AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Povídání nejen o sezóně 3. a 4. třídy havířovského AZetu

04.06.2023 | Lukáš Jandora

Byť už kluci trénují a připravují se na nový ročník, vraťme se článkem ještě k uplynulé sezóně 3. a 4. třídy havířovského AZetu. Jaká jejich sezóna byla? Povídali jsme si o ní s trenérem těchto AZeťáckých ročníků, s panem Richardem Lenomárem, který se trenéřině v AZetu věnuje, s malými přestávkami, někdy od roku 2002, který od přípravky do 4. třídy vedl například Davida Pastrňáka...

Přicházím do VIPky Gascontrol arény, po chvíli se přivítám s panem trenérem, který si najde čas před tréninkem. Oslovím jej v tom smyslu, že potřebuji jeho pomoc, protože o 3. a 4. třídě, i když se o AZet snažím zajímat hodně komplexně, toho moc nevím. "To je chyba", usměje se na mě pan trenér a pokračuje v povídání o tom, že fanoušek by se měl zajímat celkově o klub jako takový. Souhlasím s ním, i proto vzniká téměř hodinové povídání, které mě nabíjí energií, které mě baví, které mi přináší další vhled do fungování celého klubu... Povídat si začínáme i o tom, co třeba někteří fanoušci nevědí, tedy že mnozí trenéři u těchto kategorií mají i svá civilní zaměstnání. "Taky mám svou civilní práci, mám ale štěstí na svého nadřízeného, který mi maximálně vychází vstříc. Pracuji v jedné menší firmě, kde to naštěstí lze kloubit. Na druhou stranu, toho volného času mimo práci a hokej už moc není, přítelkyně je z toho často nešťastná, protože mnohdy vypadnu po páté ranní z domu a vracím se skoro večer. Ale nedá se nic dělat. A volný víkend? Celý volný víkend v sezóně prakticky neznám. Občas sobota, občas neděle, ale celý volný víkend ne..."

Práce s malými dětmi je jiná

Kluci ve 3. a 4. třídě, kteří trénují společně a dohromady jich je kolem třiceti, ještě nehrají své zápasy na celé hřiště, 3 + brankář, kdy samozřejmě ještě není žádné dělení na beky a útočníky, hrají proti svým sokům na třetinu ledové plochy. Jedná se o bezkontaktní hokej, klakson vždy dětem oznamuje, kdy mají střídat. Je to z toho důvodu, aby se děti naučily nějaký rytmus. Jakmile klakson zazní, přestávají si všímat puku a odjíždějí střídat. V těchto kategoriích, jak ostatně říká trenér těchto týmů, je důležité, učit děti především hru jeden na jednoho, hlídat si hráče, dívat se pořádně kolem sebe, vnímat hru jako takovou...

Trenér Richard Lenomár, který nyní sedí naproti mě a já s nadšením poslouchám jeho myšlenky, už trénoval různé věkové kategorie a tak se jej hned na úvod ptám, co je pro něj těžší, zda koučovat takto malé děti, tedy třeba 3. a 4. třídu, nebo už starší kluky. "Netuším, jak to mají mí kolegové - trenéři, ale u těchto malých dětí je to pro mě možná zajímavější. Ta děcka jsou taková upřímnější, nejsou ještě tak "vyčůraná", jako někdy starší kluci, navíc u těchto malých dětí vidíte větší progres. Když dítě v tomto věku chodí pravidelně na tréninky, tak za 2-3 měsíce už dělá neskutečné pokroky..."

Předsezónní období

Kluci v těchto třídách odehráli během celé sezóny nějakých 60 utkání. Krom klasické ligové soutěže, která se hraje s kluby tady "kolem komína", to pak ještě byly zápasy v rámci různých turnajů, které si jednotliví trenéři přes sezónu domlouvají, aby děti toho odehrály co nejvíce. "Výborný je turnaj třeba v Břeclavi, kam jezdíme, protože tam se setkáváme i s kluby, se kterými v sezóně běžně nehrajeme. Třeba s týmy z Olomouce, Znojma, Břeclavi, s týmy ze Slovenska, z Maďarska, pro kluky je tahle konfrontace hrozně fajn." 

