AZ Havířov

Od úterního přípravného zápasu se Vsetínem je možnost ve Fanshopu vyměňovat vouchery permanentek za plastové karty. Platí pro permanentky zakoupené do 12. 8.
Prodej permanentek na další sezonu probíhá online (odkaz ZDE) nebo ve Fanshopu na stadionu (každou středu od 13h do 18h). Podrobnosti v článku ZDE.

Nový brankář se představuje. Týmové úspěchy jsou nádherné, říká Aleš Stezka

02.06.2019 | Martina Kotulová

Aleš Stezka bude v nové sezoně strážit azeťácké brankoviště. Dvaadvacetiletý gólman přichází do Havířova po sezoně, v níž chytal v Chomutově a Ústí nad Labem, má ale za sebou i působení v zámoří. Nastupoval za juniorku Chicago Steel, se kterou v sezoně 2016/2017 vyhrál titul juniorské USHL. Podle jeho slov jsou právě týmové úspěchy na hokeji to nejhezčí.

Aleši, jak se udál tvůj příchod do Havířova?

Už v průběhu baráže s Chomutovem se řešilo, co a jak se mnou bude dále. Měl jsem nějaké nabídky, ale když jsem se dostal do kontaktu s Havířovem, který mi učinil nabídku, tak jsme s agentem zhodnotili naše očekávání a tuto možnost a rozhodli jsme, že nabídka z Havířova je pro mě nejlepší. Znám i dost kluků, kteří tady hráli loni – Ondra Kachyňa, Radek Veselý - a všichni si to pochvalovali. Věděl jsem i o Dušanovi Šafránkovi, trenérovi golmanů, a to byl další bod, proč jsem se rozhodl právě pro Havířov. Takže, ta nabídka pro mě byla výborná a vůbec komunikace byla dobrá, jasná a rychlá.

Dušana si znal z dřívějška?

Shodou okolností byl v Chomutově za naším trenérem golmanů – Antonem Lukinem - od té doby si ho pamatuji. A co jsem se bavil právě s Antonem, tak mají podobný styl a systém, jak pracovat s brankáři, a který mně osobně vyhovuje. Navíc je to super člověk a těším se na spolupráci.

Zmínil jsi, že kluci Havířov chválili. Snad všichni hráči hodnotili uplynulou sezonu tak, že si skvěle sedl tým a parta v kabině i s realizačním týmem. Cítíš, že už se zase něco podobného formuje?

Abych řekl pravdu, tak jsem tady teprve druhý týden (pozn. red. rozhovor vznikal v polovině května), některé kluky znám z dřívějška, už jsem s nimi hrál, ale v kabině se s nimi teprve poznávám. Mám zatím super pocit, všichni vypadají v pohodě, není tam žádný konflikt. Někteří z loňska odešli, jiní zase přijdou, takže si všechno bude teprve sedat, ale zatím mám z toho dobrý pocit a doufám, že to tak zůstane.

Koho jsi ještě v týmu znal kromě Radka Veselého?

Pamatuju si Jirku Matouška z golmanských kempů, Ondru Procházku, který tady byl v minulé sezoně. S tím jsem jezdil na výběry a s nároďákem. Pamatuju si například Ketyho (Jakuba Kotalu) a další, kteří už proti mně hráli dříve nebo jsme se sešli na kempech. Hráli tady i jiní kluci, s kýmkoli jsem se bavil, tak všichni o Havířově mluvili jen pozitivně.

V některých klubech se brankáři připravují zvlášť, jak je to v Havířově? Jak vypadá tvoje příprava?

Jedeme normálně s týmem. Jsou týmy, kde jsou brankáři oddělení, ale já pro to moc nejsem. Je dobré, když jsou golmani pohromadě s týmem už v letní přípravě. Tak 2 – 3x týdně jdeme s ostatními brankáři na trénink dříve, sami. Uděláme si nějaké svoje golmanské věci. Když bývá posilovna na ruce, tak děláme cvičení s míčky apod. Jinak ale trénujeme s týmem.

Jaký je tvůj vztah k letní přípravě? Máte se rádi?

Abych řekl pravdu, tak ještě 5 let zpátky bych řekl, že ne. Ale tím, jak se hokej celosvětově vyvíjí, tak se upouští od dvoufázových tréninků – dvě hodiny ráno, dvě odpoledne. Teď bývá třeba jen dopolední a je to dobře nastavené, tréninky jsou v intenzitě, jsou dobře promyšlené, propracované. Celkově mi nikdy nevadila v létě posilovna, co jsem neměl rád bylo běhání.

Loni jsi začínal v Chomutově, pak ses přesunul do Ústí nad Labem a baráž si hrál zase s Chomutovem. Jak se celkově ohlížíš za touto sezonou?

