AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Sezóna A týmu 2022/2023 je za námi. Jaká byla?

28.03.2023 | Lukáš Jandora

Je to za námi. Však začněme onu pomyslnou knihu číst od samého začátku. Sezóna 22/23 byla v mnohém jiná než několik předchozích. "Mužský" tým AZetu, ale vlastně celý klub, vstupoval do nové éry, vstupoval do sezóny s novým vedením, prakticky se zcela novým kádrem, který byl překopán poté, co hlavní kategorie havířovského klubu po 9 letech opustila Chance ligu. Bylo jasné, že další ligový ročník, byť nás před ním mnozí pasovali do role spolufavoritů, bude nesmírně těžký... Pokud jste se do dnešní knihy začetli a baví vás, můžete otočit na další stránku...

Nové vedení klubu

Do sezóny 22/23 šel klub s (ne)jednou výraznou změnou. Po 12 letech skončilo klubové vedení kolem pana Jaroslava Mrowiece, místo něj přišli pánové Petr Malíř Matúš Szilágyi, výrazně se změnilo trenérské obsazení mládežnických týmů, změnilo se i trenérské obsazení u té nejsledovanější kategorie, o které bude v tomto článku řeč. Do funkce hlavního kouče byl jmenován pan Jiří Raszka, k ruce jako asistenti mu byli Marek Pavlačka a Adam Vrba, který se zaměřoval především na brankáře. Nové vedení hokejového klubu symbolizovalo také novou etapu, do které se AZ Havířov vydal... A u první etapy, pokud použijeme cyklistickou terminologii, nikdy moc nevíš, jak na tom jsi, jaké máš nohy, jaké je mají tví soupeři...

Změny v kádru

Soupiska před novou sezónou byla prakticky kompletně překopána. Bohužel nuceně, bylo jasné, že po sestupu z Chance ligy zde téměř nezůstane kámen na kameni. Z těch nejkvalitnějších hráčů sezóny 21/22 odešli útočníci Jakub Doktor, Jan Hudeček, Vlastimil Dostálek, Lukáš Bednář, Antonín Pechanec, letitý kapitán Jan Maruna, z obránců třeba David Choroboček, Matúš Hlaváč, Patrik Kadeřávek či Tomáš Pastor. Ze sestoupivšího kádru zůstali pro nový ročník jen brankář Marek Štipčák, obránce Jaroslav Mrowiec, útočníci Jakub Mrva, David Pastor či Tomáš Krupa.

A co příchody? Nový manažer Milan Mikulík musel tým skládat prakticky od nuly. K Marku Štipčákovi přivedl do brány Martina Šindelku (předtím Kopřivnice), do obrany především Marcela Kunce (Opava), Martina Dudáše (Cracovia Krakow), Petra Ščurka (Český Těšín), Tomáše Havlíka (Vítkovice U20), Petra Kuboše (Nový Jičín) či pozdějšího kapitána Michaela Kolarze, který předtím dva roky pořádně nehrál. A do útoku? Fanoušci si hodně slibovali od Jiřího Zdeňka (Nový Jičín) či Dana Spratka (Šumperk), přišli také Matouš Ćmiel (Frýdek-Místek), Jakub Apolenář (Valašské Meziříčí), Dominik Pawliczek (Orlová), Marek Haas (Český Těšín), Adam Kofroň (Kopřivnice) či Jiří Tvrdý (Vítkovice U20).

