AZ Havířov

Kompletní rozpis zápasů AZetu v Chance lize 2021/22 ZDE.

Pavel Horyl: Lidské tělo není stroj

09.05.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V – Podruhé za sebou začal AZ přípravu ve stínu koronaviru. Zatímco loni sezónu rázem uťal, tak letos, jako by jen tiše šeptal: „stále jsem tady“. Na startu letní přípravy jsme vyzpovídali Pavla Horyla. Muže, který má na starosti to, že budou hráči na sezónu fyzicky dobře připraveni. I když oficiálně se s přípravou začalo 3. května, tak hokejisté už doma individuálně trénovali několik týdnů.

Rodinný klan Horylů je pro sportovce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zárukou toho, že budou pořádně připraveni na sezónu. Otec Igor čtrnáct roků připravuje hokejisty extraligových Vítkovic. Bratr Martin se věnuje individuální přípravě gólmanů. Pavel Horyl absolvoval katedru Tělesné výchovy Ostravské univerzity. Svou kariéru začal ve Frýdku – Místku (se kterým slavil postup do první ligy), poté byl rok v extraligovém Třinci. V Havířově působí čtvrtou sezónu a za tu dobu, co je tady, tak nemám pocit, že by hokejistům na ledě došly síly.

Ahoj Pavle. Jak to, že vypadáš tak dobře?

Uff, to je trochu mylný dojem. Mám pocit, že jsem z toho teď tak trošku vypadl. Není čas cvičit, pořád se okolo mě něco děje. Nepočítám to, že se protáhnu, když vysvětluji techniku cviků nebo strečink. Když s někým pracuji, tak není prostor na to, abych pracoval ještě sám na sobě. Ani by se to nehodilo.

A jak často bys musel cvičit, abys vypadal, podle sebe, dobře?

Chtělo by to alespoň třikrát týdně cvičit. Hlavně potřebuji občas zvednout nějakou činku. Doma bohužel nemám takovou motivaci se dostat k pravidelnému cvičení. (smích) Volný čas teď rád trávím s manželkou a malou dcerou.

Jsi tátovi hodně podobný. Vybavuji si extraligový souboj Vítkovic a Třince, o kterém se tehdy psaloDnes proti sobě nastoupí otec a syn. Na ten zápas jste snad jeli i jedním autem?

(smích) Nás si lidé hodně pletou. Už je to čtyři roky zpátky, byly to super časy. Tou dobou jsem už bydlel s mojí současnou manželkou. Tak jsme spolu nejeli na zápas stejným autem, jak si mě kdysi někdo dobíral. V Třinci panovala striktní pravidla, nic se nesmělo a nesní, vynášet ven z kabiny. Tak jsme mohli hovořit akorát o všeobecných věcech.

Na ledě mi snadno dojde dech, ale to asi nebudu sám…

Lední hokej je jedna z nejnáročnějších sportovních aktivit. Je v něm spojeno strašně moc dovedností a schopností, které hráč musí splňovat. Je to velmi anaerobní (poznámka: za nedostatečného přísunu kyslíku) sport. Na ledě sice hráči stráví méně času než kdysi. Maximálně je to 45 vteřin. Ale když je oslabení, tak tam obránci mohou být i přes minutu. O to náročnější je, ten kyslíkový dluh splatit, když se posadíš na střídačku.

Je to dva roky, co zemřel Luděk Bukač, který napsal, že hokej je sport, který je nejvíce podobný běhání. Souhlasíš s tím?

Jasně. Co se lokomoce (poznámka: schopnost a dovednost) pohybu týče, tak určitě ano a s tímto tvrzením souhlasím. U hokeje jsou časté změny směru a rychlosti. Proto v letní přípravě zařazujeme právě taková běžecká cvičení, která jsou na ledě podobná jako např. starty, změna směru, brzda a opětovný start.

Běh je dobrý vklad pro hokejistu před tím, než se začne připravovat na ledě. No, ale jsou pro něj „lepší “ dlouhé tratě, anebo sprinty?

Určitě to záleží na tom, co hokejista potřebuje trénovat a ve které fázi letní přípravy se nachází. Na začátku přípravy se běhají delší intervaly, aby kluci získali vytrvalost a aerobní kapacitu. Sprinty jsou pro svaly, úpony a šlachy velice náročné. Tak je třeba, aby byli hráči na tuto zátěž již adaptovaní a nedošlo ke zbytečným zraněním. Zařazujeme je tedy ve druhé polovině letní přípravy.

Kdysi se říkalo, že pokud hráč nezvrací, tak je něco špatně. To už asi neplatí?

Na to pozor! Pokud člověk vidí sportovce zvracet, tak už je to stav, kdy je organizmus přetížený. Sportovec se dostal do stavu, kdy by v žádném případě neměl pokračovat. Došlo k celkovému překyselení organismu a z toho se hráč bude vzpamatovávat nadcházející dny. To není v přípravě žádoucí.

Zmínili jsme běhaní, ale chodí se i do posilovny. Ta se přidá později?

Ne. My už to kombinujeme, protže příprava je krátká. Vychází nám to na osm až devět týdnů aktivní přípravy. Posilovna je hlavní náplní během letní přípravy. V posilovně začínáme s menšími vahami při vyšších počtech opakování. Organismus se adaptuje na zátěž, kterou představují osy a nářadí, které zvedají. Postupně budují hypertrofii, neboli větší průřez svalového vlákna (poznámka: lidově objem). Hráči potřebují mít základ, aby připravili nejen svalový a kloubní aparát, ale i centrální nervový systém na to, co přijde.

A co přijde?

(úsměv) Poté co získají větší svalový objem, přijde síla. Cviky se pořád točí, nepřidáváme nic nového. Jenom se nám mění počty opakování, zátěž, interval odpočinku a počet sérií.

