29.01.2025 | Daniela Kuběnová, Lukáš Jandora
AZ Havířov
Ve středečním utkání proti znojemským Orlům, hraném jako 10. kolo nadstavby, ve které nás čeká už jen 11 duelů, půjde samozřejmě o cenné ligové body. Zvlášť v souboji dvou celků, které si nic nedarují, jejichž zápasy jsou ozdobou ligové soutěže, jejichž zápasy budí emoce. Však emoce může v mnohých budit i událost, která s ligovými body nemá nic společného. I ve sportu, kdy získávání právě těch ligových bodů je smyslem soupeření, jde občas i o jiné věci... Za žádný ligový bod, ani nejpoctivěji vybojovaný, si nekoupíš to nejcennější, co v životě máš. Své by o tom mohl vyprávět hráč, který... A dost. Začtěte se.
Než se k události, která by možná zasloužila zfilmování a vydání jako celovečerní film, dostaneme, a trochu si o ní řekneme, vraťme se ještě k týden starému utkání v Havlíčkově Brodu, které jsme ztratili v poměru 2:1. Byla to naše třetí porážka z posledních 6 zápasů, pátá celkově v tomto ligovém ročníku. Všech 5 duelů, po kterých jsme z ledu odjížděli s hlavami dole, jsme hráli na soupeřových hřištích.
Marek Pavlačka, trenér havířovského týmu, však po zápase flintu do žita neházel, jeho průběh viděl malinko jinak, než mnozí, a nutno říct že někdy kritičtí, havířovští fanoušci... "Když to zhodnotím celkově, tak to byl kvalitní zápas z obou stran. Šance byly na jedné i druhé straně. My jsme neodehráli špatné utkání, ale ve třetí třetině jsme po vyrovnání měli výpadek. Byly to dvě, tři minuty, ve kterých jsme dělali nezodpovědné věci. O gól jsme si koledovali a domácí toho využili. Potrestali nás. Havlíčkův Brod si to potom zkušeně a takticky pohlídal. Už nás nepustil k žádné vyložené šanci, ze které jsme mohli vyrovnat."
Šimonů – Kowalczyk, Michálek, Cubo, Hrachovský, Ševčík, Valenta (A), Ščurek (A) – Franek, Veselý, Bednář – Antoníček, Pindel, Tvrdý – Pavlík, Haas (C), J. Apolenář – Šuhaj
Jak by mohla vypadat sestava středeční? Pojďme se podívat na možné absence. Žádné nejsou mezi brankáři, jak David Sachr, tak i Patrik Romančík a Daniel Šimonů by měli být fit, bude na trenérech, na koho ukáží, s blížícím se koncem základní části bude víc a víc zajímavé sledovat, kdo kolik jejich důvěry bude dostávat... Mezi obránci visí tradiční otazník nad "přerovskou" dvojici Ondřej Ševčík a Ondřej Cubo, u obou je možné, že nastoupí v našich barvách, je však také možné, že to ve středu budou barvy přerovské. A v útoku? Je velmi pravděpodobné, že do utkání nezasáhne Lukáš Bednář, kterého trápí teploty, na poslední chvíli se rozhodne, jaký osud bude u Viktora Konečného, jehož návrat do sestavy, protože Viktor často vypomáhal Frýdku-Místku, je pro fanoušky velkým otazníkem. Kony, třetí nejlepší střele týmu, měl hrát už minule v Havlíčkově Brodu, však díky nastřeleného kotníku nakonec k zápasu neodjel. S týmem trénuje, kotník jej stále malinko pobolívá, pocitově se rozhodne až na poslední chvíli. Tohle jsou tedy dva otazníky, naopak bez otazníku už je jeden z miláčků havířovského publika. Jakub Mrva se po dlouhém boji (nejen) s osudem vrací do sestavy havířovského AZetu. Nemohli jsme proto důkladně vyzpovídat nikoho jiného, než právě tohoto sympatického forvarda, který je při povídání často k nezastavení...
Jednoduchá otázka padla hned na úvod, a sice, jak moc dlouhé a užírající to pro Kubu bylo pocitově. "Pokud to správně počítám, tak to bylo 275 dní od posledního finálového zápasu, kdy jsem nastoupil. A více než rok od doby, kdy jsem se zranil. Takže dlouhé to bylo určitě. Nejvíce užírající byly především obě operace a pooperační rehabilitace, které byly opravdu náročné a táhnoucí se."
S Markem Haasem stojí Mrvič na střídačce dorostu, kterému se letos zatím docela daří. Byla i tahle jeho role tím, co jeho hlavě, při takto dlouhé pauze, pomohlo? "Rozhodně! A nejenom práce u dorostu, ale i u dětí. U dětí mě naplňuje především jejich nefalšovaná radost z hokeje, u dorostu zase celková práce okolo, která se hodně blíží práci s dospělými hokejisty."