Změny se však děly i během rozehrané soutěže, po 17 zápasech odešel Adam Kofroň, který měl velmi dobrou přípravu, však v lize už to nebylo ono, do Opavy, kvůli menšímu vytížení v našem celku, zamířil Tomáš Krupa, do Frýdku-Místku pak David Homola. Převažovaly však příchody, kádr byl velice dobře doplňován, vesměs hráči, kteří se okamžitě stali posilou. Šimon Kratochvil z Přerova, který se v AZetu představil už v Chance lize, Petr Antoníček ze Šumperka, z Kopřivnice přišel Šimon Pavlík a ze slovenské Žiliny bek Sebastian Hudec... Tu a tam, však jen v zanedbatelné míře, pomohli i hráči na střídavé starty. Například Lukáš Daneček, Tomáš Foltyn, David Routa či Martin Pěnčík

Do kádru AZetu si občas našli cestu také hráči z juniorky - obránce Matěj Bílek a útočníci Adam Middleton, Jakubové Urbančík a Plevka a také Mateusz Siekierka

Nebere s odstupem času Milan Mikulík, manažer týmu, fakt, že jsme s nikým nenavázali bližší spolupráci, a třeba se o hráče na střídavé starty nemohli moc opřít, jako náš handicap? "Ne ne, tohle bych jako handicap nebral, já chtěl jít nějakou cestou, se kterou všichni souhlasili. Ano, na druhou stranu jsem komunikoval s týmy z Chance ligy a řešil možné doplnění kádru, třeba ve chvíli, když nás postihla marodka. Realita je však taková, že každý se v první řadě dívá na sebe, pak možná pomůže. Tak to prostě je a je to správně. Každý má kopat za své barvy."

Je jasné, že skládat tým de facto od nuly je věc obrovsky náročná. Pro manažera Mikulíka navíc o to náročnější v tom, že se jednalo o jeho manažerskou premiéru. "Poskládat celý nový tým je vždy těžké, musím ale říct, že u mě žádná velká překážka nenastala, většinou jsem se s hráči rychle domluvil. Co mě ale třeba hodně překvapilo? Když si plácnete s hráčem a podáte si ruce na důkaz, že je vše dohodnuto, no a pak vám za nějaký čas dotyčný zavolá a řekne, že se rozhodl jinak. To se mi naštěstí stalo jen dvakrát za celý rok. Celkově si myslím, když nyní nebudu brát v potaz ty dva případy, že s každým hráčem byla ta jednání dobrá, časově se neprotahovala, mělo to spád. U jednání s našimi budoucími hráči jsem to, že jsem nový, nějak nevnímal, protože jsem věděl, jak to chci nastavit a jak to tady chci ohledně Áčka vést. Okolní věci mě někdy sice solidně zaskočily, ale jak tvrdím, nikdo, kdo všechno ví a umí, z nebe nespadl", říká na úvod, kdy vzpomínkami se vrací převážně do loňského jara a léta, muž libující si ve strojích Harley-Davidson. 

Ale přeci jen, mít kouzelnou hůlku a možnost vrátit čas, je něco, co by nástupce Pavla Zdráhala udělal přeci jen jinak? "Čas vrátit nejde, ale, když se na to ptáte, asi bych pár věcí jinak udělal. Sezóna se nějak vyvíjela a my se snažili na její průběh reagovat. Samozřejmě, že v rámci našich možností. Možná bych do týmu sáhl víc a tvrději, nicméně nakonec jsme do toho s trenéry nešli. Nyní, když zavřu oči a přehrávám si to v hlavě, myslím si, že sezóna probíhala dobře pro všechny, byly super chvíle a části sezóny, byly taky ty horší, kdy jsme si všichni museli mnohé vyzkoušet. Celkově vzato, pořád si myslím, že tým byl poskládaný dobře a vyváženě, někteří hráči se sice před koncem ročníku nepotkali s top formou, to tak ale někdy bohužel je."

Příprava 2022

Po složení týmu, který už v létě vypadal zajímavě, a který na zajímavosti ještě nabral v pozdějším průběhu sezóny, vyjeli havířovští hráči na led, odehráli 8 přípravných duelů. První domácí zápas a vítězství proti Opavě (3:1), v dalších dvou před vlastními diváky pak porážky s polským Sosnowcem (2:5) a Novým Jičínem (5:7). Venku jsme stejné soupeře, tedy Nový Jičín a Zaglebie Sosnowiec, porazili dvakrát 4:3, v obou případech na nájezdy, přišly také výhry v Opavě (3:1) a v Kopřivnici (4:2), stejně jako porážka v Žilině (3:6). 

