AZ Havířov

Občas přijde takový klasický blikanec, říká Radek Havel

19.03.2021 | Vít Káňa

H A V Í Ř O V - Šestadvacetiletý, řízný, bek je odchovancem Chomutova. S Piráty dvakrát ovládl nejvyšší juniorskou soutěž, v osmnácti letech nakoukl i do Extraligy. Kromě Chomutova hrál v Kadani a v německé druhé lize za Bremerhaven a Freiburg. Loni se vrátil domů do Chomutova. Letos odehrál 22 zápasů v Kadani, do AZetu přišel na konci ledna. Nebyl to jeho první start v dresu Havířova, v nejmladším městě působil už v sezóně 2017/18.

Radek Havel je jeden z nejostřejších obránců, kteří se v CHANCE lize prohánějí po ledě. Když ale na sobě zrovna nemá brusle, tak je to někdo úplně jiný. V GASCONTROL Aréně na mě čekal velmi milý a příjemný mladý muž. Mluvil tiše, klidně a byl, oproti mému očekávání, naprosto vyrovnaný. Na Radkovi je skvělá jedna věc. I když v Chomutově nezažil nejlepší okamžiky, tak nezahořkl a je stále pozitivní.

Ahoj Radku, hodně toho na ledě rozdáš, ale hodně úderů také přijmeš. Máš nějak posunutý práh bolesti?

Neřekl bych, že mám posunutý práh bolesti, ale moje tělo to zatím ještě zvládá. Pořád mám dobrý hokejový věk. Snad to bude zvládat, co nejdéle. Já hraji tak, jak hraji, no a zatím na tom nechci vůbec nic měnit.

Omlouvám se, ale mám se Tě prý zeptat, kdy jsi se naposledy oholil?

(Lehce se prohrábne ve vousech, zazubí se a praví) Žiletky jsem použil naposledy tak před pěti, šesti lety.

Jaké máš hokejové sny?

Tak NHL už je pro mě asi pasé (smích), ale chtěl bych se posunout výše, cílem je extraliga a pak člověk nikdy neví, co bude.

Když jsi řekl výše, tak jsem na chvíli myslel, že míříš do vedení…

(úsměv) Na to nemám hlavu ani povahu, abych mířil do vedení. Upřímně, asi by mě tento druh práce nebavil. Jsem spíše takový introvert, mám rád vyloženě svou pohodu a „klídek“.

Jak se vlastně Radek Havel stal hokejistou?

Hokejistou jsem se stal tak, že hokej hrál můj o tři roky starší bratr. S rodiči jsme jezdil na starý zimní stadion v Chomutově. Motal jsem se okolo ledové plochy a tak jsem se dostal k hokeji. Zatím mě to nepustilo.

Fungovala bratrská rivalita, byli jste hodně soutěživí?

Abych se přiznal, tak jsem opravdu hodně soutěživý. Prostě nerad prohrávám. Brácha hrál útočníka a já obránce. My jsem tu vzájemnou rivalitu, tak nějak nebrali. Jako každý mladší brácha jsem po něm podědil výstroj, asi do šesté třídy. On pak s hokejem skončil, když šel na střední školu, no a pak mi věci dával klub. (směje se)

Když vedle sebe máme mladší hráče (přítomni byli pánové Becher s Petriskou), tak mě zajímá tvůj přechod do mužů. Nastupoval jsi rovnou za áčko, anebo Ti to chvíli trvalo?

Co si pamatuji, tak můj první zápas za muže se odehrál v mých osmnácti letech. Dostal jsem v Chomutově šanci, zahrát si za áčko v Extralize. Hráli jsme proti Karlovým Varům, zápas se hrál už v nové aréně. No, pak jsem převážně pendloval mezi chomutovskou juniorkou a prvoligovou Kadaní.

Když jsme nakousli Chomutov, tak ty jsi odchovancem. Není škoda, že v tak pěkné Aréně se nebude hrát ani 2. liga?

Je škoda toho pěkného zimáku, co tam ve městě je. No, ale byly tam problémy s penězi už delší dobu… Myslím si, že i kdyby se to zachránilo, tak by problémy s penězi pořád pokračovaly. Bůhví, kam až by to zašlo. Skončilo to loni tím, že došlo k insolvenci klubu. Byly tam nehorázné částky, které klub dlužil, úplné nesmysly. Už se nikdo nedozví, jestli by to bylo lepší, kdyby to ještě pokračovalo. Za sebe mohu říci, rozhodně si nemyslím, že by to bývalo lepší.

Historky o tom, jak to probíhalo v Chomutově jsem nějaké slyšel…

Furt mi dluží peníze, když hraješ hokej tak… (chvilka a ticha lehce frustrovaný výraz) Jsem „Chomutovák“, ještě k tomu narozený v Chomutově. Každý měsíc říkali, přijde to, přijde to. Pořád jsem, přiznám si to, že i na naivně, věřil, že peníze přijdou. Pak přišla chvíle, když už jsem prostě věřit přestal. (ticho jako v hrobě)

Je jasné, že náklady na jídlo a ošacení člověk prostě má a…

S přítelkyní jsme to společně zvládli. Sama vydělává, tak nás chvíli živila ona. No, ale je to hrozný, když odvádíš nějaký výkon nebo práci a oni ti za ni nezaplatí. 

Pak jsi šel do Kadaně a tam to bylo pro Tebe lepší?

