Pavel Zdráhal: I v této době bojujeme a snažíme se fungovat co nejlépe

H A V Í Ř O V - Ve středu 16. prosince odehrál A-tým AZetu proti Přerovu poslední soutěžní utkání roku 2020 a tím prakticky uzavřel „podzimní“ část sezony. O tomto nezvyklém hokejovém období jsme si popovídali s manažerem klubu a asistentem hlavního trenéra Pavlem Zdráhalem.

Pane manažere, nejen AZ, ale celý hokej a vlastně i společnost má za sebou podzim 2020, který lze nazvat, jakkoliv jinak než obvyklý. Jaké je vaše ohlédnutí za tímto obdobím?

Je to bláznivá sezona, která nemá obdobu. Pro mě paradoxně hned v první sezoně, kdy působím v AZetu jako manažer a asistent. Těžko se pro to hledají slova. Celé je to takové … smutné. My s tím bojujeme, snažíme se jako klub dělat vše jako normálně, ale je to těžké. A hlavně situace se bohužel nelepší. Snažíme se i nadále co nejlépe fungovat a hrát. V podstatě nám nezbývá nic jiného, než bojovat.

Co pro vás, jako vedení klubu, bylo organizačně nejsložitější? Museli jste řešit otázku omezení trénování, přerušení soutěží, úbytku financí….

V situaci, kdy se v Česku zastavil sport, tak jsme nevěděli, co dál. Věděli jsme, že když „zůstaneme doma“, tak to nebude pro hráče ideální, ale že potřebujeme někde makat. V tu chvíli jsme měli štěstí, když nám klub Jastrzebie v Polsku poskytl svůj led. Využili jsme to k tomu, abychom se udrželi v nějaké kondici.

A i když se nevědělo, jak to bude se soutěží dále, tak kluci k tomu přistoupili poctivě. Sami chtěli trénovat, měli velkou chuť a snažili se být připraveni na obnovení soutěže. Jsem moc rád, že nám to vedení klubu umožnilo. Věřili jsme, že se soutěž obnoví. A i když to bylo později, než jsme mysleli, tak to bylo správné rozhodnutí.

Nebyli jste v regionu jediní…. Těžili jste, kromě geografické polohy i z osobních kontaktů?

Určitě, i to nám pomohlo. A když to řeknu ještě jinak …. Pro zbytek republiky jsme často byli, zjednodušeně řečeno, těmi Poláky, což jsme brávali jako urážku. Ale teď, díky té blízkosti, jsme mohli trénovat. Vyšli nám vstříc a my jim za to děkujeme.

Můžete nám prozradit, kolik hráčů si prošlo v počátkem října onemocněním Covid-19?

Na procenta to bylo asi 50 – 55 %. Což byla trochu škoda, protože skoro polovina týmu byla zdravá a ta nemoc je teprve čekala později, což se u některých skutečně stalo. A my jsme museli hrát bez nich. Aktuálně jsme „promořeni“ z nějakých 70 procent. Uvidíme, jak dlouho vydrží imunita, těm uzdraveným.

Jaké je vaše hodnocení výkonů a výsledků A-týmu?

Co se týká výsledků, tak je to sezona nahoru-dolů. Rádi bychom měli o 5 – 6 bodů více, a to by byla spokojenost mnohem větší. Začali jsme rozporuplně, pak byl Covid, pak zastavení soutěže. Mě hodně potěšila ta domácí série výher, kdy i hra byla, jak by měla být. Myslel jsem, že to potvrdíme v dalších zápasech, ale přišla porážka v Benátkách 0:1, kde i výkon nebyl dobrý. Pak smolná, ale po nepřesvědčivém výkonu, porážka doma s Ústím. Tyto dva zápasy nás zase vrátily zpět na zem. Dobře, vyhráli jsme v Kadani. Po devíti vstřelených gólech jsem si myslel, že nám to tam napadalo a zvedneme se. Hned nato ale útlum v Třebíči, kde to tahala jedna lajna, což nestačí.

Každý z hráčů si musí uvědomit, a myslím, že kluci to ví, co pro tým udělal. Jestli to bylo maximum. Vím, že ne vždy se daří, ale čekáme od některých hráčů mnohem více.

S posledním domácím zápasem, a výhrou proti druhému týmu soutěže Přerovu 4:2, ale musí panovat spokojenost, ne?

Určitě. Moc si té výhry ceníme. Přerov je velmi silný soupeř. Myslím, že ten zápas měl i náboj, škoda, že si jej nemohli vychutnat i diváci v hledišti. Byla to pro nás velmi cenná výhra.

Jaký je program týmu v době aktuální zápasové pauzy, která potrvá do 6. ledna?

