AZ Havířov

Vstupenky na utkání AZetu kupujte zde.

Měli jsme tým, který mohl hrát na republice, říká kapitán dorostu Jan Moškoř

18.03.2020 | Vít Káňa

Jan Moškoř byl v letošní sezoně kapitánem dorosteneckého týmu AZetu. S hokejem začínal v Havířově, ale pak se rodina přestěhovala do Ostravy a on se stal hráčem Vítkovic. Odkud se po čase vrátil zpátky do Havířova. Výměna se ještě jednou, z důvodu dojíždění, zopakovala. Pak přišlo zranění, kvůli kterému nehrál hokej devět měsíců. Pro návrat po zranění si vybral Havířov a podle vlastních slov nelituje.

Nacházím se těsně pod střechou havířovské GASCONTROL Arény v komentátorské kabině. Na ledě se právě odehrává trénink šesté třídy. Do dveří vstupuje sebevědomý mladý muž, kterého okamžitě poznáte podle čepice Pittsburgh Penguins. V jeho projevu se nezapře kluk z Ostravy, přízvuk nechává na předposlední slabice a občas používá „velká gesta“ k tomu, aby přiložil váhu ke svým slovům. Sebevědomí a dobrá nálada z něj jenom čiší.

Jan Moškoř

Věk: 17 let
Výška/váha: 194/78
Post: útočník
Ahoj Honzo, jsem rád, že máš volnou chvilku a souhlasil si s rozhovorem. Jak ses vlastně z Ostravy dostal nadvakrát do Havířova?

V Havířově jsem s hokejem začínal, pak jsme se s rodinou přestěhovali do Ostravy a já hrál ve Vítkovicích. Tam jsem vydržel asi do třinácti, ale z osobních důvodů jsem se rozhodl přejít do Havířova, kde jsem strávil sezónu. Pak přišlo to moje nešťastné zranění a pro návrat na led jsem si vybral AZ.

Ty si byl mimo hru skoro rok. Co Ti vlastně bylo a jak jsi trávil čas bez hokeje?

Měl jsem růstové problémy a nemohl jsem pořádně trénovat devět měsíců. V mých kolenech nebyl kolagen a já tak mohl zatěžovat jenom horní polovinu těla. Vůbec jsem nevěděl, co budu dělat a jestli budu ještě schopný hrát hokej. Měl jsem strašně moc volného času, doktoři mi zakázali krom plavání v podstatě veškerý pohyb. To plavání vás po chvíli omrzí a vy si říkáte, co budete dělat dál, protože jsem byl zvyklý, být pořád v zápřahu.

Na led ses dostal, jestli se nepletu, poprvé na začátku loňské sezóny?

Bylo to ještě o pět měsíců dříve, ale dobré to bylo až tak od poloviny sezóny. To jsem se už tolik nebál, že se mi něco přihodí. Podvědomí pořád pracovalo a já si nebyl jistý, jestli se do toho můžu, jak se říká, pořádně opřít.

Toto byla Tvá poslední sezóna v dorostu, nakoukl jsi letos do REDSTONE Extraligy Juniorů, jaký je to rozdíl?

Juniorská soutěž (REDSTON Extraliga) je  silovější, rychlejší, hráči v ní jsou starší a větší, mají i nějaké to kilo navíc. Dorostenecká soutěž je zase o level výše v té technické zdatnosti. Ti hráči v REDSTONE Extralize nemají tak dobrou techniku hole.

O tom, jakému týmu NHL fandíš, se asi nemá smysl bavit, když máš na hlavě čepici s tučňáky, ale kterého hráče máš nejraději?

Od malička je mým nejoblíbenějším hráčem Sidney Crosby. Ale vzor mám. Je to Jevgenij Malkin, protože máme hodně podobný styl, on je taky vysoký a vždycky se mi líbila jeho hra (směje se).

Ty na tom ledě necháš všechno, občas vyblázníš i ostatní kluky, které strhneš svou hrou. Jak se cítíš druhý den po zápase, bolívá Tě něco?

To hodně záleží na tom, jestli se v zápase vyhraje, anebo prohraje.

Vždyť v tom není rozdíl, vyhraješ, anebo prohraješ. Pořád si obitý a rozbolavělý, není to jenom otřepaná fráze?

To vůbec není pravda. Po vyhraném zápase se vždycky regeneruje lépe. Není to žádná fráze, u mě to tak alespoň funguje. Člověk je po výhře šťastný a nic ho nebolí. Vítězství je, pokud se to tak dá říct i forma dopingu. Když jsme vyhráli proti Plzni v Havířově po samostatných nájezdech, tak v tom byla ta výhra a euforie. Po tom zápase, který se vyhraje, je taková lepší nálada. My jsme z toho vítězství šťastní, ta euforie, která je v šatně. Vydrží nám to do dalšího zápasu.

Proti kterým týmům se Vám hrálo v této sezóně nejhůře?

Já si myslím, že to byly týmy Sparty a Zlína. Se Zlínem jsme dokázali držet krok, hrát krásný hokej, nicméně pokaždé jsme s nimi prohráli. Nejtěžší to bylo na Spartě. Tam byli velcí a silní hokejisté s dobrým fyzickým fondem, kteří nic nevypustili. Jejich hráči na tom byli dobře i technicky a v těch pravých okamžicích dokázali hru přitvrdit, až to bolelo.

V zápasech, které jste odehráli doma se Vám dařilo, ale když jste hráli venku, tak ty výsledky nebyly tak dobré, mohlo za to cestování?

V této sezóně se nám doma dařilo velmi dobře, ale ty venkovní zápasy jsme měli tak trochu zakleté. Když člověk cestoval pět a více hodin autobusem a pak z něj vylezl v cizím městě, šel se rozbruslit a potom měl předvést nějaký výkon, tak se polovinu první třetiny hledal. Ale na to se nemá smysl vymlouvat, ty týmy z Čech to samé zažívaly v Havířově.

