AZ Havířov
H A V Í Ř O V - Aleš Stezka je jedním ze základních stavebních kamenů dosavadního úspěšného počínání hokejistů AZetu v letošní Chance lize. Jednička v brankovišti Havířova je s úspěšností zásahů 94,64 procenta a průměrem 1,42 branky na zápas, druhá v celé soutěži a svými výkony tak dává klid spoluhráčům. 22 letý mladík s hokejem začínal v Třemošné, odkud se přes Plzeň, Liberec, Spojené státy americké, Chomutov, Ústí nad Labem, dostal před letošní sezonou do Havířova.
Aleši, jsem rád, že si jsi si na mě dnes udělal čas. Máš teď hodně dobrá čísla, sleduješ vůbec své vlastní statistiky?
Jako že bych se na to díval po každém zápase to ne. Většinou se to dozvím od přítelkyně anebo mámy, ty to sledují. Já se to vždycky dozvím poslední (směje se). Občas se podívám na statistiky všech kluků, ale nějak tím nežiji. Pro mě osobně je nejdůležitější výsledek AZetu a to, že se nám zatím daří dobře. Letos máme před sebou důležitých třicet zápasů a každý bod je pro nás nesmírně cenný. Chceme se dostat se do první šestky, jít krok po kroku.
V rozhovoru s Filipem Pešáňem v Mladé frontě vzešel námět, že by se měla vytvořit farmářská liga extraligových týmů, aby se mladí chlapci zlepšovali a neodcházeli pryč, když se jim v Česku nedostane příležitostí. Je to v naší povaze, tak se musím zeptat. Proč jsi šel do té Ameriky, bylo to kvůli penězům, anebo pro vlastní zlepšení?
Když jsem byl v Americe, tak jsem nedostával od klubu vůbec žádné peníze. My jsme žili z toho, co jsme měli našetřeno, tedy v podstatě peněz od rodičů. Tam člověk opravdu nejde za penězi, ale aby se zlepšil, naučil se anglicky, udělat něco pro ten hokejový rozvoj. Bylo to vlastně tím, že já jsem byl draftovaný do Minnesoty v roce 2015, tak z toho důvodu jsem odcházel do Ameriky. Abych tam byl víc na očích, abych se přizpůsobil tomu hokeji ve státech. Tahle štace mi strašně pomohla i jako člověku. Bydlel jsem u americké rodiny, ale všechny věci jsem si dělal sám. Protože jsem byl cizinec ve státech bez auta, tak jsem tam byl v podstatě bez jedné ruky. První rok jsem byl v Sioux Falls a druhý v Chicagu. Chicago bylo pro mě lepší město, hlavně větší a bylo tam více možností, jak sportů hraje se tam NHL, NFL i NBA. Jenže já bez auta jsem se mohl maximálně dívat na televizní přenosy. I když to vlastně není úplná pravda na pár zápasech jsem byl a byl to pro mě, jako fanouška sportu, neskutečný zážitek.
Nedá mi to. A tak se Tě zeptám rovnou, když jsi byl loni v Chomutově, platili Tě tam nebo ne?
Ne. Já, když jsem tam přišel, tak jsme dostali smlouvy na deset měsíců, protože byla letní příprava individuální, takže jsme dva měsíce neměli placený. A pak vlastně začala příprava, tak za červenec a srpen, to nám nepřišlo vůbec nic. V září, když začala soutěž, tak nám přišla jedna výplata, pak za tři týdny druhá. To jsme mysleli, že to bude v pohodě a pak jsme do Vánoc neviděli nic. Pak se tam, i kvůli dluhům za energie, měnil i název haly (teď už se tomu směje).
Od trenéra brankářů vím, že každý gólman má svůj rituál, jak si na tom Ty?
Dříve jsem měl rituálů spoustu, ale člověk, jak je starší, tak vidí, že ho to svazuje. Postupem času, alespoň to tak bylo u mě. Tak jsem přemýšlel, jestli jsem na nějaký nezapomněl. Taky se mi párkrát stalo, že jsem kvůli rituálům zapomněl před zápasem na jídlo, tak i proto jsem ty před zápasové rituály tehdy omezil a snažím se zaměřit na vlastní výkon. Nejsem v tomto nijak pověrčivý.
Jak vypadá Tvůj volný den, čím si čistíš hlavu?