Na Jakubovi je vidět obrovské odhodlání, z jeho slov to přímo čiší, proto nás zajímalo, jak velká je u něj nyní chuť do hokeje. Je to jiné, než v nějakém zaběhnutém hokejovém životě, kdy je zápas pravidelně 2x týdně? "Upřesnil bych to, protože chuť do hokeje je celou sezónu, protože, jak jsem zmínil, i trénuju. Ale chuť do zápasu už je velká, připravuju se na to zhruba od září a už je to opravdu dlouhé. Největší chuť je vždy, když stojím na střídačce při nějakém zápase a nejraději bych na led skočil a spolu s klukama to odbojoval."
A byly někde ve skrytu duše čtyřiadvacetiletého útočníka obavy ohledně návratu, myšleno tak, že by občas podvědomě házel tzv. flintu do žita a propadal i nedobré náladě? Nebo si šel pořád za svým a věděl, že na konci tunelu je prostě světlo? Bylo někdy hodně ouvej a třeba večer před spaním špatná nálada? "Bylo. A kolikrát", pokrčí Kuba rameny a pokračuje... "Přítelkyně by mohla povídat, to stejné kamarádi a nejbližší. Klidně přiznám, že hlavně po první těžké operaci, ve které mi téměř komplet překopali koleno, jsem doma asi týden brečel v bolestech a naříkal, že na všechno kašlu. Poté, po podstoupení prvních rehabilitací, jsem zjistil, že musím na další operaci. Už jsem se cítil, že bych mohl naskočit do tréninku a najednou po 3 měsících zase ležím na operačním lůžku. Ale bral jsem to jako nutnost, abych byl opravdu zdravý. Po další operaci jsem se dozvěděl určitá rizika, která se u mě mohou objevit, začal jsem opravdu ztrácet naději. Pamatuju si na den, kdy jsem jel na kontrolu a čekal už jen pozitivní zprávy, no a místo toho jsem po chvíli volal Hasákovi (Marek Haas - pozn. autora), že nevím, co teď bude, protože mi hrozí něco, co by mi opravdu komplikovalo se vrátit zpět do tréninkového procesu. Naštěstí (výrazně klepe na dveře - pozn autora) jsem vydržel v naději, že se daný syndrom nijak neprojeví, dále jsem poctivě pracoval na rekonvalescenci, a to především díky pozitivnímu přístupu nejenom mých blízkých, ale i všech, kteří se o mě starali na rehabilitacích atd.", řekl plný emocí Jakub, načež dodal, že o tomto by jednou mohl napsat celou knihu...
Závěrem, jak to tak bývá, jsme se museli zeptat na "jeho" Vítkovice. Kuba je jejich odchovanec, svého času na svůj mateřský klub často chodil, však slovo "jeho" jsme záměrně dali do uvozovek. Jakub se už v minulosti nechal slyšet, že se po těch letech v Gascontrol aréně cítí více Havířovákem... Ale zpět k těm Vítkovicím. V jak moc velké šlamastyce podle jejich odchovance jsou? Čím se z toho mohou dostat? A kdyby si měl Mrvič tipnout, vyhnou se baráži? "Musím se přiznat, že Vítky, od odchodu Friga (Petr Fridrich, bývalý Jakubův spoluhráč z mládeže - pozn. autora), a od té doby, co se Vojta Lednický zranil, skoro nesleduju. Ani na to nemám moc času. Viděl jsem nějaké ústřižky zápasů a názory na sociálních sítích, že hoří především dozadu, ale netroufám si tipovat jejich další osud..."
Po úterním tréninku jsme se na pár věcí zeptali i několika dalších kluků, kteří by do utkání měli, nebo mohli, naskočit... Okrajově jsme se ještě vrátili k poslednímu utkání a porážce v Havl. Brodu, zeptali se, jak moc bylo z tohoto pohledu dobře či špatně, že se liga v sobotu nehrála, že jsme to nemohli co nejdříve napravit... Jirka Tvrdý si z toho, a to je samozřejmě správně, příliš těžkou hlavu nedělal.. "Tak samozřejmě jsme to nemohli napravit hned, takže z tohoto pohledu to nebylo dobře. Na druhou stranu jsme ale mohli pořádně vyčistit hlavy, odpočinout si a strávit čas jinde, než na zimáku, kde jsme skoro celý rok. Takže hledám na tom spíše pozitiva..."
V podobném duchu hovořil i Vojtěch Pindel, který v Kotlině hrál s Jirkou Tvrdým v jedné lajně.. "Určitě to má své pro a proti. Na jednu stranu to, že se zápas v sobotu nehrál, znamenalo trochu oddechu a prostor vyčistit o víkendu hlavu, na druhou stranu, kdyby se zápas hrál co nejdříve, mohli jsme mít šanci to právě co nejdříve napravit."
