AZ Havířov
S hokejem začal ve Vítkovicích už v pěti letech. První velké angažmá přišlo v Lotyšsku, kde získal cenné zkušenosti. Poté vedly jeho kroky do polské nejvyšší soutěže, kde s Krakovem získal titul a stříbro. V extralize prošel Vítkovicemi a Mladou Boleslaví, kde se na ledě potkal s nynějším sportovním manažerem Azetu Milanem Mikulíkem. Nejdelší angažmá zažil v Košicích.
Martine, jak se zpětně díváš na svou kariéru, kterou jsme uvedli v úvodu?
Na stadioně jsem byl od rána do večera. Všude, kde jsem hrál, mi bylo dobře. Asi bych nedokázal vypíchnout jedno angažmá. Když se nad tím zamyslím, tak Košice a Krakov. Kariéra to byla dlouhá, bohatá, bolavá, ale i veselá. Přecijen 800 zápasů v nohách je dobrá porce.
Jak ses dostal k hokeji?
K hokeji jsem se dostal přes zlomený nos, nemohl jsem moc dýchat a doktorka řekla, že mám dělat zimní sport. Rýmu mi to sice nevyléčilo, ale bavilo mě to a dlouho pak i živilo. Hokej mám tak rád, že jej hraji ještě dnes.
Co ti to dalo do života?
Naučilo mě to disciplínu, trpělivost. Hlavně jazyky jsem se naučil. Ruštinu, Polštinu Angličtinu ovládám obstojně.
Všimla jsem si, že trénuješ a hraješ s hodinkami, proč?
Ve 33 letech jsem zkolaboval na tréninku, to bylo ve Vsetíně. Neměl jsem žádný zdravotní problém, nakonec se z toho vyklubala panická ataka, měl jsem arytmii srdce. Hodinky mě vlastně hlídají, navyknul jsem si na to.
Jak ses dostal do Azetu?
S Krakovem jsem vyhrál, co šlo, včetně Kontinentálního poháru a začal jsem měnit priority. Rodina mě chtěla mít doma, nebyli se mnou. Mám dvě děti, ženu, čas letí, chtěl jsem být s nimi. Vlastně padlo rozhodnutí, že s hokejem končím. Pak si jednoho dne volám s Jirkou Zdeňkem, jsme kamarádi, bavili jsme se co dál a on mě přivedl na myšlenku jít si zahrát konečně společně. Protože během kariéry jsme se potkávali jen jako soupeři. V AZetu znám spoustu hráčů, s Milanem jsem hrával v Boleslavi. Když se dozvěděl, že končím, zavolal a domluvili jsme se.
Jirka Zdeněk je tvůj dobrý kamarád, že?
Je to tak, známe se opravdu dlouho. Ale do nějakého přátelství to přešlo až letos, kdy jsme měli šanci se poznat pořádně. Vždy jsme hráli jen proti sobě, to se snažil on dát gól a já se snažil mu to znepříjemnit. Zrovna nedávno jsme se byli podívat na Vítkovice, byla perfektní atmosféra, hodně fanoušků a na ledě to vřelo. Až jsme shodli na tom, že je to „škoda, že už je to za námi.“ Po cestě domů už byl náš názor trošku jiný: ,,Dovedeš si představit, že bys měl jít po zápase druhý den v 9 ráno na trénink?,“(směje se). Vše nás bolí, regenerace je delší, ale hokej máme rádi, užíváme si ho, a hlavně nás to baví. Nic nového už se nenaučíme, ale když si vzpomeneme, stačí jedna dvě přihrávky a je to tam. Musím ale říct, že Zdena je na svůj věk stále rychlý bruslař.
Jak vnímáš hrát v druhé lize?
Já jsem z toho měl obavy, určitě také respekt k té lize. Mám toho hodně za sebou, ale neležel jsem před sezónou doma na gauči, i na druhou ligu musí člověk kvalitně potrénovat.
Jak vnímáš tým?
Je to mladý tým, ve kterém jsou talentování hráči. Pokud na sobě budou makat, mají šanci jít výš. Tým není špatný, chtělo to klid a trpělivost, než si to sedlo. Ta liga je specifická. Teď před play off nám to šlape, pokud budeme všichni zdraví, klidní, máme šanci něco uhrát. Jsem rád, že mohu pomáhat mladým bekům a tomu týmu, přeci jen nějaké zkušenosti mám.
Máš ještě nějaké cíle?
Hokejové (zamyslí se), když teď pomůžu nějakému hráči se posunout, tak mám defacto splněno. A v osobním životě být zdravý a šťastný.
Čemu se věnuješ mimo led?
Jednoho dne jsem začal montovat kola, je to titěrná práce, která zaměstná hlavu a už jsem u toho zůstal. Bylo to vlastně proto, že jsem byl v Krakově sám a nudil jsem se. Teď je to má práce a odreagovat se jezdím na led.
Blíží se play off, už je to cítit v kabině?
Čekají nás teď důležité poslední dva zápasy v boji o čtyřku. Uděláme maximum s klukama, abychom play off začali doma.
Martin je velmi vtipný, dnešní rozhovor jsme si opravdu užili. Jak už bylo řečeno, blíží se konec základní části, je tedy na čase oslovit majitele AZ Havířov Petra Malíře, sportovního manažera Milana Mikulíka a trenéra Jiřího Raszky. Na jejich dojmy a poznatky se můžete těšit už příští týden.