V Kadani s penězi nikdy problém nebyl. Pro mě na té štaci bylo pozitivní i to, že to mám i kousek od domova. Na zimák jsem to měl patnáct minut od baráku.

No a jaké je to pro hráče v Kadani?

Vytížení jsem tam měl, ale hold nastala situace, že se kvůli koronaviru z CHANCE ligy nesestupovalo. Tak se v Kadani sestavil tým, jaký se sestavil. No a podle toho výsledky i výkony na ledě vypadaly.

Zvednout hlavu po prohraném zápase je těžké, ale co cítíš, když se prohrává skoro pořád?

Je to těžké. Po každém zápase jsem domů chodil nasraný. Není to pro tu hlavu nejlepší. Nejlepší je na to nemyslet.

Dá se na to vůbec nemyslet?

Někde v hlavě to je, sere Tě to furt, ale myslíš furt dopředu. Chceš jít do dalšího zápasu s tím, že ho vyhraješ, ne, že prohraješ. S tím chodím do každého zápasu.

Letos jsi se do Havířova vrátil na část sezóny, jaký byl pro Tebe návrat na východ republiky?

Do Havířova jsem šel s tím, že prostě uděláme play-off. Věděl jsem, že situace není nejlepší, ale bylo to pořád na dohled několika bodů. Kvůli němu jsem tady šel. Věřil jsem, že uděláme nějaký dobrý výsledek. Tedy, kdyby se to podařilo uhrát. Což se nám nepovedlo a mrzí to.

Co se změnilo za tu dobu, co jsi tady nebyl v kabině?

Většinu kluků jsem znal buď z mého předešlého působení tady v Havířově, anebo z působení po první lize. Nešel jsem úplně do neznámého prostředí, parta tady byla tehdy i nyní dobrá.

No a jak se ti v Havířově hrálo proti Kadani?

Ten zápas byl už takový, že nebylo o co hrát. Bylo těžké se na něj vlastně namotivovat. Hlavním cílem bylo, abychom vyhráli, i když už nám o nic nešlo. Pokaždé je dobré skončit vítězstvím, což se nám i podařilo. Týmu ale už, kromě cti, o nic nešlo.

Máš nějaké koníčky?

S přítelkyní máme pejska, je to německý ovčák a jmenuje se Bella. Chodíme spolu okolo Chomutova na zdravotní procházky.

Když se díváš na hokej v televizi, je někdo, čí hra se Ti líbí?

Ani nevím, jestli jsem měl někdy nějaký hokejový vzor. Líbí se mi, jak hraje Zdeno Chára, Radko Gudas a podobné typy hráčů. Prostě kluci, co na tom ledě nechají všechno a dokáži soupeři pořádně znepříjemnit den.

Bývá pro Tebe na ledě hodně těžké udržet nervy na uzdě?

Snažím se, aby mi nervy neujely, ale občas… Občas se stane, že mi ujedou a pak si říkám k…., co to tam dělám. No ale občas přijde takový klasický blikanec.

Myslíš jako měl Tomáš Řepka ve fotbale?

(smích) S ním jsem se občas tady v tom i ztotožňoval. Většinou se situace na ledě odehrála jinak, než jsem myslel. Mně ruply nervy a před očima jsem měl prostě jenom černo.

Tím spouštěčem je nějaká průpovídka, anebo Tě někdo musí třebas trefit zákeřně hokejkou?

Ne, že by tím spouštěčem byla jediná věc. Ono se toho během zápasu nahromadí více. Ne, že by mi někdo něco řekl před začátkem zápasu a já bych vybouchl. Většinou se toho sejde vícero během zápasu a pak je z toho ten blikanec.

Když se prohrálo, tak z Tebe šel po zápase kolikrát strach. Jak dlouho Ti trvá přepnout ze zápasového režimu do civilu?

(dlouhý upřený pohled a pak smích) To bude asi jenom tou mojí vizáží. Jo, prohry mě štvou, ale když už pak v konečném výsledku o nic nejde. Tak jsem naštvaný, že se prohrálo. Když pak jedeš do Ústí nad Labem na zápas, kde šlo fakt o všechno… Tak to jsem byl naštvaný ještě dva dny po něm.

No a jaké to bylo v Ústí, když jste v zápase vedli 0:2?

Z naší strany to byl dobrý zápas, dokud jsme vedli právě o ty dvě branky. Pak ale přišla spousta vyloučení z naší strany, což si myslím, že rozhodlo zápas. Na oslabení pak chodí jen vybraní hráči. Ti co nehrají, vypadnou z tempa. Ústí dalo kontaktní gól na 1:2, který je zvednul. Kluci pak říkali, že tady ten zápas byl vlastně odraz celé sezóny v Havířově. Nevím, celou sezónu jsem tady neodehrál, nemůžu to hodnotit.

V autobuse zpátky do Havířova byl klid?

Cesta to byla hrozná. Každý si hleděl svých věcí, rozhodně to nebylo jako po vyhraném zápase.

Co budeš dělat po sezóně a kde Tě uvidíme v září?

Letos to pro mě bude čas strávený doma s přítelkyní a pejskem. Na to, kde budu příští sezónu, teď nejsem schopen odpovědět. Je to tak nějak v řešení (smích).

Radku, děkuji za Tvůj čas a upřímnost, ať se Ti daří v hokeji i osobním životě.

V článku byly použity fotografie Evy Suchánkové a autora.

Instagram Youtube