Kluci jsou rádi za medaili, my že se nebojí hrát, říká Lukáš Hökl

V krátkém rozhovoru s Lukášem Höklem, trenérem sedmé a osmé třídy, se ohlédneme za turnajem o Pohár Jiřího Trvaje.

O víkendu proběhl turnaj o Pohár Jiřího Trvaje hráčů ročníku 2010, tedy sedmých tříd. Více najdete zde. Dnes přinášíme postřehy k turnaji z úst trenéra sedmé a osmé třdy AZetu.

Pane trenére, gratuluji ke třetímu místu. Jak jste s tímto umístěním spokojeni?

Hráči jsou určitě spokojeni, pro ně je medaile jako medaile. Co se týče mého pohledu, já řeším výkon kluků a to, jak se za tu krátkou dobu posunuli. Pokud budou takhle pracovat dál, může z toho být na Vánoce zlatá medaile (směje se).

Vy jste u týmu poměrně krátce, že? Víte už, co od koho můžete čekat? Nebo hráče ještě poznáváte?

Ano, jsem u týmu od začátku letní přípravy. Plus mínus už vím, co od koho můžu očekávat. Na které pozici mohou hrát a co mohou předvést. Máme za sebou už nějaké přátelské zápasy a tento turnaj. V letní přípravě jsem je mohl poznat osobně, jak jsou pracovití a podobně. Je to skupina pracovitých a učenlivých dětí, se kterými se dá pracovat.

Jak byste zhodnotil tento turnaj jako celek a výkon Vašeho týmu?

Ten systém, který jsme nastavili, kdy každá třetina byla brána jako samostatný zápas, přinesl zvláštní náboj. Hned bylo vidět, že se nemusí podařit jedna třetina a druhá už je brána jako nový zápas, tak je to takové živější.

Naopak když se podívám na to finále, které skončilo 12:2, tak tam už od druhé třetiny nebylo o co hrát. I když má Poprad svou kvalitu, tak už to neodpovídá, kluci jsou odevzdaní a nepřistupují k tomu naplno.

Co se týče našeho týmu, tak kluci jsou rádi, že mají medaili. U nich ten výsledek v hlavách je. U mě je priorita jiná a to je rozvoj těch kluků. Musíme se zaměřit na to, aby se rozvíjeli herně, nebáli se udělat kličku a snažili se herní situace řešit co nejlépe. I za cenu toho, že bychom měli dostat gól, prostě aby se nebáli hrát hokej. Tam vidím velký pokrok v tom, že kluci neodpalujou puky, že se snaží něco vymyslet. Gólman se nebojí vyjet z brány a rozehrát, to jsou malé dílčí krůčky, na kterých budeme pracovat. To si myslím, že přináší ovoce i těm klukům.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří.