Páté místo v CHANCE lize je velký úspěch, říká Jan Dvořák

H A V Í Ř O V - Jan Dvořák, 21leté pravé křídlo AZetu je odchovancem Bruslařského Klubu Mladá Boleslav. Ve městě automobilů hrál téměř svou celou mládežnickou kariéru. Píši téměř, protože svou poslední sezónu v juniorském hokeji strávil za mořem v Salt Like City. V sezóně 2019/20 už byl členem kádru AZetu. Honza nastoupil k 43 zápasům a kdyby se na konci ledna nezranil, tak by jich jistě přidal více. Ve své první sezóně nechyboval a plnil důsledně taktické pokyny, na ledě. Nevypustil žádný puk ani souboj, rány dokázal rozdat i přijímat. Pokud se mu vyhnou zranění, tak by mohl v sezoně následující naplno ukázat svůj potenciál.

Po tréninkové jednotce v posilovně, ze které můžete vidět i pár fotografií ve fotogalerii, se potkávám s Janem Dvořákem. Zrovna jsme v místnosti, kde se konají rozhovory po zápasech. Honza přichází s lehce nervózním úsměvem a pozdraví. Proti mně sedí mladý, inteligentní muž. Váží každé slovo, které vyřkne. Člověk by neřekl, že proti němu sedí tak mladý hokejista, ale o dost starší muž.

Ahoj Honzo, jak vlastně vypadá taková tréninková jednotka na suchu?

Ukážu to na dnešku. Nejdříve jsme se rozběhávali v hale, pak následovaly krátké sprinty, vydýchali jsme se a šli do vzpěračské haly. Tady jsme se nejdříve „zahřáli“ s činkami. Dělali jsme mrtvý tah, následovaly dřepy s činkou, hamstringy, lýtka a přítahy na hrazdě. Pak jsme si dali fotbálek, staří hráli proti mladým, to bylo dneska všechno, snad jsem na nic nezapomněl.

Musel jsem na internetu hodně pátrat, abych o tobě něco našel, ale našel jsem (podávám Honzovi papír, na kterém je napsáno, co má rád, jakého má oblíbeného hráče a jídlo, odhadem je z toku 2007), tohle je ze stránek BK Mladá Boleslav?

Pocházím z Mladé Boleslavi, mám tam celou rodinu a všechny známé a kamarády a v podstatě jsem tam doposud. Bude to hodně staré, vypadá to na moji pátou až šestou třídu. Jak na to koukám, tak většina věcí, která je tam uvedena, tak sedí (smích). Pořád mám rád řízek a pomerančový džus a hru Davida Krejčího. Jenom jsem si od té doby ve škole oblíbil zeměpis a dějepis, ale kuřecí řízek a džus mám rád pořád.

Máš za sebou 43 zápasů v CHANCE lize, co pro Tebe byl největší zážitek?

Už jenom to, že jsem dostal v Havířově šanci. Ono i když junioři mají v týmech větší šanci si zahrát, tak to není samozřejmost. Zážitkem pro mě bylo jenom to, že jsem mohl nastoupit k zápasům v lize a strávit na ledě přes deset minut herního času. Kdybych to měl brát takhle, tak zápasy na Vsetíně a v Českých Budějovicích pro mě byly velké zážitky. Atmosféra na stadiónech byla neskutečná, proto nakonec ten hokej člověk hraje. Taky jsem si užil to, když jsem mohl nastoupit proti někomu, koho jsem v mládí obdivoval.

Koho jsi vlastně „v mládí“ obdivoval?

Hodně jsem sledoval praváky. Měl jsem hodně rád Aleše Hemského, který už ukončil aktivní kariéru, Radima Vrbatu a Alexandra Ovečkina. Z té starší generace jsem měl rád Milana Hejduka, koukali jsme s tátou na jeho zápasy v NHL.

Pamatuješ si na prví gól, co jsi kdy dal?

(lehký úsměv a lehká nervozita) To už si asi nevybavím….

Ale na ten, co jsi dal v CHANCE Lize, jsi ještě nezapomněl?

Ono jich popravdě moc nebylo, tak ty si je pamatuji všechny. Ten první jsem dal v chomutovské ROCKNET aréně a bylo to nějak těsně po Vánocích, to si pamatuji dost dobře. Tím gólem, co jsem dal, mi spadl veliký kámen ze srdce. Už v předcházejících zápasech jsem měl hodně velkých šanci, které jsem bohužel neproměnil, tak jsem se tím dost užíral. Byla to pro mě veliká úleva.

Jak dlouho jsi se tím proboha trápil, snad ne od té doby, když si přišel do AZetu?