Jsou to skoro tři týdny. S výjimkou pár dnů, kdy dostanou kluci volno, aby mohli být s rodinami, budeme poctivě trénovat a připravovat se na pokračování soutěže. Musíme se v ní vyvarovat těch výkyvů, které nás provázely na podzim.

Vy jste v klubu na kombinované pozici manažer – asistent trenéra. Kolik času na procenta věnujete těmto svým dvěma funkcím v AZetu?

Asi 70:30. Většinu času trávím „nahoře“ v kanceláři při manažerské práci. „Dole“ s týmem, i díky tomu, že jsem před časem podstoupil operační zákrok, nejsem tak, jak bych chtěl být. Samozřejmě hlavní slovo tam má Jirka Režnar, jako hlavní trenér. Bavíme se spolu o hokejových věcech, diskutujeme, jak je potřeba. Chtěl bych ale ten poměr posunout více k trénování i pobytu na ledě.

Kádr áčka v průběhu podzimu „občerstvilo“ několik hráčů z Č. Budějovic a Znojma. Panuje s nimi spokojenost?

Jak už jsme říkali několikrát, za spolupráci s Motorem jsme moc rádi. Mladičký Ivan Lytvynov odváděl velmi dobré výkony, byl za to odměněn povoláním do Motoru a dneska nastupuje pravidelně v extralize. Taky Ondra Kachyňa je pro nás oporou. Samostatnou kapitolou je Radek Prokeš, který při svém krátkém působení, jednak výrazně bodoval, ale také neskutečně zvedl tým a výborně zapadl to kabiny. Škoda, že pak onemocněl a teď byl povolán zpět na jih Čech. Na druhou stranu teď Motoru vypomáhá Martin Adamský. Do budoucna jsou ve hře nějaká další jména, tak uvidíme, na čem se domluvíme.

U Znojma je situace jiná. Tým dlouhodobě nehraje. Jirka Režnar, který tam úspěšně působil, i já se známe s majitelem Pavlem Oherou a tak nám po zranění Aleše Stezky vypomohl jejich brankář Dominik Groh. Hodně nám pomohl, jsme rádi, že jej tu máme. Dále přišel Honza Rudovský, který ale po dvou zápasech onemocněl, také se mu narodilo dítě, takže toho moc neodehrál. Ale věřím, že když teď potrénuje a zvedne se jeho výkon, bude pro nás ještě užitečnější. Oba zůstávají s týmem a čekáme, jaké bude rozhodnutí svazu o případném pokračování 2. ligy. Podle mě je to tak 50:50, možná i méně ve prospěch neobnovení soutěže.

Z hráčů, kteří přišli v průběhu soutěže bych ještě vyzdvihl Jakuba Kotalu. Moc bych ho chtěl ocenit za jeho přístup, výkon i body. Teď se vrátil do Bolky, přejeme mu, ať se mu tam daří, ať se stabilizuje v extralize. Na druhou stranu, když bude ta možnost zase ho v týmu mít, budeme moc rádi.

Už před sezonou se plánovalo dávat příležitost i mladíkům z juniorky. Za áčko si jich zahrála pětice Kočí, Vašenka, Petriska, Horváth, Mastič. Splnili vaše očekávání?

Naprosto! Nejvíce se adaptoval Fabien Kočí, který zapadl a je to jedno z největších překvapení sezony. To stejné se ale může stát i ostatním. Zápasy, které odehráli, zvládli tak, jak se od mladých hráčů očekává. Věříme, že budou sbírat zkušenosti a budou více a více platní pro tým.

Při změnách ve složení jednotlivých útoků vykrystalizovala v posledních zápasech 1. lajna ve složení Szturc-Seman-Adamský. Takový útok AZ hodně dlouho neměl. Obrovská zkušenost, ale také kvalita. Vzájemná spolupráce jim hodně sedla. Možná až nečekaně. Čí to byl nápad, dát tyto borce dohromady?

Při absenci Radka Prokeše nám v Benátkách a první třetinu s Ústím „nehrála“ žádná lajna. K Ádovi a Romanovi nám „chyběl“ centr. Filipovi to taky úplně nešlo, tak jsme je zkusili dát dohromady. Sedli si hned od prvního střídání, to bylo vidět, i Filip se zvedl. Teď potřebujeme, aby se přidaly i další lajny.

Ti tři jmenovaní byli nejen herně, ale i bodově dominantní.

Hledáme ideální složení i pro další útoky. Věřím, že během pauzy si to sedne a nebudeme už muset spoléhat jen na první lajnu. Na druhou stranu nesmíme zapomenout, že i další útočníci přispěli góly i body. Výsledky nejsou jen o té trojici, ale přeci jen ten rozdíl tam je.

Před utkáním v Kadani došlo ke změně na postu kapitána. Honzu Marunu vystřídal Roman Szturc. Můžete poodkrýt okolnosti?