Jak přípravné období před náročnou sezónou viděl trenér Jiří Raszka, který se v roli hlavního kouče u dospělé kategorie chystal na svou premiérovou sezónu? Své barvité povídání, jeho úvod, vsadil do období, kdy v Gascontrol Aréně ještě nebyl led... "První věc, kterou jsme na začátku nastavili, a se kterou jsem také do klubu vstupoval, je styl práce, kterým se chceme jako tým prezentovat. Šlo o to, že tým spadnul do 2. ligy, což není profi soutěž. Při rozhovorech s hráči jsme všem kladli na srdce, že naše pracovní nastavení však bude profesionální. Toto jsem vyžadoval od svého realizačního týmu a především od hráčů. Kluci samozřejmě profesionální smlouvy neměli, většina z nich jsou studenti, starší kluci normálně chodili do práce, o to víc mě těší, jak naše nastavení vzali za své"

Pane trenére, a když už byl tým složený, tak co tréninkový proces? Protože, na rozdíl od většiny ostatních týmů, jsme byli často označováni jako tým profesionální, někteří se tímto slovíčkem do nás rádi trefovali, upozorňovali na naše tréninkové možnosti apod. "Tohle období bylo pro naše hráče velmi náročné. Tím, že jsme nemohli trénovat dvoufázově, tak jsme pracovali v dopoledních blocích. Kluci od prvního dne, a po celé přípravné období, trénovali opravdu dobře. Ke každému tréninku přistoupili s maximálním soustředěním. Mimochodem dopolední tréninky, to je něco, co se opravdu povedlo a já jsem rád, že kluci uzpůsobili svá zaměstnání a školní rozvrh tak, abychom mohli trénovat právě dopoledne a neubírali tak ledy mládeži. Jedná věc, která mě mrzí, že se nepovedla udělat, to bylo krátké soustředění, kde by se kluci lépe poznali, poprvé si spolu něčím prošli apod."

"Co se týká tzv. předzávodního období, tedy srpen a září? Na začátek řeknu věc, která je jistě známá, ale je potřeba ji připomenout. Po sestupu jsme museli vytvořit úplně nový tým. Neměli jsme na to moc času. Z prvoligového kádru nezůstal kámen na kameni, hráči se rozprchli, druhou ligu nechtěli hrát. My s Milanem jsme tu ligu navíc vůbec neznali. Nevěděli jsme, jaký tým či jaké typy hráčů jsou potřeba pro úspěch! I proto si myslím, že se nám nakonec podařilo sestavit dobrý tým, tým, který měl energii, pracovitost, charakter. Přesto tu bylo 25 nových plejerů různého věku a různých úrovní v předešlé kariéře. Chtěli jsme se prezentovat nějakým stylem, který bude založený na bruslení, osobních soubojích, s rychlým přechodem do útoku. Musím říct, že jsem ten proces učení čekal jednodušší. Co se týká systému, tak k ideálu se to začalo blížit někdy v listopadu. Tým však každý trénink tvrdě pracoval a začínal být vidět progres. Došlo i k nějakým změnám, protože ne všichni hráči se ztotožnili se svou rolí, od jiných jsme zase čekali více a proto museli odejít. Celkově však to tzv. předzávodní období nebylo špatné, paradoxně jsme nejlepší utkání odehráli proti soupeřům mimo druhou ligu", končí své povídání na tohle téma mladý kouč, na kterém při vyprávění bylo znát, jak klade důraz na fakta, která si mnohý fanoušek dovedl v létě jen obtížně uvědomit. Sice to, že sestup nebude o tom, že ligou projedeme jako nůž máslem, ale že těch starostí díky zpackanému předchozímu ročníku bude mnohem víc, než by si laik myslel...