To jsme, ve kterém měsíci přípravy?

Síla se začíná budovat v červnu. S tím, že od druhé poloviny června se přidává i dynamika. Zapojujeme i plyometrii (poznámka odrazová síla - výskok). Zapojujeme i schody, které jsou důležité pro sílu, výbušnost a koordinaci pohybu. Musíme tělo dostat do formy před prvním ledem. Pro „sval“ je to velký stres, takže musí být uzpůsoben tomu, že přijde větší zátěž.

V červenci se připraví ledová plocha. Co děláš se svými svěřenci dále?

Potom, co kluci naskočí na led, se hráči rozdělí do dvou skupin. Jedna je na ledě a druhá v posilovně. Každý den se skupiny přehazují. V posilovně se jenom udržujeme a soustředíme se na silovědynamická cvičení. Je tam i více prostoru na nějakou kompenzaci, co se týče středu těla a dalších sekundárních svalů. Tohle je hlavně prevence zranění.

Když máš před sebou hotový výrobek letní přípravy... Tak čeho je hráč schopen?

Moje práce je jeden z dílku celé skládačky.

To je mi jasné, ale kdy si řekneš, tohle jsem udělal dobře, letos to klaplo?

Všechno to záleží na hře. Ale z mého pohledu je důležité, aby kluci byli schopni podávat konstantní výkony. Aby to nebylo takové, že jeden zápas zahrají dobře a druhý už třetí třetinu „odkloužou“. Musí být vidět, že jedou. Samozřejmě, že lidské tělo není stroj. Stává se, že jsou propady ve výkonnosti. Ale snažíme se je minimalizovat.

Slýchávám, že menší skupinky jsou prý lepší. Kolik lidí se dá na tréninkové jednotce zvládnout?

To je individuální. Někdo je toho názoru, že individuální přístup je lepší. Benefit je v tom, že se hráči v malé skupince vzájemně hecují. Ale takhle to máme nastaveno i my. Je nás víc skupinek po 4-5 hráčích, kteří spolu během letní fungují. Také je to o tom, co se ti na přípravě sejde. Měl jsem to štěstí, od první sezóny co jsem tady, že kluci jsou v Havířově disciplinovaní a mají dobré pohybové návyky. Umí u cvičení přemýšlet a hlavně chápou, co od nich potřebuji.

Co Ti vlastně řeknou fyzické testy?

Zjistíš tam, jak na tom kdo je v určitých segmentech. Jako je síla, rychlost vytrvalost a tak dále. Každý test o něčem vypovídá. Když kluk skáče málo do dálky, může to být spojeno s technikou, sílou odrazu anebo se zraněním. Podle toho je pak třeba zapracovat na cvicích a technice, které hráče posunou na vyšší výkonnostní úroveň.

Mám dítě, které chci dát na hokej. Jaký druhý sport bys mi doporučil. Pokud je to tedy vhodně?

Jasně. Hokej se dobře doplňuje s fotbalem. Kluci v AZetu jsou vášniví fotbalisté. Dalším sportem na doplnění by mohla být házená nebo basketbal. Někdo se najde v badmintonu, anebo tenise. To jsou zase individuální sporty. Pro menší dítě může být lepší, když je v kolektivu. Dítě samotné si musí najít, jaký sport ho baví.

Zažil jsi situaci, kdy dítě hraje hokej čistě jenom kvůli rodičům?

(lehce protáhlý obličej) Je to tak. Zažil jsem takové chlapce. Otázka je, nakolik je dobré, takto dítě tlačit do sportu, ve kterém se necítí přirozeně. Pokud se dítěti nelíbí v kolektivu, necítí se tam a není o tom samo přesvědčeno… Tak to bohužel nikdy nespěje ke zdárnému konci. Děti by samy měly chtít hrát.

Mám pocit, že některé chodí na zimák pomalu jako do kroužku. Vidíš to také tak?

Je to na zváženou. Jsou kluci, kteří mají cíle a chtějí se tím hokejem jednou živit. Tam už je to o té dřině a štěstí. Pokud se mi daří, nemám zranění, poctivě trénuji, mám šikovné ruce a umím u hry přemýšlet, tak je tady větší šance, že by mi to mohlo vyjít. Je to ovšem dlouhá cesta s nejistým výsledkem.

Když si vezmu juniory, mladé muže, kteří vydrží všechno. Jak je vidíš v přípravě Ty?

(smích) Oni jsou motorové myši, které jsou schopné jezdit tam a zpátky. Zase je to také tím, že jsou mladí. V hokeji hraje strašně důležitou roli váha, síla dolních končetin a středu těla. Když se podíváš na ty kluky, tak oni nemají tolik osobních soubojů.

Tak když mají o třicet kilo méně…

Mají respekt, ale hlavně váží okolo 70 kilo. Když do nich někdo vletí, tak to na sobě velice pocítí. Zase na druhou stranu jsou agilní, šikovní na rukách a schopni rychlé změny směru. Když přijde na souboj jeden na jednoho, anebo dva na dva, tak je to pro ně mnohem náročnější. Když mají menší zastoupení svalové hmoty, tak je předpoklad, že budou dříve v takovém souboji unaveni.

Co Ti dal táta do této práce?

Táta mi dal všechno. Odjakživa je to můj vzor. Je to člověk, za kterým jsem mohl vždy přijít s jakýmkoliv problémem a nechat si poradit. Tím, že dělal gymnastiku na vrcholové úrovni, tak má mnoho zkušeností, co se týče sportu. Je veliká kapacita a povahově skvělý člověk.

Pavle, díky za tvůj čas a postřehy. Ať se Tobě i tvým svěřencům daří.

V rozhovoru byly použity fotografie z archivu autora.

Instagram Youtube