Vytáhlého útočníka jsme ještě chvíli pozdrželi, zeptali se, zda cítí na tréninku, nechtěli jsme říct větší nervozitu mezi hráči, to ne, ale třeba nějakou větší chuť v týmu se u jednotlivých borců porvat o místo, větší zápal, ještě o něco větší nasazení. Myšleno z toho důvodu, že pomalu začíná boj o místa v sestavě, jelikož máme tak široký kádr, že je jasné, že ne všichni se do něj vedou, někteří budou muset naše duely sledovat i z tribuny "V momentě, kdy má tým takhle široký kádr, tak každý ví, že místo v základní sestavě už nemusí být tak pravidelné, jak by si přál. Vzniká tak větší tlak nejen na výsledky, ale i na individuální výkony, protože každý chce být ten, kdo dostane šanci a ukáže, že si místo v sestavě zaslouží."
Na závěr povídání s odchovancem Frýdku-Místu jsme se Vojty dotázali, zda zápasy proti Znojmu, kdy všechny tři dosavadní byly hodně vyrovnané, jsou něčím, třeba svou kvalitou, jiné než zápasy ostatní... "Je to tak, všechny tři dosavadní střetnutí se Znojmem byly vyrovnané až do poslední minuty. Jsou to vždy kvalitní zápasy nahoru dolů. Myslím si, že Znojmo je na druhém místě tabulky zaslouženě."
Posledním hráčem AZetu, kterého jsme požádali o pár názorů, byl David Klimša, který se lidem trochu ztratil z očí. Je to už nějakých 18 dní bez toho, aniž by naskočil do zápasu, čili nabízí se otázka, zda je potom takové utkání po pauze něčím jiné nebo stačí jedno, dvě střídání a hráč nemá pocit, že tam ta pauza byla... "Ne ne, jiný ten zápas asi není. Ta pauza byla sice delší, ale normálně jsem trénoval. Šlo de facto jen o nějaký zápasový rytmus, který jsem na chvíli ztratil. Ale nic hrozného. Rozdíl by to byl, kdybych byl zraněný a netrénoval, ale takhle ne, v pohodě", nechal se slyšet David, který také v rychlosti, protože spěchal, protože těch povinností má na zimáku až nad hlavu, prozradil jako Vojta před ním, zda jsou zápasy proti Znojmu jiné, než zápasy ostatními protivníky... "Jo, je to tak, vždy ty zápasy s lepšími soupeři mají vetší náboj, na druhou stranu jiné, ve smyslu přípravy na zápas, nejsou. Na každého soupeře se připravujeme stejně, ne jinak tomu bylo dnes nebo bude zítra na rozbruslení..."
Hokejisté Znojma jsou docela pevně usazeni na druhém místě tabulky, mají 7 bodů náskok na třetí Havlíčkův Brod a už jen 9 bodů ztrátu na nás, byť naši hráči mají o jeden odehraný zápas méně. Hráči z jihu Moravy vyhráli v posledních šesti zápasech, z posledních jedenácti duelů mají výher hned 10, čili forma fantastická. V posledním měření sil vyhráli 2:1 po samostatných nájezdech proti Vyškovu...
"Bylo to těžké utkání, jako vždy s Vyškovem. Měli jsme tentokrát větší převahu, jen škoda, že nám tam nepadlo více gólů. Šance jsme měli, ale chyběl nám důraz. Vyškov se proti nám vždy vybičuje na sto procent. Chtěli jsme je poprvé v sezóně obrat o body a o to větší motivaci do utkání jsme měli. Rozhodčí nastavil volnější metr a díky tomu byli hráči více v tempu", prozradil znojemský trenér Milan Procházka, který také dodal, že v pátek ještě Jihomoravané potrénovali, aby přes víkend měli volno a sešli se společně na ledě opět až v pondělí...
Synek – Sova (C), Böhm, Jenáček, Hodinář, Poizl, P. Kubíček – P. Beránek (A), Bartoš, A. Zeman (A) – M. Svoboda, P. Urban, Karafiát – Brada, Havlát, Bícha – Cakl, Masař, Denis Bárta – Pozděna
Pro utkání v Gascontrol aréně nebude k dispozici důležitý obránce Lukáš Motloch, který má od doktora nařízený klid, až za více než týden by se měl vrátit zpátky. Trenér Procházka se k citelné absenci také krátce vyjádřil, doplnil pak svůj názor na fakt, že někteří znojemští hráči, stejně jako ti naši, chodí vypomáhat do MAXA ligy... "Co se týče absence Motlocha, tak více prostoru dostanou ostatní, ale samozřejmě je to pro nás ztráta, protože obránců máme málo. No a co se týče střídavých startů ve vyšší lize, tak v tom hráčům nebudeme bránit. Řešili jsme to s nimi již před sezónou. Pokud to nebude omezovat naši hru, tak budeme rádi, když o ně bude zájem", uzavírá povídání znojemský trenér...
