odehráli jsme jenom osm zápasů v juniorce. Nic s tím nenaděláme, jenom doufáme, že se ta situace zlepší.
Občas zaznívá, že by mladí měli dostat další rok, o který přišli kvůli koronaviru, co na to říkáš Ty?
Přechod do mužů by byl lehčí. Sice by to bylo pro některé hráče lepší, ale hrát juniorku v 21 letech, si popravdě, ani nedokáži představit. Je to hodně špatná situace pro všechny, podle mě více hráčů s tím hokejem sekne dříve než v juniorce.
V první lize máš odehráno devět zápasů, nabízí se srovnání se sezónou 2018/19, když jsi zahrál s Radkem Veselým a Braňo Řehušem?
Bylo mi patnáct let, když jsem za Havířov nastoupil k prvnímu soutěžnímu zápasu za muže. Byl jsem z toho vyjukaný. Tehdy se AZetu ani na začátku sezóny výsledkově moc nedařilo. Udělal jsem velký skok, hrát s takovými kluky pro mě byla veliká zkušenost. Od zápasů jsem se odpíchl a byli pro mě motivací do další práce.
Už dvakrát se Ti podařilo, zahrát si v CHANCE lize na Kladně, jaké to tam pro Tebe bylo?
Pokaždé to byl skvělý zážitek. Zahrát si proti jednomu z nejlepších týmů v soutěži. Mají mnoho kvalitních a zkušených hráčů. Z toho prvního zápasu, který se hrál v roce 2018, mám i jednu vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu. Stál jsem na buly proti Petru Vampolovi. Ten se mě najednou zeptá, kolik je mi roků? Odpověděl jsem mu patnáct. Podíval se na mě, udělal škleb, který se změnil v úsměv, a řekl: "Tak to tě nechám jedno buly vyhrát".
No a podruhé jsi hrál proti Tomáši Plekancovi…
Tak zahrát si proti hráči, který v NHL odehrál 1000 zápasů a má mraky zkušeností, je bez debaty svátek pro každého hokejistu. Nebylo ho vůbec lehké bránit. No a být proti němu na buly, to je skoro Mission Imposible. Hraje tvrdě na hraně pravidel, nenechá nikomu nic zadarmo a nic nevypouští.
Loni jsi loni nastupoval za juniorku Třince v nejvyšší soutěži. Byl jsi se sezónou 2019/20 spokojen?
Minulá sezóna v Třinci se příliš nevydařila mně ani juniorskému týmu. Podmínky tam byly na super úrovni, ať už šlo o výstroj, regeneraci, ubytování i stravu. Trochu mě to, že mi to nevyšlo po hokejové stránce, mrzelo. Pak jsem si ale uvědomil, že tam bych si CHANCE ligu nezahrál. Moje nejlepší vzpomínka byla na Turnaj v SOČI, kde jsme s Třincem hráli proti těm nejlepším týmům z Evropy, a reprezentačním výběrům Kanady a USA.
Ty jsi útočník, s čím skáčeš na led v každém střídání?
Je to o tom, abych si udělal na ledě svoji práci. Musím odvést na ledě stoprocentní výkon, popřípadě i něco vytvořit. Nejdůležitější je, abychom tam nevytvořili nějakou chybu, z které bychom dostali gól. Samozřejmě chyby se stávají. Oni si řeknou dobře, jsme jenom lidi, mladí a začínající hráči. Jenže na této úrovni už každá chyby může skončit gólem.
Co je Tvoje práce ve čtvrté formaci?
Je to o tom, abychom tam naháněli hráče soupeře ve čtvrté lajně. V ideálním případě bychom si měli vytvořit i nějaké šance, třeba dobrým napadáním. No a pokud by to někdy vyšlo, tak vstřelit i gól.
Můžeš se něco naučit a odkoukat od hráčů jako Filip Seman, Roman Szturc a Martin Adamský?