  

Základní část 2. ligy Východ 22/23

Možná i proto nebyl start do soutěže úplně ideální. Nebo né ideální, to asi není to správné slovo, ale nezvládali jsme domácí utkání, což se v náladě fanoušků na tribunách projevilo. Dlouho nás také trápily žalostné přesilové hry, tým se však postupně rozjížděl, i díky vhodnému doplnění nabíral na síle, což vygradovalo sérií šesti výher v prosinci. Však jako bychom během sezóny viděli tým dvou tváří, což se v celé své kráse ukázalo jen o pár dní později, kdy přišla na řadu ještě jedna takto dlouhá šňůra, tentokrát se však jednalo o šňůru porážek, po kterých se tým ocitl mimo první čtyřku. 

Ke konci základní části však zabojoval, získal mnoho důležitých bodů a dobrým finišem se za Vyškov a Kopřivnici, a před Havlíčkův Brod, nakonec do elitní čtyřky protlačil. 

Kanadské bodování týmu po základní části vyhrál Petr Antoníček se 36 body (20+16), jenž byl zároveň nejlepším střelcem týmu. O dva body méně pak zaznamenali Jiří Zdeněk (11+23) a Matouš Ćmiel (13+21), v průměru nejvíc bodů na zápas pak zapsal Šimon Kratochvil (13+20), který odehrál o 12 špílů méně než nejvytěžovanější hráči.

Mezi obránci byl v bodování nejlepší Marcel Kunc se 17 body (3+14), druhý Michael Kolarz (2+12), třetí pak Martin Dudáš (2+9)

Jedničkou v brankovišti byl Marek Štipčák, který v základní části odchytal 28 zápasů, 3x vychytal čisté konto, jeho průměr obdržených branek na zápas byl 2,98. Nebyl však tak jasnou jedničkou, jak by si někteří před sezónou mysleli, třeba i díky jeho absenci kvůli Zimní Univerziádě odchytal 17 zápasů Martin Šindelka, s průměrem 3,22. 

Kompletní statistiky základní části naleznete ZDE

Naši hráči neobsadili nejvyšší příčky v bodování celé soutěže, ty patřily jiným, tým však měl velkou sílu ve vyrovnanosti, především v útoku. Vždyť hned 8 forvardů se vešlo do rozmezí 12 kanadských bodů, devátý v pořadí Marek Haas pak příliš nezaostával, navíc odehrál o několik zápasů méně. Právě vyrovnanost mančaftu slibovala, že v Play-off bychom mohli zavařit těm nejlepším... 

Však vraťme se ještě k základní části druholigové skupiny Východ. Kdybychom mohli vrátit čas, našel by na úvodních 40 kolech, která občas byla jako na houpačce, dlouhé série bez porážky, potom naopak bez vítězství, trenér Raszka něco, co by nyní, s odstupem času, udělal jinak? "Je pravda, že na rozdíl od našich soupeřů, kteří skončili v tabulce nad námi a kterých se větší krize netýkaly, jsme si my prošli vším možným. S odstupem času, když se na to dívám, tak si náš tým, tím, že byl nový, neprošel žádnou zkouškou, nebylo tady jádro. To se tvořilo právě během oněch krizí. Kluci si tím museli projít, aby se vytvořily vazby a tým spolu něco zažil. Druhou věcí byla nálepka "prvoligisty", kdy každý se na nás chtěl vytáhnout, dobře se připravit. S lehkovážností, s jakou některé týmy hrály běžně své zápasy, tak proti nám tak najednou nehrály. Nicméně naše výsledky se v průběhu podzimu zvedaly, před Vánocemi jsme měli solidní sérii 6 výher, na kterou jsme navázali zápasem se Žďárem po Novém roce. No a abych se vrátil k otázce, jestli bych nějakou věc udělal jinak? Komplexní analýzu sezóny si teprve budu dělat, ale takhle na první dobrou si myslím, že jsme měli být přísnější během té zmíněné série výher, hlavně pak po prohře v prodloužení se Znojmem, kdy vládlo jakési uspokojení vzhledem k průběhu utkání a zisku bodu. To utkání se ale prohrálo. Navíc nám nepomohla ani třítýdenní absence Marka Štipčáka během ledna. Pro základní část byl stanoven nějaký cíl, ten jsme splnili. I když si myslím, že mužstvo mohlo bojovat i o vyšší příčky."