To ne, jenom od začátku soutěže (lehký úškleb).

Dělal jsem s Tebou článek o vysokoškolácích, studuješ ještě?

Ano studuji v Praze na Karlově univerzitě fakultu Sociálních studií, mým oborem jsou Teritoriální studia. Je to zjednodušeně řečeno v podstatě takový mix historie, politologie a geografie dohromady. Škola mě hodně baví.

Takže, kdyby se Ti kariéra hokejisty přerušila, tak bys měl zadní vrátka?

To určitě ano, ale pro mě je hokej priorita. Chci hrát hokej a být profesionálním hokejistou, ale beru to s absolutní pokorou. Je mi jasné, že musím na sobě pracovat a všem ukázat, co ve mně je. Už jenom to, že jsem přešel z juniorů do mužského hokeje beru jako úspěch.

Jak moc Tě limitovalo zranění, vzpomínám, že v únoru se Ti moc dobře nechodilo?

Na začátku února jsem měl natažené vazy v koleni. Nemohl jsem mít plnou zátěž a opravdu hodně mě to limitovalo. Chodil jsem dva týdny o berlích a než jsem se dal tak nějak do kupy, tak byla soutěž předčasně ukončena z důvodu koronavirové pandemie.

Vím, že jsi rok hrál v Americe, jaké to tam bylo?

Upřímně, kdybych měl tu možnost, teď když se na to můžu podívat zpátky, tak bych se rozhodl určitě jinak a nejel tam. Nebyl to úplně správný krok v mé kariéře. Na tu zkušenost v Americe mám spoustu krásných vzpomínek, zažil jsem spoustu věcí, které bych v Evropě asi nezažil. Poznal jsem jinou kulturu a jiný svět. Nicméně s tím časovým odstupem bych se rozhodl jinak. Po sportovní stránce mi to nic nedalo. Nevěděl jsem nic o úrovni tamní juniorské ligy.

Strávil jsi rok ve městě, které hostilo Olympijské hry v roce 2004 a sice Salt Like City. Šlo to na tom městě poznat?

Byl jsem na pár místech, kde probíhala olympiáda, ale že by to tam na tebe křičelo na každém rohu, tak to teda ne. Všichni si pamatují Aleše Valentu a jeho parádní skok. Ale já byl v té době malý kluk a tak jsem ho viděl až na YOUTUBE. Občas člověk potkal nějaký památník, anebo to bylo zmíněno na nějakém sportovišti, na které jsem se byl podívat.

V Mladé Boleslavi Tě trénoval i nynější trenér havířovské juniorky Tomáš Potěšil…

Mě zas tak dlouho netrénoval, byl jsem pod ním jenom chvíli. Zato jsem byl delší čas pod panem Křivohlávkem, který je shodou okolností taky z Havířova. Je to skvělý člověk, proti kterému nemůžu říct špatné slovo. On je skvělý trenér a máme spolu hodně dobré vztahy. V Mladé Boleslavi mě ještě trénovali pánové Kolner a Zörkler. Na trenéry jsem měl vždycky štěstí.

S čím jdeš do další sezóny?

Chtěl bych, aby to sezóna, z mého pohledu, byla lepší individuálně. Musím ukázat svůj potenciál a „prodat se“. Co se týče týmu, tak bychom chtěli minimálně zopakovat to skvělé páté místo, které je největším úspěchem klubu v nové éře. Ono to tak možná nevypadá, ale uhrát páté místo v CHANCE lize s tak mladým kádrem je velký úspěch.

Když Vás sleduji a fotím před zápasy, tak jsem nabyl dojmu, že hokejisté jsou dost pověrčiví. Dáváš si, podobně jako na nový rok, před sezónou nějaká předsevzetí?

Snad jen to, aby se mi vyhýbala zranění, abychom byli všichni zdraví a abychom si to užili tak jako minulý rok. K té pověrčivosti. Když se připravuji na zápas, tak si oblékám vždycky levou část výstroje jako první. Vždycky začínám levou bruslí, levou holení a levým loktem. Krom toho žádné svoje rituály nemám, anebo si je tak nějak neuvědomuji.

Jak relaxuješ po hokeji, přijdeš rozbitý po zápase a….

Pustím si nějaké PODCASTY, to mě poslední dobou strašně baví. Poslouchám pořad Tak určitě, to je pořad Ondřeje Novotného o MMA. Jsem blázen do sportu, poslechnu si i Bomby k tyči a sportovní PODCASTY z dílny České televize. Na internetu sleduji i projekt Bez frází.

Co Ti na ledě nejde?

Střelba (a pak bylo ticho).

