AZ Havířov
Minulý týden, po 130 letech aktivní důlní činnosti, vyjel z Dolu Lazy na povrch poslední vozík s uhlím. My bychom Vám chtěli přiblížit propojení Dolu Lazy (dříve Nová jáma či Antonín Zápotocký) a našeho hokejového klubu. Pro ty dříve narozené, nechť je článek připomenutím těch dob. Ti mladší se dozví to, že AZ v názvu klubu není odvozeno od televizní kvízové hry.
Předchůdce dolu LAZY se v Lazech u Orlové začal budovat už v roce 1890 a nesl jméno Neuschacht (Nová jáma). S budováním začala firma Těžířstvo Kamenouhelné závody, a.s. Doubrava. Ta patřila bratřím Guttmanům a Ignáci Vondráčkovi. Všichni tři byli podnikatelé z Moravy, kteří zbohatli na uhlí. Kromě Nové Jámy jim patřila i Žofiina jáma v Porubě. Důl byl napojen na železniční síť a uhlí dodával do celé tehdejší monarchie. Na svou dobu moderní důl prosperoval a za první světové války, kdy byla zvýšená poptávka po uhlí, se rozšířil. Otevřela se II. těžní jáma hluboká 420 metrů. Na konci dvacátých let pokračuje modernizace, jsou nasazeny nové parní stroje a dochází k důlnímu propojení závodů.
A právě v tomto období jsou v roce 1928 položeny v Lazích, ty jsou dnes součástí města Orlová, základy dnešního AZetu. Zpočátku se zde hokejisté scházeli pod širým nebem na zamrzlém rybníku Liberďáku, protože měl ideální rozměry pro hokejovou hru. Hráči se nejprve začali věnoval tréninku bruslení a učení pravidel. Hokej se sice do českých zemí dostal před první světovou válkou, ale opravdový rozmach přišel ve 20. a 30. letech. Drtivá většina hráčů, která po práci praktikovala tento sport, pracovala právě na šachtě Nová Jáma (nyní důl Lazy). Snad to byla i menší vzdálenost od dolu, ale po pár letech došlo ke změně kluziště. Stal se jím rybník Panský stav zkráceně nazývaný Panščok, který se nachází v těsném sousedství dolu.
Důležitým mezníkem byl rok 1931, kdy došlo k registraci hokejového klubu zastřešeného Klubem českých turistů (KČT Lazy). V témže roce se klub KČT Lazy přihlásil do slezské hokejové župy, tu hrály například Vítkovice nebo Třinec. Soutěž byla závislá na počasí, hrálo se pod širým nebem na upraveném ledě s mantinely a umělým osvětlením. Klub hrál Slezskou hokejovou župu až do roku 1939. Pak hokejová klání přerušila druhá světová válka. Hokej se začal hrát zase až na podzim roku 1945.
Na Lazech se hrálo až do poloviny 60. let. Postupem času se tým mužů prokousával nižšími soutěžemi „vzhůru“. Nejdříve hrával okresní soutěž, později se kvalifikoval do krajské soutěže až nakonec do oblastního přeboru. Klub se nejdříve nazýval Sokol Lazy, pak došlo, díky změně politických poměrů, k přejmenování na Baník Zápotocký. Spojení s Dolem Antonín Zápotocký (AZ), tedy původní Novou jámou, týmu přineslo nejen nový název a finanční jistotu, ale i budoucnost. Vedení závodu finančně chod klubu podporovalo. Samotní hráči tedy nebyli profesionály, ale zaměstnanci šachty a dostávali od ní výplaty. V roce 1966 Tělovýchovná Jednota Důl Antonín Zápotocký, přenesla svou hlavní činnost do nově vybudovaného města Havířov, a přejmenovala se na TJ AZ Havířov.
Tou dobou už v městě Havířov žilo 70 tisíc obyvatel. Hokej měl ve městě tzv. našlápnuto. Byl tady dostatek mladých lidí z celé republiky, kteří své potomky nechávali hrát hokej. Stoupla tedy členská základna a mládežnický hokej začal prosperovat. Kromě členstva bylo potřeba řešit i zázemí. Od roku 1966 se hrálo v areálu Odborného učiliště Dolu Antonín Zápotocký (dnešní Úřad práce), stále ještě pod širým nebem. Tento stav trval do roku 1968, kdy byl dokončen nový zimní stadion. Vzápětí přišel i velký sportovní úspěch, klub postoupil do Národní hokejové ligy (2. nejvyšší soutěž). AZ ji hrál po čtyři sezony, poté byl při reorganizaci přeřazen do II. národní hokejové ligy. V té hrál kromě let 1979 – 1983, kdy spadl do krajského přeboru, až do počátku 90. let. V roce 1992 se klubu podařilo postoupit do I. Ligy. V roce 1993 skončila podpora Dolu Lazy (přejmenován z Dolu Antonína Zápotockého). To byl poslední rok, kdy šachta a klub kráčeli po stejné cestě.
Šachta samozřejmě žila svým životem dále, stále se tam fáralo, budovalo, a rabovalo. Zapisovaly se i rekordy na „skuru“. Jenom už nebyla ve svazku s hokejovým klubem. Po roce 1993 si prošla změnou majitele a začátkem útlumové činnosti. V roce 1995 se sloučily doly Lazy, František a Dukla (dnes už zavřené) do jednoho závodu Důl Lazy. Zkazky o tom, že by se měla šachta prohlubovat, vzaly za své s pádem cen uhlí a finančními problémy bývalého majitele. Díky uhlí hokejový klub v Lazech vznikl, kvůli uhlí se stěhoval do Havířova, protože závodní budovy zabíraly stále více ze staré zástavby. Dnes už není po bývalém „Sportovně – rekreačním“ areálu na Panském stavu ani památky, zanikl vlastně celý městys Lazy. V letošním roce těžba černého uhlí na Dole Lazy skončila, na povrch byl vytažen poslední vozík.
A co je to vlastně Poslední vozík? Protože nejen mezi našimi hráči je spousta přespolních, přichází vysvětlení. Poslední vozík je oficiální oznámení konce těžby dolu. Je to akce, kdy se na povrch symbolicky vyveze vozík naplněný uhlím. Tomu přihlíží krojovaní horníci a hraje hornická kapela. Při této příležitosti se potkávají současní a bývalí zaměstnanci dolu. Samozřejmě práce se v dole se nezastaví. V této chvíli pracuje na lokalitě Lazy okolo 350 zaměstnanců. V roce 2020 začne tzv. útlumový program. Tou dobou by šachta měla zaměstnávat sto lidí. Časem dojde k zatopení dolu Lazy a to bude definitivní konec za těžbou černého uhlí v lokalitě Havířov-Lazy-Orlová.