Na začátku sezóny si kluci (ale i dvě holky, které v týmu jsou) udělali malé soustředění ve Smilovicích, během 4 dnů absolvovali spoustu různých soutěží. "Hráli jsme fotbal, hokejbal, basket, kluci soutěžili v přetahování lanem, mimo to jsme samozřejmě opékali párky, což je u těchto akcí taková milá tradice, udělali jsme si výšlap na Kohútku, čili ohledně seznámení se to bylo výborné. Já jsem vysledoval, jak se děti chovají bez rodičů, protože, ruku na srdce, vždycky se chovají jinak, navíc jsou děcka taková víc přirozená..."

Soutěž bez hry na výsledek

A samotná ligová soutěž? Zápasů, které trvají minimálně 3x15 minut, ale mohou po domluvě trenérů trvat třeba i 3x18 nebo dokonce 3x21 minut hrubého času, se hrají co 14 dní (jeden víkend hraje své zápasy 3. třída, další víkend zas ta 4.), je naplánováno 12 hracích víkendů, každý ten tým odehraje o víkendu 2 zápasy. Celkově pak, i s různými přáteláky, turnaji apod. odehrály děti v sezóně téměř 60 utkání... Pro laickou veřejnost je zajímavostí, že výsledky z ligových utkání se nepočítají, nepočítá se skóre. Hraje se zápas, padají branky, však na světelné tabuli skóre nesvítí, po zápase není poražený ani vítěz, byť je jasné, že tihle kluci, už v tomhle věku samozřejmě velmi soutěživí, si góly, ale tak trochu sami pro sebe, počítají. Radují se z porážek, jsou smutní po vítězství, byť nastaveno je to opravdu tak, že vítězů ani poražených není, neexistuje žádná ligová tabulka... "Já jsem si pro svou orientaci výsledky samozřejmě počítal, zapisoval, především ať vím, jaký máme v sezóně progres. Například když vím, že v září hrajeme proti Vítkovicím a opět s nimi budeme hrát v lednu, ať mohu porovnávat. Ale celkově nejsou výsledky tím, co je primární." 

Tohle téma mě zajímá, protože často můžeme slyšet, že by se měl český hokej odebírat tímto směrem, že právě takto malé děti by ještě neměly hrát na výsledky, že o ty v těchto kategoriích nejde, byť dovedu si představit, že v těch dětech ta soutěživost chtě nechtě je... "Je to přesně jak říkáte, ty děti jsou soutěživé. A co je zajímá primárně? Kolik jsme dostali gólů a kolik jsme jich dali, tohle z nich prostě nevymizí. Čili ano, oficiálně se výsledky nepočítají, děcka to mají hrát pro radost, ale, a zase jsme u toho, ta radost už u těchto dětí vychází primárně z čeho? No z toho, když se zápas vyhraje... A já se do těch dětí takovou tu soutěživost, aby chtěly vyhrávat, snažil dostat. Ještě víc jsem však do nich vštěpoval, ať se chovají jako AZeťáci. Ti kluci nosí AZeťácké trička, čepice, kladl jsem jim proto na srdce, ať tuhle značku dobře reprezentují i mimo led, čili že se musí chovat slušně, že mají každého pozdravit... Někomu to může znít zvláštně, ale i tohle je práce trenéra u těchto dětí. Kladl jsem jim na srdce, že když budou mít na sobě tričko se znakem AZ a mimo halu se třeba budou chovat nevhodně, tak i tohle vrhá nějaké světlo na celý náš klub. Myslím si, že i z tohoto hlediska se kluci naučili, jak klub reprezentovat, i v šatně to byly dobré party, nějaké vyložené excesy jsem nezaznamenal, za to jsem rád. Více, než třeba z těch zmíněných výsledků." 

U těchto věkových kategorií jsou individuální výkony samozřejmě to poslední, o co jde, přesto jsem se zeptal, zda už i v těchto ročnících jsou děti, které vynikají. "Jasně, určitě, velmi šikovný je třeba brankář Kristián Stavíček, z hráčů do pole například Péťa Matyáš, syn Davida Klimši je velmi šikovný, stejně tak třeba Jonáš Buchta, který však doplácí na to, že prakticky půlku sezóny byl nemocný. Jmenovat můžu třeba také Patrika Grobelného, Tomáše Bujoka, Mathyase Dzika, Jakuba Rýdla a mnohé další, určitě bych na někoho nechtěl zapomenout..."