Bylo to v situaci, kdy jsme neměli ty potřebné výsledky. Já to znám z vlastní zkušenosti, že kapitán se v takových situacích někdy mění. Není to nic proti Honzovi. Samozřejmě, každý by chtěl dávat góly a on má tu „černou“ práci dozadu. My jsme chtěli dát týmu, který byl trochu v dece, nějaký impuls. Romana jsme sledovali, viděli jsme, že tomu dává všechno a zdálo se nám, že by byl vhodný adept na kapitána. Probrali jsme to s ním, probrali jsme to i Honzou, oba s tím neměli problém, takže k té změně došlo. Věřím, že nám to pomůže k dalším výhrám.

V tabulce Chance ligy se už pomalu srovnává počet odehraných zápasů jednotlivých týmů, takže je přeci jen více vypovídající o výkonnosti týmů, než před časem. Jak na jejím základě hodnotíte dosavadní průběh druhé nejvyšší soutěže?

Nic mě tam až tak nepřekvapuje. V čele je Jihlava, která má svou vysokou kvalitu. Oprávněně do špičky patří i Přerov a Kladno. Trochu za očekáváním je Poruba, což i oni sami tak cítí. Ale stejně tak jsme na tom i my. Příjemné překvapení pro soutěž je Třebíč, která, po překonání vnitřních problémů a nemoci, vyhrává jedno utkání za druhým. My jsme na našem ledě přivítali dva nováčky a musím, říct, že Kolín i Vrchlabí na mě zapůsobili velmi sympaticky. Uvidíme, co přinese pokračování soutěže.

Vy jste manažerem celého klubu, nejen áčka. Co tedy říkáte na povedený vstup dorostu a juniorky do sezony? Dorost potvrdil své kvality a opět patří k TOP týmům východní skupiny, ale juniorka překvapila asi všechny.

Je to tak. Jako nováček, jsme nevěděli, co můžeme očekávat. Trenér Potěšil měl spoustu práce se skládáním týmu, to se mu podařilo a ty výsledky jsou velmi milým překvapením. A to, že máme z toho týmu hned pětici hráčů, kteří nastupují za áčko, je výborné. A nemusí zůstat jen u nich.

Dorost rovněž vstoupil do soutěže velmi sympaticky a my jsme moc rádi, že takto reprezentuje Havířov. Pomáhá nám to pak získávat pro klub talentované hráče. Ty výsledky nejsou náhoda, ale odrazem dobré práce s mládeží. Daří se je posouvat do áčka nebo i do extraligy.

O to větší škoda je, že jejich soutěže jsou od začátku října zastaveny.

Souhlasím. Snažíme si jim, umožnit alespoň trénování na ledě v Polsku, když to u nás není možné. Mají to těžké, jsou ve velké nejistotě ohledně pokračování svých soutěží. I my bychom potřebovali vědět, jak to bude dál, znát nějaké datum. Trenéři se snaží jim to zpestřovat, ale už je to dlouhé. Čekáme na nějaký zázrak, který to spustí.

Co žáci? Jejich společný tréninkový proces je, s výjimkou dvou týdnů v prosinci, zcela přerušen.

Všichni trenéři se snaží i u těchto kategorií vymýšlet nějaké zpestření kromě individuálních cvičení. Teď chodí žáci na umělé kluziště u haly Slávie. Snažíme se i pro ně něco dělat, aby někteří s hokejem úplně neskončili.

Jaké dopady podle vás bude mít tato situace ve vývoji malých hráčů?

To nikdo neví, teprve uvidíme. Každopádně jim to nepomůže. Nikdo nic takového nezažil. Hokej to samozřejmě dopředu neposune, to víme. Ale jaké následky to bude mít? Uvidíme. Doufejme, že co nejmenší.

Jaký je Váš výhled na lednové pokračování sezony?

Podle mě budeme pokračovat v tom módu, jak jsme skončili. Bez diváků a se všemi dalšími stanovenými opatřeními. Samozřejmě, může to být i horší, ale hrát hokej před zavřenými „dveřmi“ není dobré. Sezona se takto nějak dohraje, ale dále to tak nepůjde. Mám signály, že pokud by měla takto vypadat i další sezona, tak už některé kluby nebudou chtít pokračovat dál a ani začínat soutěž. Vše se bude odvíjet od situace ve státě a určitě k tomu proběhne nějaká diskuse.

Máte nějaké vánoční přání?

Myslím, že si všichni přejeme, ať se vše zase vrátí do normálu. Určitě si teď zpětně vážíme, jak jsme mohli žít své životy. Přeji všem – hráčům, lidem v klubu, fanouškům – zdraví. A ať začne nový rok lépe, než tento končí.

Děkuji za rozhovor a přeji vám, týmu i všem v klubu hezké Vánoce a do nového roku vše dobré.