Všiml jsem si na ledě té Tvé oslavy ala Conor McGREGOR, sleduješ UFC, baví Tě MMA?

Na jeho zápasy se rád podívám, ale že bych byl nějaký fanoušek UFC, tak to nejsem. Ta Conorova oslava se mi strašně líbí. Snažím se každý svůj gól, který dám do brány soupeře nějak originálně oslavit.

Kde se vidíš za dva roky, najdeme Tě v AZetu, Vítkovicích anebo v Třinci?

Dva roky, tak to je ještě strašně daleko. Za sebe mohu říci, že to bude buď v Čechách, anebo někde venku. Ale kde, tak to teď „z fleku“ nejsem schopen říct. Docela mě láká Skandinávie, a nebo Spojené státy americká a Kanada.

Co tě na hokeji vlastně baví?

Všechno, ale úplně všechno. Už jenom to, jak přijdeme do naší kabiny před srazem. To společenství těch kluků, pak jak jsme spolu na tom ledě. Ono se mi to těžko popisuje, a možná to ani takhle popsat nejde. Hokej je pro mě nejlepší sport na světě a miluju ho.

Pokud si dobře pamatuji, tak studuješ gymnázium. Co Tě ve škole baví a kdyby Ti náhodou nevyšla kariéra hokejisty, co by si chtěl v životě dělat?

Studuji ostravské sportovní gymnázium a jsem v sextě. Přemýšlel jsem, že bych se pak, kdybych měl po maturitě čas a prostor, tak bych se chtěl věnovat společenským vědám a možná by mě zajímala historie. Ale řeknu to otevřeně hokej je pro mě zatím priorita.

Co ti na ledě nejde?

(Ošívá se) Vždycky se dá na ledě něco zlepšit, ale mě nejde fyzická hra, musím těm protivníkům hrát více do těla. Je to něco, co se člověk nenaučí za jeden den ani za měsíc, ale musí na tom makat a já to jednou určitě zvládnu.

Říká se, že velká část výkonu je hlava. Využíváš služeb sportovního psychologa, anebo mentálního kouče?

Mentálního kouče mám, je to moje maminka (usmívá se).

Jsou doma vlastně rádi, že mohou žít s hokejistou?

Já si myslím, že celá rodina je doma ráda, že hraji hokej. Nejvíc je z toho nadšený asi můj táta, ale mamka a celá rodina tím žijí. Jezdí na každý zápas i na ty, které hrajeme venku a podporují nás. Babička s dědou také vyrážejí na každý náš zápas a já jsem jim všem vděčný. Chtěl bych jim i za to touto cestou poděkovat.

Najde se nějaký hráč z havířovského Áčka, který Tě zaujal svou hrou?

V áčku se mi líbí útočník Jakub Kotala, ten chlap, když je na ledě, tak nic nevynechá. Líbí se mi jeho nasazení a zarputilost. I to jak je urputný v osobních soubojích.

Je podle Tebe konečné 10. místo pro havířovský dorost úspěch?

Určitě jsme mohli skončit lépe než na desátém místě. Tým jsme na to rozhodně měli, ale celou sezónu jsme nehráli v plné síle. Teď se nechci jako kapitán vymlouvat, ale nikdy jsme nehráli v plné sestavě. Buď byl někdo zraněný, anebo hrál za juniorku, která se letos snažila dostat o soutěž výše. Kdybychom byli v plné síle, ta bychom měli na to porazit každého.

Jak jste se dozvěděli o tom, že se zrušila celá soutěž?

Měli jsme už tušení, že se nějaká kola možná budou rušit, ale nikdo si nemyslel, že skončí celá soutěž. Ve čtvrtek (12.3. 2020) jsme jeli na utkání, které se mělo hrát v Plzni. Když jsme byli v Hradci Králové, tak volali trenérovi ze svazu s tím, že se dnešní kolo ruší a v Plzni se hrát nebude. Autobus se otočil a jelo se směrem na Havířov. Po hodině, to jsme byli ještě v autobusu, jsme se dozvěděli, že celá soutěž pro letošní rok skončila.

Jaké byly Vaše bezprostřední pocity?

My jsme byli všichni strašně smutní a frustrovaní. Nikdo na to nebyl připravený, že se už nebude hrát. Všude jsme slyšeli, i den před naším posledním zápasem, že se ještě zápasy dorostu a juniorů odehrají.

Já vím, že je to jenom hloupé kdyby, ale kam až jste se mohli s tímto týmem dostat?

To se strašně těžko odhaduje, ale kdybychom hráli v plné sestavě a byli všichni zdraví, tak jsme měli na to hrát na republice (Pozn. redakce: tedy dostat se mezi čtyři nejlepší týmy soutěže). Tohle se už nikdy bohužel nedozvíme.

Co si prožíval Ty jako kapitán?

Zdraví je samozřejmě přednější, ale moc mě to v ten okamžik mrzelo, že letošní sezóna skončila takhle brzy. Takové spoluhráče a kamarády jako jsem měl tady, už zřejmě nenajdu. Tímhle bych jim chtěl poděkovat za celé dva roky, které jsme spolu v Havířově odehráli.

To vypadalo trochu jako loučení, uvidíme Tě ještě příští rok v modrobílém dresu?

Teď mi skončila sezóna a musím začít řešit, co bude v další. Ještě momentálně nevím, kam mě moje nohy zavedou a kde budu v příští sezóně vlastně hrát.

Honzo, děkuji Ti za rozhovor i upřímnost a přeji Ti do Tvé další hokejové kariéry jenom všechno dobré. 

Youtube