Ten se může spolehnout na dva výborné brankáře, kteří mají jedny z nejlepších čísel v lize. Ať už je to Filip Maláč, spíše jednička týmu, nebo Tobiáš Synek, který naposledy vychytal "svůj" Vyškov. Lídrem obranných řad, a konstruktivním bekem, je velezkušený Aleš Sova, po překvapivém odchodu Marka Špačka, v té době nejproduktivnějšího hráče týmu, který nyní nastupuje za Opavu, je největší tíha ofenzivní odpovědnosti na pětici Petr Beránek, Patrik Urban, Mikuláš Bícha, Adam Zeman a v neposlední řadě jeden starý známý havířovskému publiku...
V týmu našeho soupeře známe velmi dobře Jirku Karafiáta, který byl exekutorem posledního nájezdu v 5. finále loňské sezóny, které jsme trochu smolně ztratili. Když puk po jeho střele zazvonil na tyč chomutovské brány, jako by to předznamenalo blížící se smutný havířovský konec... Nyní už Karfa hájí barvy Znojma, to má aktuálně zmíněných 10 výher z posledních 11 zápasů, zeptali jsem se proto, co tým potřeboval, aby se takto rozjel? "Začalo se víc a víc makat a dodržovat systém, který nám svědčí. Podle mě je tu taky super parta, takže úspěchy jdou i za tím, že si vyhovujeme nejen na ledě, ale i v kabině."
Zajímalo nás také to, na co jsme se ptali i našich kluků, čili zda jsou zápasy proti našemu celku, třeba svou kvalitou, jiné než proti jiným týmům v soutěži. Nebo je Jirka řadí na stejnou úroveň? A jsou, kvůli jeho loňskému působišti, jiné i pro něj osobně? "Samozřejmě, že Havířov patří mezi nejlepší týmy ve 2. lize, takže to určitě má větší náboj a jsou to lepší zápasy. Tím, že jsem působil právě v Havířově a byl jsem tam spokojený, tak ano, je to pro mě speciální. Mám tam hodně kamarádů, je vždy fajn se zase vidět."
V poslední době nastupuje znojemský útočník také v MAXA lize za Třebíč. Mnohé určitě zajímá, jak náročné je to kloubit s působením ve Znojmě a co mu zápasy v 1. lize z osobního hlediska dávají... "Ale jo, jde to kloubit v pohodě. Snažím se to zvládat a hodně regenerovat, abych byl na každý zápas 100% ready, a je jedno, v jakém je to zrovna dresu. Z osobního hlediska mi to dá hodně, jak po hokejové stránce, tak i osobní. 1. liga je samozřejmě více o systému, o soubojích, o rychlosti. Takže když dostanu šanci, tak se snažím vše poctivě plnit a ukázat i sám sobě, že na to mám. Jsem za každou takovou šanci rád", říká na závěr odhodlaně sympatický, 26letý odchovanec zlínského hokeje, který loni v základní části zaznamenal v dresu AZetu 32 bodů ve 23 zápasech...
Zajímavostí u znojemského celku je fakt, že právě Orli jsou nejlepším týmem v soutěži v zápasech na ledě soupeřů. Doposud venku odehráli stejný počet utkání jako my, zaznamenali stejný počet bodů, však mají o 3 góly lepší skóre než naše družina. Orli v 16 zápasech na kluzištích soupeřů prohráli po 60 minutách pouze 4x.
Naše ligové soupeření je s nimi vždy nesmírně dramatické. Krátce si je připomeňme. V tom prvním ve Znojmě jsme rychle vedli 3:0, domácí vyrovnali a my o zisku tří bodů rozhodli až v závěru, ve druhém utkání ve Slezsku rozhodovalo až prodloužení a něm naše využitá přesilovka, no a v posledním měření sil jsme ve Znojmě opět vedli 3:0, dokonce po dvou třetinách, aby Orli po senzačním obratu otočili na 4:3 a slavili velké vítězství. Jak dopadne 4. vzájemný duel? Bude v něm o dramatičnost a zábavu opět postaráno? Nabízí se to!
Zápas mezi AZetem a LERAM Orli Znojmo, jak zní celý název klubu našeho soupeře, je na programu v Gascontrol aréně ve středu od 17:30 hod. Pokud se z jakéhokoliv důvodu nebudeme moci na zápas vydat, bude pro vás připraven tradiční textový přenos na webu onlajny.com. Pokud však na zápas zavítáte, můžete si jej zpříjemnit třeba v bufetu Gól, kde se už nyní krájí brambory, ze kterých vzniknou domácí hranolky, které v poslední době fanoušci s nadšením baští. Dobrou chuť.