Hodně, ti hráči mají o dost více zkušeností a odehraných zápasů v profesionálních soutěžích. Snažím se je sledovat i na trénincích s áčkem, jak řeší určité herní situace. V zápasech se to pak snažím aplikovat. Ono to však není tak, že bych kopíroval Filipa Semana, anebo Romana Szturce, to popravdě ani nejde. Je to o tom, jak každou akci řeší oni. Jestli si ten puk raději podržet, anebo ho nahrát, posunout ho na křídlo.
Volnost z mládežnického hokeje je tatam, v mužích se dodržují taktické pokyny. Jde Ti to, anebo se občas zapomeneš?
Juniorský hokej je ulítaný. V áčku je to už o systému a dodržování taktických pokynů, držíme si pevně své pozice. Je to o zvyku, systém v dospělém hokeji musíme dodržovat všichni. My mladí si ho musíme jenom zažít.
Přechod z juniorky do mužů bývá strašákem. Když vidíš, jaký je „odpad“, jak hodnotíš svou šanci?
Ne každý na to má, toho jsem si vědom. Počet hráčů, kteří každý rok mohou jít do profesionálního hokeje, je omezený. Když už někdo dostane laso, tak se ho snaží využít. Jsou chlapci, kteří tu šanci chytli za pačesy. Doufám, že k nim budu patřit.
Potkal jsi kluky, kteří hráli za mořem. Nechtěl jsi to někdy zkusit v Americe?
V každé zemi je styl toho hokeje jiný. V Americe mi to přijde, že je to pro silovější hráče. Já jsem drobek, tak tam bych mi asi pšenka nekvetla.
Teď jsi mi přihrál na otázku, kolik kilo svalové hmoty chceš ještě nabrat?
(smích) Chtěl bych hlavně ještě, pokud možno, vyrůst, ale když to nepůjde, tak bych chtěl tedy alespoň přibrat na váze. Kdybych měl těch 180 cm, tak by to bylo fajn.
Jsi profesionál, ale co se Ti honí hlavou, když trenér Režnar mladým na tréninku řekne, pánové takhle ne, musíte přidat, tady se už totiž hraje za peníze...
Mám podepsanou profesionální smlouvu. To je, bez debaty, fajn pocit. Zároveň je to ale svazující. Řeknu si dobře, hokej hraji od mala. Svazující je to proto, že je to zodpovědnost. V CHANCE lize musím na ledě předvést dokonalý výkon. V juniorce padají mraky gólů, dělají se tam chyby. V mužích je to celé o té jediné chybě, kterou po čertech nechceš udělat, protože soupeř ji prostě využije. Člověk se tak učí být zodpovědný.
Ty tu odpovědnost v sobě máš?
Určitě ano.
Co tomu přechodu říká hlava? Spousta hráčů mi říkalo, že se v áčku nedokáží uvolnit a jsou svázaní…
Hodně hráčů má problém s tou mentální stránkou hokeje. V tomto jsem v pořádku. Být mentálně silný je základ, aby člověka jenom tak něco nerozhodilo.
Za tu dobu, co hraješ hokej, tak se po Tobě křičelo i nadávalo, je těžké si to nebrat osobně?
Je třeba si z toho vzít jenom to dobré. Z těch negativních věcí, si vzít poučení pro příště. Neudělat tu chybu znovu a už se v tom nepiplat. Každý trenér má svoji metodu a na některé hráče se prostě musí zařvat.
Rodiče jsou rádi, že pokračuješ v hokejové tradici?
Doma mám od rodičů a celé mojí rodiny stoprocentní podporu v tom, co dělám. Od malička mě vedli k hokeji a chodili se mnou ráno na tréninky. Jsem jim za to vděčný. Bez nich bych ten hokej nehrál.
Maxi, díky za Tvůj čas, a ať se Ti na Tvojí hokejové cestě daří.
V článku byly použity fotografie z archivu autora.
