AZ Havířov
Jednadvacetiletý obránce Marcel Kunc začal s hokejem v Opavě, ale pak ho hokejová cesta zavedla do Vítkovic. Po konci v juniorce jeho kariéru přibrzdil covid a loni nepříjemné zranění. Přesto se nevzdává svého snu být profesionálem. Dnes vám přinášíme rozhovor s hráčem, který chce v Havířově ukázat své kvality.
Zaznamenal jsem vás, spolu s Petrem Fridrichem, Janem Bernovským a Jakubem Mrvou, před lety v juniorce Vítkovic, ale jejich odchovancem nejste, že?
Ano, až do dorostu jsem hrál hokej za Opavu, která mě hokejově odchovala. Pak jsem přišel do Vítkovic, kde jsem vydržel až do juniorky. Vzpomínám na tu dobu v dobrém, tam jsem mohl hokejově vyrůst. Byla tam skvělá parta a kolektiv. Hlavní bylo, že nám to spolu šlo. Dařilo se nám a přesilovky jsme měli s Petrem Fridrichem, Mrvičem, Honzou Bernovským a Ivanem Ivanem skvěle sehrané.
Tak s Jakubem Mrvou si budete moci spolupráci obnovit, ale co se děje pro hokejistu po konci v juniorce, když v republice řádí covid?
Po konci v juniorce jsem doufal, že bych samozřejmě mohl nakouknout někam do první ligy. Což mi tak nějak nevyšlo. Tak jsem začal první sezónu mezi muži v Opavě. Bylo to vlastně v kovidovém roku a my jsme v něm jako amatéři odehráli jenom pět zápasů. Potom už se nehrálo.
Tělo je třeba mít ve formě, obzvláště když jsou ambice jít do vyšší soutěže. Jak jste se udržoval ve formě?
Pokud to šlo, tak jsem se domluvil v juniorce Vítkovic, občas jsem s nimi chodil na ledy. No a tehdy byla ostrá zima, tak jsme chodili hrát hokej na rybníky.
No a jaké to bylo vrátit se, s odpuštěním, do dětských let?
Pocházím z Opavy, tak jsme jezdili do Krnova na rybník. No a musím se přiznat, že to byla zajímavá zkušenost. Scházeli jsme se tam kluci z Opavy a juniorky z Vítkovic. Takže na to, že se hrálo na rybníku, tak to mělo, troufnu si říci, aspoň nějakou úroveň. Důležité bylo, že jsme se nikam nepropadli.
Vy jste se už v Havířově mihnul v poslední sezóně, ale kvůli zranění jste moc prostoru nedostal?
Přesně tak, domluva tady byla do konce sezóny. Jenže po pěti zápasech jsem se zranil a dva a půl měsíce jsem stál. Měl jsem zlomenou záprstní kost. No a když jsem se z toho dostal a mohl trénovat, tam jsem si obnovil zranění a měl jsem zase sádru.
To muselo být nepříjemné, dostal jste prostor v Chance lize a najednou přišel útlum.
Bylo to asi nejvíce frustrující období, co jsem zažil. Člověk nemůže nic a pak znova ta sádra. Nemohl jsem vůbec nic dělat.
Co vám na ledě jako obránci jde?
Řekl bych o sobě, že mám dobré bruslení a přehled s pukem. Na obránce dokáži dobře podpořit útok. Dokážu si vystihnout moment, když můžu jít dopředu a naopak, kdy se zase vrátit.
No a co vám nejde?
Občas udělám na ledě během zápasu takové stupidní rozhodnutí a chybuji, prostě špatně vyhodnotím situaci v bránění předbrankového prostoru. Na tom musím, jako obránce, ještě zapracovat.
Kdo Vás vlastně dostal k hokeji?
K hokeji mě dostal můj táta, který ho chtěl vždycky hrát, ale nedostal tu možnost, rodiče ho k němu nepřivedli. Pocházím z Otic, což je vesnice od Opavy, odkud je to slavné zelí. Táta mě jako malého, ve čtyřech letech, přivedl na opavský zimák a já se té závislosti, jménem hokej, nemohu zbavit.
Druhá liga je amatérskou soutěží, takže vzhledem k věku předpokládám, že budete zřejmě školou povinný?
Ano, studuji v Ostravě VOŠ AHOL, vybral jsem si obor cestovní ruch, který mě i baví. Samozřejmě ambice jsem měl vždycky, od malička jsem se chtěl hokejem živit. Chci se pořád zlepšovat a neberu to tak, že se chci potkat v kabině a pak si jít zahrát. Chci na sobě pořád makat a zlepšovat.
Co je podle vás pro obránce nejdůležitější. Je to ono otřepané, nepodělat to?
Nepodělat to a mít sebevědomí. To je v hokeji důležité na každém postu. Aby člověk věřil sám sobě a tomu, co umí. No, a pak už to jenom na ledě předvedl.
Býváte před zápasem nervózní?
Záleží podle zápasu. Poslední dobou jsem na tomhle zapracoval. Kdysi se, to se přiznám, dostavovaly pocity lehké úzkosti. Na hlavě jsem pracoval, důležité je nebýt nervózní a hrát v pohodě.
V Havířově se spadlo, to může být vaše šance ukázat, co ve vás je. Určitě tady dostanete více prostoru než v Chance lize, že?
Vidím tu možnost díky plánu, který mi vedení, respektive trenér, nastínil. V Havířově mám možnost se dále rozvíjet kondičně i herně a pracovat na svém dalším hokejovém růstu.
Díky za váš čas, ať se vám v Havířově daří.
