AZ Havířov
Útočnou posilou v uplynulé sezóně byl pro AZ Marek Sikora, který se po venkovních štacích vrátil zpět do mateřského Havířova. V rozhovoru zhodnotil uplynulé play-off i celou sezónu nejen po sportovní stránce.
Marku, ty ses do Havířova vrátil, abys posílil útok a také atmosféru v kabině. Jak to teď hodnotíš? Jsi spokojený? Splnilo to tvoje očekávání?
S návratem do Havířova jsem spokojený v tom ohledu, že jsme splnili předsezónní cíl, kterým bylo play-off. I přesto, že když jsme v létě podepisovali smlouvy, tak jsme ještě nevěděli, že do play-off půjde jen 8 týmů.
Co se týče mého výkonu, tak bych řekl, že byl tak nahoru dolů, asi podobně jako výkony celého týmu. Myslím, že teprve když jsem se v lednu vrátil po zranění, jsem hrál to, co jsem chtěl hrát celou sezónu. Začátek sezóny byl ode mě takový rozpačitý, rozkoukavací. Hlavně i to, že jsem byl doma. Často jsem moc chtěl, až to šlo někdy na úkor kvality a výsledku. V hlavě to pak většinou funguje přesně naopak.
Paradoxně tím zraněním jsem se uklidnil a vrátil se k tomu co jsem hrával. Potom už jsem byl trochu spokojený. Hlavně jsme vyhrávali a byli jsme všichni tak nějak v pohodě a povedlo se nám udělat tu osmičku.
Jak jsi sám říkal, tak výsledky v průběhu celé sezóny odpovídají tomu pohybu nahoru dolů. Jak se vám hraje v takové atmosféře, která se s tím pojí? S čím do těch zápasů chodíte? Jak se vyrovnat s tlakem a uklidnit se?
My se musíme uklidnit. Tohle je naše práce a každý musí jít do každého zápasu s čistou hlavou. Nezaobírat se tím, co bylo minulý zápas nebo co bude za dalších deset zápasů. Podle mě tohle hokejisty nejvíce sráží, když v danou chvíli myslí na něco jiného. Důležité je myslet na daný zápas, na daný moment a co dělat na ledě. Jaký bude výsledek nemůže nikdo před zápasem vědět. Každý by se měl připravit tak, aby se soustředil na danou chvíli, na vlastní střídání.
Od lidí je tlak v každém sportu, chtějí, ať se vyhrává. Nikoho prohrávání nebaví. Tohle by ale také hráči neměli úplně vnímat. Je chyba, když si to připustí do hlavy, někde si něco přečtou a začnou rozebírat. To by dělat neměli.
Vyhýbáš se tedy takovým věcem? Nevěnuješ jim pozornost?
Jako, že bych chodil na nějaké fans stránky, to vůbec ne. Dělal jsem to, když jsem byl mladší. Protože to ale bylo kontraproduktivní, řekl jsem si, že to dělat nebudu, budu se soustředit na to, co je teď a tady a co je dále, neřešit. Ve finále vás tam totiž rozebírají lidi, kteří vás ani neznají. Co bych si z toho asi mohl vzít? Něco jiného je, když za vámi někdo přijde osobně, pak není problém si něco říct. Ale když něco člověk, který vás nezná a třeba vás ani nikdy neviděl, napíše, tak nemá smysl si z toho dělat hlavu.
Ještě k tomu začátku. Sám jsi říkal, že ses nejdříve rozkoukával, že začátek byl rozpačitý. Dá se říct, že pak ses konečně rozkoukal a zároveň došlo ke změně trenéra. Jak jsi tuhle změnu vnímal?
Většinou ty nedobré výsledky odnese trenér, to se stalo i tady. Zažil jsem už hodně změn trenérů a vždy je důležité, s čím ten nový přijde. Jak to funguje a nefunguje a jaké malé nebo velké změny udělá. Zažil jsem dobré i špatné změny. Teď se to povedlo, začali jsme vyhrávat a udělali jsme play-off. Z tohoto ohledu šlo o dobrou změnu.
Před koncem základní části se vám povedla uhrát šňůra sedmi výher v řadě. Přišla v tu pravou chvíli, když jste to potřebovali. Čím to bylo? Vrátilo se k vám štěstíčko?
Začalo to tím, že po Vánocích už jsme neměli na výběr. Věděli jsme, že když budeme prohrávat, tak ten konec může přijít už mnohem dříve, a to jsme nechtěli. Nastavili jsme si to tak, že už hrajeme play-off, o všechno, a prostě jsme věděli, že nemůžeme šlápnout vedle.
Nevím, jestli to je tím, že se k nám přiklonilo štěstí. Třeba jsme měli i lépe natrénováno a vrátilo se nám to. Přijde mi, že jsme fyzicky byli lepší než ostatní týmy, že jsme vydrželi celý zápas. A hlavně jsme začali dávat góly. Třeba ostatní týmy nezvládly ten tlak, to záleží na strašně moc věcech, proč to tak bylo.