Máme malého kluka, se kterým na XBOXU hraju NHL. Na to že mu ještě nebudou tři roky, tak mu to jde skvěle a jenom čekám až mě porazí. Pro mě je největší odreagování trávení času s rodinou, rád chodím na procházky do parku a na dětská hřiště. Člověk přijde na jiné myšlenky. Můj volný den, no já bych začal od včerejška (pondělí) máme teď dva volné dny. Já jsem vzal malého do školky, přítelkyně šla do práce a já půlku dne prospal. Pak jsem uvařil večeři a vlastně dnes i oběd, podotýkám, že nejsem žádný skvělý kuchař a teď jsem na rozhovoru s tebou.
S kým jsi byl pokoji na výjezdu?
Teď, jak byl ten třídenní trip, jsem byl na pokoji s Ondřejem Kachyňou, protože my se spolu známe dlouho, hráli jsme spolu jednu sezónu v Chicagu. A tak to bylo v podstatě jako obnovené staré manželství. Jeden o druhém víme skoro všechno.
Máš v Havířově, respektive v jeho okolí nějaké oblíbené místo?
Líbilo se mi v aquaparku v Olešné, teď myslím prostředí a dětské hřiště. Byli jsme se podívat na Landeku, tam jsme i sjeli do toho přízemí a jeli důlním vláčkem. Musím říct, že jsem si do té doby ani neuvědomil, jak to v dole vypadá. V Havířově se mi líbí kavárny a obligátní dětská hřiště a hlavně zeleň.
Říká se, že půlka výkonu sportovce je v hlavě. Využíval jsi někdy služeb sportovního psychologa?
Psychologa jsem vyzkoušel, a musím říct, že ho mám. Ale taky musím říct, že jsem ho dřív nechtěl. Vždyť já přece nejsem blbej .... To jsem si dříve říkal, ale to je přesně ono. I tím, že jsem nabral nějaké zkušenosti, tak jsem poznal, že psycholog dokáže tomu člověku jenom pomoci. Mně to ohromně pomáhá. Já bych řekl, že u sportovce i u gólmana ten výkon závisí v 80 až 85 procentech na hlavě. Když si člověk věří, je sebevědomý a potom i hraje mnohem lépe. Když na led jdeš se svěšenou hlavou, tak vždycky padneš na zadek.
Jak vlastně zvládáš stres, ten tlak na gólmana musí být obrovský?
Pro mě je důležitý na chvíli vypnout. Kdo Ti řekne, že ho nemá, tak lže, anebo je psychopat. U nás v lize těch zápasů tolik není. Ale když si vezmeš NHL, tak tam ti kluci musí dát přes 80 zápasů. Já si prostě za hokejem občas potřebuji udělat tlustou čáru. Projít se ven, zajít si na kávu anebo na večeři. (Na přímou otázku, kde v Havířově dobře vaří Aleš odpovídá, že v Pasta Romana a v Maxovi.)
Jak reaguješ na kritiku, píchá Tě pýcha?
Právě v té Americe je to, co jsem v Čechách zažil jenom tady v Havířově. Tady jsou ti lidi k tobě upřímní a řeknou Ti to na rovinu. Takže já jsem vlastně ať už jsem byl pochválen anebo seřván, což taky patří k hokeji, věděl, že mi ten člověk chce pomoci, že je to k lepšímu. Samozřejmě, zažil jsem to v jiných klubech, že v tom je i něco jiného, ale to už odvál čas.
Co ostatní kluci v brankovišti, máte spolu dobré vztahy?
S Jirkou Matouškem mám skvělý vztah. Je to pohodový, veselý a strašně hodný člověk. Bydlíme asi deset metrů od sebe, takže úplně v pohodě. Marek Štipčák, co hraje ještě i za juniorku, to je taky super kluk. S kluky máme dobré vztahy a já jsem za to jedině rád. I když si člověk řekne, že může chytat jenom jeden, že tam ta konkurence je. Což je taky pravda, ale nemyslím si že je mezi námi nějaká zášť anebo, že bychom nepřáli dobrý zápas jeden druhému.
A propos co říkala přítelkyně na to, že se budete stěhovat do Havířova?
Tak pro ni to bylo… Ona vlastně celý život bydlela v Liberci, což vlastně není od Chomutova tak daleko. Když jsem ji to poprvé oznámil, že je na stole ta havířovská varianta, tak se na mě nejdřív moc netvářila. A to ne proto, že by to byl Havířov, ale proto, že je to daleko. Já jsem byl v kontaktu s Dušanem Šafránkem a dalšími lidmi, kteří prošli AZetem a neměl jsem o svém rozhodnutí pochyby. S odstupem času jsem rád, že jsem tohle rozhodnutí udělal, přítelkyni se ve městě líbí a já jsem rád, že jsem součástí této organizace.
Aleši, já Ti děkuji za rozhovor i upřímnost a přeji Ti hodně štěstí nejen ve sportovním životě.