Play-off 2. ligy Východ 22/23

Až poslední kolo základní části rozhodlo o tom, že naším soupeřem v osmifinále (16 týmů, 8 ve skupině Západ a 8 ve Východu) se stal klub z Havlíčkova Brodu, proti kterému jsme začínali doma. Což se ukázalo jako velká výhoda, kor právě proti Rebelům, kterým to venku po celou sezónu šlo mizerně. 

První zápas a vedení 3:0 ve 26. minutě, 5:0 po dvou třetinách, o vítězi úvodního klání bylo prakticky rozhodnuto. Po výsledku 1:0 jsme si připsali první bod. 

Však druhý záhy nepřišel, hráči Havlíčkova Brodu ukázali, že na domácím kluzišti jsou velmi dobří, v herně velice vyrovnaném utkání rozhodla až závěrečná část, kdy to tam hráčům z Vysočiny napadalo, po výsledku 6:3 se celá série stěhovala za stavu 1:1 do Havířova.

Třetí zápas byl nesmírně dramatický, nejeden fanoušek už, po několika letech, vyhlížel v Play-off prodloužení. V 53. minutě však druhý gól AZetu, který se nakonec ukázal jako vítězný, vstřelil jeden z nejlepších hráčů Play-off - Jakub Mrva, aby svůj druhý v utkání přidal do prázdné brány. Po výsledku 3:1 měli naši borci první mečbol, ke čtvrtému utkání zpátky do Kotliny tak zajížděli v lepším psychickém rozpoložení. 

Bylo jasné, že na Vysočině se oba celky budou tahat o každý gól. AZetu nakonec pomohly i trochu šťastné branky, však takové k hokeji patří, takovým šel tým svou obrovskou bojovností naproti. Marek Štipčák navíc zavřel bránu, AZet zvítězil 3:0 a v celé sérii 3:1 na zápasy, z postupu v sérii Play-off se fanoušci Trojbarevných radovali po mnoha letech... 

Díky trochu překvapivému postupu Valašského Meziříčí přes Kopřivnici se naši hokejisté v další kole vyhnuli favorizovanému Znojmu, v sérii proti Vyškovu rozhodně nebyli outsiderem, kterým by právě proti celku od rakouských hranic určitě byli. Proti Vyškovu, který byl díky odkoupení soutěže ligovým nováčkem, jsme v základní části odehráli 4 zápasy, 2x jsme se z vítězství radovali my, 2x náš soupeř. 

První utkání v hale, jejíž kapacita je pouhých 400 míst, dlouho vypadalo, že je rozhodnuto, že se bude jen dohrávat. Vedení vyškovských 4:0 po dvou třetinách však naši borci neuvěřitelně smazali, po vyrovnání Šimona Kratochvila v 59. minutě byli havířovští fanoušci v euforii. Jenže zbytečná chyba v prodloužení, dvouminutový trest a díky využité přesilovce se z první výhry radovali domácí. 

Druhé utkání v Gascotnrol Aréně se hrálo před nejvyšší sezónní návštěvou, do hlediště si našlo cestu 1 107 fanoušků, kteří ve výborné kulise hnali hráče ke srovnání série. Nepovedlo se. Hodně smolně. 20 vteřin před koncem vyrovnal při hře bez brankáře nejlepší hráč celé série, vyškovský Komínek, v prodloužení pak trochu nešťastná branka rozhodla o tom, že Jihomoravané šli do vedení 2:0. 

Kdo by si myslel, že třetí zápas už bude soubojem kočky s myší, mýlil by se. Hráči se znakem AZ na hrudi šli do vedení, ještě po dvou třetinách svítil na světelné tabuli stav 1:1. Třetí periodu jsme bohužel nezvládli, mírný favorit celé série Vyškov nás vyřadil 3:0 na zápasy. Což sice vypadá velmi přesvědčivě, však kdo zápasy viděl, musí uznat, že celá série byla velice vyrovnaná...  