Ty sám ses v té vítězné šňůře vrátil do hry po zranění? Asi se ti nastupovalo lépe, když se týmu dařilo?
Určitě, kluci už vyhráli pár zápasů před tím a drželi naši pozici na dostřel. To bylo hodně důležité. Já jsem se vrátil a udrželi jsme to i nadále. Každému hráči se určitě vrací lépe, když se vyhrává.
Celou sezónu bylo cílem vybojovat play-off, a to se povedlo. Za soupeře jsme dostali České Budějovice, favorita soutěže. S čím jste do toho šli? Minimálně bylo určitě cílem potrápit je. A postoupit taky?
Osobně nevím, který tým by šel do play-off s tím, že chce vyhrát třeba jen jeden zápas. Musí se vyhrát čtyři a my jsme s tím do toho taky šli. Kdo s tímhle nejde do play-off, tak tam nemá co dělat, ať se hraje s kýmkoliv. Měli jsme s nimi v sezóně vyrovnanou bilanci 2:2 na zápasy, takže proč by to nešlo.
Takže jste si na ně věřili?
My si věříme na každého soupeře. (úsměv)
Nakonec jsme Budějovice porazili v jediném zápase. Bereš to jako úspěch? Přijde mi, že stejně jako v celé sezóně, tak i v play-off jsme doplatili na produktivitu, i když jsme mnohdy podávali dobrý výkon.
To je určitě pravda. Na to jsme dopláceli celou sezónu, na proměňování našich šancí, tím jsme naše dobré výkony dokázali zhatit za pár střídání a prohrát s nulou. Bylo to tak i v play-off, že jsme hráli dobré zápasy, dobré pasáže, ale vypli jsme třetinu. Mančafty jako jsou České Budějovice, to dokážou potrestat okamžitě.
Osobně jsi spokojený se svým výkonem v play-off?
Vůbec ne.
Tohle téma nechci nějak více rozebírat, ale dá se říct, že byl tvůj výkon ovlivněn i nešťastnou událostí v Kladně a vším co se okolo dělo?
Tohle jsem určitě čekal. (úsměv) Takže v pohodě. Ale nevím, těžko říct. Nerad to pořád hodnotím. Ne tu situaci, ale i celkově, jestli to mělo nebo nemělo vliv. Každý má nějaké problémy, každému se může stát něco nečekaného. My, jako hráči, to ale nesmíme řešit. Musíme přijít na zápas a odehrát ho kvalitně. Jestli se někomu stane to či ono, tak je to těžké, ale nemělo by to v těch hlavách být. Samozřejmě jsem na to myslel, ale jestli bych hrál lépe, kdyby se to nestalo, to nedokážu říct.
Pojďme se teď naopak podívat do budoucna. Co tě teď v necelých dvou měsících, než začne letní příprava, čeká? Jak bude vypadat tvůj program?
Když mám teď víkendy volné, tak objíždím turnaje s malým. Budu se více věnovat jemu, ale jinak nevím. Budu asi odpočívat jako každou sezónu. Najednou je toho času hodně a člověk neví co s ním. (úsměv) Určitě si ale tělo odpočine po tom, co je celou sezónu zaběhlé v určitém režimu. Během chvilky už ale bude letní příprava, to uteče.
Máš už představu, jak to vypadá s tvým působením v budoucnu? Zůstaneš tady? Máš nějaké indicie, jak se to bude dále vyvíjet?
Indicie určitě jsou, všechno se ale bude v následujících týdnech řešit, tak bych o tom nechtěl moc mluvit.
Řekni aspoň, co by sis osobně přál?
Určitě chci zůstat. Rád jsem se tady vrátil a po jedné sezóně bych to nechtěl zabalit třeba proto, že se nepovedlo play-off. Že bych se z toho nějak složil, to ne. Ba naopak je potřeba zapracovat, aby se příští rok postoupilo dále.
Nakonec tak pro odlehčení mě napadá ještě jedna věc. Ty jsi letos dostal možnost vžít se do role herce. Jak sis to užil, když ti celý den za zády stáli s kamerou?
Bylo to fajn. Hlavně kluci, kteří točili, byli výborní. Nikdy jsem to nezažil, takže i pro mě to bylo zpestření dne. Ukázat lidem co se děje, něco málo z toho života. Myslím, že kluci to udělali perfektně, za to bych jim rád poděkoval. Povedlo se jim to krásně. Mě to bavilo.
Dostaly se k tobě nějaké ohlasy z okolí? Jak to vnímali ostatní?
Lidi říkali, že to bylo hezké, líbilo se to. Babička říkala, že bych mohl být herec, takže super. (smích)
Rozvíjel bys tuhle myšlenku i dále? Ať si to vyzkouší i ostatní?
Myslím, že určitě. Každý hráč má totiž něco jiného, má ten den jiný. Mladší kluci to třeba mají úplně jinak. Fajn by byl určitě i pohled na venkovní zápas. To by taky určitě bylo zajímavé, záleží taky, co chtějí vidět lidi.
Marku, děkuji za rozhovor a přeji úspěšný start do další sezóny.
