AZ Havířov

Jsem rád, že jsem zpátky doma, říká Filip Seman

23.05.2018 | Petr Miklas

Filipa Semana asi není třeba příliš představovat. Tento havířovský rodák a odchovanec AZetu je v Havířově dobře známý, i když posledních osm sezón strávil mimo naše město. Z toho pět posledních v Jihlavě, v dresu Dukly jsme také měli možnost jej vidět na havířovském ledě. Od sezóny 2018/19 už bude Filip hrát v tom nejhezčím dresu – tedy dresu AZetu. V rozhovoru s tímto útočníkem jsme probrali okolnosti jeho návratu domů, zavzpomínali na minulost a také se pobavili o nejbližší budoucnosti.

Do Havířova se vracíš po více než osmi letech, že?

Naposledy jsem tady hrál v poslední sezóně Pantherů, která se tady nedohrála. Já jsem ji dohrával v Kadani a pak jsem šel s Markem Sikorou do Chomutova. Tam jsem byl tři sezóny se střídavými starty do Kadaně. S Chomutovem jsem pak hrál i kvalifikaci o extraligu a pak jsem byl celou sezónu v Kadani. Po této sezóně jsem řešil, co bude dál a ozvala se Jihlava.

Tam jsi pak vydržel poměrně dlouho…

Byl jsem tam pět sezón. Z toho ta poslední v extralize.

To byla Tvoje jediná kompletní sezóna, kterou jsi odehrál v extralize. Jak na ni vzpomínáš? Dlouho to vypadalo dobře, Dukla se držela poměrně daleko od sestupových pozic, ale nakonec extraligu neudržela.

O to je to horší. Celou sezónu jsme se drželi mezi extraligovými kluby statečně, ale ve spoustě zápasů jsme prohráli o gól, případně v prodloužení nebo na nájezdy. Do play-out jsme šli už se ztrátou a zápas o všechno se nám hrubě nepovedl. Bojovali jsme sice dál, ale nakonec jsme šli do baráže. V baráži jsme měli super začátek, ale pak přišlo nějaké uspokojení, asi jsme si mysleli, že už to doklepeme a dostali pořádnou facku od prvoligových klubů, které nás porazily ve třech nebo čtyřech zápasech po sobě. To rozhodlo o neúspěchu baráže.

Bylo hned po konci sezóny jasno o tom, že půjdeš do Havířova?

O tom, že půjdu do Havířova ne. Ale bylo jasno o tom, že v Jihlavě pokračovat nebudu. Možná už se to rozhodlo během sezóny, ale definitivně až po jejím konci. Já jsem pak přemýšlel, co bude dál. Potřeboval jsem si odpočinout od hokeje a toho všeho. Poslední tři sezóny byly dlouhé a náročné, ta poslední byla extrémně náročná na psychiku.

Možná jsem si to moc bral, těžko říct. Každopádně moje osobní výkony, poznamenané zraněními, nebyly ideální. Docela dost jsem se v tom utápěl, potřeboval jsem hlavně vypnout hlavu a nikam jsem nespěchal s rozhodováním, kde budu pokračovat. Nevěděl jsem totiž, jestli vůbec budu pokračovat.

To jsi dokonce uvažoval o konci kariéry?

Uvažoval, ale to bylo přehnané (směje se). Bylo to takové chvilkové rozpoložení. Pak jsem si říkal, že by to byla škoda. Pořád ještě je o mě zájem a, pokud mi zdraví a jakás takás výkonnost dovolí v tom pokračovat, tak by byla blbost se po týmovém neúspěchu a osobně neúspěšné sezóně vzdávat. Byl by nesmysl kvůli tomu končit s hokejem.

Co rozhodlo o tom, že jsi šel právě do Havířova?

Měl jsem těch nabídek víc. Rozhodl zájem klubu i trenéra, cítil jsem z toho, že budou rádi, když tady budu. Rozhodla i rodina, kdy jsem chtěl být víc se svojí rodinou a chtěl jsem domů. Samozřejmě že mám svůj druhý domov na Vysočině, ale tady se cítím doma. Přítelkyně tady pracuje, děti půjdou na střední, tak jsem si řekl, že je čas se vrátit. A těším se na to.

Do Havířova jdeš přesto, že Ti AZ nedal nejlepší finanční nabídku, je to tak?

Je, ale ta nabídka byla pěkná a jsem rád, že jsme spolu našli společný cíl. Fakt se do Havířova těším.

Už s týmem trénuješ?

Ještě ne. S týmem začnu v červnu. Teď mám idividuálek, jak by řekl Lavi (směje se). Ne, mám hodně věci ještě v Jihlavě, takže řeším stěhování, vyřizování a hodně mimohokejových věcí. Takže jsem rád, že mám tu možnost se připravovat sám a pak se zapojím do letní přípravy s klukama.

Víš kdo je v kádru?

Nevím. Vím, že je tam spousta mladých a určitě se počítá se spoluprácí s extraligovými kluby. Vím, že by se měl vrátit Hasáček (Marek Haas), Mařka tam je (Jan Maruna). S nima jsem hrával. Je škoda, že mi odešel Mára Sikora a Jura Krisl. Na ty jsem se taky těšil, ale na druhou stranu mě nebudou rozptylovat (směje se). Byla by s nima sranda, ale zase se potkáme na ledě, bude to vyhecované a ty zápasy budou zajímavé. Na to se těším.

Ty jsi v Havířově vyrůstal, v AZetu jsi prošel všemi kategoriemi a taky jsme spolu hráli hokej s tenisákem na dvorku na Šumbarku. Jsi s tím městem proto nějak víc spjatý?