Celé to bylo takové těžké. V Chomutově jsme začali přípravu skvěle - 8 zápasů/5 výher. I my jsme byli překvapení, hráli jsme s dobrými soupeři, hodně s ruskými týmy. Celá příprava byla parádní. Pak se do toho všeho začaly přidávat další věci, jako například finance. Ale nevinil bych začátek sezóny, že by byl tak špatný. Až v průběhu sezony a konci se vše prohloubilo. Každopádně byla na začátku škoda, že se nám nepovedl start a nenavázali jsme na přípravu. I mně osobně se nedařilo. Dopadlo to, jak to dopadlo, 8 zápasů v řadě se nevyhrálo a přišly změny, což se dalo čekat. Přitom tým byl dobrý a myslím, že si nezasloužil sestoupit.

A ty jsi odešel do Ústí..

Ano, do Chomutova přišel Justin Peters a byli jsme tam další tři mladí kluci. Bylo jasné, že nás tam trenér nebude každý zápas točit, protože Justin byl zkušený golman, který chytal NHL a trenér vsadil na něj. Takže se řešily možnosti co dále. Dostal jsem dvě nabídky, kam bych mohl jít. A vybral jsem si Ústí, protože bylo v okolí a jezdili tam i další kluci. Mluvili o tom dobře, po výměně tam byli i fajn trenéři. Hodně se ale točila sestava, tak to bylo těžké. Mám ale jen dobré vzpomínky. Moc zápasů jsme nevyhráli, ale na druhou stranu jsme byli schopni potrápit favority. Takže byly i světlé chvilky v sezoně, ale nepovažuji ji jako povedenou. Povedená sezona vypadá jinak.

Proti oběma těmto týmům budeš v další sezoně chytat, těšíš se nějak speciálně?

Je to paradox. S odstupem času už vidím, že to je zápas jako každý jiný. V té hokejové kariéře, jestli je někdo jen v jednom týmu, tak klobouk dolů. V dnešní době jde hodně o byznys a člověk se nemůže pořád dívat, kde hrál před několika lety. Třeba to bude zajímavější, ale nebudu si z toho nějak více dělat hlavu.

Proti AZetu jsi loni chytal za Ústí jediný zápas a ten zrovna moc nedopadl (pozn. red. 9. ledna 2019, výsledek 9:1 pro Havířov). Vzpomínáš si na něj?

Trochu jsem doufal, že na to řeč nepadne. (smích). My jsme tady přijeli a nebylo nás moc, ale na to se nechci vymlouvat, protože i v málo lidech jsme porazili silné týmy. Celé nám to nějak nesedlo. Kdo tady byl, tak viděl, že jsme prvních pět minut nevyjeli z pásma a po těch pěti minutách už jsme se jen bránili a bránili. Začalo to tam padat. Ale i takové zápasy jsou. Navíc teď když je ten hokej jiný než před pěti lety, vše se mění, zrychluje. I týmy, které hrají na posledních místech dokážou potrápit týmy ze shora. A není možné někoho podcenit. Každý dělá chyby a je pak důležité se z toho rychle oklepat.

Pro další sezonu se mění herní model Chance ligy. Nakolik to sledujete a řešíte vy hráči? A co na to říkáš ty?

Abych řekl pravdu, tak je těžké říct, jestli je to správná volba nebo ne. To se uvidí až v sezoně nebo po ní, potom se může hodnotit. Nevím, jestli si teď myslet, zda je to krok kupředu nebo vzad. Těžko říct. Na jednu stranu je ale fakt, že vždycky je důležitý start soutěže a teď bude ještě o to důležitější. Když se hraje v první části jen 30 zápasů, tak je důležité vyhrávat ze startu a dostat se do lepší skupiny, než se pak hrabat zezdola.

Měl bys být pro AZ jasnou jedničkou. Byl už jsi někde v téhle roli? Jsi na to připravený?

V téhle roli už jsem jednou byl. Druhý rok v Americe jsme byli v přípravě dva golmani. Byl tam se mnou kluk, který byl strašně šikovný a byla to náročná příprava. Sezonu jsem začínal já, první zápas jsme vyhráli s nulou, pak jsem se zranil a dlouho jsem byl mimo sestavu. Nevědělo se, co bude, ale vrátil jsem se a měl jsem další dvě nuly za sebou, což bylo pro návrat hodně důležité. Po pár zápasech toho kluka vytradovali do jiného týmu, oba jsme měli dobré výsledky a oni nám nechtěli rozkládat zápasy, chtěli, ať oba chytáme. V tu chvíli jsem se stal jedničkou. Ale nerad koukám na to, že je někdo jednička, někdo dvojka, můžete začínat sezonu a pak taky končit na tribuně. Když budu mít dobré výkony, tak budu chytat. Udělám pro to maximum, ale je potřeba jít zápas od západu už od přípravy.