 

Co nejvíce pobytu na ledě

Jak často takhle malé děti trénují? Jak moc je omezuje chybějící druhá ledová plocha, o které se v Havířově už dlouho mluví? "Trénovali jsme hodně, to je třeba říct. Jasně, z hlediska možnosti "mít led" je to někdy trochu složité. Vyčleněny jsme měli převážně 3 až 4 tréninky týdně, nicméně já jsem se to snažil nahrazovat tím, že jsem často chodil v soboty a neděle, měli jsme ledy třeba o víkendu od šesti ráno, prostě dělali jsme všechno proto, aby ty ledy pro kluky byly. Navíc jsme v rámci různých přáteláků jezdili do Českého Těšína, do Cieszyna, což jsou zase ledy navíc. Někdy se nám stávalo, že jsme za týden byli i 5x, 6x na ledě, o čemž si některé jiné kluby, se kterými jsme se v sezóně setkávali, mohly nechat jenom zdát..."

S tím, jak často se děti dostanou na led, může souviset i otevření hokejové AKADEMIE, do které od září nastoupí prvňáci a druháci na ZŠ 1. máje. Jak taková Akademie může dětem pomoct? "Podívejte, projekty tohoto typu, alespoň z mého pohledu, vždycky pomůžou. Tyhle věci, které dávají nějaký komfort, prostě mají smysl. Někteří rodiče to bohužel mohou vidět jinak, já ale také soudím pohledem rodiče, protože jsem rodičem a byl jsem jím, když hokej hráli moji kluci, kteří si prošli tehdy hokejovou ZŠ Nezvalova. Akademie je komfortem jak pro děti, tak i pro rodiče. Protože ráno "odevzdají" dítě, vyzvedne si jej třeba trenér, odvede na zimák, děcka odtrénují, potom je dítě odvedeno do školy, mají vyučování a rodiče si je odpoledne vyzvednou. Čili o dítě je postaráno, starost rodiče je menší, nemusí mít strach, co prcek kde dělá, kdo jej odveze na trénink apod. Já byl ve své době za tyhle možnosti jenom rád. Pracoval jsem na směny, v 7 ráno jsem po noční odvezl kluky na trénink, odjel se domů vyspat, odpoledne ve 3 jsem si je vyzvedl s vědomím, že je o ně dobře postaráno. Čili ještě jednou, chci zdůraznit, že projekt Akademie je všem pouze ku prospěchu..."

Úspěch "Dvorků"

Pamatujeme si akci z loňského léta, kdy klub lákal děti, aby si přišly zahrát hokej na dvorcích? Právě díky této akci se objevila dívka, u které se trenér Lenomár při svém povídání na chvíli zastavil... "Loni se nám do 4. třídy, do ročníku 2013, podařilo dostat holku, která přišla na akci Dvorky. Do té doby hokej nikdy nehrála, byla jím prakticky nepolíbená, Dvorky jí nadchly, přišla párkrát na zimák a tak ji to chytlo, že s námi absolvovala celou sezónu. Valerii Galovou musím opravdu velmi pochválit. Na začátku jsme jí půjčili nějakou výstroj, během sezóny chodívala trénovat i s přípravkou, aby dohnala určité manko, no a díky její velké píli a nadšení je z ní jeden z nejlepších bruslařů v celém týmu." Tenhle příběh nadšeně poslouchám, protože zní jak z pohádky, pana trenéra se skoro až nevěřícně ptám, zda dívka hrála i zápasy. "No jasně, samozřejmě, od začátku. Víte, u těchto dětí já zastávám primárně názor, že hlavně potřebují hrát."

 