Přesně tak. Narodil jsem se tady a je to pro mě srdcovka. Ale jak říkám, já to mám s tou Vysočinou půl na půl, odtud pochází prakticky celá moje rodina. Vždycky jsme tam často jezdili, je to tam víc do přírody než tady a pořád tam mám kde bydlet. Ale teď jsem rád, že jsem zpátky doma v Havířově a snad to půjde.

Měl bys patřit k těm starším, zkušenějším hráčům v týmu…

...k těm nejstarším, to zní děsivě, upřímně. Mám z toho respekt a musím se k tomu postavit čelem. Musím to vzít zodpovědně a jít příkladem.

Tvůj bratr Daniel tady dělal kapitána. Co bys říkal, kdyby tuto funkci nabídli Tobě?

Určitě bych to neodmítl, je to samozřejmě čest a znak důvěry trenéra nebo kabiny. Ale není to nic, co bych čekal nebo chtěl.

Dělal jsi někde vůbec kapitána?

Někde v juniorce asi. V Jihlavě jsem byl předloni asistentem, ale to nejsou věci, které bych teď řešil.

Co očekáváš od angažmá v AZetu, případně, co čeká trenér od Tebe? Bavili jste se už o tom?

Bavili jsme se jen tak zběžně. Proběhlo něco o výchově mladých hráčů, ale co se týče nějakých cílů na sezónu, tak to ještě nemá cenu řešit, protože ještě není uzavřený kádr. Teď je důležité se dobře připravit fyzicky, dobře potrénovat a připravit se na sezónu. Uvidíme. Doufám, že budeme hrát atraktivní hokej, i kdyby třeba nebyly výsledky ideální. Počítám s tím, že budu mít víc prostoru, ale zároveň víc zodpovědnosti. Budu se s tím muset poprat.

Těším na domácí prostředí, budu hrát před lidma, kteří mě znají. Doufám, že budeme hrát s pozitivním přístupem. Tým je mladý, mělo by tam být nadšení a chuť. Asi nebudeme mít nějak vysoké cíle, ale ti mladí hráči nebudou jen odpalovat puky a nebudou se bát hrát hokej. Já bych měl být jeden z těch, co to budou táhnout, dávat tomu směr a trochu to vést.

Co domácí prostředí? Myslíš, že po odchodech hráčů, jako je Marek Sikora a Jirka Krisl, zůstanou fanoušci AZetu věrni?

Já věřím, že jo. Ty odchody a přestupy k tomu patří. Sice hrajeme hokej z lásky, ale taky pro peníze. Když nemáme možnost nějakého jiného výdělku a máme rodinu, tak je třeba se dívat i na tohle. Pokud ten rozdíl v nabízené smlouvě je velký, tak si vybereš tu lepší nabídku. Ty přestupy taky pomáhají pestrosti soutěže, bude tam zase nějaké oživení. Dojde k oživení těch zápasů, bude tam rivalita a já bych to nebral negativně. Spíš pozitivně, protože se zase může stát, že se za rok ti kluci vrátí.

Jak bys popsal svou roli v týmu? Jsi spíše tvůrce hry, střelec, nahrávač nebo univerzál?

Vždycky jsem se snažil být komplexní hráč. Ale zase mě vždycky víc bavilo někomu nahrát do prázdné branky než dát gól sám. To, že mi to zas tolik nešlo, je druhá věc (směje se). Někdy mi to vyčítali a říkali, že to mám vzít na sebe a podobné věci.

Neměl jsem problémy s hrou dozadu, hrával jsem i defenzivní levé křídlo. Zkusil jsem si vlastně všechny pozice, hrával jsem centra i pravaso. Je mi celkem jedno kde hraju, i když jsem radši, když ten puk mám a můžu něco vytvořit sám než tam jenom jezdit bez puku. Ale v dnešní době musí všichni umět bránit i útočit, už to není tak specializované, jako x let zpátky.

Přemýšlel jsi o tom, co bys chtěl dělat po konci hráčské kariéry? Chceš nějakým způsobem zůstat u hokeje?

Teď jsem o tom uvažoval. Je dobrá nabídka na trhu práce a říkal jsem si, že by možná bylo lepší si někde odpracovat osm hodin pak mít svůj čas na rodinu. Nic konkrétního jsem zatím neřešil. Jestli bych měl trénovat, tak možná ty malé děti. Starší asi ne, navíc je to časově hodně náročné. Já jsem se vrátil hlavně kvůli rodině, protože s nimi chci trávit více času a byla by blbost sem přijít a nebýt s nimi.

Ti trenéři tráví na zimáku hodně času, dávají tam srdíčko, protože těch peněz z toho moc není. Ale pro mě je na tohle uvažování brzo. I když už jsem si trochu zkusil dělat asistenta a pomáhat u přípravky v Jihlavě. Ale musel bych na sobě zapracovat, protože jsem takový klidný a tichý. Musel bych se naučit mít projev, zatím nevím, jestli na to mám.

Zpátky k současnosti. Už víš, jaké budeš mít číslo na dresu? Řešili jste to?

Ne, nic jsem neřešil. Měl loni někdo dvacetčtyřku? Jestli ne, tak si ji vezmu. Je to číslo, které mě provází skoro celou kariéru.

Je něco, co bys chtěl říct závěrem?

Chtěl bych pozdravit fanoušky a vzkázat jim, že se těším na jejich podporu na domácích zápasech, ale i na venkovních, když se jim bude chtít jet. Ještě bych chtěl vzkázat, ať nám fandí, i když se třeba nebude dařit. Ať si ten hokej užívají a mají z něj radost.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Ti daří.

Instagram Youtube