Mluvil jsem před tímto rozhovorem s Alešem Stezkou a mám se Tě zeptat, proč trefuješ gólmany do mřížky, prý jsi mu už zničil dvě?

(Smích) Tak trochu jsem čekal, že se mě na to zeptáš. Já sám vlastně nevím, prostě to tak nějak zvláštně vyletí a trefí ho to tam. Samozřejmě to nedělám schválně, jak se Ti to Aleš snažil určitě namluvit. Podobně ho ještě trefil i Jožo Danielčák, tak v tom alespoň nelítám sám.

Býváš nejistý, když nestřílíš góly?

Dalo by se to tak říct. Občas dělávám na ledě zbrklá rozhodnutí, je to určitě hlavou. Dá se to určitě z mé strany zlepšit a musím tak nějak zapracovat na psychické odolnosti.

V čem jsi se za ten rok v Havířově zlepšil?

Určitě to bylo to moje slavné bruslení, v tom jsem měl veliké rezervy. Pak ve větším dodržování taktických pokynů. Ještě musím zmínit přihrávky, ty se mi taky už daří víc.

Je v hokeji důležité, být splachovací?

Ano to rozhodně je, zápasy jdou rychle za sebou. V pondělí hraješ jeden zápas, pak máš den volna a čeká tě přejezd. Člověk je zase na ledě v jiné aréně a musí to hodit za hlavu, nesmí na to myslet. Nemá cenu se zabírat tím, co se stalo dva anebo tři zápasy zpátky.

Co říkáš tomu, že by v CHANCE lize mělo hrát 19 týmů?

Můj názor je ten, že pořád je to profesionální soutěž. Devatenáct týmů je na Českou republiku strašně velký počet. Za mě by tu soutěž mely hrát jenom plně profesionální týmy, které nemají problém s financemi a mají zajištěnou celou sezónu.

Takže se neobáváš toho, že do ligy nastoupí, jak jsem se dočetl v jedné diskuzi „další černí pasažéři“ jako Kadaň a Sokolov?

Na jednu stranu můžu říct, že zápasy proti Kadani a Sokolovu byly náročné. Není to o tom, že bych tom tam hráli na půl plynu a my bychom je tam spláchli. To vůbec ne, oni mají taky mladé a bruslivé týmy. Kolín a Vrchlabí by měli mít zajištěnou spolupráci s extraligovými týmy, tak ta kvalita tam nějaká bude a nebude to vůbec žádná legrace. Letos to bude kruté, ale 19 profesionálních týmů je v první lize opravdu hodně. Spadnout může kdokoliv a do poslední chvíle tak bude, o co hrát. Protože tři týmy padají napřímo a čtvrtý nejhorší manšaft bude hrát baráž s nejlepším týmem z druhé ligy.

Jak jste s kluky z týmu vlastně oslavili to páté místo?

My jsme to nějak neslavili, protože soutěž se ukončila my jsme během pár dní opustili Havířov. Žádné velké oslavy neproběhly, v hale jsme si dali pizzu, kterou jsme zapili nealkem.

Jsi lenoch?

Trošku jo.

A v čem prosím pěkně?

V tom, že mi nevadí si poležet a trochu si i přispat.

Jaké to tedy pro Tebe bylo trénovat individuálně?

Mám velké štěstí na to, že mám dobré kamarády v Mladé Boleslavi, kteří se tomu věnují a ti mě donutili makat. Cvičili jsme spolu. V tomhle jsem to měl dobré, kluci chodili do práce a pak jsme ještě spolu dřeli.

Co říkají doma tomu, že jsi profesionální hokejista?

Naši jsou rádi, hokej navíc hraje i můj mladší bratr, podporují nás v hokeji. Když můžou, tak se přijedou podívat na zápas AZetu.

Našel sis během vynucené pauzy nějaké nové hobby?

Vlastně jo… Táta si pořídil novou elektrokoloběžku a já jsem si ji tak nějak přivlastnil a úplně jsme tomu propadl. Je to pro mě nový pohyb a absolutní relax, člověk je omezený v podstatě jenom kapacitou baterie. Taky rád chodím do kina na nové filmy a jezdím na kole.

Co říkáš na novou posilu AZetu Martina Adamského, který přišel z extraligového Třince?

Myslím si, že je to super posila a skvělý hráč. Do týmu přijde velká osobnost, která toho v Extralize zažila opravdu moc. On nám pomůže jak v kabině, tak i na ledě. Má neskutečné zkušenosti a zažil hodně těžkých zápasů. My budeme jenom rádi, že si od něj budeme moci něco přebrat.

Honzo, děkuji Ti za Tvůj čas a přeji Ti do nové sezóny všechno dobré. Ať se Ti zranění obloukem vyhýbají.