Co týmu chybělo, aby šel v Play-off dál, potažmo aby sérii proti Vyškovu natáhl do více zápasů? "Ty zápasy byly všechny nesmírně vyrovnané. Samozřejmě, v prvním Vyškov odskočil do velkého vedení, ale právě tady se ukázala síla týmu, která se tvořila během krizí, jak jsem o nich mluvil před chvílí", vysvětluje Jiří Raszka a jedním dechem dodává... "Co si budeme povídat, 4:0 v Play-off před třetí třetinou? Můžete hráče motivovat, ale pokud tým vnitřní sílu nemá, nevymáčkne to ze sebe. Bohužel přišla prohra v prodloužení."

Ve druhém utkání se lámal chleba celé série... "Ano, my v tom druhém zápase většinou utkání vedli. Nějaké šance, které si soupeř vytvořil, pochytal Marek, tady jsme měli trochu obavy, a lidé to vlastně neví, protože ten den nastupoval s teplotou. No a prodloužení? Máte obrovskou šanci, netrefíme správně kotouč a inkasujeme po nešťastné teči."

"Třetí utkání? Znovu vyrovnané. Ale pokud sedíme půl třetiny na trestné a hrajeme to na pár lidí, tak se těžko dostaneme k nějakému momentu utkání, který by to mohl zlomit. Na začátku třetí třetiny pak inkasujeme vcelku zbytečné góly a místo toho, abychom se nadechli k nějakému tlaku, tak se pošleme zbytečné do kabin. Toto je jedna z věcí, která nás trápila celou sezónu – zbytečná vyloučení."

Našel by trenér Raszka něco, co se jako ta pomyslná nit táhla celou sérii? "Každé utkání mělo nějaké společné jmenovatele. Třeba důraz před oběma brankami. Dostávali jsme góly z předbrankového prostoru, naopak před soupeřovou brankou jsme byli tzv. plonkoví. V sérii proti Havlíčkovu Brodu nás přitom tohle zdobilo, stejně jako třeba blokování střel. Proti Vyškovu nám možná chyběl i nějaký rozdílový hráč typu Komínka, který by v rozhodujících chvílích dokázal skórovat, vzít utkání na sebe. V každém z těch prvních dvou remízových utkáních jsme měli před koncem velkou gólovku, proměnit ji, třeba v sérii vedeme 2:0 my. Třeba..."

"Možná nám i trochu došly síly, poslední dva zápasy jsme hráli bez 4 hráčů z prvních dvou pětek, další hráli s teplotami. Ale to k Play-off patří, nám se to stalo, soupeři ne. Každopádně jsme Vyškov měli potrápit víc...", zakončuje své povídání o vyřazovacích bojích možná malinko sklesle, protože je na něm vidět, jak jej ta série stále mrzí, Jiří Raszka...

Závěrečná power-play

Závěrečnou power-play dnes nenazýváme tu tolik známou hru bez brankáře, pojmenovali jsme tak závěrečné povídání o sezóně 22/23, která byla často jako na houpačce. Jak s odstupem několika dní, třeba i bez emocí, vnímají celou sezónu jako celek pánové Raszka a Mikulík? Překvapilo je něco? Ať už pozitivně či negativně? Dají celému ročníku na závěr nějakou školní známku? 