Můžeme se ještě krátce ohlédnout za tvým angažmá v Americe?

Když jsem byl draftovaný před 4 lety, to bylo po Mistrovství světa osmnáctek, tak se řešilo, jestli zůstanu v Česku, v Liberci, a budu chytat juniorku nebo občas Benátky nad Jizerou. Původně jsme chtěli, abych šel do kanadské juniorky, ale tam byla uzavřená cesta pro brankáře z Evropy. Naskytla se možnost jít do americké juniorky, a to už jsem více méně neváhal. Chtěl jsem odejít, je to jiný svět, jiný hokej. Jsem moc vděčný Liberci, že mě pustili, že nedělali žádné problémy a tu šanci mi umožnili využít. Za to jsem vděčný, hodně mi to tam otevřelo oči. Je to jiný svět, člověk se musí domluvit a zvyknout na jiný hokej, na malém hřišti. Mentalita lidí, kdy přijdete do obchodu a každý vás pozdraví, popovídá si s vámi. To je něco, co tady v Česku trochu chybí. I větší pokora, skromnost.

Jaký byl návrat zpátky do Česka?

Vrátil jsem se do Liberce, kde jsem podepsal smlouvu v A týmu. Byl to plán můj i vedení, že budu bojovat o místo v sestavě. Začátkem listopadu jsem se pak přesunul do Benátek, kde jsem zůstal až do konce sezony a bylo to z mého pohledu strašné trápení.

Musela to být velká změna..

Byl to obrovský skok. Přišel jsem z Chicaga, kde jsme vyhráli titul s juniorkou a i od sebe jsem očekával trochu více.

Takže na další týmový úspěch teď čekáš?

Asi tak a už bych ho chtěl. Protože týmové úspěchy jsou nádherné. V mládeži je to totiž o něčem jiném. Já jsem těch týmových úspěchů posbíral hodně, takže mi to chybí. Chtěl bych to znovu zažít.

Přijde to v Havířově?

Pořád říkám, že nic není nemožné. Stejně jako v Chicagu. My jsme tam měli tým, který rok předtím úspěchem ani nepostoupil do play-off. Asi nikdo nečekal, že se nám tak bude dařit. Povedl se nám začátek, kdy jsme 10 zápasů v řadě vyhráli. Pak přišlo období po Vánocích, kdy jsme 2 měsíce sbírali hodně proher. V dnešní době jsou ale favoriti v horší pozici než outsideři, od nich se totiž něco čeká, je na ně větší tlak. Samozřejmě nechci říkat, že jsme nějací outsideři. Jen to dávám jako příklad, že nikdo asi nečeká, že bychom mohli vyhrát ligu. Já mám ale cíle vždycky nejvyšší. Určitě kdybych věděl, že se tady nechce hrát o nejvyšší pozice, tak bych tuhle cestu nezvolil. Ale já mám rád týmové úspěchy a věřím, že tady můžeme úspěch udělat.

V AZetu jsi dva týdny, tak jak bys zatím zhodnotil zázemí, prostředí? Jaké to tady pro tebe bude?

Kdy začnu od zimáku, tak je to velký stadion, kapacita přes 5 tisíc. I když je starší, tak je o to nádhernější, mám tyhle stadiony strašně rád. Protože, když už je ta atmosféra bouřlivá, tak je to o něčem jiném, než když se hraje v moderních halách. Co si pamatuju, tak fanoušci tady byli vždycky hlasití, takže paráda. Kabinu nám teď modernizují, takže na to jsme zvědaví. Nahoře je posilovna v klubových barvách, je tam dobrá výbava, stejně tak i vedlejší posilovna, kam chodíme. Myslím si, že zázemí je moc fajn, je tady vše, lidi jsou super a jsem rád, že tady jsem. A už abychom začali.

Jak ses zabydlel v Havířově? Co na to říká rodina?

Je to těžké, přítelkyně byla celý život v Liberci nebo v okolí, takže pro ni je to velká změna. Už když jsme byli v Chomutově, tak to bylo něco jiného, ale pořád to bylo kousek domů. Pro ni i našeho syna je to těžší, když jsou teď na druhé straně republiky. Já jsem na tyhle věci zvyklý, i tím, že jsem byl v Americe. Osobně s tím problém nemám a věřím, že i rodina si zvykne. Každý člověk potřebuje chvilku, než se sžije s novým prostředím. Ale bydlíme kousek od stadionu, tak se těším, že budu chodit pěšky. :)

Děkuji za rozhovor a ať se ti v AZetu daří.

Instagram Youtube