Je potřebná i pomoc rodičů

Během příjemného povídání se zastavme u důležitého aspektu těchto věkových kategorií, kterým jsou rodiče. "Já musím rodiče těchto ročníků pochválit. Když jsem tyhle třídy loni v srpnu dostal na starost, tak jsem rodičům nastínil jasnou věc. Řekl jsem jim, že už ve 3. či 4. třídě musí děti vědět, zda hokej opravdu chtějí hrát a na základě toho by se spousta věcí měla odvíjet právě i od rodičů. Kteří budou děti buď maximálně podporovat nebo ne. Takové to "něco" mezi tím je špatně. Navíc jsem se rodičům vždy snažil říkat, protože běžné to není, ať děti co nejvíce chválí. Ta děcka slyší dost hokejových rad a třeba i drobných výtek ode mne, rodiče by měli být primárně těmi, kdo děti budou chválit, dodávat jim sebedůvěru apod. Někdy se také stane, že rodiče mají tendenci "trénovat" děti po svém, říkat jim jiné věci, než které dětem vštěpuji já. A to je samozřejmě špatně. To dítě je pak rozpolcené. Na jednu stranu nechce zklamat trenéra, na stranu druhou nechce zklamat rodiče a na tom ledě najednou neví. Když to řeknu obrazně, tak neví, zda má jet vlevo, vpravo, jestli má poslechnout tatínka nebo trenéra. Musím zaklepat, že rodiče v těchto třídách, jak už jsem zmínil dříve, tohle víceméně pochopili. Pochopili, že děti musí co nejvíce chodit na tréninky, musí poctivě trénovat, tyhle třídy potom v sezóně docela fungovaly. Takže si myslím, i tím, že početně jich je ve 4. třídě docela dost, že z nich mohou být kvalitní hokejové třídy."

Druhá ledová plocha

Když jsme si povídali o rodičích třeťáků a čtvrťáků, trenér Lenomár své povídání rozšířil i o myšlenky ohledně druhé ledové plochy, která v Havířově zatím není. A mě primárně zajímalo, zda by druhá ledová plocha byla skvělá ani ne tak proto, že by děti měly tréninků více, ale že by trénovaly v lepších časech. "Podívejte, jednak bychom si mohli dovolit i více tréninků, mohli bychom si dovolit i více individuálních tréninků, které jsme zde zavedli už v minulé sezóně, které děcka měla v ne úplně dobrých časech. V sobotu pozdě večer, v neděli pozdě večer... Mimochodem, na účasti na těchto trénincích také poznáte, kdo jak velký má zájem. Tyhle tréninky byly super, na 5 až 6 dětí byl vždy jeden trenér, s druhou ledovou plochou bychom i v tomto směru měli daleko více možností. Já navíc tvrdím, že u těchto dětí je 60 minut na trénink málo, optimální trénink je za mě 75 minut, kdy třeba na konci si můžete dopřát i to, co v té hodině třeba nestihnete, dáte dětem nějakou hru navíc, soutěž, nějaké nájezdy na gólmana, nebo třeba jim dáte pětiminutovku, ať si na ledě dělají co chtějí. Z toho hlediska ta druhá plocha chybí. V naší situaci proto musí něco navíc dělat i rodiče. Doma si s tím klukem zahrát, pobavit se s ním o hokeji, udělat nějakou soutěž, jít se proběhnout, třeba skočit si přes švihadlo, je toho spousta, jak i rodiče mohou své děti všeobecně rozvíjet. Navíc dnes má řada rodičů možnosti, které dříve nebyly, dnes má spousta rodičů na zahradě hokejové branky, děcka na ně můžou střílet prakticky kdykoliv, rodiče s nimi i takto mohou soutěžit... Každý, kdo se trochu zajímá, tak ví, že mnozí velcí hokejisté nekončili svou snahu být lepším tím, že skončil trénink. Všichni ti Jágrové apod. přišli domů a ještě třeba hodinu, hodinu a půl, něco dělali. Není to prostě jen o tom zimáku, o tom tréninku..." 

Co o zajímavém povídání říct závěrem? Možná všem dětem, které od září půjdou do 4., potažmo 5. třídy, popřát co nejméně slziček, které ke sportu samozřejmě také patří, protože i slzy zmínil trenér Lenomár, když o dětských emocích mluvil. Jsou to třeba turnaje, které děti lákají, protože na nich dostávají různé ceny, které nejedno dítě, třeba inkasovaným gólem pár vteřin před koncem zápasu, mohou rozplakat. I v tomto je práce trenéra u těchto kategorií možná trochu jiná. Však zpět k tomu, co je třeba budoucím čtvrťákům a páťákům popřát. Především, aby je hokej bavil. Aby v něm našli smysl svého volného času, no a pokud to dotáhnou až tam, že je tribuny Gascontrol arény, nebo třeba haly většího klubu, hrajícího vyšší soutěž, budou jednou hlasitě vyvolávat, bude to už jen taková třešinka na dortu. Třešinka, po které i ten hrdý rodič bude vědět, že tenkrát, v té 3. či 4. třídě, to mělo smysl. Ta dřina, to makání, to ranní vstávání, ty zabité víkendy...

  

Youtube