Jako první se slova chopil ten o fous mladší, tedy hlavní trenér havířovského výběru... "Za mě to byla, pro všechny v klubu, těžká sezóna. Tým si prošel těžkými zkouškami, ať už na ledě či mimo něj. Prohrávalo se doma, nechodili fanoušci. Což mě osobně hodně mrzelo, protože místní umí vytvořit parádní atmosféru, což se ukázalo i na výjezdech venku. Například Žďár nebo teď Vyškov. Tohle kluky určitě hnalo kupředu. Co se týká hry, určitě jsme spokojení s obrannou fází, kdy hned po Znojmu jsme obdrželi nejméně branek. Jsme spokojení také s hrou v oslabení. Když pominu Znojmo, tak jsme po většinu sezóny byli na prvním místě, i když v závěru nás přeskočilo Velké Meziříčí. Naopak v útoku jsme nebyli tak produktivní, často zahazovali vyložené šance. I systémově to mělo být lepší. Chtěli jsme být pohyblivější, více kombinovat v útočném pásmu. Nejvíce mě ale štvou přesilovky. Celou sezónu jsme se trápili. Snažili se je maximálně zjednodušit, ale často jsme kotouče předržovali, ztráceli je v soubojích. Pro příští sezónu musíme podniknout kroky, které nám pomůžou právě přesilovky zlepšit. Kdybych měl sezónu ohodnotit známkou, tak protože jsem maximalista, bych dal 2-."

A Milan Mikulík? Čím naváže na trenéra Raszku, se kterým během sezóny vytvořili docela dobře fungující tandem? "Já tuhle sezonu hodnotím pozitivně ve všech směrech, malá kaňka je, že nás Vyškov přejel 3:0. To se mi kouše špatně. Ale jinak, alespoň tedy za mě, byla sezónu zhruba taková, jakou jsem ji čekal. Nyní asi nenajdu nic, co by mě nějak, co se týče Áčka, zaskočilo. Spíše mě zarazili někteří lidé, to, jak k tomu přistupovali. Proto jsem strašně rád, že k nám přišel Ondra Špiřík, který svou práci dělá na 100%, který za malou chvíli navnímal prostředí. Takže si troufám říct, že to celé bude hodně posouvat. A známkování? To je těžké, protože jsme kolem celého AZetu udělali hodně práce a každý, kdo přidal ruku k dílu, by spadl do mého známkování. Není to jen Áčko, ale spousty věcí kolem. Asi to nemáš rád, ale musím říct, že jsem na hráčích viděl to nadšení, když na závěr sezóny byly tribuny v takovém počtu, v jakém byly. A opravdu jste, vy fanoušci, byli šestým hráčem na ledě. Takže vás beru, že jste přidali ruku k dílu a známkovat tedy nebudu. Ale jak říkám, sezonu hodnotím pozitivně."

Pánové, s dovolením, než se budete naplno věnovat třeba svým rodinám, které si to za to, jak vás celou sezónu podporují, zaslouží, než začnete malinko více odpočívat, zeptám se ještě... Co si ze své pozice z právě skončené sezóny můžete přenést do té další? Jsou nějaké zkušenosti tzv. k nezaplacení? "Já si odnáším vše, co jsem za tu sezonu zažil a zaslechl, určitě jsou to věci, které mě můžou posunout a já z nich můžu čerpat. Opravdu výživná sezóna, ale musím říct, že učit se budu dál, protože pořád člověk naráží na nové věci a zjišťuje, jak lidé kolem hokeje uvažují. A já bych některé věci řešil už teď jinak. Musím říct, že jsme udělali posun a chceme to posouvat pořád dál", říká Milan Mikulík a vedle sedící trenér Raszka se následně přidává...

"Pro mě to byla první sezóna na pozici hlavního trenéra. Spousta věcí pro mě byla nových. Jsem rád, že se vedení nebálo mi tu šanci dát. Přece jen, když jste asistent, tak věci tolik neovlivňujete. Směr určuje hlavní trenér a vy jste mu nápomocen. Snažil jsme se od Vency Varadi spoustu věcí nasát. Ale jako hlavní jste sám za sebe, vy rozhodujete. Určitě jsem udělal nějaké chyby, musím si teď sezónu pro sebe analyzovat, promluvit si s realizačním týmem a připravit se na tu další tak, ať se vrátíme jako tým mnohem sinější."

