AZ Havířov

Registrační formulář na akci Hokej na dvorcích naleznete ZDE.

Jakub Mrva: Chci se co nejdříve dostat zpátky, tohle město si nezaslouží hrát druhou ligu

14.06.2022 | Redakce

Po exodu v kabině Havířova, který byl zapříčiněn pádem do nižší soutěže, se stal jedním ze služebně nejstarších hráčů odchovanec Vítkovic a specialista na oslabení Jakub Mrva.

Ač jste odchovancem Vítkovic, tak jste v Havířově jedním z nejdéle působících hráčů. Jaká pro vás byla z osobního hlediska poslední sezóna v AZetu?

Jaká asi mohla být, když tabulkově dopadla, jak dopadla. Navíc jsem se zranil a půlku ročníku jsem neodehrál. Z osobního i týmového hlediska to nebylo takové, jak jsem si to představoval. Bylo to špatné na všech frontách výsledkově, zdravotně i herně.

No a co bylo v Havířově špatně?

Za mě bylo špatně, že jsme nesbírali body. Nechtěl bych to shazovat na něco jiného. Prostě to bylo na nás, na klucích a my jsme neodvedli tu práci, která se po nás požadovala, a proto to tak dopadlo.

Vy na ledě soupeři nic nedarujete, a obětujete se pro tým. Důsledkem toho bylo i vaše zranění?

Měl jsem téměř urvaný zadní křížový vaz v koleni. Bylo mi řečeno, že budu půl roku stát, ale už v půlce druhého měsíce jsem byl zpátky na ledě. Jenže když jsem se vrátil, tak se mi noha opět podlomila. Nebyl jsem úplně fit, ale i když o nic nešlo, tak jsem si to odehrál. Prostě bylo nás tady málo, tak jsem šel na led.

Co se ve vás odehrávalo, když jste šel na led a už v podstatě o nic nešlo?

Abych se přiznal, ze začátku jsem měl strach, že bych si mohl obnovit zranění. Pak jsem si řekl, že to nebudu hrotit. Snažil jsem se to zranění vypustit z hlavy a hrát s maximálním úsilím, jak jsem zvyklý, abychom závěr sezóny odehráli se ctí a ukázali, že bojujeme i když už vlastně o body nejde.

V Havířově byl tou dobou nedostatek beků a vy jste tehdy nastupoval na pozici obránce. Jaký to byl pro defenzivního útočníka, a specialistu na oslabení, pocit?

No, v podstatě jsem tam měl být po zbytek sezóny, protože prostě beků bylo málo a trenérům se líbilo, jak jsem ty zápasy v obraně odehrál. Pro mě perfektní zkušenost, protože být komplexně zaměřený je v dnešním hokeji výhoda, ale do obrany se natrvalo nechystám, protože přeci jen mě baví více být útočníkem, i když si někdy plním více defenzivní povinnosti.

AZ už byl delší dobu jistý sestupující, ale neříkal jste si třeba, že byste to mohl vzadu jako obránce pokazit?

Upřímně mi to bylo tou dobou jedno. Co by se asi mohlo ještě více pokazit? Nám všem šlo jen o jednu věc, abychom ukázali, že jsme hráči Havířova a mámě nějakou čest. O body nešlo, tak jsme chtěli ukázat, že umíme hrát hokej.

A oč vám jde nyní, když jste hráčem druholigového týmu?

Chci se co nejdříve dostat zpátky, tohle město si nezaslouží hrát druhou ligu. Kluci jsou na to vždycky, jde jenom o to, jak si tým sedne.

Ve druhé lize by mělo nastupovat profesionální celky Znojmo a Slovan, oba týmy mají ambice... 

Mně je úplně jedno, jaké budou mít jiné týmy ambice. Pro mě jsou důležité naše ambice. Vůbec se nemusíme dívat na ostatní. Vyhrajeme svou skupinu, zregenerujeme, uspějeme v play-off, pak porazíme frajery z Chance ligy a jedeme dál. Nemůžu mít malé cíle, co by mě pak čekalo.

No a teď tedy k vašim cílům. Kam byste se chtěl posunout, anebo se chcete hokejem bavit?

Pro mě jsou důležitější cíly týmové. Samozřejmě je důležité se tím hokejem neustále bavit, protože peníze určitě nehrajou hlavní roli. Přál bych si, aby mi konečně drželo zdraví celou sezónu, abych mohl dokázat, co ve mně je a abych mohl pomoci odčinit to, co se v Havířově pokazilo, takže mým cílem je určitě, co nejdříve něco pořádného vyhrát a stoupat výše.

Loni v Havířově občas fungovalo něco, co bych přirovnal k Csaplárově pasti ve fotbale. Vedlo se o gól, pak o dva, no a pak se druhý tým dostal na dostřel a nakonec otočil. A když se člověk podíval na střídačku, tak kromě vás a trenéra, tam byl celkem klid.

Ono dostaneš gól, nic se neděje, hraje se minimálně šedesát minut. To, že je to vyrovnané, ještě vůbec nic neznamená. Jako s tím Ústím dostali jsme vyrovnání na 2:2. Když sklopíš hlavy, tak je jasné, že ten třetí gól prostě dostaneš. Musíš hrát do konce, jinak to nejde.

Jak to budete mít s prací a školou?

Měl bych v Havířově pomáhat s trénováním dětí. Do práce se nechystám, nastupuju do druháku na OSU (Ostravské univerzitě), studuji obor Trenérství a sport. Škola mě baví a v budoucnu bych chtěl být trenérem.

Je něco, co vám po špatné sezóně udělalo radost?

Když jsem před sezónou uvažoval, co bude dále. To, že i když tady bude druhá liga, tak se mi tu stejně líbí. Havířov jsem si oblíbil, cítím se tady jako doma a chtěl bych tady pokračovat, převzít odpovědnost a dostat se zpátky. Musím říci, že i kdyby mi přišly nabídky odjinud, tak bych zůstal tady. Lidi, co se v Havířově motají okolo hokeje, mi to tady hodně zpříjemňují.

Pamatuji si z Hokejky, že jste v předminulé sezóně dával docela dost důležitý gól proti Porubě. To byl asi váš největší moment v Havířově, že?

Dával jsem branku v derby proti Porubě a ta nám v předposlední sezóně dala šanci bojovat o předkolo play-off, přetahovali jsme se o postup s ústeckým Slovanem. Jenže nikdo tady nebyl, dal jsem gól, všichni jsme se radovali a slyšel jsem, kvůli koronaviru, i radující se ledaře a statistiky.

Jakube, díky za váš čas, ať se vám v novém ročníku daří.

Instagram Youtube