Závěrem dostal slovo i Petr Malíř, prezident havířovského hokejového klubu, který se s A týmem AZetu, ve složení, v jakém tuto sezónu končil, rozloučí u pátečního společného oběda. Určitě se v dalších článcích rozpovídá na mnoho jiných témat, pro dnešek nás zajímal převážně A tým havířovského AZetu. "Co se A týmu týče, jsem vcelku spokojený. Cílem bylo hrát do 4. místa, to se povedlo. Navíc vidím v týmu, v takové té jeho kostře, herní posun a velké rozdíly od začátku sezóny do dnešního dne. Kluci byli sehranější, vše si začalo postupně sedat. Tým byl, a vlastně je, silný, v budoucnu na to naváže, bude v tom pokračovat. Jsem o tom přesvědčený. Líbí se mi, když se na to dívám tak nějak shora, jak s týmem pracují trenéři, jejich práce byla TOP! Také Milan Mikulík odvedl kus dobré práce při skládání mančaftu a na to, že to byla jeho premiéra v roli manažera, tak klobouk dolů.

A našlo se také něco, co stále aktivního hokejistu a odchovance havířovského AZetu naopak zklamalo? "Jo, asi jo, možná malé zklamání pro mě bylo, že jsem nepřešli přes Vyškov. Kluci sérii s Havlíčkovým Brodem zvládli perfektně, vše na 100%, jeden za druhého. Ale proti Vyškovu už tomu tak nebylo, především v posledním zápase. Z toho pramení mé malé zklamání, ale na druhou stranu to je zase super výhled a poučení se pro sezónu nadcházející… Mrzí mě také začátek sezóny s fanoušky, ale mám obrovskou a upřímnou radost, kde je to teď… Mrzí mě odjezd Marka Štipčáka do USA, respektive, že tam nechytal a vypadl z tempa. Abych byl upřímný, skoro mě to až vytočilo, ten kluk si tam zasloužil dostat prostor!"

"Na závěr chci říct, že nedílnou součástí A týmu, a všeho kolem něj, je i marketing. V tomto ohledu jsou mé pocity složitější. Michal Raszka dobře připravil start sezóny, jenže pak se rozhodl odejít, což pro mne bylo velké zklamání, vzhledem k našim dohodám na začátku vzájemné spolupráce. A jelikož jsme s tím vůbec nepočítali, dostali jsme se do takové "hry bez brankáře", což je vždy obrovsky těžké, což zavání tím, že můžeš inkasovat. Naštěstí se toho chopil Ondra Špiřík, začal na marketingu pracovat. Málokdo ocení jeho práci, obzvláště když nevidí okolnosti, ale už teď vidím obrovský posun, který se v budoucnu ukáže… Vše chce svůj čas…"  

Pokud jste pomyslnou knihu o příběhu sezóny 22/23 dočetli až sem, blížíme se do finiše. Jaká ta kniha byla? Pozitivní? Negativní? Chybí vám zjištění, kdo je tím pomyslným vrahem či zahradníkem a zda si Honza vzal princeznu za ženu? Na veškeré otázky a témata si každý udělal názor sám, věříme, že každý i tu knihu vnímá jinak. Sezóna byla pro některé příznivce možná zvláštní, určitě lépe se bude hodnotit s odstupem času. Však to, že po úplně posledním utkání, ve kterém jsme prohráli, křičeli havířovští fanoušci směrem k hráčům HOŠI DĚKUJEM, to přeci jen o něčem svědčí. Třeba i o tom, že toho Honzu, který je v mnoha knížkách hlavním hrdinou, a kterého si dnes můžeme dosadit za A tým AZetu, ta sedmihlavá saň nezakousla. Byť nebezpečí číhalo na každém rohu. Prakticky od dubna až do března. 

Díky všem hráčům, kteří pro AZet potili dres, lidem na tribunách i v kancelářích to přinášelo spoustu celoroční zábavy, tak snad se jí, a v ještě větším množství, dočkáme i v sezóně příští... 

Youtube